Každá planeta naší Sluneční soustavy je něčím výjimečná

Autor: NASA/JPL
I když v současnosti probíhá rozsáhlý projekt hledání nových exoplanet a výzkum možnosti života na nich, neměli bychom zapomínat ani na vlastní „dvorek“, tedy naší Sluneční soustavu. Je zde osm planet, osm různých světů, každá něčím výjimečná a zajímavá. Takže, jaké nejzajímavější věci bychom měli vědět o planetách Sluneční soustavy?
1. Na Merkuru je horko, ale zase ne příliš horko pro udržení ledu
Ano, planeta, která je Slunci nejblíže, má na povrchu skutečně led. Na první pohled to zní až bláznivě, led se však nachází v trvale zastíněných kráterech, tedy v místech, kam nikdy nedopadne sluneční svit. Předpokládá se, že tento led byl na Merkur dopraven kometou již v počátcích existence sluneční soustavy. Sonda Messenger, vyslaná k Merkuru agenturou NASA, našla led nejen na severním pólu planety, ale nalezeny byly také organické látky. Ty jsou základními stavebními kameny života. Pro život, jaký známe ze Země, je Merkur příliš horký a bez atmosféry. Jeho případ však ukazuje, jak jsou tyto prvky distribuovány napříč Sluneční soustavou.
2. Venuše nemá žádný měsíc - nejsme si jistí proč tomu tak je
Merkur ani Venuše nemají žádný měsíc, což může být považováno za velmi překvapivé, vzhledem k desítkám měsíců u ostatních těles Sluneční soustavy. Například Saturn jich má více jak 60. A některé z měsíců jsou pouze planetami zachycené asteroidy, což se stalo například u Marsu. Tak proč tedy Venuše měsíc nemá? Teorií je spousta, ale nikdo si stoprocentně není jistý, jaká je skutečnost. Jeden z posledních výzkumů naznačuje, že v minulosti Venuše alespoň jeden měsíc měla.
3. Mars měl v minulosti silnější atmosféru
Autor: NASA
4. Jupiter - chytač komet
Autor: NASA/HST, A. Catsaitis
Velká část asteroidů či komet prolétávající v blízkosti má tedy velkou šanci, že bude zachycena jeho gravitačním polem, případně bude jejich dráha ve Sluneční soustavě touto mohutnou gravitační silou ovlivněna.
Je možné, že Jupiter je částečně odpovědný za mohutné bombardování terestrických planet na počátku existence Sluneční soustavy. Stopy po dopadech těchto malých těles z tohoto období života Sluneční soustavy můžeme stále pozorovat na povrchu Měsíce.
Fragmentace komet je běžná, a to hlavně u komet nazývaných sluneční lízači, tedy komety, jejichž perihelium leží pod 0,1 AU. Původní název je sungrazers a je převzatý z anglosaské literatury. Mnoho sungrazers se rozpadne do fragmentů kvůli tepelnému a slapovému namáhání v průběhu průletu perihelem.
V roce 1994 mohli astronomové pozorovat v „přímém přenosu“ zachycení komety Shoemaker-Levy 9 do gravitačního pole planety Jupiter. Kometa byla obrovskými gravitačními silami roztrhána a následně zanikla v atmosféře planety.
5. Nikdo neví, jak staré jsou Saturnovy prstence
Úlomky hornin a ledu kroužící kolem Saturnu, vypadající z dálky jako kroužky kolem planety, byly poprvé dalekohledem pozorovány v roce 1610. Při prvních pozorováních způsobily prstence pěkný zmatek - má snad planeta uši, či velké měsíce? Až s větším rozlišením pozorovací techniky bylo zjištěno, že se jedná o pás malých těles obepínající plynného obra.
Je pravděpodobné, že prstence vznikly z měsíce planety, který byl roztrhán mohutnými gravitačními silami této planety. Možná také částice, ze kterých se prstence skládají, byly okolo planety již před miliardami let. Vzhledem ke gravitačnímu vlivu planety neměly nikdy možnost se spojit ve větší těleso (měsíc), ale zároveň byly dostatečně pevné, aby odolaly těmto gravitačním silám.
6.Uran je bouřlivější, než jsme si mysleli
Autor: Imke de Pater (UC Berkeley), Keck Observatory
7. Nadzvukové turbulentní proudění v atmosféře Neptunu
Na Zemi jsme znepokojeni hrozbou hurikánů, se sílou bouřek na Neptunu se to však nedá absolutně srovnávat. Podle zjištění NASA ve svrchní části atmosféry Neptunu vanou větry o rychlosti až 1770 km za hodinu. Abychom to srovnali se známými podmínkami na Zemi, jedná se o rychlost vyšší než je rychlost zvuku vztažená na hladině moře na Zemi.
Proč je Neptun tak bouřlivý je záhada, hlavně s ohledem na malé množství slunečního záření dopadajícího na planetu, vzhledem k jeho velké vzdálenosti od Slunce.
8. Magnetické pole Země můžete vidět při polární záři
Země má silné magnetické pole, které nás chrání před životu nebezpečným zářením a částicemi ze Slunce. Toto magnetické pole můžeme vidět vždy, když vidíme na obloze polární záři. Ta vzniká, když částice slunečního větru (protony, elektrony, alfa částice), které nejsou odraženy magnetickým polem Země, interagují se svrchními vrstvami atmosféry planety. Tento jev se nejčastěji odehrává ve výškách kolem 100 km, ve vrstvě atmosféry nazývané ionosféra - zde se nachází velká koncentrace iontů a elektronů.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] http://www.universetoday.com