< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rosetta přistane na kometě 30. září
Marek Biely Vytisknout článek

Rosetta přistane na kometě 30. září

Detailní snímek jádra komety 67P/Churyumov-Gerasimenko ze sondy Rosetta
Autor: ESA

Dlouhá a velice úspěšná mise sondy Rosetta spěje ke svému konci. Ten nastane podle vyjádření Evropské kosmické agentury letos 30. září, kdy sonda po vzoru modulu Philae přistane na kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko.

Byla to opravdu dlouhá pouť. Začalo to vypuštěním Rosetty v roce 2004, pokračovalo zkoumáním dvou planetek a konec nastane u komety 67P/Churyumov-Gerasimenko. Než se k ní sonda dostala, musela přetrpět několik let trvající stav hibernace. V létě 2014 už ale začala pořizovat krásné, detailní snímky jádra komety a v listopadu toho roku vypustila na její povrch modul Philae. Tím to ale neskončilo. Sonda Rosetta totiž zůstala na oběžné dráze komety až do dob aktuálních. Mise se už ovšem chýlí ke konci, jelikož pozice komety na obloze začíná být z naší perspektivy nevýhodná pro komunikaci s Rosettou a další uvedení sondy do stavu hibernace by bylo příliš riskantní. Proto se lídři mise shodli na termínu 30. září, kdy Rosetta dopadne na povrch komety 67P/Churyumov-Gerasimenko.

Jako oblast přistání byla vybrána lokalita s označením Ma'at. Má totiž jistý vědecký potenciál pro poslední fázi výzkumu komety a především nad ní půjde provádět klíčové operace při klesání během řízeného impaktu. Kontakt Rosetty s povrchem komety má nastat 30. 9. 2016 ve 12:30 SELČ. Další podrobnosti budou časem zveřejněny.

Philae už se nikdy neozve

Červený kroužek označující lokalitu přistání sondy Rosetta Autor: ESA
Červený kroužek označující lokalitu přistání sondy Rosetta
Autor: ESA
ESA také informovala, že 27. července letošního roku v 11:00 SELČ byl vypnut přijímač signálu nacházející se na modulu Philae. Pomocí něj lander komunikoval se sondou Rosetta. Jeho přistání ale bylo tak nešťastné, že patrně zapadl do nějaké tmavší, skalnaté oblasti s minimem slunečního svitu. Důsledkem toho byla jen velmi strohá a útržkovitá komunikace, jež skončila 9. července loňského roku. Od té doby se modul Philae neozval. Technici usoudili, že pravděpodobně přešel do stavu hibernace a další spojení s ním tak nebude možné navázat. Mise landeru tím pádem skončila a vědci se v nadcházejících týdnech budou už naplno věnovat plánované akci týkající se sondy Rosetta.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Comet Observation Database (1)
[2] Comet Observation Database (2)

Převzato: Společnost pro Meziplanetární hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Další články autora (113)

Štítky: 67p, Modul Philae, Kometa Churyumov-Gerasimenko, Sonda Rosetta

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »