Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  V roce 2020 nás čekají pozoruhodné i nesmírně vzácné nebeské úkazy

V roce 2020 nás čekají pozoruhodné i nesmírně vzácné nebeské úkazy

Juputer (u centra Mléčná dráhy) a Saturn (vlevo) od centra Mléční dráhy při pohledu z maledivského ostrova Soneva Fushi v dubnu 2019.
Autor: Petr Horálek.

Rok 2019 je téměř za námi a jistě vám z něho utkvělo několik vzpomínek na opravdu mimořádné úkazy na obloze. Měsíc se dvakrát zbarvil do oranžova v zemském stínu, v prvním případě do něj dokonce viditelně narazil asteroid. Na slunovrat se na českém nebi rozzářila rekordně rozsáhlá noční svítící oblaka. Ti největší nadšenci uzřeli fantastické úplné zatmění Slunce nad chilskou pouští Atacama a v listopadu pak šťastlivci mimo zónu zrádné oblačnosti pozorovali vzácný přechod Merkuru před Sluncem. Rok následující neslibuje dechberoucí zatmění, nebo přechody planet. Máme čekat spíš útlum krásných jevů? Rozhodně ne: I v roce 2020 nás několikrát pod nebe nalákají pozoruhodné či dokonce mimořádně vzácné astronomické úkazy, z nichž jeden bude doslova úkazem staletí!

kalendář: Co nás v roce 2020 čeká a jak to bude vzácné?

Rok 2020 bude na úkazy vskutku bohatý. Mezi ty nejzajímavější patří lednové zatmění Měsíce, mimořádná viditelnost planety Venuše, velké přiblížení Marsu, zatmění Slunce a roj Geminidy v jeden den na jihu Ameriky (u nás jen roj Gemindy) a především pak mimořádně vzácná konjuknce Saturnu a Jupiteru. Využijte rozcestník v tomto článku, abyste se dostali k podrobným informacím ke každému úkazu. Ty nejvzácnější z nich jsou zvýrazněny tučně…

Leden 2020:

Únor 2020

Březen a duben 2020

Červen 2020

Červenec 2020

Srpen 2020

Říjen 2020

Listopad 2020

Prosinec 2020

 

Kosmické „rachejtle“ hned po Silvestru

Jasná Kvadrantida v roce 2010. Autor: Jimmy Westlake.
Jasná Kvadrantida v roce 2010.
Autor: Jimmy Westlake.
Téměř pravidelně každý kalendářní rok z astronomického pohledu začíná jedním z nejbohatších meteorických rojů – Kvadrantidami (nebo též Quadrantidami). Roj je aktivní v období od 1. do 10. ledna. V mnoha ohledech lze o Kvadrantidách, jejichž mateřským tělesem je trochu netradičně planetka 2003 EH1, hovořit jako o nejsilnějším meteorickém proudu celého roku. Svědčila by o tom především hodnota zenitové hodinové frekvence udávaná obvykle číslem 120. Naopak v neprospěch roje hraje malé trvání jeho maximální aktivity (6 hodin) a obecně vysoká pravděpodobnost oblačného počasí, znemožňujícího pozorování oblohy právě na začátku ledna. A když už se vyčasí, velice často ruší Měsíc, který právě v lednu bývá dost vysoko nad obzorem (a úplněk intenzivně přezáří noční oblohu). Přitom při dobrém počasí lze reálně počítat se spatřením kolem 60-80 meteorů roje za hodinu, a to zejména v časných ranních hodinách.

V roce 2020 nastává maximum poměrně vhodně. Vrchol aktivity noci ze 3. na 4. ledna 2020 připadá na víkend, konkrétně na až na sobotní časné ranní hodiny (maximum až 9:20 SEČ, ale ještě 3 hodiny předtím bude na našem území tma). To se již bude radiant, ležící se v již neexistujícím souhvězdí Zedního kvadrantu (zrušeno v roce 1922), tedy v dnešním souhvězdí Pastýře, nacházet dosti vysoko nad jihovýchodním obzorem a v podstatě stoupat k nadhlavníku. Měsíc zapadne po půl jedné ranní a do rozbřesku tak zůstane zhruba 6 hodin bezměsíčné tmy. Nejlépe je tak meteory roje možné sledovat po půlnoci až ke svítání, kdy frekvence meteorů může vystoupat až k 80 za hodinu. V tomto ohledu mají Kvadrantidy jednoznačně velice dobré podmínky. Opravdu ideální však nastanou až v roce 2022.

Simulační grafika k maximu roje Kvadrantidy 2019. Autor: Astro.cz/Stellarium/Petr Horálek
Simulační grafika k maximu roje Kvadrantidy 2019.
Autor: Astro.cz/Stellarium/Petr Horálek

Pozorování Kvadrantid v roce 2019 na Ústupkách u Sečské přehrady. Autor: Petr Horálek.
Pozorování Kvadrantid v roce 2019 na Ústupkách u Sečské přehrady.
Autor: Petr Horálek.

Vychutnejte si potemnění Měsíce při pátečním večeru

Simulační snímek polostínového zatmění Měsíce 10. ledna 2020. Zdroj: EAI.
Simulační snímek polostínového zatmění Měsíce 10. ledna 2020. Zdroj: EAI.
Ze 6 zatmění roku 2020 se z našeho území budeme moci těšit sotva ze dvou a ještě k tomu nevýrazných. Přesto ale zejména to zcela první – polostínové zatmění Měsíce 10. ledna 2020 večer – zkuste nepropásnout. Měsíc se totiž při své pouti kolem Země octne opravdu blízko plného zemského stínu a na několik minut okolo maxima úkazu, které připadá na 20:10 SEČ, výrazně potemní z jižního okraje svého disku.  Potmavnutí budeme sledovat na té části měsíčního kotouče, kde nejsou tmavá měsíční „moře“ a zatmění tak bude kontrastnější. Měsíc v té době najdeme asi 35° vysoko nad východním obzorem v souhvězdí Blíženců, nedaleko jasných hvězd Castor a Pollux. Očima se potemnění bude dát tušit už okolo 19:30, a to až do zhruba 20:40. Fotograficky bude jev zaznamenatelný ještě o pár „chlupů“ déle.

Obloha při zatmění Měsíce 10. ledna 2020. Autor: Petr Horálek/EAI.
Obloha při zatmění Měsíce 10. ledna 2020.
Autor: Petr Horálek/EAI.

Na únorové obloze vyhlížejte prchavého Merkura

Planeta Merkur je mezi milovníky nočního nebe vždycky třešničkou na dortu, neboť její pozorování je dosti nesnadné. Merkur se při pohledu ze Země moc nevzdálí od naší oslnivé mateřské hvězdy, a tak jej lze vyhlížet jen v dobách tzv. elongací, tedy největšího úhlového vzdálení od Slunce (když je na své dráze „vlevo“ nebo „vpravo“ od naší hvězdy). Další důležitý fakt pak hraje období, kdy k elongaci dojde, neboť úhel výklonu Merkurovy dráhy od středoevropského obzoru se v průběhu roku mění (vlivem sklonu zemské osy), a tak máme jen omezené možnosti, kdy Slunci nejbližší planetu pozorovat. Ty nejlepší podmínky nastávají okolo rovnodenností, konkrétně když se Merkur úhlově oddálí na východ od Slunce na jaře (je vidět na večerní obloze), anebo naopak na podzim (kdy ho můžeme vyhlížet za rozbřesku).

Sekvence západu Merkuru 24. února 2019 za planetáriem ESO Supernova v Mnichově. Autor: Petr Horálek/ESO.
Sekvence západu Merkuru 24. února 2019 za planetáriem ESO Supernova v Mnichově.
Autor: Petr Horálek/ESO.

V roce 2020 se odehrají obě varianty, přičemž první Merkurovo „antré“ připadá na první polovinu února. Největší úhlová vzdálenost od Slunce jej bude dělit 10. února 2020, a to konkrétně přes 18°. V praxi to znamená, že prchavou planetu budeme moci vyhlížet nad jihozápadním obzorem nizoučko ještě za soumraku (konkrétně 10. února planeta zapadá zhruba 1 hodinu a 45 minut po západu Slunce). Merkur dosáhne poměrně výrazné jasnosti okolo -0,6 magnitudy, a tak bude ve své výšce nad obzorem bezkonkurenčním objektem. Vysoko nad ním ho ovšem mnohonásobně svým jasem předčí planeta Venuše. Druhá večerní viditelnost pak připadá na přelom května a června, ale v té době bude planeta už poměrně nízko.

Merkur a Venuše na večerní obloze 10. února 2020. Autor: Petr Horálek/Stellarium.
Merkur a Venuše na večerní obloze 10. února 2020.
Autor: Petr Horálek/Stellarium.

Březnové světlo pro fajnšmekry, zářivá Venuše v Plejádách a fotogenická randezvous

Zvířetníkové světlo a planeta Venuše. Autor: Peter Komka/MTI
Zvířetníkové světlo a planeta Venuše.
Autor: Peter Komka/MTI
K velice nevšední situaci se ovšem schýlí ke konci března, okolo jarní rovnodennosti. Ta nastává 20. března 2020. Jen o 4 dny později, 24. března 2020, se nejjasnější planeta oblohy, Venuše, octne v největší východní elongaci, při níž bude přes 46° daleko od Slunce. Právě v tomto období se na naší obloze nejvíce vyklání rovina ekliptiky, díky čemuž se Venuše stane bezkonkurenčně nejlépe pozorovatelná od roku 2012 a až do roku 2028!

A nejen to! Právě 24. března nastává také nov, díky čemuž bude možné za vůbec nejlepších podmínek vyhlížet „březnovou zář pro fajnšmekry“ – tzv. zvířetníkové světlo. To se táhne podél ekliptiky (roviny zemské dráhy, která se na obloze pomyslně promítá do zvířetníkových souhvězdí – odtud ten název) a nejde vlastně o nic jiného než prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku a který rozptyluje sluneční záření. Když tedy Slunce zapadne, skončí soumrak a obloha ztmavne, nad západním obzorem lze proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře. Díky sklonu ekliptiky vůči horizontu se právě v období rovnodennosti zvířetníkové světlo od obzoru nejvíce vyklání a je tudíž večer nejlépe vidět (stejné podmínky se pak nabízejí na zářijové obloze před rozbřeskem). Kužel se navíc na konci března na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici, o níž se každým rokem snaží mnoho fotografů na severní zemské polokouli s nějakou pěknou pozemskou krajinou v popředí. Abyste zvířetníkové světlo spatřili, potřebujete k tomu opravdu tmavé nebe daleko od zdrojů světelného znečištění. Na území Česka tak doporučujeme vyjet někam do hor, ideálně do oblastí známých pro menší vliv světelného znečištění, tedy tzv. parků tmavé oblohy.  Kromě nich se pak pěkné nebe nabízí v jižních Čechách anebo na Vysočině. Podrobnější informace o zvířetníkovém světle najdete například v článku z roku 2016.

Zvířetníkové světlo pod obloukem Mléčné dráhy, jasná Venuše (a Jupiter) nad jižní Moravou. Autor: Pavel Karas.
Zvířetníkové světlo pod obloukem Mléčné dráhy, jasná Venuše (a Jupiter) nad jižní Moravou.
Autor: Pavel Karas.

Konjunkce Venuše, Měsíce, Plejád a Hyád 28. března 2020. Autor: Stellarium.
Konjunkce Venuše, Měsíce, Plejád a Hyád 28. března 2020.
Autor: Stellarium.

Planeta Venuše v Plejádách v roce 2012. Velice podobný pohled se nabídne 3. dubna 2020. Autor: Petr Horálek.
Planeta Venuše v Plejádách v roce 2012. Velice podobný pohled se nabídne 3. dubna 2020.
Autor: Petr Horálek.

Konjunkce Měsíce a Venuše Autor: Oliver Beneš
Konjunkce Měsíce a Venuše
Autor: Oliver Beneš
Venuši najdeme prakticky na „vrcholu“ tohoto kužele, přičemž ke dvěma nejkrásnějším úkazům se schýlí o několik dní později. V sobotu 28. března 2020 se k planetě na obloze přidá srpek Měsíce, přičemž oba objekty najdeme v blízkosti hvězdokup Plejády a Hyády v souhvězdí Býka. K unikátnímu pohledu nás pak naláká 3. dubna 2020. Právě tohoto pátečního večera se jasná večernice na nebi octne přímo v úchvatné hvězdokupě Plejády a poskytne jeden z nejfotogeničtějších pohledů k nebi v celém roce.

Krásná setkání Měsíce s Venuší na večerní obloze budou ale v roce 2020 ještě častější. Nenechte si ujít zejména tato: 28. ledna (poblíž Venuše najdeme také planetu Neptun, kterou bude o den dříve míjet jen o 4 úhlové minuty!), 27. února nedaleko souhvězdí Berana, 26. dubna stále v blízkosti Plejád a Hyád, anebo ještě za soumraku 24. května (přičemž o dva dny dříve, 22. května, se k Venuši velice těsně přiblíží onen prchavý Merkur při své další elongaci).

Dubnový roj Lyridy konečně bez svitu Měsíce

Maximum Lyrid v roce 2004 nad pouští Atacama. Autor: Yuri Beletsky.
Maximum Lyrid v roce 2004 nad pouští Atacama.
Autor: Yuri Beletsky.
V závěru dubna nás čeká také aktivita 2600 let známého meteorického roje Lyridy (aktivita od 14. do 30. dubna, mateřská kometa C/1861 G1 Thatcher) s poměrně ostrým maximem v druhé polovině noci 21./22. dubna 2020. Maximum nastává 22. dubna v 9 hodin SELČ (tedy ve dne), ale vzhledem k tomu, že couvající Měsíc bude pouhý den před novem, budou pozorovací podmínky pro noční sledování roje prakticky ideální. Radiant roje se dostává nad severovýchodní obzor až před 21. hodinou a v průběhu noci stoupá do výšky přesahující 60° (před svítáním). Proto je vhodné pozorování směrovat vždy do druhé poloviny noci. Při predikovaném zenitovém hodinovém počtu18 meteorů se sice nelze těšit na nějakou výraznou podívanou (i když v minulosti občas roj poskytl i spršky až s 90 meteory za hodinu), ale přesto to jistě bude stát za to! Zkuste si proto 22. dubna, tedy pár hodin před maximem, přivstat a nějakou tu Lyridu uzřít či zachytit fotograficky. Pokud popřeje počasí, jistě nebudete litovat.

Červnový úplněk vyjde trošičku „začmoudlý“

Druhé ze dvou měsíčních zatmění, které v tomto roce v česku spatříme, bude opravdu nevýrazné polostínové 5, června 2020. Přesto však za zmínku stojí, protože nabídne nevšední příležitosti zejména fotografům. V Praze Měsíc vychází ve 20 hodin 53 minut SELČ, největší přiblížení úplňku k plnému zemskému stínu se odehraje ve 21 hodin 25 minut SELČ při výšce Měsíce asi 3,5° nad obzorem. Měsíc v tom okamžiku bude svým jižním okrajem asi 0,2° severně od plného zemského stínu, takže polostínové zatmění snáze odhalí až fotografie. A právě ta by mohla být nejzajímavější, zejména při fotografickém číhání na měsíční východ za nějakými vzdálenými kulturními památkami.  Soumrak bude dosti pomalý, čili Měsíc bude stoupat ještě na světlé obloze a kontrastně se vyjímat vůči objektům na obzoru.  Ztmavený bude mírně z pravého spodního okraje, nejvíce jen těch několik desítek minut okolo maxima úkazu. Proč to nezkusit, že?

Východ polostínově zatmělého Měsíce 16. září 2016 nad hradem Sesimbra. Autor: Miguel Claro.
Východ polostínově zatmělého Měsíce 16. září 2016 nad hradem Sesimbra.
Autor: Miguel Claro.

Pro fajnšmekry: Tenoučký prstýnek na blízkém i dalekém východě

Jen o16 dní později, 21. června 2020, se schýlí k nadmíru mimořádné podívané, bohužel nikoliv z našeho území. Ve velmi úzkém pásu nad centrální Afrikou, Arabským poloostrovem, Indií, Nepálem a Čínou se odehraje jedno z nejhlubších prstencových zatmění Slunce v tomto století. Pod nejhlubším si lze představit fakt, že Měsíc bude takřka stejně úhlově veliký jako Slunce a zatmění tak bude skoro úplné. Měsíc v maximální fázi ve středu pásu nad Nepálem/Tibetem zakryje 99,4 % slunečního disku a to mazaným fotografům umožní uskutečnit nezvyklé pokusy s možností zachytit četné Bailyho perly, ale i chromosféru či koronu, což je při jiných „prstýncích“ kvůli oslnivé fotosféře prakticky nemožné. Podobně hluboké prstencové zatmění se naposledy ukázalo v únoru 2017 nad Argentinou a znovu se odehraje až v roce 2032, ovšem kompletně nad oceánem. Bližší informace o úkazu a všech těch unikách kolem něj najdete na webu Xaviera Jubiera.

Průběh prstencového zatmění Slunce 26. února 2017 zachycený na klasický film. Autor: Petr Horálek, Miloslav Druckmüller.
Průběh prstencového zatmění Slunce 26. února 2017 zachycený na klasický film.
Autor: Petr Horálek, Miloslav Druckmüller.

Léto ovládnou planetární obři a rozsvítí se noční oblaka

Juputer (u centra Mléčná dráhy) a Saturn (vlevo) od centra Mléční dráhy při pohledu z maledivského ostrova Soneva Fushi v dubnu 2019. Autor: Petr Horálek.
Juputer (u centra Mléčná dráhy) a Saturn (vlevo) od centra Mléční dráhy při pohledu z maledivského ostrova Soneva Fushi v dubnu 2019.
Autor: Petr Horálek.
létem, když přijde teplé počasí, se pochopitelně nabídne spousta příležitostí trávit čas pod noční oblohou s nejkrásnějším úsekem Mléčné dráhy. Ten nízko nad jižním obzorem doplní dvě jasné planety: obří Jupiter (14. června 2020 v opozici se Sluncem), který v malém dalekohledu ukáže až 4 Galileovské měsíce a ve větším přístroji i oblačné pásy i bouři známou jako Velká rudá skvrna, a pak především planeta Saturn, která bude v opozici se Sluncem 20. července 2020 a jistě potěší svými prstenci každého majitele už menšího hvězdářského dalekohledu. Prstence jsou totiž tak rozsáhlé, že ačkoliv je planeta Saturn od nás fyzicky okolo své opozice přes 1 miliardu kilometrů daleko, jspu jako světlý kroužek obepínající kotouček planety viditelné už ve větším binokuláru ustaveném na pevném stativu. Obě planety budou v průběhu léta dosti blízko u sebe a zároveň nedaleko Mléčné dráhy, což se znovu stane až v roce 2079. Očekávejte také pěkná setkání s Měsícem – 9. června, 6. července, 1., 2., 28. a 29 srpna, 25. září, 22. října, 19. listopadu a 17. prosince. V pozdějších hodinách se bude rovněž objevovat pozvolna se zjasňující planeta Mars (v létě již nepřehlédnutelná), která v říjnu dosáhne velice výrazné opozice se Sluncem (čtěte dále).

červnu a v červenci 2020 bude opět v kurzu možnost spatřit mrazivou krásu Nočních svítících oblak (NLC), které úzce souvisí právě s meteorickým prachem a rovněž kolísáním sluneční aktivity. Ta bude i v roce 2020 v hlubokém minimu, což by mělo vytvořit výrazně stabilnější podmínky v těch vrstvách zemské atmosféry, ve kterých se NLC tvoří. Je tedy velice pravděpodobné, že rok 2020 bude na výskyt nočních oblak podobně bohatý jako rok minulý a možná se dokonce dočkáme fantastické podívané podobné té ve večerních hodinách 21. června 2019. Tehdy NLC „zatáhla“ celou českou oblohu, což je na naše poměry opravnu extrémně vzácné. Kdy a jak noční oblaky vyhlížet, najdete například v článku z června 2015.

Noční svítící oblaka 21. června 2019 nad Sečskou přehradou. Autor: Petr Horálek.
Noční svítící oblaka 21. června 2019 nad Sečskou přehradou.
Autor: Petr Horálek.

Celosférický pohled na mimořádně jasná noční svítící oblaka 21. června 2019 nad Sečskou přehradou. Autor: Petr Horálek.

Srpen patří „slzám svatého Vavřince“ s jasnou jitřenkou a ubývajícím Měsícem

Proud meteorů z Persea nad planetáriem v Kolonici. Autor: Petr Horálek.
Proud meteorů z Persea nad planetáriem v Kolonici.
Autor: Petr Horálek.
Nejoblíbenější kosmický „ohňostroj“ roku – meteorický roj Perseidy – se sice v roce 2020 netěší nejlepším podmínkám, ale jistě si ho ujít nenechejte. Jednak proto, že už neodmyslitelně patří k letnímu přírodnímu koloritu (a s tím obdobím souvisí i více volna, teplejší a často příznivější počasí, možnosti výletů do přírody a zážitků pod „čirákem“) a za druhé pro možnost uvidět opravdu jasné meteory ve větší četnosti.  Maximum roje, za nímž stojí kometa 109P Swift-Tutlle a které s sebou nese připomenutí přes 1760 let staré nespravedlnosti (nespravedlivou a krutou popravu svatého Vavřince), vychází v roce 2020 na odpolední hodiny 12. srpna, tedy ještě v době denního světla. Měsíční fáze připadá na zhruba den po poslední čtvrti. Náš soused tedy bude svým svitem rušit vysoko nad obzorem v druhých polovinách nocí 11./12. a 12./13. srpna, kdy má smysl roj pozorovat pro výšku radiantu v souhvězdí Persea nejvíce. Nebude možné uvidět ty nejslabší meteory, ale v obou nocích se zejména mezi půlnocí a 4. hodinou ranní jistě rozzáří na několik desítek výrazných (a někdy opravdu jasných) meteorů v každé hodině.

Měsíc v souhvězdí Býka bude v nocích maxima vycházet okolo půlnoci, obklopený dvojicí kup Hyády a Plejády. Nad jihem se bude vyjímat zjasňující planeta Mars a severovýchod nasvítí jasná jitřenka v podobě planety Venuše, která se po jarní viditelnosti na večerním nebi přehoupne do ranního dějiště. A právě po maximu roje, 13. srpna, dosáhne největší západní elongace (bude úhlově nejdále od Slunce na ranní obloze před jeho východem, téměř 46°). Vy, kterým vyhlížení meteorů nepostačí, si přivstaňte na krásnou konjunkci Venuše s Měsícem 15. srpna ráno.

Celooblohový pohled na maximum meteorického roje Perseidy nad kolonickou observatoří v roce 2018. Autor: Petr Horálek.

PŘÍZNIVÁ OPOZICE rudÉ planetY na říjnové obloze

Opozice Marsu mezi lety 2012 a 2027. Opozice v roce 2020 bude jedna z nejvýraznějších. Autor: Naked Eye Planets.
Opozice Marsu mezi lety 2012 a 2027. Opozice v roce 2020 bude jedna z nejvýraznějších.
Autor: Naked Eye Planets.
Aby těch planetárních „unikátů“ nebylo málo, je rok 2020 také jedním z nejpříznivějších pro pozorování planety Mars za posledních 49 let! Rudá planeta si svou pozornost začne získávat už v průběhu léta, kdy se pozvolna stane jednou domén druhé poloviny noci. V září již začne být pozorovatelná prakticky celou noc vyjma večera a toho nejlepšího se dočkáme během její opozice se Sluncem 13. října 2020 (tehdy bude pozorovatelná celou noc). Jen o týden dříve, 6. října 2020, se Mars přiblíží k Zemi na 62,1 milionů kilometrů, což je „jen“ o necelých 5 milionů kilometrů dál než při jeho velké opozici v roce 2018. Vskutku tedy půjde o třetí největší přiblížení k Marsu k Zemi od roku 1971 (blíže byl jen v roce 2003 a 2018) a až do roku 2035! Planeta dosáhne jasnosti -2,4 magnitudy, čímž bude konkurovat jasnému Jupiteru (který v říjnu najdeme nízko nad jihozápadem) a úhlové velikosti přes 22”. Už ve středně velkých dalekohledech tedy uvidíme jeho polární čepičky i tmavší povrchové útvary. Planeta navíc při svém největším přiblížení bude ležet v souhvězdí Ryb a nad naším územím vystoupá do výšky více než 45° nad obzorem! Díky této výšce bude pozorování výrazně snazší než při minulé opozici v roce 2018, kdy navíc velká prachová bouře a nízká výška na obloze neumožnily sledování detailů na povrchu. Chladnější podzimní noci snad nabídnou výrazně klidnější vzduch než ty letní, během nichž byl Mars nejblíže v roce 2018, takže obraz planety snad bude ostřejší. Milovníci planet se tedy mají na co těšit, milovníci konspiračních teorií zas děsit lidi Marsem o velikosti Měsíce (ačkoliv ani tentokrát nic takového nebude). Říjen je dokonalým měsícem pro návštěvy hvězdáren – stmívá se již brzy a ještě není mrazivo. Rozhodně si tedy pozorování Marsu vepište do svého kalendáře!

A nejen to. Na konci října a počátku listopadu bude možné spatřit v průběhu celé noci všech 5 očima viditelných planet: Jupiter se Saturnem večer, Mars celou noc a Venuši s Merkurem na ranní obloze před rozbřeskem (mezi nimi bude postupně „proplovat“ Měsíc). Na tmavé obloze by mohl být vidět okem také Uran v souhvězdí Berana,

Na povrch Marsu se také v průběhu jeho přiblížení chystá vypuštění vozítka Mars2020.

Jasná planeta Mars 13. října 2018 nad Liptovskou Marou na Slovensku. Autor: Petr Horálek.
Jasná planeta Mars 13. října 2018 nad Liptovskou Marou na Slovensku.
Autor: Petr Horálek.

V říjnu a listopadu zazáří prach z Halleyovy či Enckeovy komety

Jasná Orionida v souhvězdí Orionu v roce 2008. Autor: Jens Hackmann.
Jasná Orionida v souhvězdí Orionu v roce 2008.
Autor: Jens Hackmann.
Ale zpět k meziplanetárnímu prachu. Na další zajímavý úkaz spojený s malými tělesy Sluneční soustavy si musíme počkat až do druhé poloviny října.  Ve středu 21. října 2020 nás čeká významný, byť často opomíjený, pravidelný meteorický roj  Orionidy.  Jeho aktivita trvá déle než měsíc, od 2. října až do 7. listopadu. Maximum v roce 2020 připadá na dva dny před první čtvrtí, tedy Měsíc nebude pozorování vůbec rušit. Radiant promítající se do Orionova kyje v severovýchodní části souhvězdí totiž stoupá nad obzor v průběhu pozdních nočních hodin (v té době už bude Měsíc zapadat) a nejlepší podmínky bývají ve druhé polovině noci a nad ránem. V průběhu maxima roje se tak můžeme dočkat na tmavé obloze daleko od měst až desítky rojových meteorů za hodinu, pocházejících z úlomků vůbec nejznámější vlasatice – Halleyovy komety. Obecně Orionidy nejsou moc aktivním rojem, ale občas vyprodukují i celkem jasný meteor, tzv. bolid.

O další bolidy by se ještě na konci října a pak zejména na začátku listopadu mohly postarat dvě větve (severní a jižní) meteorického roje Taurid. Mateřskou kometou jižní větvě je krátkoperiodická kometa 2P/Encke (vrací se ke Slunci za 3,3 roku), která proletí kolem Slunce právě v létě roku 2020. Severní větev má pravděpodobně na svědomí drolící se asteroid 2004 TG10. Je obvyklé, že proudy Taurid produkují opravdu jasné bolidy. Jižní Tauridy mají období aktivity trvající zhruba dva měsíce (mezi 10. zářím a 20. listopadem, s třemi nevýraznými maximy 10. 10., 31. 10. a 15. 11). Severní Tauridy bývají nejaktivnější necelý měsíc později (28. 10. až 17. 11., s maximem kolem 2 až 3. listopadu). Při malé zenitové frekvenci přibližně 5-10 meteorů za hodinu vychází jejich společné maximum na noc 5./6. listopadu 2020. Měsíc bude v té době okolo úplňku, ale není vůbec na škodu zkusit nějaké soustavné časosběrné snímání. Je šance, že při něm zachytíte nějaký velmi jasný bolid. Jsou i případy, kdy bolidy Taurid dosáhly právě jasu Měsíce v úplňku a rozzářily noční krajinu!

Bolid z Taurid. Autor: Lubomír Sklenár.
Bolid z Taurid.
Autor: Lubomír Sklenár.

Planetární kouzlení pro ranní ptáčata

Těm, kteří budou muset ráno brzo vstávat (nebo jim právě bude končit noční), zkrášlí jitro za jasného počasí ještě před rozbřeskem velice fotogenická setkání planet Merkuru, a Venuše s Měsícem a jasnou hvězdou Spica v souhvězdí Panny mezi 12. a 14. listopadem. Neboť Merkur dosáhne největší elongace (úhlové vzdálenosti od Slunce) 10. listopadu, bude několik dní právě v časných ranních listopadových hodinách před rozbřeskem a při něm pozorovatelný jako nápadný objekt nízko nad východojihovýchodem. Mnohem nápadnější bude Venuše, jejíž třpytivé záře si nelze nevšimnout. Okolo 10. listopadu dvojici planet najdeme v 5:40 nad obzorem ve společnosti hvězdy Spica a ve zmíněném období mezi 12. a 14. listopadem tuto trojici nápadných objektů doplní úzký měsíční srpek s popelavým svitem. Nebeské setkání bude viditelné vždy tak hodinu, než se obloha rozzáří pokročilým svítáním.

Venuše, Merkur a Spica 10. listopadu 2020 na ranní obloze. Autor: Stellarium.
Venuše, Merkur a Spica 10. listopadu 2020 na ranní obloze.
Autor: Stellarium.

Venuše, Merkur, Měsíc a Spica 13. listopadu 2020 na ranní obloze. Autor: Stellarium.
Venuše, Merkur, Měsíc a Spica 13. listopadu 2020 na ranní obloze.
Autor: Stellarium.

Nebeský ohňostroj nad zimní pohádkou

Geminidy nad observatoří Xinglong. Autor: Steed Yu and NightChina.net.
Geminidy nad observatoří Xinglong.
Autor: Steed Yu and NightChina.net.
Posledním skutečně excelentním pravidelným meteorickým rojem budou v roce 2020 Geminidy, které mají nejlepší pozorovací podmínky (podobné budou až v roce 2023!). Mateřským tělesem roje Geminid je planetka (3200) Phaeton, pravděpodobně bývalá a dnes již vyhaslá kometa. Radiant roje se nachází východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, hvězd Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází už za večerního soumraku a během noci stoupají vysoko nad jižní obzor, kde vrcholí po půlnoci. Nejvíce meteorů lze tedy vždy očekávat mezi půlnocí a 3. hodinou ranní. Meteory jsou pomalé a často poměrně jasné, se stoupající výškou radiantu stoupá frekvence nad 100 meteorů v hodině! Maximum nastává nejpříznivěji , jak to jde: v noci ze 13./14. prosince, konktrétně v 1:50 SEČ, tedy v době nesmírně vysoké polohy Blíženců nad obzorem. Aby toho nebylo málo, Měsíc je právě v den maxima v novu. Za ideálních podmínek (jasno celou noc) lze v průběhu maxima roje zachytit i přes 1000 meteorů za noc! Pokud už bude někde ležet sněhová pokrývka, nenechte se zradit mrazem a zkuste aspoň na pár chvil strávit čas pod nebem. „Padající hvězdy“ nad „ladovskou krajinou“ jsou vskutku pohádkovým zážitkem.

(Geminidová) noc plná přání... Autor: Petr Horálek.
(Geminidová) noc plná přání...
Autor: Petr Horálek.

Celooblohový výhled na maximum meteorického roje Geminidy nad zasněženou Sečskou přehradou v roce 2018. Autor: Petr Horálek.

Pro fajnšmekry: Úplné zatmění Slunce v latinském jihu

Zmíněný nov 14. prosince, který tak perfektně padne do maxima roje Geminidy, se postará na jižní zemské polokouli o ještě jedno pozoruhodné nebeské divadlo: úplné zatmění Slunce 14. prosince 2020. Strhující úkaz bude pozorovatelný v úzkém pásu na území Chile a Argentiny, přičemž v obou zemích bude probíhat velice vysoko nad obzorem v tamních letních poledních hodinách. Zatmění potrvá až 2 minuty a 10 sekund, během kterých se na nebi ukáže až čtveřice jasných planet a samozřejmě majestátní sluneční koróna. Pokud máte možnost vycestovat a chcete zažít dokonalý astronomicko-cestovatelský prožitek, vyrazte před Vánoci do latinské Ameriky. Uvidět v jeden den zatmění Slunce a maximum nějakého hlavního meteorického roje v roce, to se opravdu stává vzácně! Znovu k tomu dojde v letech 2026 (12. srpna nastane úplné zatmění Slunce následované maximem roje Perseidy) a 2039 (po maximu Geminid nastane úplné zatmění Slunce 15. prosince) nebo 2045 (12. srpna nastane úplné zatmění Slunce následované maximem roje Perseidy).

Obloha během úplného zatmění Slunce 14. prosince 2020 nad Vallaricou v Chile. Autor: Kniha Tajemná zatmění (Petr Horálek).
Obloha během úplného zatmění Slunce 14. prosince 2020 nad Vallaricou v Chile.
Autor: Kniha Tajemná zatmění (Petr Horálek).

Předvánoční podívaná století: Saturn kousek od Jupiteru

A to nejlepší nakonec. Pondělí 21. prosince 2020 se zapíše do kronik jako den s velkým „D“ mezi nejpozoruhodnější a nejvzácnější úkazy tohoto století. Planety Jupiter a Saturn najdeme již za soumraku, okolo 17. hodiny, v neskutečně těsné blízkosti. Obě planety bude dělit pouhých 6’ (zhruba pětina průměru měsíčního úplňku) a pohled dalekohledem umožní spatřit obě planety i s jejich měsíci jako jakýsi měsíčně-planetární shluk. Vyjma planet se totiž ve zorném poli ukáží i Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callisto spolu se Saturnovým Titanem, Rheou, Thetys nebo Dione (případně dalšími podle průměru dalekohledu). Takto „Velká konjunkce“ obou planetárních obrů a rodin jejich měsíců nastala naposledy 16. července 1623 a znovu se podobného pohledu dočkají až další generace 15. března 2080. Je to tedy vskutku úkaz století!

Teleskopický detail na mimořádnou konjunkci Jupiteru a Saturnu 21. prosince 2020. Autor: Stellarium.
Teleskopický detail na mimořádnou konjunkci Jupiteru a Saturnu 21. prosince 2020.
Autor: Stellarium.

Mimochodem, jednou z teorií o původu Betlémské hvězdy je právě konjunkce planet Jupiteru a Saturnu v Rybách v roce 7 před naším letopočtem. Tehdy se planety setkaly na vzdálenost jednoho stupně, ale stalo se tak třikrát během uvedeného roku (v květnu, září a prosinci). Další z teorií dokonce představuje Betlémskou hvězdu jako konjunkci nejjasnějších planet – Venuše a Jupiteru – v blízkosti hvězdy Regulus v souhvězdí Lva (12. 8. roku 3 př. n. l. na vzdálenost asi 7 úhlových minut) a poté o rok později roku 2 př. n. l., kdy zdánlivě splynuly v jednu ještě jasnější hvězdu, protože 17. června toho roku se k sobě na večerní obloze přiblížily tak, že středy kotoučků byly asi 38" od sebe, což odpovídá rozestupu o velikosti kotoučku Jupiteru. Tak či onak, je to krásná symbolika, že se podobného úkazu dočkáme jen 3 dny před Štědrým dnem.

Vzácné setkání Jupiteru a Saturnu bude nejtěsnější mezi lety 1623 a 2080. Autor: Stellarium.
Vzácné setkání Jupiteru a Saturnu bude nejtěsnější mezi lety 1623 a 2080.
Autor: Stellarium.

Na pozorování to ovšem bude chtít vyjet někam do hor, či alespoň do míst s ideálně odkrytým jihozápadním obzorem (a samozřejmě perfektním počasím). Dvojice planet bude už v 17 hodin jen nějakých 10° nad obzorem. V 18 hodin, kdy už bude dostatečná tma, se planety snesou ke 3° výšky nad obzor a o půl hodiny později, v 18:30, zapadají. Pokud bude čistý vzduch, nejlepší cestou je vyhlížet planetární setkání ještě za denního světla se světelným dalekohledem ustaveným na montáži, který obě tělesa zobrazí i na světlém nebi a bude je držet v zorném poli až do jejich západu. Ostatně, maximální přiblížení nastane ve 14:24 SEČ, ještě asi hodinu a půl před západem Slunce. Nejvzácnější události jsou holt vždycky velice prchavé… Tak hodně štěstí!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kniha Tajemná zatmění (nakl. Albatros, 2018)
[2] EAI: Nejbližší zatmění nad naším uzemím
[3] Interaktivní mapy slunečních a měsíčních zatmění, Xavier Jubier
[4] Kalendář úkazů 2020
[5] IMO.net - kalendář meteorických rojů
[6] Seasky: Kalendář úkazů 2020
[7] In The Sky: Seznam konjunkcí
[8] Velká konjunkce Saturnu a Jupiteru 2020
[9] Wiki: Velké konjunkce Saturnu a Jupiteru od roku 1800



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: NLC, Noční svítící oblaka, Planeta Saturn, Plejády, Planeta Venuše, Planeta Merkur, Geminidy, Tauridy, Orionidy, Kvadrantidy, Meteorický roj Perseid, Zatmění měsíce, Zatmění Slunce, Tajemná zatmění, Konjunkce, Úkazy


48. vesmírný týden 2020

48. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 11. do 29. 11. 2020. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer jsou nízko nad jihozápadem Jupiter a Saturn, během noci stoupá vysoko Mars. Ráno je relativně nízko jasná Venuše. Aktivita Slunce je zvýšená, na povrchu stále najdeme skvrny. Ráno můžeme na ještě bezměsíčné obloze pozorovat kometu M3 ATLAS a loučíme se s kometou S3 Erasmus. Meteory z roje Leonid doplnil velký bolid, který skončil nad Alpami. Kosmická loď Crew Dragon úspěšně dorazila k ISS se čtyřčlennou posádkou. Z úspěšných startů vyčnívá neúspěch rakety Vega. Očekáváme start čínské sondy k Měsíci. Připomínáme výročí 170 let objevu Saturnova prstence C a 410 let objevu mlhoviny M42 v Orionu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Mars

  Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2020 získal snímek „Mars“, jehož autorem je Jakub Dobeš   Jistě si jej v říjnu každý všiml. Putoval s námi nocí jako velmi jasný objekt, zvečera vycházející na východě, aby se nám přes jih přenesl až k západu, kde se nám

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

AR2785,2786-škvrna viditeľná voľným okom

AR2785,2786-škvrna viditeľná voľným okom a nízka oblačnosť

Další informace »