Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černá díra střední velikosti se ukrývá v centru kulové hvězdokupy

Černá díra střední velikosti se ukrývá v centru kulové hvězdokupy

Černá díra střední velikosti v kulové hvězdokupě 47 Tucanae
Autor: CfA / M. Weiss

Všechny známé černé díry můžeme zařadit do dvou kategorií: hvězdné černé díry – objekty o hmotnosti několika Sluncí, a supermasivní černé díry – objekty o hmotnostech několik miliónů až miliard hmotností Slunce v centrech galaxií. Astronomové předpokládají, že černé díry střední velikosti o hmotnosti mezi 100 až 10 000 hmotností Slunce rovněž existují, avšak doposud žádný přesvědčivý důkaz existence takovéto černé díry střední velikosti nebyl získán. Až teprve nedávno astronomové publikovali nové důkazy, že černá díra střední velikosti – tzv. intermediate-mass black hole (IMBH) o hmotnosti 2 200 Sluncí se ukrývá v centru známé kulové hvězdokupy 47 Tucanae.

Chtěli jsme objevit černou díru střední hmotnosti, protože představují chybějící pojítko mezi hvězdnými a supermasivními černými dírami. Mohou být primordiálními zárodky, které vyrostly do podoby monster, jaké vidíme v centrech současných galaxií,“ říká vedoucí autor publikace Bulent Kiziltan z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA).

Práce byla publikována 9. 2. 2017 v uznávaném vědeckém časopise Nature.

47 Tucanae je dvanáct miliard roků stará kulová hvězdokupa vzdálená od Země 13 000 světelných roků, jejíž poloha se promítá do souhvězdí Tukana na jižní obloze. Obsahuje stovky tisíc hvězd v prostoru koule o průměru přibližně 120 světelných let. Rovněž obsahuje dvě desítky pulzarů, které byly důležitou součástí tohoto výzkumu.

Kulová hvězdokupa 47 Tucanae byla již dříve zkoumána na přítomnost centrální černé díry, avšak bez úspěchu. Ve většině případů jsou černé díry objevovány na základě pozorování rentgenového záření přicházejícího z horkého disku materiálu v jejím okolí. Avšak tuto metodu lze využít pouze v případě, kdy černá díra aktivně pohlcuje okolní plyn. Střed kulové hvězdokupy 47 Tucanae je však na plyn chudý, možná se zde ukrývá hladovějící černá díra.

Černá díra střední velikosti v kulové hvězdokupě 47 Tucanae Autor: B. Kiziltan & T. Karacan
Černá díra střední velikosti v kulové hvězdokupě 47 Tucanae
Autor: B. Kiziltan & T. Karacan
Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy rovněž prozradila svoji přítomnost ovlivňováním drah blízkých hvězd. Roky pozorování v oboru infračerveného záření ukázaly hned několik hvězd v centru naší Galaxie, obíhajících kolem neviditelného objektu v důsledku silné přitažlivosti (gravitace). Avšak přeplněný střed hvězdokupy 47 Tucanae činí nemožným pozorovat oběh jednotlivých hvězd.

Nové výzkumy spoléhají na dva odlišné typy důkazů. Tím prvním je celkový pohyb hvězd ve všech částech hvězdokupy. Prostředí v kulové hvězdokupě je tak husté, že hmotné hvězdy mají sklon soustředit se v centru hvězdokupy. Černá díra střední velikosti uprostřed hvězdokupy však působí jako kosmická „lžíce“ promíchávající obsah hrnce, což způsobí, že tyto hvězdy jsou katapultovány na vyšší rychlosti a větší vzdálenosti. To poskytuje určitý nepatrný signál, který astronomové mohou změřit.

Na základě použití počítačových simulací hvězdných pohybů a vzdáleností a jejich porovnáním s pozorováními ve viditelném světle astronomové získali důkazy pro právě takovýto typ gravitačního působení.

Druhá oblast důkazů přišla od pulzarů, kompaktních pozůstatků umírajících hvězd, jejichž rádiové signály jsou snadněji detekovatelné. Tyto objekty byly rovněž vyvrženy gravitačním vlivem černé díry střední velikosti, což způsobilo, že byly objeveny ve větších vzdálenostech od centra hvězdokupy než bychom očekávali, pokud by zde žádná černá díra nebyla.

Z kombinace těchto důkazů vyplývá přítomnost středně velké černé díry o hmotnosti zhruba 2 200 hmotností Slunce v centru kulové hvězdokupy 47 Tucanae.

Protože černé díry této kategorie unikaly detekci tak dlouho, podobné černé díry střední velikosti (IMBH) se mohou ukrývat i v ostatních kulových hvězdokupách. Jejich vypátrání bude vyžadovat podobná data o polohách a oběhu hvězd a také pulzarů uvnitř hvězdokup.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cfa.harvard.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 47 Tucanae, Černá díra střední velikosti


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »