Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černá díra střední velikosti se ukrývá v centru kulové hvězdokupy

Černá díra střední velikosti se ukrývá v centru kulové hvězdokupy

Černá díra střední velikosti v kulové hvězdokupě 47 Tucanae
Autor: CfA / M. Weiss

Všechny známé černé díry můžeme zařadit do dvou kategorií: hvězdné černé díry – objekty o hmotnosti několika Sluncí, a supermasivní černé díry – objekty o hmotnostech několik miliónů až miliard hmotností Slunce v centrech galaxií. Astronomové předpokládají, že černé díry střední velikosti o hmotnosti mezi 100 až 10 000 hmotností Slunce rovněž existují, avšak doposud žádný přesvědčivý důkaz existence takovéto černé díry střední velikosti nebyl získán. Až teprve nedávno astronomové publikovali nové důkazy, že černá díra střední velikosti – tzv. intermediate-mass black hole (IMBH) o hmotnosti 2 200 Sluncí se ukrývá v centru známé kulové hvězdokupy 47 Tucanae.

Chtěli jsme objevit černou díru střední hmotnosti, protože představují chybějící pojítko mezi hvězdnými a supermasivními černými dírami. Mohou být primordiálními zárodky, které vyrostly do podoby monster, jaké vidíme v centrech současných galaxií,“ říká vedoucí autor publikace Bulent Kiziltan z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA).

Práce byla publikována 9. 2. 2017 v uznávaném vědeckém časopise Nature.

47 Tucanae je dvanáct miliard roků stará kulová hvězdokupa vzdálená od Země 13 000 světelných roků, jejíž poloha se promítá do souhvězdí Tukana na jižní obloze. Obsahuje stovky tisíc hvězd v prostoru koule o průměru přibližně 120 světelných let. Rovněž obsahuje dvě desítky pulzarů, které byly důležitou součástí tohoto výzkumu.

Kulová hvězdokupa 47 Tucanae byla již dříve zkoumána na přítomnost centrální černé díry, avšak bez úspěchu. Ve většině případů jsou černé díry objevovány na základě pozorování rentgenového záření přicházejícího z horkého disku materiálu v jejím okolí. Avšak tuto metodu lze využít pouze v případě, kdy černá díra aktivně pohlcuje okolní plyn. Střed kulové hvězdokupy 47 Tucanae je však na plyn chudý, možná se zde ukrývá hladovějící černá díra.

Černá díra střední velikosti v kulové hvězdokupě 47 Tucanae Autor: B. Kiziltan & T. Karacan
Černá díra střední velikosti v kulové hvězdokupě 47 Tucanae
Autor: B. Kiziltan & T. Karacan
Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy rovněž prozradila svoji přítomnost ovlivňováním drah blízkých hvězd. Roky pozorování v oboru infračerveného záření ukázaly hned několik hvězd v centru naší Galaxie, obíhajících kolem neviditelného objektu v důsledku silné přitažlivosti (gravitace). Avšak přeplněný střed hvězdokupy 47 Tucanae činí nemožným pozorovat oběh jednotlivých hvězd.

Nové výzkumy spoléhají na dva odlišné typy důkazů. Tím prvním je celkový pohyb hvězd ve všech částech hvězdokupy. Prostředí v kulové hvězdokupě je tak husté, že hmotné hvězdy mají sklon soustředit se v centru hvězdokupy. Černá díra střední velikosti uprostřed hvězdokupy však působí jako kosmická „lžíce“ promíchávající obsah hrnce, což způsobí, že tyto hvězdy jsou katapultovány na vyšší rychlosti a větší vzdálenosti. To poskytuje určitý nepatrný signál, který astronomové mohou změřit.

Na základě použití počítačových simulací hvězdných pohybů a vzdáleností a jejich porovnáním s pozorováními ve viditelném světle astronomové získali důkazy pro právě takovýto typ gravitačního působení.

Druhá oblast důkazů přišla od pulzarů, kompaktních pozůstatků umírajících hvězd, jejichž rádiové signály jsou snadněji detekovatelné. Tyto objekty byly rovněž vyvrženy gravitačním vlivem černé díry střední velikosti, což způsobilo, že byly objeveny ve větších vzdálenostech od centra hvězdokupy než bychom očekávali, pokud by zde žádná černá díra nebyla.

Z kombinace těchto důkazů vyplývá přítomnost středně velké černé díry o hmotnosti zhruba 2 200 hmotností Slunce v centru kulové hvězdokupy 47 Tucanae.

Protože černé díry této kategorie unikaly detekci tak dlouho, podobné černé díry střední velikosti (IMBH) se mohou ukrývat i v ostatních kulových hvězdokupách. Jejich vypátrání bude vyžadovat podobná data o polohách a oběhu hvězd a také pulzarů uvnitř hvězdokup.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cfa.harvard.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 47 Tucanae, Černá díra střední velikosti


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »