Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Teleskop EHT pořídil fotografii výtrysku černé díry Centaurus A

Teleskop EHT pořídil fotografii výtrysku černé díry Centaurus A

Vložený obrázek představuje detail výtrysku v galaxii Centaurus A pořízený dalekohledem EHT
Autor: Radboud University; ESO/WFI; MPIfR/ESO/APEX/A. Weiss et al.; NASA/CXC/CfA/R. Kraft et al.; EHT/M. Ja

Astronomové ze společného projektu Event Horizon Telescope (EHT) zobrazili výtrysk v srdci blízké rádiové galaxie Centaurus A a identifikovali polohu centrální supermasivní černé díry v galaxii s ohledem na rozdělený výtrysk (jet) z jejího jádra. Galaxie Centaurus A je od Země vzdálená zhruba 13 miliónů světelných roků a její poloha se při našem pohledu promítá do souhvězdí Kentaura.

Galaxii poprvé spatřil v roce 1826 skotský astronom James Dunlop. Ukázalo se, že se jedná o masivní eliptickou rádiovou galaxii – galaxii, která emituje výrazné rádiové vlny. Jde o nejnápadnější a zdaleka nejbližší rádiovou galaxií na obloze. Je známá rovněž pod označením NGC 5128, LEDA 46957 a ESO 270-9. Centaurus A je také vůči Zemi nejbližším aktivním galaktickým jádrem.

Astronomové předpokládají, že původně eliptická galaxie se srazila s relativně malou spirální galaxií, díky čemuž získala nezvyklý tvar, jaký u ní pozorujeme v současné době. V srdci galaxie Centaurus A se nachází supermasivní černá díra o hmotnosti přibližně 55 miliónů hmotností Slunce. Z hlediska hmotnosti a rychlosti přírůstku je někde mezi supermasivní černou dírou v galaxii Messier 87 a černou dírou ve středu naší Galaxie – Mléčné dráhy.

Postupné detailní snímky rádiové galaxie Centaurus A se zvětšujícím se zoomem Autor: R. Bors/CSIRO/ATNF/Feain et al./Morganti et al./Junkes et al./ESO/WFI/MPIfR/APEX/Weiß et al./NASA/CX
Postupné detailní snímky rádiové galaxie Centaurus A se zvětšujícím se zoomem
Autor: R. Bors/CSIRO/ATNF/Feain et al./Morganti et al./Junkes et al./ESO/WFI/MPIfR/APEX/Weiß et al./NASA/CX
Popis k obrázku vpravo: Měřítko vzdáleností odhaluje v galaxii Centaurus A výtrysk z rozsáhlé rádiové struktury (vnější rádiové laloky) pokrývající 8 stupňů oblohy podél vnitřních rádiových laloků a optické galaxie (40× zoom), vnitřní rádiový výtrysk získaný pomocí teleskopu TANAMI (165 000× zoom) a nový snímek výtrysku s nejvyšším rozlišením pomocí EHT (ukazující samotné místo zrodu výtrysku, 60 milionkrát zoom).

Supermasivní černé díry sídlící v centrech galaxií podobných Centaurus A pohlcují plyn a prach, který je přitahován v důsledku jejich mimořádné gravitační přitažlivosti,“ říká Michael Janssen, astronom na Max-Planck-Institut für Radioastronomie and Radboud University a jeho spolupracovníci z EHT Collaboration. „Tento proces uvolňuje obrovské množství energie a galaxie se tak stává aktivní.“

Většina hmoty ležící blízko okraje černé díry padá dolů. Avšak některé z obklopujících částic unikají chvilku před dopadem a jsou odfouknuty daleko do kosmického prostoru: výtrysky (jety), jedny z nejzáhadnějších a energetických rysů galaxií, pozoroval EHT krátce po jejich vzniku. V porovnání s dřívějšími pozorováními teleskop EHT zobrazil výtrysk z galaxie Centaurus A s desetinásobně vyšší frekvencí a šestnáctkrát lepším rozlišením.

To nám dovolí vůbec poprvé pozorovat a studovat extragalaktický rádiový výtrysk v měřítkách menších než vzdálenost, kterou světlo překoná za jeden den,“ říká Michael Janssen. „Zahlédneme zblízka a osobně, jak je hrůzně gigantický výtrysk vymrštěn supermasivní černou dírou při svém zrodu.“

Nový snímek pořízený EHT ukazuje, že výtrysk z galaxie Centaurus A je jasnější na okraji ve srovnání se středem. Tento jev je znám i u jiných výtrysků, avšak nikdy dříve nebyl pozorován tak výrazně.

Nyní jsme schopni vyloučit teoretické modely výtrysků, které neumí vysvětlit toto okrajové zjasnění,“ říká profesor Matthias Kadler, astronom na University of Würzburg. „To je pozoruhodný rys, který nám pomůže lépe porozumět výtryskům vytvářených černými dírami.“

Astronomové zjistili, že zdroj struktury galaxie Centaurus A se podobá výtrysku v galaxii M87. Kromě toho vědci identifikovali polohu supermasivní černé díry v galaxii Centaurus A s ohledem na předpokládané umístění jádra výtrysku na vlnové délce 1,3 mm a usoudili, že stín horizontu události zdroje by měl být viditelný na frekvencích několika terahertzů.

Tato data jsou ze stejné pozorovací kampaně, během které byl pořízen proslulý snímek černé díry v galaxii Messier 87,“ říká profesor Heino Falcke, astronom na Radboud University. „Tyto nové výsledky ukazují, že soustava dalekohledů EHT poskytuje studnici dat bohaté rozmanitosti černých děr a je zde stále ještě co objevovat.“

Výsledky týmové vědecké práce byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] arstechnica.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Výtrysk, Supermasivní černá díra, Galaxie Centaurus A


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »