Exoplanety

Exoplaneta u dvojhvězdného systému. Autor: NASA.
Exoplaneta u dvojhvězdného systému.
Autor: NASA.
Kolem naší nejbližší hvězdy Slunce obíhá 8 planet včetně Země. Ale i jiné hvězdy mají své planety. Takové planety nazýváme exoplanetami. V současné době astronomové objevili již několik stovek planet, které obíhají kolem jiných hvězd. A toto číslo nadále roste. Zájem o exoplanety je totiž obrovský - vědci se snaží najít nejen odpovědi na své otázky kolem vzniku planetárních systémů ve vesmíru, ale v neposlední řadě rovněž přijít s objevem nové planety s podmínkami vhodnými pro vznik a udržení života.

Objevit planetu u cizí hvězdy je docela obtížný úkol. První exoplanety byly objeveny až v 90. letech 20. století. Je to způsobeno zlepšením pozorovací techniky, především nástupem digitálních technologií. Ovšem i v České republice se lze této náročné disciplíně za užití vhodného přístrojového vybavení věnovat.

Jak se exoplanety objevují?

Nejbližší exoplaneta

Nachází se ve hvězdné soustavě vzdálené přes 4 světelné roky. Obíhá kolem hvězdy Alfa Centauri B.

  • Měřením radiálních rychlostí - planeta při oběhu kolem své hvězdy nepatrně s hvězdou působením gravitační síly cloumá. Tato nepatrná změna polohy hvězdy se projeví v posunu spetrálních čar, hvězda se k nám periodicky přibližuje a zase se od nás vzdaluje. Tento efekt je tím větší, čím větší je planeta a čím blíže je u hvězdy. Touto metodou se daří objevovat největší množství exoplanet.
  • Přechod (tranzit) exoplanety přes mateřskou hvězdu - exoplanety nesvítí vlastním světlem. Pokud exoplaneta obíhá kolem své mateřské hvězdy tak, že při pohledu ze Země přejde přes disk hvězdy, sníží celkové množštví světla přicházející z hvězdy. To se projeví poklesem jasnosti hvězdy. 
  • Přímým zobrazením - na snímku je vidět exoplaneta u své mateřské hvězdy. Touto metodou bylo zatím objeveno málo exoplanet. Metoda vyžaduje velmi velké rozlišení, tudíž je zapotřebí největších dalekohledů světa.

Průběh světelné křivky při pozorování tranzitu exoplanety přes mateřskou hvězdu

Jak exoplanety pozorovat?

U exoplanet, které přechází přes disk své hvězdy, namíříme dalekohled na onu hvězdu a čekáme, až exoplaneta přejde přes hvězdu. Pozorovatel napozoruje světelnou křivku této hvězdy. Během přechodu exoplanety bude na křivce patrný malý pokles jasnosti způsobený exoplanetou.

Pokles jasnosti hvězdy způsobený exoplanetou je velmi malý, okem nepostřehnutelný. Díky moderní digitální technologii lze i nepatrný pokles jasnosti zaznamenat. Mnoho tranzitů exoplanet úspěšně napozorovali i amatérští astronomové s malými dalekohledy. Tranzity exoplanet u jasnějších hvězd lze zachytit i s digitální zrcadlovkou, tudíž vědecká  CCD kamera není k pozorování tranzitů exoplanet nezbytně nutná. Pozorování tranzitů exoplanet tedy může provádět prakticky každý zájemce i s relativně nenákladným vybavením.

Zapojte se do pozorování

Návod na pozorování »
Sekce proměnných hvězd a exoplanet pro Vás připravila návod, jak pozorovat proměnné hvězdy a tranzity exoplanet pomocí běžně dostupné digitální zrcadlovky.

Databáze tranzitů exoplanet »
Astronomové svá napozorovaná data ukládají do databází. Velmi významnou databází je i ETD (exoplanet transit database), kterou spravuje Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti.

Ozvěte se »
Pokud si myslíte, že by Vás pozorování tranzitů exoplanet zaujalo, ale nevíte přesně, jak začít, ozvěte se, zeptejte se. Je to nejspolehlivější způsob, jak se vyvarovat přehmatů a jak netápat. Své vlákno mají proměnné hvězdy na navštěvovaném diskuzním fóru. Nejlepší je samozřejmě kontaktovat vedení Sekce, buď přes sekční Facebook nebo emailem. Rovněž navštivte naše fórum.

Přijeďte »
I když se dá komunikovat po internetu, osobní setkání je nenahraditelné. Sekce pořádá každý rok minimálně dvě pravidelné akce. Během letních prázdnin si na týdenním Praktiku v Peci pod Sněžkou účastníci přímo vyzkouší pozorování proměnných hvězd. Druhou akcí je Konference o výzkumu proměnných hvězd a exoplanet konající se v listopadu. Na ní se prezentují především výsledky pozorování.

Zajímavé odkazy

České stránky

Zahraniční stránky - exoplanety

Zahraniční stránky - astrobiologie



O autorovi

Martin Mašek

Martin Mašek

Mgr. Martin Mašek (*1988 v Liberci), vášnivý pozorovatel deep-sky objektů, komet, proměnných hvězd a planetek. Vystudoval geografii na TU Liberec. Operátor robotických dalekohledů FRAM fyzikálního ústavu AV ČR, které jsou umístěny na observatořích Pierra Augera v Argentině a CTA v Chile a La Palmě. Je ve výkonném výboru Sekce proměnných hvězd a exoplanet, dále je členem Klubu astronomů Liberecka, SMPH a APO. Rovněž objevitel mnoha proměnných hvězd a komety C/2024 Y1. Je po něm pojmenována planetka č. 9841.

Štítky: Exoplanety, Exoplaneta


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »