Úvodní strana  >  Na obloze  >  Proměnné hvězdy a exoplanety  >  Jak pozorovat proměnné hvězdy?

Jak pozorovat proměnné hvězdy?

Každý pozorovatel se  zaměřuje na různé typy proměnných hvězd dle svého vybavení a času. Cílem pozorování je zaznamenat změnu jasnosti hvězdy v závislosti na čase. Hvězdy s pomalými změnami jasnosti se pozorují obvykle jednou za noc. Tam stačí i jedna hodina pozorovacího času, při které pozorovatel stihne změřit jasnosti několika proměnných hvězd. U hvězd s rychlými změnami jasnosti je potřebné sledovat onu konkrétní hvězdu po delší časový úsek, obvykle po dobu několika hodin.

Vizuální odhady okem

K nejjednodušším a nejméně nákladným metodám pozorování proměnných hvězd patří vizuální odhady. Ty se mohou provádět jak pouhým okem bez jakýchkoli dalších pomůcek, tak pohledem přes okulár triedru či astronomického dalekohledu (záleží na jasnosti pozorované hvězdy). Vizuální odhad jasnosti se provádí tak, že pozorovatel srovnává jasnost proměnné hvězdy vůči okolním neproměnným hvězdám. K vyhledávání proměnných a srovnávacích hvězd slouží hvězdné mapy určené k tomuto účelu.

Pomocí vizuálních odhadů se dají pozorovat jak zákrytové dvojhvězdy, tak i fyzické proměnné hvězdy. Při vizuálních odhadech některých typů proměnných hvězd se můžete stát svědky výbuchu hvězdy doslova v přímém přenosu! 

Sekce proměnných hvězd a exoplanet pro Vás připravila trenažér, na kterém si můžete vyzkoušet odhadovat jasnosti hvězdy na nečisto.

Digitální fotoaparáty

I s klasickou zrcadlovkou lze dělat hodnotná pozorování. Autor: Martin Mašek
I s klasickou zrcadlovkou lze dělat hodnotná pozorování.
Autor: Martin Mašek
V dnešní době jsou digitální fotoaparáty dobře dostupné a jejich cena není příliš vysoká. Se svým digitálním fotoaparátem můžete fotit rodinu, přírodu… ale i vesmír! Přitom k tomu nepotřebujete nutně žádné nákladné vybavení, ani drahý software. Zkoumání vesmíru je tak dnes přístupné skoro každému a o proměnných hvězdách to platí dvojnásob. 

Na pozorování proměnných hvězd se hodí především digitální zrcadlovky (DSLR). Vlastnosti digitálních fotoaparátů jsou dostatečné k přesnému měření jasností nebeských objektů. Důležité je, aby fotoaparát uměl ukládat snímky do RAW formátu. Neméně důležitou vlastností je možnost volby dlouhých expozičních časů (desítky sekund až minuty). 

Jasné proměnné hvězdy lze snímat i se základním objektivem na fotografickém stativu. Na slabší hvězdy už bude potřeba delší teleobjektiv, popř. dalekohled, který bude umístěný na montáži s motorkem, který se za hvězdami otáčí. Snímky lze pak jednoduše zpracovat ve volně stažitelném programu, který je k tomu určen. Některé programy mají i funkce, které dokážou proměřit všechny hvězdy ve snímku. Takto se můžete stát objeviteli úplně nové proměnné hvězdy, kterou před vámi nikdo nepozoroval!

Návod na pozorování proměnných hvězd pomocí digitální zrcadlovky pro Vás připravila Sekce proměnných hvězd a exoplanet. Zde je volně ke stažení:

» Návod na pozorování proměnných hvězd
(pdf; 1,7 MB; autoři Martin Mašek a Luboš Brát)

CCD kamery

CCD kamera na dalekohledu Autor: Martin Myslivec
CCD kamera na dalekohledu
Autor: Martin Myslivec
V poslední době se můžeme u amatérských pozorovatelů setkat i se speciálními astronomickými CCD kamerami, které byly ještě nedávno výsadou světových observatoří. Mají specifické využití, takže s těmito kamerami běžné denní snímky nepořídíte. Výhoda takových kamer je vysoká citlivost a schopnost zachytit velmi slabé objekty. Nevýhodou je poměrně veliká pořizovací cena v řádu několika desítek tisíc korun. Zpracování snímků ze CCD je obdobné, jako zpracování snímků z digitálního fotoaparátu.



O autorovi

Martin Mašek

Martin Mašek

Martin Mašek (*1988 v Liberci), vášnivý pozorovatel deep-sky objektů, komet, proměnných hvězd a planetek. Vystudoval geografii na TU Liberec. Operátor robotických dalekohledů FRAM fyzikálního ústavu AV ČR, které jsou umístěny na observatořích Pierra Augera v Argentině a CTA v Chile a La Palmě. Je ve výkonném výboru Sekce proměnných hvězd a exoplanet, dále je členem Klubu astronomů Liberecka, SMPH a APO. Rovněž objevitel mnoha proměnných hvězd. Je po něm pojmenována planetka č. 9841.

Štítky: Proměnná hvězda, Sekce proměnných hvězd a exoplanet, Sekce SPHE, Proměnné hvězdy


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »