Psal se 11. srpen 2008 a nad Českou republikou byl pozorován první nadoblačný blesk. Rudé skřítky (Red sprites) tehdy zaznamenala vysokocitlivá kamera na hvězdárně Kunžák. Cílené pozorování nadoblačných blesků, pomocí vysokocitlivé kamery Watec 902H2 Ultimate, jsem začal 15. května 2011 v obci Nýdek. Během prvního roku pozorování se povedlo zachytit 161 nadoblačných blesků a bylo jasné, že tato metoda je velmi úspěšná! Navíc výhodou je, že detekční program UfoCapture vytvoří kromě klasického snímku i video, na kterém je vidět průběh celého úkazu. Program UfoAnalyzer pak dokáže, pomocí dalších souborů vytvořených programem UfoCapture, vyhodnotit pozici nadoblačných blesků a jejich některé další parametry. Zatímco klasická fotografie nadoblačných blesků je spíše jen náhodný a vzácný úlovek, tak pozorování pomocí vysokocitlívých kamer mohou mít svou hodnotu pro další zpracování v statistikách a vědeckých pracích. Po osmi letech zkušeností s tímto trochu atypickým lovem bouři jsem v tomto článku shrnul, jak na lov tohoto neznámého a málo prozkoumaného typu úkazu v zemské atmosféře.
Na počátku vzniku Sluneční soustavy byl větší oblak prachu a plynu. Tehdejší podmínky způsobily, že se střed oblaku začal smršťovat a vytvořilo se zde Slunce. Nově zrozená hvězda zažehla ve svém nitru jadernou fúzi, ozářila okolí a teplem zahřívala materiál okolního rotujícího cirkumstelárního disku. Zanedlouho se tento materiál spojil do podoby obřích plynných planet, ledových a kamenných těles a Sluneční soustava tak získala podobu, v jaké ji známe dnes.
Skupina středoškolských studentů připravuje jedinečný dokumentární film o vztahu člověka k vesmíru a problému světelného znečištění. Film "Hledání ztracené tmy" má hotový scénář, částečně obsah, ale k dokončení ještě kus chybí. A právě každý z vás by mohl svým přispěním velice významně pomoci k jeho zdárnému dokončení. Jak? Čtěte dále.
Mezinárodní astronomická unie schválila návrh na pojmenování planetky (6263) po českém profesoru Miloslavu Druckmüllerovi z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, který je české veřejnosti dobře znám jako průkopník ve zpracování fotografií úplných slunečních zatmění. Planetku objevila 6. srpna 1980 astronomka Zdeňka Vávrová na observatoři na Kleti a o pojmenování informoval oběžník Minor Planet Center číslo 110621 z 11. července 2018. Ke gratulacím se přidává i celá Česká astronomická společnost.
V letošním letním čísle časopisu Astropis nalezneme opět spoustu zajímavého čtení nejen na dovolenou: Dr. M. Topinka píše o novém zlatém dole astronomie – současném pozorování gravitačních vln, gama záblesků a dalších elektromagnetických projevů téhož jevu. Prof. P. Kulhánek připomíná životní cestu nedávno zesnulého Stephena Hawkinga, ing. J. Pavlousek se ohlíží za tradicí demonstrátorů (nejen) na Štefánikově hvězdárně v Praze a Mgr. P. Pecháček se vrací na přelom 19. a 20. století za ženami v astronomii.
Zveřejněná animace, ze které pochází úvodní obrázek tohoto článku, názorně ukazuje, jak vznikají deformace v ledové kůře Jupiterova měsíce Europa a jak se vytvořenými prasklinami může dostávat voda z přítomného globálního podpovrchového oceánu Europy až na povrch měsíce.
V pátek 27. července 2018 v pozdních večerních a nočních hodinách se Měsíc v úplňku ponoří na 1 hodinu a 43 minut do zemského stínu a získá zvláštní cihlově oranžové až rudé zabarvení. Za příznivého počasí tak lidé z Oceánie, Asie, Afriky a Evropy spatří vůbec nejdelší úplné zatmění Měsíce v tomto století, delší nastane až 9. června 2123. Vzácný úkaz doplní ještě druhý unikátní jev – planeta Mars se v den zatmění ocitne v nejvýraznější opozici se Sluncem za posledních 15 let. Úplné zatmění se v Česku odehraje nízko nad jihovýchodním obzorem mezi 21:30 až 23:13 středoevropského letního času. K příležitosti úkazu vychází kniha Tajemná zatmění s předmluvou Jiřího Grygara.
Knihovna U Mokřinky ve spolupráci s fotografem a Petrem Horálkem, Českou astronomickou společností a pardubickou hvězdárnou vyhlašují fotografickou soutěž s názvem „Pohlednice z mého vesmíru“. Téma, které navrhl pardubický fotograf a popularizátor astronomie Petr Horálek, otevírá všem fotografům nevídané možnosti a hlubokou inspiraci. Příroda kolem nás, momentky s hvězdným nebem, makro i mikro, ale i nápadité záznamy z vašeho každodenního života – to vše a určitě mnohem více si můžete představit pod tématem letošního ročníku tradiční a populární mokerské fotosoutěže o velmi pěkné ceny, dodané partnery zvučných jmen. Organizátoři opět věří, že se sejdou snímky z blízka i daleka, které pestře předvedou krásu i divokost přírody i života kolem nás.
Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.
Často se setkáváme s tím, že tělesa prolétající v blízkosti Země, nebo i dále v pásech asteroidů, jsou dvojitá, nebo mají alespoň měsíčky. Někdy se stane, že vědci zpozorují dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště a v několika případech šlo dokonce o dvě podobně velké planetky. To je i případ planetky 2017 YE5.
Nová pozorování pomocí dalekohledu ESO/VLT zachycují hvězdokupu s katalogovým označením RCW 38 v celé její kráse. Snímek byl pořízen během testovací noci přístroje HAWK-I ve spojení se systémem adaptivní optiky GRAAL. Obrázek v mimořádných detailech zachycuje nejen hvězdokupu RCW 38, ale také jasně zářící oblaky plynu v jejím nejbližším okolí a temné filamenty prachu táhnoucí se centrální částí tohoto mladého uskupení hvězd.
Astronomové zjistili, že molekulární kyslík v okolí jádra komety 67P/Churyumov-Gerasimenko není uvolňován z jejího povrchu, jak se někteří vědci domnívali, ale může pocházet z nitra kometárního jádra. Kosmická sonda Rosetta vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou ESA doprovázela kometu 67P na její dráze kolem Slunce od srpna 2014 do září 2016. Během této doby vyslala k povrchu průzkumný modul Philae a nakonec zakončila svoji existenci pádem na povrch jádra komety.
Kosmická sonda NASA s názvem Dawn dosáhla 6. června 2018 své nejnižší finální dráhy kolem trpasličí planety Ceres a poslala na Zemi tisíce nádherných fotografií včetně dalších údajů. Letový tým navedl sondu na dráhu, která ji přivádí na vzdálenost 35 km nad povrchem Ceres. Zblízka vyfotografovala mimo jiné kráter Occator, což je místo, v němž se nachází množství již dříve objevených světlých depozitů. Nevynechala ani jiné zajímavé oblasti.
Přehled událostí na obloze od 9. 7. do 15. 7. 2018. Měsíc bude v novu. Pokračuje večerní přehlídka planet. Počínaje Merkurem a Venuší na severozápadě, Jupiterem na jihozápadě a Saturnem na jihovýchodě. Přidává se také Mars a nad ránem Uran i Neptun. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Před 75 lety se narodila objevitelka pulsarů Jocelyn Bell Burnellová.
Matematik z VUT Brno Prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc. se poslední dobou zabývá slunečními zatměními. Výprava do Maďarska v roce 1999 jej přivedla na myšlenku matematického zpracování obrazu. Ze snímků pořízených různými ohnisky a expozicemi získává tak detailní pohledy na sluneční korónu, že o jeho práci projevili i odborníci z NASA.
NASA oznámila, že lidské a technické chyby způsobily další odklad startu obřího kosmického teleskopu JWST (James Webb Space Telescope). Podle současných odhadů ke startu pomocí evropské rakety Ariane 5 nedojde dříve než 30. března 2021. Dlouho očekávaný teleskop k doplnění a později i k náhradě legendárního Hubbleova kosmického teleskopu HST měl být původně uveden do provozu koncem letošního roku, bohužel však musí čelit četným problémům.
Už za necelý rok, 2. července 2019, se nad severním Chile a střední Argentinou odehraje po téměř dvouleté přestávce nejbližší úplné zatmění Slunce. Úkaz je o to vzácnější, že pás úplného zatmění v tomto případě povede i přes některé z největších pozemních observatoří, včetně Evropské jižní observatoře ESO La Silla. A právě tam bude pozorování úkazu umožněno široké veřejnosti. Nadšenci z celého světa se tak mohou těšit na nebývalý zážitek spojený s návštěvou věhlasné instituce samotné. Evropská jižní observatoř (ESO) k této příležitosti přináší i krátké poutavé video, za jehož scénářem i režií stojí český cestovatel za zatměními a autor populární knihy Tajemná zatmění, Petr Horálek.
Po přechodu studené fronty v posledním červnovém týdnu se na několik dní vyčistil vzduch natolik, že v tuzemsku i v nižších zeměpisných šířkách bylo možné zaznamenat relativně méně obvyklý úkaz - zelený záblesk. Ten se objevuje nejčastěji na horním okraji zapadajícího nebo vycházejícího Slunce jako důsledek tzv. atmosférické refrakce. V našich zeměpisných čířkách trvá velmi krátce, většinou zlomky sekund, a jeho záznam je proto dosti velkou výzvou. Zelené (a červené) "blýskání" se podařilo zaznamenat při západu Slunce 3. července 2018 za východočeskou zříceninou Lichnice ze 13. století...
Přístroj pro zobrazování extrasolárních planet SPHERE, který pracuje ve spojení dalekohledem ESO/VLT, pořídil vůbec první potvrzený snímek planety formující se v protoplanetárním disku mladé hvězdy. Planeta si razí cestu diskem primordiálního plynu a prachu, který obklopuje hvězdu s označením PDS 70. Získaná data rovněž naznačují, že planeta je obklopena oblačnou atmosférou.
Na tichomořském břehu Jižní Ameriky se do chilského vnitrozemí rozkládá vysokohorská poušť Atacama s unikátními podmínkami pro pozorování a fotografování nočního nebe. Ne náhodou zde proto mezivládní organizace zvaná Evropská jižní observatoř vybudovala a dále buduje hned několik pracovišť s největšími a vědecky nejproduktivnějšími astronomickými přístroji světa. Ovšem i mimo hledáčky těchto teleskopů, jen pouhýma očima, je možné na chilské obloze spatřit to, co málokde na světě. Jaké klenoty skrývá hvězdné nebe nad observatořemi Paranal, La Silla nebo ALMA? A jak je dokáží zachytit citlivé fotoaparáty? A jak vůbec tyto obří astronomické obrazy vznikají?
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
