Fyzika Venuše - II. část
Pryč jsou doby, kdy lidé museli spekulovat o tom, co skrývá hustá oblačnost Venuše -- dnes, po 40 letech výzkumu, už si nic domýšlet nemusíme, naopak jsou před nás předkládána pozorování, pro něž zatím nemáme žádná vysvětlení. Při výzkumu Venuše se tak uplatní všechny planetární vědy včetně meteorologie, mineralogie, fyziky plazmatu či geofyziky. Jen díky nim se nám daří jednotlivé fragmenty poznání umisťovat do celkového obrazu této planety, tak jak jí rozumíme nyní.
Článek je převzat z časopisu Astropis, obsah čísla 2004/2
Souhvězdí Lodního kýlu je viditelné i z našich zeměpisných šířek. Najdete v něm dvojici otevřených hvězdokup M 46 a M 47, stejně jako zářivou stálici ζ Puppis. Neméně zajímavé objekty se však nacházejí i v té části Lodní zádě, na kterou od nás nikdy nedohlédneme. Na prvním místě jmenujme druhou nejjasnější stálici noční oblohy -- Canopus (α Carinae). Protože má přibližně stejnou rektascenzi jako hvězda β CMa, o půlnoci kulminuje vždy na přelomu roku. Jako naoranžovělá hvězda by přitom mohla být pozorovatelná již ze 37. stupně severní rovnoběžky. Canopus je hvězdou spektrální třídy F0, jejiž vzdálenost byla trigonometricky změřena na 95 parseků. Zajímavé je, že leží hodně daleko od ekliptiky, proto ji při orientaci v prostoru využívá většina meziplanetárních sond. Navíc je dost izolovaná od podobně jasných stálic, takže ji nelze s ničím splést.
Všeobecně známá soutěž byla vyhlášena 18. 5. 1996 v St. Louis (Missouri, USA) založením Nadace za účelem podpory vývoje nové generace dopravních prostředků, zajišťujících přepravu cestujících do vesmíru. Do soutěže o získání ceny X se postupně přihlásilo 27 společností ze 7 států světa (USA, Kanada, Argentina, Rusko, Velká Británie, Izrael a Rumunsko).
