V pondělí 26. ledna došlo k průletu blízkozemní planetky (357439) 2004 BL26 okolo Země. Z pozorování se ukázalo, že tato planetka je doprovázena malým měsícem. Planetka byla zajímavá také tím, že dosáhla na obloze deváté magnitudy a byla tak pozorovatelná i malými amatérskými dalekohledy.
Také na některé české weby dorazila zpráva od zahraničních "ufologú", kteří tvrdí, že se ve skutečnosti jedná o létající talíř [1]. Protože nad lidskou hloupostí zvítězit nelze, tento článek si neklade za cíl s těmito zprávami polemizovat. Chtěl by však zvídavému čtenáři ukázat, jak snímky, na nichž je tento měsíc vidět, správně interpretovat.
Astronomové z Leidenské Observatoře objevili obří prstenec kolem exoplanety, který je tak mohutný, že zakrýval mateřskou hvězdu, když přecházela za ním. Objeven byl v roce 2012 kolem velmi mladé hvězdy J1407, která je podobná Slunci, jako první takový případ mimo naši Sluneční soustavu. Nové výzkumy nyní přinesly další informace, mimo jiné o formování měsíců v tomto systému.
Letadlové nosiče raketoplánů byly dva speciálně upravené letouny, které převážely raketoplány na větší vzdálenosti. Nejčastěji obstarávaly dopravu z Edwardsovy letecké základny (Edwards Air Force Base, EAFB) do Kennedyho vesmírného střediska (Kennedy Space Center, KSC), ale někdy i na jiná místa.
Výzkum komety 67P/Churyumov-Gerasimenko úspěšně pokračuje. Již máme i první výsledky z měření celkem sedmi přístrojů na palubě sondy Rosetta, provedených při přibližování k jádru komety.
New Horizons Autor: NASADalo by se říci, že loňský rok byl ve znamení komet. Asi nejdůležitější událostí v roce 2014 bylo přistání na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Avšak také třeba průlet komety C/2013 A1 (Siding Spring) kolem Marsu byl velmi sledovanou podívanou. Již teď, na počátku roku, to vypadá, že rok 2015 bude naopak rokem trpasličích planet. Už v dubnu sonda Dawn přiletí k trpasličí planetě Ceres a v červenci nás čeká nejvíc očekávaný průlet sondy New Horizons kolem Pluta
Mapa oblohy 28. ledna 2015 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 26. 1. do 1. 2. 2015
Měsíc bude kolem první čtvrti. Se soumrakem je nízko na jihozápadě jasná Venuše, kousek výše je večer také planeta Mars. Po osmé už můžeme pohodlně vyhlížet také Jupiter. Ráno je vidět Saturn. Blízkozemní planetka nás mine v pondělí. Aktivita Slunce je nízká.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 28. ledna v 18:00 SEČ.
Georg Friedrich Julius Arthur von Auwers Autor: WikipediaPřed sto lety, 24. ledna 1915, zemřel německý astronom Arthur Auwers. Mimo jiné se zabýval určováním přesných poloh hvězd a sestavil úplně první tzv. fundamentální katalog.
(Popis obrázku v článku) Autor: AsÚ AV ČRVzájemná interakce mezi hvězdami v těsných dvojhvězdách je jedním z důležitých fyzikálních jevů, jež zásadně ovlivňují jejich vývoj. Hmotnější hvězda se vyvíjí rychleji, takže jako první přejde do stádia rudého obra, odvrhne vnější obálky a přemění se v kompaktní objekt – bílého trpaslíka, neutronovou hvězdu nebo černou díru, to v závislosti na počáteční hmotnosti. A zatímco tato hvězda svůj vývoj dokonala, z hvězdy druhé, pomaleji se vyvíjející, může přetékat látka na kompaktní složku. K tomu obvykle dochází, vyplní-li vývojově mladší hvězda svůj Rocheův lalok. Je-li však horká a uniká z ní hvězdný vítr, je tento strháván kompaktním průvodcem a hvězda ani nemusí vyplňovat Rocheův lalok. A právě taková konfigurace zajímala Jana Čechuru a Petra Hadravu z AsÚ.
Quadrantidy Autor: Jakub KoukalTermínem „Velká jarní díra“ nazývají astronomové (a především pozorovatelé meteorických rojů) období přibližně od poloviny ledna do konce dubna. Lépe můžeme toto období vymezit pomocí meteorických rojů: „jarní díra“ začíná po skončení aktivity Quadrantid a trvá do začátku aktivity meteorického roje Lyridy.
Huygens přistává na Titanu, představa ilustrátora Autor: ESA–C. Carreau/Schröder, Karkoschka et al (2012)14. ledna 2005 se evropská sonda Huygens zapsala nesmazatelným písmem do historie vesmírného průzkumu. Znamenala mimořádný technický a vědecký úspěch. Podařilo se jí totiž přistát a vysílat z povrchu Saturnova měsíce Titanu. Tyto informace vědcům pomáhají napovědět, jak vznikl život na Zemi. Titan je totiž naší domovské planetě v mnohém podobný. Do jisté míry můžeme říci, že jsou na něm podmínky, jaké panovaly na mladé Zemi, než se na ní vyskytl život. Pojďme společně zavzpomínat a poodhalit roušku tajemství halící Saturnův měsíc jako jeho hustá atmosféra.
Mapa oblohy 21. ledna 2015 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 19. 1. do 25. 1. 2015
Měsíc je kolem novu. Se soumrakem jsou nízko na jihozápadě Venuše a slabý Merkur, kousek výše je večer také planeta Mars. Po osmé už můžeme vyhlížet také Jupiter. Ráno je vidět Saturn. Aktivita Slunce je nízká. Pozorujeme okem viditelnou večerní kometu Lovejoy.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 21. ledna v 18:00 SEČ.
NASA/JPL-Caltech Autor: NASA/JPL-CaltechProč je naše Země tak výjimečná? Proč je pro planety důležité magnetické pole? A jak to, že si ho Země udržela po dobu několika miliard let až do teď? A proč ho Mars ztratil? Obzvlášť v době, kdy se velká část astronomické obce „honí“ za objevy nových obyvatelných světů, jsou tyto otázky velmi důležité. Čím je tedy Země odlišná od ostatních planet, že zrovna zde vznikl život?
Vzhled hvězdy MWC 137 a její mlhoviny v červené oblasti spektra z Digitalizované přehlídky oblohy (DSS2) Autor: Evropská jižní observatořNení mnoho typů hvězd, jež jsou obestřeny takovým množstvím tajemství jako B[e] hvězdy, tedy hvězdy spektrálního typu B s emisní obálkou. Nejenže ještě ani zdaleka není vysvětlen původ této obálky, ale u mnohých z B[e] hvězd mají astronomové velké problémy i jen rozumně omezit hodnoty fundamentálních parametrů, mezi ty obtížně stanovitelné patří zejména vzdálenost a věk. Hvězda s označením MWC 137 se stala cílem jedné podrobné spektroskopické studie, na níž se podílely i astronomky ze Stelárního oddělení AsÚ.
Bolid Autor: meteorsUANecelý jeden měsíc po průletu velmi jasného bolidu nad Českou republikou (9. 12. 2014) byl zaznamenán další úkaz tohoto typu, tentokrát nad východním Rumunskem. Bohužel vzdálenost od většiny stanic sítě EDMONd byla značná a tak v současné době lze hlavní podíl informací získat z videí různých bezpečnostních kamer v rumunských městech.
NGC 281 Autor: Pavol Kollarik
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2014 získal snímek Pavla Kollarika „NGC 281“.
Rok 2014 již skončil a s ním i devátý rok soutěže „Česká astrofotografie měsíce“. V prosincovém kole zaujal porotu nejvíce snímek Pavla Kollarika ze slovenské obce Šenkvice. Jeho objektiv se zaměřil do srdce mlhoviny NGC 281, zvané též „Pacman“. To podle populární herní postavičky počítačového „pravěku“ roku 1980.
Mapa oblohy 14. ledna 2015 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 12. 1. do 18. 1. 2015
Měsíc je vidět v druhé polovině noci a ráno. Se soumrakem jsou nízko na jihozápadě Venuše a Merkur, kousek výše je večer Mars. Po osmé už můžeme vyhlížet také Jupiter. Ráno je vidět Saturn. Aktivita Slunce je nižší. Pozorujeme okem viditelnou večerní kometu Lovejoy. Dragon úspěšně odstartoval k ISS.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 14. ledna v 18:00 SEČ.
Ilustrace hvězdné kolize Autor: Dana BerryJedna ze složek binárního systému, známá jako HIP 85 605, je na kolizní dráze s naší Sluneční soustavou. Hvězda se nachází ve vzdálenosti 16 světelných let a ze Země ji můžeme pozorovat v souhvězdí Herkula. Tato hvězda nebyla dosud ničím výjimečná. Díky výzkumu, který provedl Dr. Coryn Bailer-Jones z Max-Planck-Institutu Astronomie u Heidelbergu, se však stala zajímavou. Nachází se totiž na kolizní dráze s naší Sluneční soustavou.
Vladimír Kovářík Autor: Hvězdárna PřerovDne 27. 12. 2014 nás ve věku 67 let navždy opustil dlouholetý vedoucí a člen hvězdárny Přerov Vladimír Kovářík.
Mlhovina M 16 v souhvězdí Štítu, detail sloupů stvoření verze 2015 HST Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)Hubbleův vesmírný dalekohled oslaví v dubnu 25 let od vypuštění na oběžnou dráhu. Již v těchto týdnech ovšem můžeme obdivovat nádherné obrazy, které jsou k tomuto výročí postupně pořizovány a uvolňovány na veřejnost. Dnes se zaměříme na dva úchvatné záběry. První je nové provedení detailu Orlí mlhoviny a jejích sloupů stvoření, což je vůbec jeden z nejznámějších snímků. Dále pak půjde o bezprecedentní detaily velké galaxie M 31 v Andromedě.
Hvězdárna Valašské Meziříčí přináší v rámci projektu Brána do vesmíru krátké video upozorňující na celosvětový problém tzv. světelného znečištění. Nepříjemný fenomén je v povědomí lidí již téměř dvě dekády let a bohužel se jeho vliv stále více rozšiřuje. Neúčelné umělé svícení už zdaleka neohrožuje pouze práci astronomů, nýbrž se začíná čím dál hlouběji dotýkat i světové ekonomiky a pochopitelně má i nepříjemný ekologický dopad. Videem se přitom valašskomeziříčská hvězdárna snaží upozornit hlavně na to, o co přicházíme nad hlavou.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi
Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt.
Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka.
Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd.
Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi.
M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov.
Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
29.4. až 3.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
