Kosmická sonda k planetě Pluto II
![]() |
![]() |
Souhvězdí Lodního kýlu je viditelné i z našich zeměpisných šířek. Najdete v něm dvojici otevřených hvězdokup M 46 a M 47, stejně jako zářivou stálici ζ Puppis. Neméně zajímavé objekty se však nacházejí i v té části Lodní zádě, na kterou od nás nikdy nedohlédneme. Na prvním místě jmenujme druhou nejjasnější stálici noční oblohy -- Canopus (α Carinae). Protože má přibližně stejnou rektascenzi jako hvězda β CMa, o půlnoci kulminuje vždy na přelomu roku. Jako naoranžovělá hvězda by přitom mohla být pozorovatelná již ze 37. stupně severní rovnoběžky. Canopus je hvězdou spektrální třídy F0, jejiž vzdálenost byla trigonometricky změřena na 95 parseků. Zajímavé je, že leží hodně daleko od ekliptiky, proto ji při orientaci v prostoru využívá většina meziplanetárních sond. Navíc je dost izolovaná od podobně jasných stálic, takže ji nelze s ničím splést.V České republice, která je jedním ze spolupořádajících států projektu Venus Transit 2004, se ve dnech 7. - 9. května 2004 uskutečnila mezinárodní konference pozorovatelů přechodu Venuše před Sluncem 8. června 2004.
![]() |
Měsíc, který se poměrně rychle pohybuje po obloze od západu směrem k východu, čas od času zakryje některou jasnější hvězdu. Poměrně zřídkavým jevem jsou však zákryty planet Měsícem. Dne 21. 5. 2004 jeden takový úkaz nastane. Měsíc zakryje jasnou planetu Venuši, která je v současné době večernicí. Vzhledem k tomu, že se úkaz bude odehrávat v odpoledních hodinách (v době od 13:26 do 14:50 SELČ), bude pozorovatelný pouze pomocí dalekohledu. Časové údaje platí pro Valašské Meziříčí. V jiných částech České republiky se okamžik začátku a konce úkazu může lišit až o několik minut.

![]() |
| Hvězdárna v Úpici ProjectSoft HK a.s. Sdružení pro podporu astronomických pozorování Úpice | |
vyhlašují astronomickou fotosoutěž pro mládež VESMÍR KOLEM NÁSinformace lze nalézt na obsupice.cz a projectsoft.cz
Pryč jsou doby, kdy lidé museli spekulovat o tom, co skrývá hustá oblačnost Venuše -- dnes, po 40 letech výzkumu, už si nic domýšlet nemusíme, naopak jsou před nás předkládána pozorování, pro něž zatím nemáme žádná vysvětlení. Při výzkumu Venuše se tak uplatní všechny planetární vědy včetně meteorologie, mineralogie, fyziky plazmatu či geofyziky. Jen díky nim se nám daří jednotlivé fragmenty poznání umisťovat do celkového obrazu této planety, tak jak jí rozumíme nyní.
Článek je převzat z časopisu Astropis, obsah čísla 2004/2
Všeobecně známá soutěž byla vyhlášena 18. 5. 1996 v St. Louis (Missouri, USA) založením Nadace za účelem podpory vývoje nové generace dopravních prostředků, zajišťujících přepravu cestujících do vesmíru. Do soutěže o získání ceny X se postupně přihlásilo 27 společností ze 7 států světa (USA, Kanada, Argentina, Rusko, Velká Británie, Izrael a Rumunsko).
![]() |
|
![]() |
|
Člověk by si mohl podvědomě myslet, že nejjasnější část Mléčné dráhy najde někde v okolí centra Galaxie, tedy v souhvězdí Střelce. Omyl. Nejzajímavější část na nebi a nejjasnější skvrnka vůbec se totiž ukrývá v okolí "hvězdy" η Carinae. Ve skutečnosti se jedná o velmi nápadnou mlhovinu NGC 3372, v jejímž středu leží hvězdička pouze šesté velikosti. Jak ale dokládají historická pozorování, tak slabá vždycky nebyla. Roku 1677 měla dle pozorování Edmonda Halleyho asi čtvrtou velikost, avšak v dubnu 1843 už -0,8 mag a byla na nějakou dobu po Siriovi druhou nejjasnější stálicí. Nakonec však nastal "pád z výsluní". Roku 1868 přestala být viditelná bez dalekohledu a nyní se její hvězdná velikost pohybuje kolem šesti magnitud.
![]() |
Možná to bude pro někoho překvapivé, ale i přes veškerou snahu astronomů toho víme o vesmírných objektech jenom velmi málo. A to dokonce i v případě těch nejbližších stálic. Důležité míry a váhy, které vstupují do astrofyzikálních modelů tvorby a vývoje hvězd, totiž stále ještě odhadujeme, takže "astronomicky přesná" astronomie zůstává více než nepřesná. Je proto skvělé, že pozorovatelé u největšího dalekohledu na světě -- Velmi velkého dalekohledu na chilské hoře Paranal -- před nedávnem proměřili velikosti alespoň nejbližších hvězd -- systému α Centauri, přezdívaného též Toliman.
![]() |
Vyšlo nové číslo časopisu Astropis
Toto číslo je věnováno přechodu Venuše přes Slunce

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4