Observatoře očima bačkorového astronoma – díl XXV. Na observatoři La Silla, která patří pod křídla Evropské jižní observatoře (ESO) a nachází se v chilské poušti Atacama, je samostatných hvězdáren relativně mnoho. Jednou z nich byla již léta opuštěná budova dalekohledu E152. Tato výrazná několikapatrová observatoř s velkou kopulí na počátku sedla hory La Silla byla před více jak dvaceti lety „vlajkovou lodí“ ESO s množstvím kanceláří, optických laboratoří a samotného dalekohledu. Proč byla? Odpověď je velmi snadná. Protože observatoř je po rekonstrukci a instalaci nového řídícího systému opět v perfektní kondici. Do testovacího provozu byla předána dne 3. dubna 2022. Vědeckým a současně i hlavním motorem zmrtvýchvstání observatoře je Dr. Petr Kabáth z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově.
Jupiterův měsíc Europa je vědci považován za svět, na kterém by se z celé Sluneční soustavy, vyjma Země, mohl nejpravděpodobněji vyskytovat život. Pod ledovou krustou se zde totiž nachází oceán z kapalné vody. Problémem je však ona ledová krusta, která může být až desítky kilometrů silná a odběr vzorku tamější vody je tak z pohledu dnešních technologií zcela nereálný. Podle nové studie ale ani tato ledová krusta není zcela pasivní a nezajímavá, mohlo by se jednat o dynamickou strukturu s podmínkami vhodnými pro život.
V sobotu 23. dubna 2022 byla slavnostně předána cena udělovaná Astronautickou sekcí ČAS za popularizaci kosmonautiky. Toto ocenění obdržel RNDr. Petr Lála, čestný člen České astronomické společnosti.
Ocenění pojmenované po předním českém znalci, popularizátorovi a encyklopedistovi kosmonautiky, Mgr. Antonínu Vítkovi, CSc. (1940-2012) je udělováno každoročně vybrané osobnosti za významnou dlouhodobou činnost při popularizaci kosmonautiky a vědních oborů s kosmonautikou souvisejících.
Kolektiv autorů studoval zajímavý gama záblesk zachycený přístroji družice INTEGRAL a následně pozemní pozorovací sítí optických dalekohledů. Autoři pořízená pozorování detailně analyzují a ukazují, že záblesk a následně pozorovaný optický dosvit jsou nejspíše dílem dvou různých fyzikálních procesů.
Tato malá skupina galaxií pojmenovaná Hickson Compact Group 40 (známá též jako Arp 321) obsahuje tři spirální galaxie, jednu eliptickou a jednu čočkovou galaxii. Zhruba ve vzdálenosti jedné miliardy světelných roků je čeká časem srážka a splynutí v jeden objekt, kterým by měla být obří eliptická galaxie. V rámci svých 32. narozenin Hubbleův vesmírný teleskop HST zachytil tyto galaxie ve velmi nestandardním okamžiku v jejich životě, jak se navzájem k sobě přibližují a pokračují ve svém tanci, avšak zatím se nacházejí před splynutím.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 4. do 1. 5. 2022. Měsíc po poslední čtvrti ubývá k novu a je vidět ráno a dopoledne. Jeho konjunkce s jasnými planetami bude pěknou podívanou a umožní je vyhledat i po východu Slunce na denní obloze. Také Merkur nyní září poměrně vysoko na večerní obloze a zapadá až po půl desáté. Na Slunci jsou velké skvrny viditelné i pouhým okem, aktivita je spíše nižší. ISS opouští turisté soukromé mise Axiom 1, poté vystoupí Rusové do volného kosmu a pak přiletí nová stálá posádka ISS mise Crew-4. Vrtulník Ingenuity létá na Marsu už více než jeden pozemský rok, a právě vykonal přelet číslo 26. Před 80 lety se narodil Valerij Poljakov, který je držitelem rekordu v délce pobytu v kosmu (byl na Miru více než 14 měsíců a v součtu misí byl v kosmu skoro dva roky).
Tým astronomů pozoroval pomocí dalekohledu VLT Evropské jižní observatoře nový typ relativně slabé hvězdné exploze, pro který použili označení mikronova. Ke zjasnění tohoto typu dochází na povrchu některých bílých trpaslíků. Při vzplanutí trvajícím jen několik hodin se termojadernou reakcí přemění více než 20 trilionů kg vodíku, což je hmotnost srovnatelná s planetkou Juno, jedním z velkých těles hlavního pásu asteroidů Sluneční soustavy.
V úterý 26. dubna od 19 hodin pořádá pražské Planetum netradiční zábavnou talk show se speciálními hosty. Výtěžek ze vstupného bude věnován na podporu Ukrajiny. Přijďte do krásných prostor pražského planetária a spojte příjemné s užitečným.
Ztráta hmotnosti u hvězd typu červeného obra je jednou z hlavních neurčitostí ve stelární astrofyzice. Červení obři jsou vyvinuté hvězdy, které již spotřebovaly veškerý vodík ve svém jádru a přeměnily jej na hélium prostřednictvím procesu jaderné fúze a místo toho spalují vodík ve své obálce. Při směřování ke konci svého života tyto hvězdy rovněž zahájily spalování hélia v jádru.
Koncem března jsme na povrchu Slunce sledovali hodně aktivní oblast s číslem 2975 s mnoha skvrnami. Ta se vlivem rotace hvězdy dostala na její odvrácenou polokouli, kde jsme mohli díky vyvrženým oblakům plazmatu sledovat důsledky její další aktivity. Když se o víkendu objevily velké skvrny u východního okraje slunečního disku, věděli jsme, že je zpátky v dobré formě. Přihlásila se o slovo sama další erupcí nejvyšší kategorie X a pokračovala během Velikonoc mnoha dalšími slabšími. Za okrajem Slunce se možná nachází ještě další skvrny a tak je pro nás tento týden zajímavý i z hlediska sluneční aktivity.
Aktualizace 21. 4. v 18:15
Hubbleův dalekohled pozoroval velmi starou kometu s extrémně velkým jádrem, vůbec největším v historii záznamů. Tento konkrétní objekt nese označení C/2014 UN271 (Bernardinelli-Bernstein). Jádro této komety by podle odhadů mohlo v průměru měřit až 135 km, což je zhruba padesátkrát více než u obvyklých těles tohoto typu. Nyní se nachází ve vzdálenosti méně než dvě miliardy kilometrů od Slunce, přičemž nejvíce se k němu přiblíží v roce 2031. Nepřekročí ale ani oběžnou dráhu Saturnu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 4. do 24. 4. 2022. Měsíc po úplňku je vidět převážně v druhé polovině noci. Po západu Slunce můžeme vyhlížet jasný Merkur. Ráno stoupají nad jihovýchodní obzor postupně Saturn, Mars a jasná planeta Venuše. Aktivita Slunce je zatím nízká. Nastane maximum meteorického roje Lyridy. Na Zemi se vrátila trojice čínských kosmonautů a chystá se návrat čtyř turistů z ISS. Blíží se start další stálé posádky ISS, mise Crew-4. Vozítko Perseverance se na Marsu přesunulo do těsné blízkosti dávné říční delty. Před 50 lety startovala k Měsíci pilotovaná mise Apollo 16.
U příležitosti konání 32. podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě Česká astronomická společnost udělí prestižní cenu Littera Astronomica, která je určena k ocenění osobnosti, jež svým literárním dílem významně přispěla k popularizaci astronomie a souvisejících oborů v České republice. Nominace osobností lze Výkonnému výboru České astronomické společnosti podávat do konce dubna 2022.
Astronomové za pomoci Hubbleova dalekohledu nalezli protoplanetu během intenzivního, „násilného” procesu nazvaného nestabilita disku. V této fázi protoplanetární disk obklopující hvězdu chladne a vlivem gravitace je rozdělen na jednu nebo více planet. Vědci dlouhou dobu hledali jasný důkaz tohoto procesu, kterým by se mohla stát protoplaneta AB Aurigae b, kterou pozoroval Hubbleův dalekohled.
Kosmická sonda NASA s názvem Juno (start 5. 8. 2011) zachytila tento pohled na jižní polokouli Jupitera během 39. blízkého průletu kolem planety 12. ledna 2022. Pokud si zvětšíme pravou část tohoto snímku (viz obrázek níže), odhalíme na stejné fotografii ještě dva další světy: Jupiterův úchvatný měsíc Io (vlevo), známý svou hrou barev danou sopečnou činností, a měsíc Europa (vpravo), který prozkoumají budoucí mise, protože je na něm pod ledovou krustou podpovrchový oceán.
Mezinárodní tým astronomů využíval uplynulých 17 let řadu pozemních teleskopů včetně dalekohledu VLT Evropské jižní observatoře ke sledování teploty atmosféry planety Neptun. Podařilo se tak odhalit překvapivý pokles globální teploty následovaný dramatickým oteplením jižního pólu v posledních letech.
HD1, tak zní označení potenciálně úplně nejvzdálenějšího kosmického objektu, který kdy lidé svými přístroji spatřili. Od této galaxie k nám světlo podle prvotních měření letělo 13,5 miliardy let. Díváme se tedy na vzhled objektu, jak vypadal ve chvíli, kdy vesmír existoval pouhopouhých 300 milionů let, což činí jen něco málo přes dvě procenta současné doby existence kosmu. Rudý posuv galaxie se rovná hodnotě 13,3. Tento, podle prvních měření opravdu mimořádný objev učinili vědci z Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian Institut.
V článku přinášíme přehled jasnějších komet, které by měly být v průběhu druhé čtvrtiny roku 2022 ve vizuálním dosahu běžných amatérských dalekohledů o průměru okolo 20 cm. Chybět tedy nemůže stálice oblohy C/2019 L3 (ATLAS), která při stále podobné jasnosti brázdí oblohu v souhvězdí Blíženců. Nedaleko ve Vozkovi je další už dlouho pozorovatelná jasnější kometa 19P/Borrelly. Naději na dobrou viditelnost přináší na ranní obloze viditelná kometa C/2017 K2 (PANSTARRS).
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 4. do 17. 4. 2022. Měsíc po první čtvrti je vidět převážně večer a koncem týdne bude v úplňku. Po západu Slunce můžeme vyhlížet jasný Merkur. Ráno stoupají nad jihovýchodní obzor postupně Saturn, Mars a jasná planeta Venuše. Aktivita Slunce je opět nižší. Na Mezinárodní vesmírnou stanici dorazila návštěvnická turistická mise Axiom 1 v lodi Crew Dragon. Na Zemi se má vrátit tříčlenná posádka čínské orbitální stanice. Před 55 lety startoval k Měsíci Surveyor 3, který poté navštívila posádka Apolla 12 a před 50 lety se k Měsíci vydalo Apollo 16.
Také v dubnu tu máme přehled souhvězdí a zajímavých objektů v nich od studentů z turnovského astronomického kroužku, kteří si přezdívají Astrocrew. Noci se již rychle zkracují, ale pořád ještě platí, že se nám naskýtá pohled na souhvězdí nejméně tří ročních období. Večer zapadají typické objekty zimy, jako je Orion nebo jasný Sirius. Hlavní doménou oblohy jsou jarní souhvězdí a k tomu se přidává vysoko na obloze Velká medvědice. A všude je nepřeberné množství galaxií. Ráno už se dá pohodlně pozorovat letní objekty v nejkrásnějších partiích Mléčné dráhy. Nezapomeňte také, že od druhé dubnové dekády začíná nejlepší viditelnost planety Merkur a kolem 22. 4. maximum meteorického roje Lyridy.
