Multimédia
Navzdory očekáváním začala sezóna viditelnosti nočních svítících oblak (zkratkovitě NLC) nad českou kotlinou dosti pozdě. Ale přeci. První úkaz byl hlášen teprve den před letním slunovratem a na další pozorování bylo třeba vyčkat 4 dny. Přesto netřeba zoufat, sezóna podobně jako v minulém roce může překvapit vskutku mimořádným úkazem. Nepřestávejte proto vyhlížet a do té doby se můžete kochat snímky ostatních pozorovatelů z předchozích nocí. Těšíme se na další úlovky!
O víkendu 20. - 21. června 2015 jsme se mohli za přízně počasí kochat nad západním obzorem fantastickým seskupením mladého Měsíce a dvou nejjasnějších planet oblohy, Jupiteru s Venuší. Trojice výrazných kosmických poutníků byla tak pozoruhodná, že i ti, kteří o ní předem nevěděli, byli beze slov unešeni více nebeskou nádherou, než původním cílem. Jako například v Brně, kde se mnozí sešli za vyhlížením každoročního svátku ohňostrojů "Ignis Brunensis", ovšem kosmické divadlo plánovanou světelnou šou zcela přebilo. Nezvyklá podívaná se zase nějaký čas na nebi neodehraje, a tak kdo neměl možnost tuto krásnou konjunkci sledovat, si může alespoň prohlédnout již došlé snímky čtenářů, kterým za jejich fotografické úlovky děkujeme... a těšíme se na dodatečné další třeba právě od Vás!
Hvězdárna a planetárium Brno uvede představení Říše světla – letmý pohled na historii všeho. V digitáriu se tak rozezvučí dějiny našeho vesmíru i pozemského života. Ale aby romantiky nebylo až moc, diváci se také dozvědí, jak na letní obloze zahlédnout umělou družici. Na úplný závěr pak zažijí virtuální skok z výšky 40 kilometrů.
Hradec Králové, 27. dubna 2015, přesná poloha pozorovatele 15°50'42.99" východní délky a 50°11'34.78" severní šířky. Nebývá zvykem uvádět v těchto medailoncích přesnou polohu pozorování. Nyní jsme však udělali výjimku. Neboť právě na tomto místě bylo možno v daný den a čas pořídit snímek, který zvítězil v květnovém kole astrofotografické soutěže ČAM. Jeho autorem je Richard Kotrba z Hradce Králové.
Že je sezóna nočních svítících oblak v plném rozjezdu, jsme vás již informovali. V současných dnech přicházejí čím dál četnější záznamy o pozorování v severštějších zemích Evropy, zejména z Dánska a Skandinávie. Každý další den se ale mohou mysticky vzhlížející stříbřité oblaky, viditelné výhradně za pokročilého soumraku nebo při rozbřesku, stáhnout až nad český severní obzor a vykouzlit majestátné divadlo. Držte proto oči na stopkách a do té doby si vychutnejte alespoň tento majstrštyk běloruského fotografa Viktara Malyshchytse, který prostřednictvím časosběru zachytil nejen krásu a pohyb jen zdánlivě neměnných stříbřitých mračen, ale rovněž krásy noční krajiny Běloruska samotného.
Každý koníček či sport se dá provozovat pasivně, nebo aktivně. Těch, co se aktivně podílejí na kosmonautice není mnoho a nám ostatním zbývá jen závidět. Přitom existuje spousta způsobů, jak se k letům do kosmu alespoň přiblížit. Počínaje studováním materiálů a sledováním živých přenosů, přes návštěvu výstav a hraní her až po sledování reálného kosmického hardwaru a vesmírných těles. Pojďme se tedy společně podívat, co všechno může obyčejný člověk udělat, aby se dotkl kosmonautiky.
Říká se, že najít jehlu v kupce sena je těžké. Proti hledání člověka, který by neznal předního českého astrofyzika Jiřího Grygara je to ale brnkačka. Tento mimořádně známý popularizátor vědy se zapsal do mysli diváků především bezkonkurenčním seriálem Okna vesmíru dokořán, který spoustě lidí ukázal krásy kosmu. Nyní máte možnost shlédnout záznam z nového pořadu, ve kterém Jiří Grygar putuje digitálním vesmírem.
Hodiny precizního ladění, perfektní výběr lokalit, desítky hodin v mrazivě krásné přírodě a další stovky hodin mravenčí práce. Do toho ohromné finance vložené do nákladné techniky a vidina jen krátkého výsledku, který možná upadne v zapomnění v přehršli dalších svého druhu pořízených ve značně profláklejších a vpodstatě osvědčených světových lokalitách. I takové myšlenky se honí hlavou každého tvůrce časosběrného videa, které na svou stopáž i přes (mnohým naprosto neznámou) šílenou práci předtím může a nemusí zaujmout. Česká astronomická společnost však jakýkoliv takový iniciativní produkt nadšených filmařů jen podporuje, a to nejen prostřednitvím soutěže Česká astrofotografie měsíce. A nedávno publikované video Vladimíra Šifry z fantastických slovenských luhů a hájů nás rozhodně zaujalo. Čtěte dále a vychutnejte si dech beroucí symfonii noční tatranské přírody!
V pátek 15. května 2015 to bude přesně 20 let, co server www.astro.cz začal fungovat. Za dvě desetiletí se stal nejčtenějším webem o vesmíru u nás a české veřejnosti přinesl neuvěřitelné množství informací a novinek. Stal se i místem, odkud novináři berou informace o dění ve vesmíru. Provozuje ho Česká astronomická společnost, která je vědeckou společností sdruženou v Radě vědeckých společností České republiky.
Galaxie M 81 a M 82 ve Velkém voze zná asi každý astronom. Mnohokrát jsme je jako své první pokusy, hned po trochu větší galaxii v Andromedě, hledali nepřekonatelnými „binary“ na louce za hvězdárnou či za lesem. Co však zůstalo našim pohledům skryto, byly rozsáhlé komplexy slabých reflexních mlhovin, ležících ale v galaxii naší. Chyba však není na straně pozorovatele či snad teleskopu. Začnou se objevovat až na vhodně exponovaných a vhodně zpracovaných fotografiích. Třeba takových, jaké pořizuje astrofotograf Pavel Pech a jaké poslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce, vyhlašované Českou astronomickou společností.
V úterý 28. dubna 2015 v 07:09:50 UT se uskutečnil z kosmodromu Bajkonur start zásobovací lodi Progres M-27M. Jejím úkolem bylo dopravit na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) 2,5 tuny zásob. Progressu se ovšem nerozevřely vysílací antény, což zablokovalo komunikaci s pozemním řídicím střediskem. Navíc se kvůli poruše nosné rakety Sojuz loď ocitla na nesprávné oběžné dráze, na níž se podle expertů bez povelů ze Země udrží jen několik dní. Neovladatelná zásobovací loď tak míří zpět do zemské atmosféry a někdy mezi 5. a 11. květnem chystá nezvyklou nebeskou show.
Ve středu 29. dubna 2015 byl hostem populárního pořadu "Show Jana Krause" mladý český profesor Přírodovědecké faktulty Masarykovy univerzity v Brně, Tomáš Tyc. Ačkoliv moderátor nedal mimořádně inteligentnímu a nadšenému fyzikovi prostor pro představení sebe sama, bylo dost času pro zábavné a pro mnohé zasvěcené dnes již legendární fyzikální experimenty, které zejména studenti brněnské univerzity znají z nadmíru oblíbeného předmětu (a následně významného inspirativního projektu) "Zajímavá fyzika". Záznam výstupu si můžete spustit v článku.
Další díl našeho seriálu je tradičně věnován astronomii i kosmonautice. Videa nás zavedou ke kometě a Merkuru. Ohlédneme se za úžasným nebeským divadlem v podobě zatmění Slunce. V kosmonautice nahlédneme do příprav rakety Sojuz, testu nové soukromé rakety a kosmické lodi společnosti Blue Origin a dalšímu pokusu o přistání prvního stupně rakety Falcon 9.
Po zaregistrování své domény mohla Česká astronomická společnost na začít poskytovat internetové služby. První stránky v tehdy ještě mladé službě WWW (World Wide Web) byly spuštěny 15. května 1995. Rozběhly se na počítači s linuxovou distribucí Slackware s nainstalovaným serverem CERN httpd. Právě v CERNu pár let předtím tato služba vznikla.
Astronomické teleskopy pochopitelně potřebují pravidelnou údržbu, aby neustále podávaly požadované výkony. U zrcadlových teleskopů se provádí tzv. pokovení, které po specifických a velmi šetrných čistících procedurách znamená nanesení jemné vrstvy odrazivého kovu, nejčastěji hliníku. U malých zrcadlových teleskopů je tento proces relativně hračkou - zrcadlo se prostě vymontuje z přístroje a erudovaný specialista provede potřebné pokovovací kroky. Jak je to ale s velkým přístrojem? Co když má zrcadlo průměr například 6,5 metru? Na tuto otázku získáte poměrně jasnou odpověď prostřednictvím videa zachyceného při procesu očištění a pokovení 6,5m zrcadla u Magellanova teleskopu na observatoři Las Campanas v Chile...
Server www.astro.cz je v provozu již dvě desetiletí. Dokument Informační infrastruktura ČAS vytvořený 8. dubna 1995 předcházel zaregistrování internetové domény astro.cz a zprovoznění webu www.astro.cz před skoro 20 lety. Nyní přinášíme sled tehdejších událostí, i text samotného dokumentu.
Mnoho let jsem byl navyklý sáhnout do poličky a čerpat informace o blízkých zatměních na našem území z tenké, ale praktické a záslužné brožury Františka Martinka. A říkal jsem si, jak je to úžasné, že je tam přehled až do roku 2012. A přišlo to nečekaně rychle, rok 2012 skončil a najednou nic – bylo potřeba hledat jinde. A bylo kde najít, dokonce i v českém prostředí. Právě tady, na Astro.cz. Postupně se zde rozrostl přehled zatmění až do roku 2060. Tak si zase říkám, to je úžasné, na jak dlouho dopředu to je. Ale to není všechno. Nyní vychází kniha Tajemná zatmění, kterou napsal právě vedoucí redaktor Astro.cz, Petr Horálek.
V úterý 21. dubna 2015 ve večerních hodinách se na západním nebi naskytl fantastický a nesmírně fotogenický pohled - mladý Měsíc ležel asi 7° jihozápadně od nápadné planety Venuše a jižní "osten" měsíčního srpku po setmění ležel jen kousíček od jasné hvězdy Aldebaran v souhvězdí Býka. Krásné seskupení bylo pozrovatelné na celém českém území díky opravdu dobrému počasí. Do redakce dorazilo přes formulář spoustu krásných fotografií. Jejich autorům děkujeme a těšíme se na případné další.
Jednou za přibližně 3 roky se na večerním nebi odehrává okuskvostné seskupení v podobě přiblížení blyštivě oslnivé planety Venuše k patrně nejkrásnější otevřené hvězdokupě na obloze - M45 Plejády či lidově Kuřátka. A právě víkend 11. - 12. dubna 2015 byl časem další z těchto vzácných příležitostí "planetu lásky" s "Býčí kupou" spatřit a hlavně zachytit i fotograficky. A že se dařilo, dokazuje právě tato čtenářská fotogalerie. Děkujeme všem čtenářům za snímky a těšíme se i na dodatečné další. Ostatně, počasí tomu poměrně přálo...
... Když Zeus vyrostl, donutil otce vyvrhnout své sourozence a utkal se s ním o moc. Po deset let spolu bojovali. K Diovi se přidali Hádés, Poseidón, Kyklópové, Hekatoncheirové, které osvobodil z Tartaru, dokonce i někteří Titáni v čele s Ókeanem … Tak zvítězil nejvyšší z řeckých bohů, Římany pak jmenován Jupiterem, o nadvládu nad nebem i zemí. I dnes nám jeho majestátný poklidný svit připomíná vznešenou královskou planetu, kterou i astrologové považovali za královskou, aniž by tušili, že je ve Sluneční soustavě planetou největší. Vždyť sám zabere téměř tři čtvrtiny hmoty všech planet dohromady.
