Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Zobrazování hvězdné oblohy - díl druhý

Zobrazování hvězdné oblohy - díl druhý

Obr. 3: Azimutální Postelovo zobrazení v poloze polární (Kapesní atlas ČSČK 1931)
Obr. 3: Azimutální Postelovo zobrazení v poloze polární (Kapesní atlas ČSČK 1931)
V minulém díle jsme se seznámili se základními pojmy. Definovali jsme si glóbus, mapu, měřítko mapy a zkreslení. Uvedli jsme si první z azimutálních zobrazení, a sice zobrazení ortografické. Dnes se blíže seznámíme s dalšími typy azimutárního zobrazení, jakými jsou zobrazení stereografické a Postelovo.

2.1.2. Zobrazení stereografické

Stereografické zobrazení je promítáním povrchu glóbu z bodu protilehlého k bodu dotyku průmětny. Podle věty o vztahu mezi středovým a obvodovým úhlem platí pro poloměr obrazu rovnoběžky (v základní poloze)

r = 2R.tg(p/2).

Protože poloměr skutečné rovnoběžky (čáry stejné deklinace)je

Rsinp = 2Rsin(p/2)cos(p/2),

je

kr = r/(Rsinp) = cos-2(p/2)

Pro poledníkové zkreslení vychází tentýž výraz, a proto je toto zobrazení úhlojevné. Pro větší hodnoty p je však zkreslení ploch značné. Zobrazit lze teoreticky celou sféru vyjma středu promítání.

Zobrazení hlavní kružnice:
Pozoruhodnou vlastností stereografického zobrazení je skutečnost, že obrazy všech kružnic jsou kruhové, až na obrazy hlavních kružnic procházejících bodem dotyku, které jsou přímkové. Střed obrazu kružnice však není obrazem středu vzoru. (Střed kruhového obrazu je obrazem vrcholu kužele, který se dotýká zobrazované kružnice.)

Hlavní kružnice s pólem P[R, α, p] se zobrazí jako kružnice se středem S'[α, 2Rtgp] a poloměrem 2R/cosp, zatímco obrazem pólu hlavní kružnice bude bod P'[α, 2Rtg(p/2)]. Stereografickou projekcí lze zobrazit teoreticky celý glóbus až na střed promítání.

Zobrazení v poloze příčné:
Vzhledem k této vlastnosti se i v příčné poloze kreslí síť poledníků a rovnoběžek snadno. Obrazy deklinačních kružnic v úhlové vzdálenosti 90o od bodu dotyku jsou děleny rovnoměrně a všechny obrazy deklinačních kružnic se sbíhají v obrazu pólu pod stejnými úhly. Deklinační kružnice procházející bodem dotyku ovšem rovnoměrně dělená není.

Užití:
Stereografické sítě se hojně využívalo na starých astronomických přístrojích, z nichž jako zvláštní případ můžeme uvést orloj na Staroměstském náměstí v Praze. Stereografické zobrazení hvězdné oblohy se vyskytuje ve starších atlasech světa.

Obr. 2: Azimutální úhlojevné  stereografické zobrazení v poloze polární (Malý atlas světa, Praha 1959)
Obr. 2: Azimutální úhlojevné stereografické zobrazení v poloze polární (Malý atlas světa, Praha 1959)

2.1.3. Zobrazení Postelovo

Jedná se o velmi běžné a téměř zásadně užívané zobrazení hvězdné oblohy při polární poloze průmětny. Poloměry obrazů kružnic stejné deklinace jsou dány rovnicí

r = R.arcp

(arcp značí, že p je vyjádřena v radiánech). Tudíž

kr = arcp.sin-1p

kp = 1

Deklinační kružnice jsou délkojevné. Při velkých polárních vzdálenostech dochází ke značnému zkreslení úhlů i ploch. Zobrazit lze teoreticky celou sféru, protilehlý pól se však zobrazí jako kružnice. V našich mapách bývá sféra zobrazována až do deklinace -40°, aby byla zachycena všechna souhvězdí u nás pozorovatelná.

Zobrazení hlavní kružnice:
Otázka zobrazování hlavní kružnice (předpokládáme polární polohu průmětny)je složitější, než v předchozích případech. Uvažujme nejprve hlavní kružnici procházející jarním a podzimním bodem se sklonem p, což znamená, že pól této kružnice je bod P[R, -90°, p]. Deklinace obecného bodu kružnice je určena rovnicí

tgδ = tgp.sinα.

Pro α = 90°, je δ = p. Polární vzdálenost tohoto bodu kružnice je 90° - δ. Souřadnice obrazu bodu kružnice na mapě jsou [α, R.arc(90° - δ). Přitom

arc(90°-δ) = arc[90°-arctg(tgp .sinα)].

Nachází-li se "vzestupný uzel" hlavní kružnice v bodě o rektascenzi αo (tj. pól hlavní kružnice má souřadnice [R, αo-90°, p] a jeho obraz je P'[αo-90°, R.arcp], je třeba dosadit do argumentu funkce sinus hodnotu α-αo. Tohoto zobrazení používají také otáčivé mapy oblohy. Tyto mapy lze zařadit mezi vyrovnávací.

Obr. 3: Azimutální Postelovo zobrazení v poloze polární (Kapesní atlas ČSČK 1931)
Obr. 3: Azimutální Postelovo zobrazení v poloze polární (Kapesní atlas ČSČK 1931)

Reference
[1] Budějický J., Plavcová Z., Plavec M., Radioastronomie (ČSAV, Praha 1962)
[2] Internet, www.wikipedia.org
[3] Lovell B., Meteornaja astronomija (Moskva 1958)
[4] Rükl A., Constelations et Planetes (Gründ, Paříž 1988)
[5] Rükl A., soukromé sdělení
[6] Šulc M., Povídání o mapách, KR 1997, No 2, No 3, KR 1998, No 1.




Seriál

  1. Zobrazování hvězdné oblohy - díl první
  2. Zobrazování hvězdné oblohy - díl druhý
  3. Zobrazování hvězdné oblohy - díl třetí
  4. Zobrazování hvězdné oblohy - díl čtvrtý
  5. Zobrazování hvězdné oblohy - díl pátý
  6. Zobrazování hvězdné oblohy - díl šestý


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.

Štítky: Souřadnice


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »