Antichvost komety PanSTARRS. Autor: Joseph Brimacombe.Už je to nějaký čas, kdy ve své prchavé slávě zazářila letošní vlasatice C/2011 L4 PanSTARRS. Věnovali jsme jí přemíru pozornosti, kochali se jejím ohonem za soumraku a dokonce si ji i párkrát vyfotografovali. Kometa se záhy v od dubna vytratila z dohledu pouhých očí, bez malého dalekohledu se k jejímu sledování neobejdeme. Přesto - co nám jako banditka ukradla při všech slibech o možné pořádné kometě, to nám teď vrací neustále pozoruhodným univerzem jejích ohonů. Jako dlouhoprstá banditka dosahuje rekordu, který patrně nebude dlouho překonán. I když jen na fotografii...
Ohony komety PanSTARRS. Autor: Michael Jäger.Ohony komety PanSTARRS byly mimořádně sledovanou show už v průběhu jejího průletu přísluním. Výrazná produkce prachových částic z komety učinila typickou vlasatici, která i za soumraku na české obloze - když jste ji teda našli - měla co do sebe. Malé bodové jadérko obklopovala mlhavá obálka plošně se natahující směrem od obzoru nahoru a zkušenější fotografové na vhodných místech světa zachytili "prsty" diferenciálního prachového ohonu (ohon se prostě rozděloval podle hmotnosti uvolňovaných částic - proudy těch hmotnějších se více zakřivovaly ke Slunci). Neobvyklý byl i výstřelkový sodíkový ohon, oproti tomu typicky iontový téměř chyběl. Kometa si prostě za svou hlavou roztáhla překrásný vějíř.
Ty časy pominuly, vlasatice zeslábla a její sláva povadla. I přesto, že byla třetí nejjasnější kometou na severní obloze od roku 1996 (což nešlo moc ocenit kvůli její nevhodné viditelnosti za jasného soumraku), zazářila poměrně krátce a mnohé ani moc netěšilo, že se pěkně přesunula k severnímu nebeskému pólu. Právě tam se teď nachází - je vidět po celou noc a jen před několika dny minula Polárku o necelých 5°. Pomalu se plíží nevýrazným souhvězdím Malého medvěda (víc známého jako Malý vůz) a slábne. Současně se její jasnost pohybuje okolo 9. magnitudy, za dobrých pozorovacích podmínek je vidět větším binokulárem.
Dost však té ponuré nostalgie, pojďme ke zmiňovanému rekordu. Jak se Země na své dráze pomalu přiblížila k rovině dráhy komety, naskytl se všem nadšencům vskutku neobvyklý pohled. Se Sluncem v předu (pod obzorem) se ohon komety vkusně rozdělil takřka na dva protichůdné. Zatímco slabší z nich se stále pevně držel zásady "vždy od Slunce", jasnější prst prachového ohonu se naopak natáhl přímo do směru Slunce. A z komety se rázem stala atypická mlhavá jehlice na obloze.
Princip antichvostu. Autor: Borja Tosar.Tento tzv. protichvost není nic zcela vzácného - když se Země vůči kometě dobře postaví, tak se zakřivený ohon prostě zorientuje ke Slunci. Podobně jako ručičky na hodinách se pak oba ohony natáčí zase pomalu k sobě. Názorně vznik protichvostu ukazuje přiložený snímek podobné komety z roku 2009, komety Lulin. Co je ovšem nadmíru vzácné, je délka protihonu. Na snímcích dosahuje úctyhodných 7° (asi 14 mesíčních úplňků nasázených vedle sebe), což je největší délka pozorovaného protiohonu od roku 1957. Tehdy na obloze zazářila ještě výraznější kometa C/1956 R1 Arend-Roland.
Protiohon komety PanSTARRS. Autor: Pete Lawrence.Pokud si chcete ohon vychutnat, doporučujeme právě v první pěkné dny v následujícím týdnu někam vyrazit - daleko za města a nejlépe do hor. Kometa svůj "dlouhoprstý" ohon bude už pomalu zkracovat a sama nadále slábnout, ale už v tuto chvíli v zásadě v první půli noci vůbec neruší Měsíc a i přes nešvary s přicházejícím obdobím bez tmavých astronomických nocí (Slunce neklesne pod obzor níž jak 18°) může být pozorování protichvostu důstojným rozloučením se s letošní první vlasaticí. Ano, ta možná citelná špetka optimismu v předchozí větě má svůj důvod - letošní podzim by stále ještě měl podle současného mínění být okénkem pro spatření komety ISON s přídomkem "stoletá". Jak to s ní doopravdy dopadne, si nikdo netroufá říct, ale těší se na ní velký zástup lidí...
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“
Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku
Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy.
Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú.
Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku.
Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život.
Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
11.4. až 22.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
