Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou

VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou

Srpek Měsíce a Venuše na fialově zbarvené soumrakové obloze. Autor: Petr Horálek
Srpek Měsíce a Venuše na fialově zbarvené soumrakové obloze.
Autor: Petr Horálek
Den dvanáctý, 14. července 2010 (středa)

Dneska byl poslední den na ostrově. Ráno dalšího dne ve 2:10 nám letí letadlo na Nový Zéland a pak přes Soul domů. Jaksepatří, bylo třeba sehnat pár dárků známým. Mně to ale nedalo a musel jsem přeci jen, stále ochromen včerejším večerem, zjistit, co to bylo za dívku s tak krásným hlasem. Zašel jsem na recepci a poptal jsem se. Zjistil jsem, že ta skromně vzhlížející zpěvačka není žádná začátečnice, jmenuje se Tara Kauvai a už vydala pár cédéček. No, bylo mi jasné, že ty v Evropě neseženu, takže bylo třeba je sehnat tady.

Autobus Anti Clockwise (jízda proti směru hodinových ručiček). Autor: Hana Druckm
Autobus Anti Clockwise (jízda proti směru hodinových ručiček).
Autor: Hana Druckm
Jediný obchod s hudebními CD je v hlavním městě RARO Records. Nebylo jej lehké najít, dokonce jsme dřív objevili redakci Cook Islands NEWS, která z nás učinila Švýcary. Hanka ze srandy namítla, že bychom si jim tam mohli postěžovat. Ani nevím proč, ale mě napadlo „Proč ne?“. Takže jsme se vplížili do redakce a sekretářce vysvětlili, kde je zakopaný pes v jejich pondělním vydání, a ta nám velkoryse nabídla, že si o tom můžeme popívat přímo s autorkou článku, která se za hodinu vrátí z oběda. Tak jsme zatím šli zas hledat RARO Records. A nakonec jsme malý zelený obchůdek objevili. Mimochodem – v tom obchodě den po našem příjezdu prodávali astronomický dalekohled Newton 76/700 na azimutární montáži. Teď už tady nestál.

Zatímco Hanka si vybrala jedno CD s místní tradiční hudbou, já začal hledat Taru. Objevil jsem nakonec jen jedno CD. Smutně jsem hledal další, ale bez úspěchu. Tak jsem se dal do řeči s prodavačem. Tomu zazářily oči z rýsujícího se výdělku, protože dívčina pod svým jménem moc nevystupuje. Francouzi (neboť hraje často na Tahiti ve Francouzské Polynésii) ji požádali, aby se vydávala pod nějakým snáze zapamatovatelným uměleckým jménem. A tak si říká Mehara. Pult obsahuje další tři cedéčka s Meharou...

Prodavač se začal se zájmem vyptávat, kdo jsem (Hanka zatím šla na nákup do vedlejších obchodů). V evidentně nadšené konverzaci jsme se rychle dostali k zatmění Slunce, Měsíce (které tu spatří 21. prosince letošního roku; vlastně už 20. prosince večer), exoplanetám a životě ve vesmíru. Pak se mě zeptal, jak je stará Země a nakonec mi položil dost těžkou otázku: „Víte, já se ptám proto, protože chodím do kostela. A čtu Bibli. Tak se ptám, co je v Bibli vlastně správně?“ Málokdo se ptá tak otevřeně. Lidé buď věří vědě, nebo se zaslepeně drží toho, co říká jejich náboženství. Ale tenhle pán jako málokdo chtěl vědět, či má řečem v kostele vážně plně věřit.

Víte,“ povídám, „to je těžké. Bibli napsali lidé několik tisíc let zpátky. Tehdy byla věda, jak ji známe dnes, v plenkách. Byly civilizace s pokročilými znalostmi, ale většinou zanikly. Lidé ale chtějí odpradávna znát na všechno odpověď. Takže si napsali Bibli. To, co jim jejich rozum nevysvětlil, svedli na boha. Dneska je ale věda mnohem dál a mnoho věcí už umíme správně vysvětlit. Jsou však otázky nové. A člověk se nepřestane ptát. Takže pořád tu bude víra, která bude dávat člověku odpovědi na otázky, které věda nevysvětlila. Až jednou za hodně dlouho budeme znát odpovědi na všechny otázky, víra už nebude potřeba. Ale to se možná nikdy nestane. Takže choďte dál do kostela a čtěte Bibli. Ale rozhodně se taky koukejte na nejnovější vědecké objevy...“ Bál jsem se další reakce, ale zbytečně. Prodavač mi s nesmírnou radostí podal ruku a potřásl ji jak snad nikdo. Slíbil, že bude číst Bilbli i sledovat vědecké novinky, protože ho to strašně zajímá. A taky slíbil, že to samé, co jsem mu pověděl, bude šířit dál. V tu chvíli jsem si připadal jak nějaký apoštol. No, ale hlavně jsem sehnal ta cédéčka Mehary.

A jak už asi tušíte, poslední velký krok na tomto malém ostrově bylo setkání s redaktorkou Rachel Reevesovou, která z nás udělala Švýcary. Setkání to bylo víc než příjemné. Mladá dívka se nám nejdřív omluvila a tak nějak jsem tušil, že by s námi mohla jako zadostiučinění udělat další rozhovor, kde by z nás mimo jiné vrátila zpátky do Česka. V trapném tichu mezi omluvami Hanka zmínila, že jsme spatřili zelený záblesk, a impuls k rozhovoru byl na světě. Dívka si sedla k počítači v místnosti za sekretariátem, nás posadila do židlí a začala poslouchat. V tom okamžiku byla možnost na ní vychrlit tolik informací, že jsem smekal klobouk před tím, jak si vše poznamenává. Celou dobu koukala na nás, ruce na klávesnici a poslepu popsala asi 3 A4-ky poznámkami. Nejdřív jsme zabrousili na téma zatmění, Hanka vysvětlila postup její složité práce při vytváření snímků sluneční koróny. Plynule jsme přešli k tmavé jižanské obloze, zodiakálnímu světlu a já dívce v dost velkém objemu informací vysvětlil problematiku světelného znečištění. V samotném závěru jsme pak zmínili jedinečnost zeleného záblesku a skončili u zatmění Měsíce v letošním prosinci. Dívka se nám ještě jednou omluvila a slíbila, že noviny pošle mailem nebo rovnou poštou. I když jsem byl 2 dny Švýcarem, být zpátky Čechem je krásný pocit.

Falešná halová slunce na obou stranách od toho pravého. Autor: Petr Horálek
Falešná halová slunce na obou stranách od toho pravého.
Autor: Petr Horálek
Při návratu na Resort jsem nemohl nepodlehnout pokušení si první CD pustit. Zatímco Hana se šla rozloučit s mořem tím nejvěrnějším způsobem – šnorchlováním, já ze sebe udělal muže zajatého okamžikem. Do sluchátek mi začala hrát Tara svým skvostným hlasem a z balkónu výhled na živý oceán. Při mé absolutní radosti hned druhá skladba byla tou, kterou mě včera Tara chytla. Bezpečně jsem ji poznal...

Samotná obloha se s námi před odletem rozloučila stylově. Před západem Slunce se v nízko nad obzorem ležící cirrovité oblačnosti vytvořila dvě falešná halová Slunce, spolu s pravým Sluncem byla rovnoběžně položená s oceánským horizontem. Vysoko v mracích pak zářil u Venuše stále tučnější měsíční srpek. Po setmění se ale zatáhlo úplně. Sbohem, Rarotonzká obloho!

  •  




Seriál

  1. VII. expedice SAROS (1): Úvod do svědectví z ráje
  2. VII. expedice SAROS (2): Dny prvních příjemných ran
  3. VII. expedice SAROS (3): Přeministrovaná Avarua a kopeček u nemocnice...
  4. VII. expedice SAROS (4): Laguna, šátky a ženy
  5. VII. expedice SAROS (5): Blízká setkání s Trumpetovou rybou
  6. VII. expedice SAROS (6): Vysmátý George, váhové limity a tanečnice
  7. VII. expedice SAROS (7): Raemaru aneb Hledej červený šátek
  8. VII. expedice SAROS (8): Mangaia znamená Mír
  9. VII. expedice SAROS (9): Den, který bych chtěl vymazat z paměti
  10. VII. expedice SAROS (10): Švýcaři a turecký Měsíc
  11. VII. expedice SAROS (11): Cross island a božský hlas
  12. VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou
  13. VII. expedice SAROS (13): Cesta domů a Aere Ra!


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Expedice


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »