Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  VII. expedice SAROS (5): Blízká setkání s Trumpetovou rybou

VII. expedice SAROS (5): Blízká setkání s Trumpetovou rybou

Trumpetová v oceánské modři
Trumpetová v oceánské modři
Den pátý, 7. července 2010 (středa)

Už jste někdy snídali kokos? Já jsem zjistil, že je to moje choroba. Každé ráno se plním zásadně vynikajícími krajíci místního chleba s máslem a jahodovým džemem, k tomu 5-6 kusy kokosových řezů a mlékem nebo pomerančovým džusem navrch. Do toho dennodenně vyhrává z beden v hotelové restauraci u pláže tak nádherná hudba, že mi ani nevadí, že jde často o překopávky starých známých hitů například od Beegees nebo Franka Sinatry.

 

 

Dneska jsme dostali echo, že novozélandští dokumentaristé, co se s Hankou zkontaktovali už před expedicí, s námi budou chtít natočit rozhovor. Nakonec jej Hanka domluvila až na pozdní večer, takže nám celý den zbyl na vlastní program. Rozhodli jsme se opět pro šnorchlování, protože Ron Haně přivezl jako dárek šnorchlovací výbavu a od včerejší zkušenosti v laguně jí to přirostlo k srdci. Samotný Ron byl ze šnorchlování jenom nadšen, čiperný stařík brázdil včerejší lagunu jak třicátník. Toho elánu ve stáří bych se chtěl taky dožít.

Korály kolem Black Rock vyzývají ke šnorchlování. Autor: Petr Horálek
Korály kolem Black Rock vyzývají ke šnorchlování.
Autor: Petr Horálek
Jako lokalitu jsme si tentokráte vybrali korálovou oblast Black Rock pojmenovanou podle obrovského kamenného masivu na břehu asi 2 km na sever od našeho hotelu. Korály jsou tu rozloženy tak, že v jednom pásu člověk může dojít až k silným vlnám oceánu, a to ne hlouběji jak po pas ve vodě, po čistém jemném písku. Zatímco Hana měla šnorchlovací výbavu zajištěnou, já si musel jít půjčit. Bohužel krásné počasí ke stejné činnosti vyburcovalo desítky dalších obyvatelů hotelu, takže na mě zbyly jen šnorchlovací brýle. Co naplat, holt budu sledovat podmořský svět na nádechy.

Perutýn ohnivý. Zdroj: akvarista.cz.
Perutýn ohnivý. Zdroj: akvarista.cz.
Jakmile jsme dorazili k pláži, skvostná modrá barva obdobná té v Murijské laguné okamžitě lákala k průzkumu. Hana zůstala dlouho blíže u břehu a já se vydal holým písčitým dnem o dost dál k oceánu. Ostrému kamení jsem se vyhýbal proto, abych si nepořezal svoje bosé nohy. Dneska si uvědomuji, jaké jsem měl štěstí, protože pokud hrozí nějaké smrtelné nebezpečí způsobené jedovatým zvířetem, pak je to tady na Cookových ostrovech jediný tvor – perutýn ohnivý. Určitě tu rybu znáte, má dlouhé jedovaté ostny na hřbetu i místo břišních ploutví a po těle má bílo-hnědé pruhy. Obvykle je schovaná u dna a zbarvením se poměrně dost dobře maskuje. Jediný vpich a vstřik jedu do nohy vám ale způsobí okamžitý ošklivý otok a v horším případě smrt alergickou reakcí nebo šokem z bolesti. To jsem ovšem v ten den nevěděl a vesele jsem si kráčel vodou, či se v ní vznášel a kochal se dnem.

Trumpetová ryba nad korály
Trumpetová ryba nad korály
A právě při tom kochání se nastala mimořádná chvíle, na kterou myslím dodneška. Jak jsem tak na nádechy koukal kolem korálů na krásné rybky a hvězdice, zahlédl jsem jakousi jehlici světle modrého zabarvení. Pomaloučku jsem se k ní přiblížil, až mi hrklo v srdci – byla to ryba. Ryba o délce více jak půl metru ne nepodobná naší české štice, s velmi dlouhým čumákem a dost legračně zakončenou tlamičkou. Vlnila se v náporu spodních proudů a jak jsem se tak nechal okouzlit, přidala se k ní druhá. A nakonec v povzdálí i třetí. Všechny náramně do blankytně modra s malými flíčky ve spodní části těla, možná byly mírně průhledné. Vznášel jsem se nad nimi sotva půl druhého metru a ony si mě málokdy všimly. Občas popojely a pak se zastavily. V jejich sledování mě vyrušil až raritní nález – na dně ležel šnorchl. Než jsem ho ale vytáhl a vyzkoušel, ryby byly nenávratně pryč...

Později jsem to vyprávěl místním a Ronovi, také Novozélanďanu Joe Faganovi – režisérovi dokumentárního filmu, co s námi natáčel a který v profesním životě vyučuje na Novozélandské univerzitě vědy o životním prostředí. Jen Joe bez váhání na popis ryby odpověděl, že jde o „papouškovou“ rybu, jejíž směšné rty slouží ke sbírání rostlinné a drobné potravy u dna. I na svou velikost je tedy zcela neškodná. Pokud do googlu zadáte „papoušková ryba“ (parrot fish), ukáže vám to ale trochu jiný druh. To, co se tak velebně u dna slané vody pode mnou kroutilo, byla ryba odborně zvaná Aulostomus maculatus, lidově vtipně nazývaná „Trumpetfish“, neboli trumpetová ryba. Hanka bohužel na tuhle rybu štěstí za celou dobu neměla...

  •  

Trumpetová ryba v dáli (zvýrazněna). Autor: Hana Druckmüllerová
Trumpetová ryba v dáli (zvýrazněna).
Autor: Hana Druckmüllerová
Doplnění: Hana nakonec rybu také spatřila (den před odletem 13. července 2010). A nejen to - svým podvodním digitálním fotoaparátem ji nafotila. Kvalita sice není nejlepší, ale rozhodně jde o jeden z nejhezčích fotografických úlovků této expedice...

 

 




Seriál

  1. VII. expedice SAROS (1): Úvod do svědectví z ráje
  2. VII. expedice SAROS (2): Dny prvních příjemných ran
  3. VII. expedice SAROS (3): Přeministrovaná Avarua a kopeček u nemocnice...
  4. VII. expedice SAROS (4): Laguna, šátky a ženy
  5. VII. expedice SAROS (5): Blízká setkání s Trumpetovou rybou
  6. VII. expedice SAROS (6): Vysmátý George, váhové limity a tanečnice
  7. VII. expedice SAROS (7): Raemaru aneb Hledej červený šátek
  8. VII. expedice SAROS (8): Mangaia znamená Mír
  9. VII. expedice SAROS (9): Den, který bych chtěl vymazat z paměti
  10. VII. expedice SAROS (10): Švýcaři a turecký Měsíc
  11. VII. expedice SAROS (11): Cross island a božský hlas
  12. VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou
  13. VII. expedice SAROS (13): Cesta domů a Aere Ra!


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Expedice


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »