Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST na stopě srážky dvou otevřených hvězdokup

HST na stopě srážky dvou otevřených hvězdokup

Pohled na otevřenou hvězdokupu uvnitř mlhoviny 30 Doradus (foto HST)
Pohled na otevřenou hvězdokupu uvnitř mlhoviny 30 Doradus (foto HST)
Astronomové zkoumající data z Hubblova kosmického dalekohledu HST zachytili dvě otevřené hvězdokupy plné velmi hmotných hvězd, které se mohou nacházet v počátečním stadiu vzájemné srážky. Hvězdokupy jsou od Země vzdáleny 170 000 světelných roků a nacházejí se ve Velkém Magellanově oblaku, což je malá satelitní galaxie doprovázející naši Galaxii.

Nejprve si astronomové mysleli, že se jedná o jednu hvězdokupu v centru oblasti 30 Doradus (známé též jako mlhovina Tarantule), avšak nyní bylo zjištěno, že se jedná o dvě hvězdokupy, které se ve svém stáří liší asi o jeden milión roků.

Celý útvar 30 Doradus byl oblastí aktivní hvězdotvorby po dobu asi 25 miliónů roků a zatím není známo, jak dlouho může v této oblasti tvorba nových masivních hvězd ještě pokračovat. Menší hvězdokupy, které se spojí v jeden větší objekt, mohou pomoci astronomům vysvětlit původ většiny těch největších známých hvězdných seskupení ve vesmíru.

Vedoucí astronomka Elena Sabbi (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland) se svými spolupracovníky začala prohlížet tuto oblast, když pátrala po hvězdách-uprchlících, které se pohybují vysokou rychlostí v důsledku procesů, při nichž byly vymrštěny z rodného hnízda. "Hvězdy vznikají velmi pravděpodobně ve hvězdokupách, ale v tomto případě zde existuje velké množství mladých hvězd, které se nacházejí vně oblasti 30 Doradus. Nemohly však vzniknout tam, kde se nyní nacházejí. Musely být z oblasti 30 Doradus vymrštěny vysokou rychlostí," říká Elena Sabbi.

Později si astronomka všimla na hvězdokupě ještě něčeho neobvyklého, když zkoumala rozložení hvězd o malé hmotnosti zaznamenaných na snímku z HST. Rozložení není sférické, jak bylo očekáváno, ale má vzhled poněkud podobný vzhledu dvou splývajících galaxií, kdy je jejich tvar deformovaný v důsledku slapových sil. Podrobný výzkum pomocí HST svědčí pro jejich blížící se splynutí. Vychází z pohledu na protaženou strukturu jedné z hvězdokup a z určení rozdílu věku obou seskupení hvězd.

Podle některých modelů se obří plynná oblaka, z nichž otevřené hvězdokupy vznikají, mohou rozpadnout na menší části. V jedné takové malé části překotně vznikly hvězdy, které pak mohou ovlivňovat větší hvězdokupu a nakonec s ní splynout. Právě toto vzájemné působení je tím, o čem si Elena Sabbi a její spolupracovníci myslí, že pozorují v mlhovině 30 Doradus.

Poloha otevřené hvězdokupy v mlhovině 30 Doradus
Poloha otevřené hvězdokupy v mlhovině 30 Doradus
Kromě toho tu je nezvykle velký počet "vysokorychlostních" hvězd v okolí 30 Doradus. Astronomové se domnívají, že tyto hvězdy, často označované jako hvězdy "na útěku", byly vymrštěny z jádra mlhoviny 30 Doradus jako důsledek dynamických interakcí. Tyto interakce jsou velmi časté během procesu označovaného jako zhroucení jádra, při kterém velmi hmotné hvězdy "padají" do centra hvězdokupy v důsledku dynamického ovlivňování málo hmotnými hvězdami. Když velké množství hmotných hvězd dosáhne středu hvězdokupy, jádro se stává nestabilní a dochází k vymršťování některých masivních hvězd do okolního prostředí.

Velká hvězdokupa R136 v centru mlhoviny 30 Doradus je příliš mladá na to, aby zde již proběhlo zhroucení jádra. Nicméně přestože u menších hvězdokup probíhá tento proces mnohem rychleji, velký počet "prchajících" hvězd, které byly objeveny v útvaru 30 Doradus, může být lépe vysvětlen, jestliže dochází k jejímu spojování s hvězdokupou R136.

Další výzkumy budou na tuto oblast zaměřeny mnohem detailněji a bude probíhat pátrání, zda ještě nějaké další hvězdokupy interagují s pozorovaným seskupením hvězd. Především připravovaný kosmický dalekohled NASA s názvem JWST (James Webb Space Telescope), který bude citlivý na infračervené záření, umožní astronomům nahlédnout hlouběji do oblastí mlhoviny Tarantule, které jsou ve viditelném světle neproniknutelné. V těchto oblastech jsou ukryty chladné a slabě zářící hvězdy, schované uvnitř prachových kokonů (zámotků). JWST bude schopen snáze odhalit populaci hvězd hlouběji ukrytých v této mlhovině.

Mlhovina 30 Doradus je pro astronomy mimořádně zajímavá, protože je dobrým příkladem toho, jak vypadaly oblasti vzniku hvězd v mladém vesmíru. Tento objev může pomoci astronomům porozumět vzniku otevřených hvězdokup a vzniku samotných hvězd v počáteční fázi vývoje vesmíru.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Mlhovina , HST


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »