Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST na stopě srážky dvou otevřených hvězdokup

HST na stopě srážky dvou otevřených hvězdokup

Pohled na otevřenou hvězdokupu uvnitř mlhoviny 30 Doradus (foto HST)
Pohled na otevřenou hvězdokupu uvnitř mlhoviny 30 Doradus (foto HST)
Astronomové zkoumající data z Hubblova kosmického dalekohledu HST zachytili dvě otevřené hvězdokupy plné velmi hmotných hvězd, které se mohou nacházet v počátečním stadiu vzájemné srážky. Hvězdokupy jsou od Země vzdáleny 170 000 světelných roků a nacházejí se ve Velkém Magellanově oblaku, což je malá satelitní galaxie doprovázející naši Galaxii.

Nejprve si astronomové mysleli, že se jedná o jednu hvězdokupu v centru oblasti 30 Doradus (známé též jako mlhovina Tarantule), avšak nyní bylo zjištěno, že se jedná o dvě hvězdokupy, které se ve svém stáří liší asi o jeden milión roků.

Celý útvar 30 Doradus byl oblastí aktivní hvězdotvorby po dobu asi 25 miliónů roků a zatím není známo, jak dlouho může v této oblasti tvorba nových masivních hvězd ještě pokračovat. Menší hvězdokupy, které se spojí v jeden větší objekt, mohou pomoci astronomům vysvětlit původ většiny těch největších známých hvězdných seskupení ve vesmíru.

Vedoucí astronomka Elena Sabbi (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland) se svými spolupracovníky začala prohlížet tuto oblast, když pátrala po hvězdách-uprchlících, které se pohybují vysokou rychlostí v důsledku procesů, při nichž byly vymrštěny z rodného hnízda. "Hvězdy vznikají velmi pravděpodobně ve hvězdokupách, ale v tomto případě zde existuje velké množství mladých hvězd, které se nacházejí vně oblasti 30 Doradus. Nemohly však vzniknout tam, kde se nyní nacházejí. Musely být z oblasti 30 Doradus vymrštěny vysokou rychlostí," říká Elena Sabbi.

Později si astronomka všimla na hvězdokupě ještě něčeho neobvyklého, když zkoumala rozložení hvězd o malé hmotnosti zaznamenaných na snímku z HST. Rozložení není sférické, jak bylo očekáváno, ale má vzhled poněkud podobný vzhledu dvou splývajících galaxií, kdy je jejich tvar deformovaný v důsledku slapových sil. Podrobný výzkum pomocí HST svědčí pro jejich blížící se splynutí. Vychází z pohledu na protaženou strukturu jedné z hvězdokup a z určení rozdílu věku obou seskupení hvězd.

Podle některých modelů se obří plynná oblaka, z nichž otevřené hvězdokupy vznikají, mohou rozpadnout na menší části. V jedné takové malé části překotně vznikly hvězdy, které pak mohou ovlivňovat větší hvězdokupu a nakonec s ní splynout. Právě toto vzájemné působení je tím, o čem si Elena Sabbi a její spolupracovníci myslí, že pozorují v mlhovině 30 Doradus.

Poloha otevřené hvězdokupy v mlhovině 30 Doradus
Poloha otevřené hvězdokupy v mlhovině 30 Doradus
Kromě toho tu je nezvykle velký počet "vysokorychlostních" hvězd v okolí 30 Doradus. Astronomové se domnívají, že tyto hvězdy, často označované jako hvězdy "na útěku", byly vymrštěny z jádra mlhoviny 30 Doradus jako důsledek dynamických interakcí. Tyto interakce jsou velmi časté během procesu označovaného jako zhroucení jádra, při kterém velmi hmotné hvězdy "padají" do centra hvězdokupy v důsledku dynamického ovlivňování málo hmotnými hvězdami. Když velké množství hmotných hvězd dosáhne středu hvězdokupy, jádro se stává nestabilní a dochází k vymršťování některých masivních hvězd do okolního prostředí.

Velká hvězdokupa R136 v centru mlhoviny 30 Doradus je příliš mladá na to, aby zde již proběhlo zhroucení jádra. Nicméně přestože u menších hvězdokup probíhá tento proces mnohem rychleji, velký počet "prchajících" hvězd, které byly objeveny v útvaru 30 Doradus, může být lépe vysvětlen, jestliže dochází k jejímu spojování s hvězdokupou R136.

Další výzkumy budou na tuto oblast zaměřeny mnohem detailněji a bude probíhat pátrání, zda ještě nějaké další hvězdokupy interagují s pozorovaným seskupením hvězd. Především připravovaný kosmický dalekohled NASA s názvem JWST (James Webb Space Telescope), který bude citlivý na infračervené záření, umožní astronomům nahlédnout hlouběji do oblastí mlhoviny Tarantule, které jsou ve viditelném světle neproniknutelné. V těchto oblastech jsou ukryty chladné a slabě zářící hvězdy, schované uvnitř prachových kokonů (zámotků). JWST bude schopen snáze odhalit populaci hvězd hlouběji ukrytých v této mlhovině.

Mlhovina 30 Doradus je pro astronomy mimořádně zajímavá, protože je dobrým příkladem toho, jak vypadaly oblasti vzniku hvězd v mladém vesmíru. Tento objev může pomoci astronomům porozumět vzniku otevřených hvězdokup a vzniku samotných hvězd v počáteční fázi vývoje vesmíru.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Mlhovina , HST


22. vesmírný týden 2020

22. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2020. Měsíc bude v první čtvrti. Večer se loučíme s Venuší, ale její tenký srpek může být zajímavý ve dne. Na večerní obloze je ještě Merkur. Ráno si relativně nízko nad jihovýchodem říkají o pozornost planety Saturn a Jupiter, nejníže je také Mars. Stále můžeme zkusit spatřit nějaké komety. Pozorování doplňují vláčky družic Starlink, jejichž 7. start nakonec proběhne až po nejočekávanější události jara, startu Falconu 9 s pilotovanou lodí CrewDragon, jejíž start je v plánu ve středu večer. Před 90 lety se narodil známý americký astronom Frank Drake.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Venuše 18.3. a 11.4.

ČAM za březen 2020:  Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2020 obdržel snímek „Venuše 2020“, jehož autorem je Jan Klečka Venuše. Ano, tak ji známe my. Ale známe ji? Pro někoho římská bohyně lásky a krásy. Pro někoho prehistorická figurka z oblasti Pavlovických vrchů na

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mesiac, Merkúr a Venuša

Mesiac, Merkúr a Venuša na oblačnej oblohe. Nikon D5100 NIKKOR-P Auto 1:2.8 f=180mm ISO 100, 2 sec, f4

Další informace »