Související stránky k článku ČAM za červen 2017: Trojice galaxií v Draku
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2022
získal snímek „Jupiter a Ganymed“, jehož autorem je Karel Sandler
Kdo se večer v září 2022 podíval na oblohu, jistě si všiml jasné „hvězdy“ nad jižním až jihovýchodním obzorem. Zářila klidným nažloutlým světlem a pro naše předky byla jednou z pěti známých „hvězd toulavých“. Dostaly i jména – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Víc jich nebylo, byť například Uran mohli na vlastní oči vidět, ale pro jeho slabý jas docela určitě nezaznamenali jeho pohyb oblohou. Po dlouhé době zjistili, že obíhají poměrně pravidelně a že se dá jejich dráha nebem předpovědět.
Astronómovia vyvinuli spôsob ako detekovať ultrafialové žiarenie pozadia vesmíru. To by nám mohlo pomôcť vysvetliť, prečo vo vesmíre existuje také malé množstvo malých galaxií.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2022
získal snímek „Sluneční skvrna AR 3078 v H-alfa“, jehož autorem jsou Marek Tušl a Martin Cholasta
Asi nejznámějším jevem na Slunci, zejména pro veřejnost, jsou sluneční skvrny. Ostatně, lidstvo o nich ví, nebo jejich existenci tuší více než 2 000 let.
Najnovší odhad množstva galaxií v našom vesmíre ponúkol tím odborníkov na čele s astrofyzikom Christopherom Conselicom z Nottinghamskej univerzity. Dospeli k názoru, že náš vesmír obsahuje najmenej 2 bilióny galaxií, čo je 10-krát viac, než koľko teoreticky môžeme pozorovať so súčasnými prístrojmi.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2022
získal snímek „ISS a Slnko“,
jehož autory jsou Miroslav Grnja a Zdeněk Bardon
První malé, druhé obrovské. I když pro nás i to první je obrovské. Jako fotbalový stadion. A to druhé? Celá Země by se do něho vešla na průměr 109 x, na objem asi 1 300 000 x. A kolik by se vešlo stadionů na povrch Země? Těch typicky mezinárodních asi 7.287142857*1010. Takže o čemž že to mluvíme? Ano, o Mezinárodní kosmické stanici ISS a našem Slunci.
Pestrobarevný pás hvězd, plynu a prachu na uvedeném snímku je spirální galaxie s katalogovým označením NGC 1055 a takto ji nedávno zachytil dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) pracující na observatoři Paranal v Chile. Průměr galaxie NGC 1055 je asi o 15 procent větší než průměr naší Galaxie (Mléčné dráhy). Jelikož se na NGC 1055 díváme z boku, vypadá, jako by postrádala stočená ramena – typický znak spirálních galaxií. Na jejím vzhledu je také patrná řada nepravidelných struktur, které pravděpodobně vznikly následkem blízkého setkání se sousední galaxií.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2022 získal snímek „NGC6543 (PK 096+29.1) Kočičí oko - Cat's Eye“, jehož autorem je Roman Hujer.
Astronomie je poetická věda. Objektům na obloze, které nesou většinou místo názvu písmenné a číselné kódy označující pořadové číslo v tom kterém astronomickém katalogu, astronomové často dávají také příjemnější jména a označení. Tak objektu, který se stal cílem fotoaparátu astrofotografa Romana Hujera, dali jméno „Kočičí oko“. A vskutku. Plynná oblaka v něm vytvořila naprosto nečekané tvary. Dokonce tak nečekané, že se současná věda neshoduje na přesném procesu jejich vzniku. A to i přesto, že mlhovina představuje jednu z nejlépe probádaných takzvaných „planetárních“ mlhovin.
Vesmír najednou vypadá podstatně víc přeplněný díky hloubkovému sčítání objektů z průzkumu uskutečněného pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu HST (NASA) a dalších observatoří. Astronomové dospěli k překvapujícímu závěru, že v pozorovatelném vesmíru existuje přinejmenším 10× více galaxií, než se doposud předpokládalo. Tato zjištění mají zřejmé důsledky pro teorie vzniku galaxií, a také mohou vrhnout nové světlo na pradávný astronomický paradox – proč je noční obloha tmavá?
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2022 získal snímek
„M 63“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
M 63. Nu, opravdu trochu nudné pojmenování. Příliš to nevylepší ani NGC 5055, i přes tolik pětek. Ale nebyli by to romantičtí astronomové, aby tomuto objektu na obloze nedali i trochu poetičtější pojmenování – Slunečnice. Ano, galaxie Slunečnice je spirálním hvězdným ostrovem, nacházejícím se v souhvězdí Honících psů na severní obloze. Spolu s tzv. Vírovou galaxií M 51 a několika menšími galaxiemi tvoří jednu galaktickou kupu.
Na dvou uvedených fotografiích je temná galaxie Dragonfly 44. Snímek vlevo byl pořízen v rámci přehlídky Sloan Digital Sky Survey (SDSS). Ve viditelném světle jsou pozorovatelné pouze sotva patrné šmouhy. Snímek vpravo představuje dlouhou expozici pomocí dalekohledu Gemini, jednoho z nejvýkonnějších dalekohledů na světě, odhalující velké protáhlé objekty. K pořízení snímku byl použit spektrograf Gemini Multi-Object Spectrograph (GMOS). Galaxie Dragonfly 44 je při své velké hmotnosti velmi slabá a skládá se téměř výhradně z temné hmoty.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek
„Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý
Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického příběhu. Autor snímku Lukáš Veselý původně zamýšlel pořídit portrét emisní mlhoviny Carina spolu se scenérií horských hřbetů ostrova La Palma, ozvláštněnou navíc jemnou oblačností. Ovšem po zpracování snímků se k plánovaným objektům na snímku objevila ještě drobná „třešnička na dortu“ – jeden z horkých jícnů vulkánu Cumbre Vieja.
Cumbre Vieja je obrovský stratovulkán zabírající téměř třetinu ostrova La Palma, tvořený
N-částicové simulace mají v astrofyzice velmi široké použití. Umožňují studovat složité systémy a omezovat vývojové modely, což by z pouhé analýzy pozorování nebylo možné. Ivana Ebrová z ASU se podílela na teoretické práci zabývající se vznikem příček ve spirálních galaxiích působením slapů v centrech galaktických kup.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2022 získal snímek
„NGC 1579 - Trifid severu a okolí“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
Měsíc březen roku 2022 je již za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. Porota této soutěže, která se koná pod křídly České astronomické soutěže, tentokrát zvolila jako vítězný snímek „NGC 1579 – Trifid severu a okolí“. Jeho autorem je astrofotograf Zdeněk Vojč.
Publikovaný snímek, který pořídil Hubbleův kosmický dalekohled HST, ukazuje spirální galaxii NGC 4845, která je od Země vzdálena více než 65 miliónů světelných roků. Na obloze se promítá do souhvězdí Panny (Virgo). Orientace galaxie zřetelně odhalila pozoruhodnou spirální strukturu galaxie: plochý a skvrnitý prachový disk obklopující jasnou galaktickou výduť.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2022
získal snímek „Mare Orientale“, jehož autorem je Václav Kubeš
Jméno jak ze staré knihy. Inu, je latinsky. A kdo již dnes latinsky zná? Latinu máme spojenu s klášterními knihovnami, starými tisky a dodnes i s lékařskými zprávami. A také s astronomií. Ano, mnoho názvů astronomických objektů je latinských. I ten náš – Mare Orientale.
Přehlídkový dalekohled ESO/VISTA se zaměřil na skupinu dosud skrytých hmotných galaxií, které existovaly ve vesmíru již krátce po jeho vzniku. Vědcům se s jeho pomocí podařilo objevit a zkoumat více těchto galaxií než kdykoliv předtím. Zjistili tak, kdy poprvé se obří galaxie ve vesmíru objevily.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2022
získal snímek „Patchick-Strottner-Drechsler 9“,
jehož autorem je Zdeněk Vojč
Astronomický svět, respektive objekty pozorované na obloze, si astronomové zařadili do mnoha katalogů. Ať již komplexních, zahrnujících velké množství objektů různých typů acelou oblohu, až po specializované seznamy. Těmi jsou například katalogy zbytků po supernovách, pulsarů, dvojhvězd, nebo například katalogy planetárních mlhovin. Ovšem například katalogů planetárních mlhovin je několik. Jedním z nich je Catalog StDr amatérských astronomů, kterými jsou Xavier Strottner z Francie a Marcel Drechsler z Německa. V současné době tento jejich katalog obsahuje 21 potvrzených planetárních mlhovin, 25 pravděpodobných, 91 nových kandidátů a 4 neověřené a další objekty.
Radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pro milimetrovou a submilimetrovou oblast elektromagnetického záření astronomové použili k pozorování těch nejvzdálenějších oblaků plynu - materiálu pro formování hvězd, jaké se dosud podařilo zachytit v normálních galaxiích v mladém vesmíru. Tato nová pozorování vědcům umožní začít zkoumat, jakým způsobem se první galaxie utvářejí a jak pomohly rozptýlit ‚kosmickou mlhu‘ v období reionizace vesmíru. Vůbec poprvé se totiž tyto galaxie podařilo pozorovat jako něco více než jen slabé skvrnky.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2021
získal snímek „Kometa Leonard s hvězdokupou M3“,
jehož autorem je David Boura
Komety jsou lidstvu známy od nepaměti. Můžeme dokonce předpokládat, že mohly zaujmout i naše pravěké předky. Pokud tedy někdy zdvihli oči k noční obloze. Však jasný ohon komety, jak si je ostatně dodnes znázorňujeme a představujeme, by je jistě zaujal. Stejně jako zaujal i starověké i středověké pozorovatele oblohy. Zajímavé je, že velké množství civilizací připisovalo kometám neblahé účinky. Nalezneme je tedy na rytinách a kresbách nad bojujícími vojsky nebo například nad městy postiženými morem. Snad až italský malíř Giotto di Bondone vrátil kometám čest a slávu, když v roce 1304 namaloval fresku Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Od té doby máme nad vánočními betlémy hvězdu, která vedla tři mudrce k místu narození Ježíška v podobě komety.
Poprvé v historii jsou astronomové schopni ukázat, jak před miliardami let vyhasínala tvorba hvězd v "mrtvých galaxiích". Dalekohledy VLT (ESO) a HST (NASA/ESA) odhalily, že tři miliardy let po Velkém třesku tyto galaxie stále tvořily hvězdy na svých periferiích, ale už ne ve svém nitru. Zdá se, že tvorba hvězd začala utichat v jádrech galaxií a postupně mizela i ve vnějších částech. Výsledky pozorování byly publikovány 17. dubna 2015 v časopise Science.
