Související stránky k článku Hubbleův vesmírný dalekohled zachytil tři fáze vyvíjející se supernovy v jedné fotografii
Astronomové použili Hubbleův kosmický teleskop HST a pozorovali záhadný temný vír na Neptunu neočekávaně směřující pryč od pravděpodobného zániku na obří modré planetě. Atmosférická bouře, která je větší než Atlantický oceán na Zemi, se zrodila na severní polokouli planety a pomocí HST byla objevena v roce 2018. Pozorování o rok později ukázala, že začala driftovat jižním směrem k rovníku, kde takovéto bouře podle očekávání zaniknou a zmizí z našeho pohledu.
Po mnoho rokov povaha supernov spôsobovala astronómom veľa ťažkostí. Pred 30 rokmi vedci objavili jednu supernovu približne za dva mesiace. Avšak vďaka Intermediate Palomar Transient Factory (iPTF), novému prieskumu s pomocou automatizovanych procedúr vyhľadávania supernov, sa tieto objavy vyskytujú denne, niekedy dokonca v priebehu niekoľkých hodín, a to vďaka novej metóde objavovania dvoch výskumných pracovníkov z Berkeley National Laboratory, ktorú opisujú v časopise Astrophysical Journal Letters.
Nová mise NASA k uskutečnění prvního průzkumu tzv. Trojánů, což je populace prastarých asteroidů obíhajících v tandemu po stejné dráze s planetou Jupiter, prošla rozhodujícím mezníkem. Dne 31. 10. 2018 dala NASA souhlas k realizaci mise LUCY a k jejímu startu v roce 2021. Zpráva formálně označovaná jako „Key Decision Point C“ schvaluje prodloužení projektu do vývojové fáze, určuje finanční náklady a časový harmonogram. Schvaluje detailní plán, přístrojové vybavení, rozpočet a analyzuje rizikové faktory kosmické sondy.
Dvě nové fotografie, které pořídil Hubbleův vesmírný teleskop HST, ukazují planetu Jupiter s jeho turbulentní atmosférou a obrovskými bouřemi. Na jednom snímku je rovněž zachycena Europa, jeden z tzv. galileovských měsíců Jupitera. Jasná, bílá, roztažená bouře pohybující se rychlostí 560 kilometrů za hodinu se objevila 18. 8. 2020 v oblasti středních severních šířek (na snímku vlevo nahoře v místě bílého pruhu). Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů.
Až dosud se vědci domnívali, že mimořádně jasný bodový zdroj světla, který zaznamenali v roce 2015 v jedné vzdálené galaxii, byl nejjasnější supernovou, jakou kdy spatřili. Ale následná pozorování objektu, který dostal označení ASASSN-15lh, provedená řadou přístrojů včetně dalekohledů ESO jeho původní klasifikaci nyní zpochybňují. Tým astronomů pracující s daty proto navrhuje nové vysvětlení. Původcem pozorovaného jevu mohla být událost ještě mimořádnější a vzácnější – roztrhání a zánik hvězdy v blízkosti rychle rotující černé díry.
Přehled událostí na obloze od 1. 10. do 7. 10. 2018. Měsíc bude v poslední čtvrti. Venuše je nejlépe viditelná ve dne, Jupiter mizí v záři Slunce večer velmi nízko na jihozápadě. Mars a Saturn jsou nízko v okolí jižního obzoru. Uran a Neptun jsou vidět téměř celou noc. Na ranní obloze je vidět hlavně kometa 21P. K pozorování vybízí také trpasličí galaxie NGC 6822 ve Střelci. Zemřel Pavel Toufar. Čína pokračuje ve vysoké kadenci startů svých raket. Chystá se přistání lodi Sojuz a start rakety Falcon 9. Japonci stále úspěšně pokračují v misi u planetky Ryugu. Před 60 roky vznikla NASA a před 10 lety jsme poprvé poznali skoro celý povrch Merkuru.
Za účelem využití úplného zatmění Měsíce v lednu 2019 použili astronomové Hubbleův kosmický teleskop HST k měření množství ozónu v atmosféře naší planety. Tato metoda slouží jako zkušební model pro to, jak pozorovat exoplanety podobné Zemi přecházející před jejich mateřskými hvězdami při pátrání po mimozemském životě.
Astronomové z projektu ASAS-SN objevili v galaxii vzdálené přes dvě miliardy světelných let supernovu svítivější než 500 miliard Sluncí. Tato pravděpodobně nejsvítivější supernova, jaká kdy byla doposud detekovaná v celém vesmíru, tak přináší velké otazníky do současných astrofyzikálních modelů. Vědci se zatím marně snaží se vysvětlit její vznik.
V neděli 12. srpna 2018 odstartovala silná americká raketa Delta IV-Heavy s urychlovacím stupněm Star 48BV. Vstříc Slunci vynesla sondu NASA s názvem Parker Solar Probe. Je to vůbec poprvé, co NASA pojmenovala svoji sondu po žijícím člověku. Úkolem sondy je výzkum naší denní hvězdy z minimální vzdálenosti šesti milionů kilometrů. Mise je naplánována celkem na 24 průletů kolem Slunce: ty první budou ve větších vzdálenostech a sonda se bude ke Slunci postupně přibližovat. Výzkum je součástí programu NASA s názvem „Život s hvězdou“.
NASA publikovala nádherné snímky planety Saturn a jejích prstenců, pořízené Hubbleovým kosmickým dalekohledem HST. Vesmírný teleskop byl použit k pozorování Saturnu 4. července 2020, kdy byl tento plynný obr vzdálen od Země přibližně 1,35 miliardy kilometrů. Nové snímky byly pořízeny jako součást projektu Outer Planets Atmospheres Legacy (OPAL) v době, kdy na severní polokouli Saturnu panuje léto.
Prostřednictvím Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy (SOFIA), což je stratosférická létající observatoř NASA pro infračervenou astronomii, objevil mezinárodní vědecký tým, že supernovy jsou schopny produkovat velké množství materiálu, z kterého se mohou zformovat planety podobné Zemi.
Zveřejněná animace, ze které pochází úvodní obrázek tohoto článku, názorně ukazuje, jak vznikají deformace v ledové kůře Jupiterova měsíce Europa a jak se vytvořenými prasklinami může dostávat voda z přítomného globálního podpovrchového oceánu Europy až na povrch měsíce.
24. dubna 1990 odstartoval na svou misi STS-31 raketoplán Discovery s velmi vzácným nákladem, vesmírným dalekohledem HST. Již v 70. letech 20. století začaly společně evropská ESA a americká NASA plánovat vypuštění dalekohledu na oběžnou dráhu kolem Země. Dalekohled byl nakonec vypuštěn až na sklonku století a v důsledku nepřesně vybroušeného zrcadla byly zpočátku jeho obrázky neostré. Po opravě v roce 1993 však pracuje naplno a naprosto předčil očekávání do něj vložená. Jedná se o vědecky nesmírně cenný přístroj, ale jeho přínos je i kulturní, protože krása jeho snímků jej zapsala hluboko do mysli běžné veřejnosti.
HST pořídil snímek nejvzdálenější supernovyAutor: NASA/ESA Hubblův kosmický dalekohled HST překonal dosavadní rekord a objevil nejvzdálenější supernovu typu, který je využíván k určování vzdáleností ve vesmíru. Supernova s označením UDS10Wil přezdívaná SN Wilson podle 28. prezidenta USA, kterým byl Woodrow Wilson, explodovala před více než 10 miliardami roků. V té době byl vesmír v počátečním vývojovém stadiu, kdy hvězdy vznikaly ve velkém počtu.
Pomocí kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory astronomové zřejmě objevili důkazy existence nejhmotnějších černých děr, jaké byly doposud pozorovány. „Černá díra je neviditelným vesmírným objektem, jehož gravitační působení je tak silné, že žádná hmota a dokonce ani světlo ji nemůže opustit – přitahuje všechno ze svého okolí podobně jako obrovský vír,“ říká profesorka Julie Hlavacek-Larrondo, Department of Physics, Université de Montréal, Kanada.
Hubbleův vesmírný teleskop (HST) odhalil detailní krásu spletitých oblaků planety Jupiter na novém snímku pořízeném 27. 6. 2019 pomocí kamery WFC-3 na palubě HST. V okamžiku pořízení fotografie planetu dělilo od Země 644 miliónů kilometrů. Nápadným rysem planety je především Velká rudá skvrna (Great Red Spot) a intenzivnější paleta barev v oblacích vířících v turbulentní atmosféře planety, než jsme mohli pozorovat v uplynulých letech.
Superbublina DEM L50 s vyznačenou polohou supernovyAutor: X-ray: NASA/CXC/Univ of Michigan/A.E.Jaskot, Optical: NOAO/CTIO/MCELS Publikovaný kompozitní snímek ukazuje superbublinu DEM L50 (N186), která se nachází ve vzdálenosti 160 000 světelných roků od Země. Je součástí blízké nepravidelné galaxie – Velkého Magellanova mračna. Superbubliny jsou nalézány v oblastech, kde se v období uplynulých několika miliónů roků zformovaly velmi hmotné hvězdy.
NASA zvažuje možnost vyslat v roce 2069 první mezihvězdnou kosmickou sondu do soustavy Alfa Centauri a pátrat zde po životě. Informoval o tom 12. 12. 2017 Anthony Freeman na konferenci American Geophysical Union. Mise by měla být realizována na počest 100. výročí prvního přistání člověka na Měsíci v roce 1969 při letu Apolla 11. Ovšem tentokrát se nebude jednat o pilotovanou expedici, nýbrž o vyslání malé mezihvězdné sondy.
Hubbleův vesmírný teleskop zaregistroval ohyb světla ve hvězdném systému Stein 2051. Jedná se o přicházející světlo z červeného trpaslíka Stein 2051 A, které je efektem gravitace bílého trpaslíka zakřiveno, takže se světlo z hvězdy Stein 2051 A zakřivuje po nejrovnějších možných drahách (tzv. geodetikách).
Obří superbublina v LMC - znázorněná modrou barvou - na základě měření X zářeníTento kompozitní snímek představuje superbublinu ve Velkém Magellanově oblaku (Large Magellanic Cloud, LMC), který je malou satelitní galaxií doprovázející naši Galaxii (Mléčnou dráhu). Od Země je vzdálena 160 000 světelných roků. Nacházejí se zde četné nové hvězdy, z nichž některé jsou velmi hmotné, a které vznikly v otevřené hvězdokupě NGC 1929, která je součástí mlhoviny N44.
