Související stránky k článku Nová družice NASA ke hledání exoplanet
Základní parametry nového objevu: Mimořádně velká vzdálenost velmi hmotné kupy galaxií pojmenované IDCS J1426.5+3508, která byla detailně studována třemi velkými kosmickými observatořemi NASA. Publikovaný snímek se skládá z rentgenového záření zachyceného observatoří Chandra (modrá barva), z viditelného světla detekovaného pomocí HST (zelená barva) a infračervená data pořídila družice Spitzer (červená barva). Jedná se o nejhmotnější kupu galaxií detekovanou v tak mladé etapě vývoje vesmíru.
Skupina astrofyziků z University of Oklahoma (UO) objevila jako první populaci planet za hranicemi naší Galaxie (Mléčné dráhy). Využili k tomu tzv. efekt mikročočky, což je astronomický úkaz a jediný známý způsob mezi ostatními metodami objevování exoplanet, který umožňuje objevit planety v opravdu velkých vzdálenostech od Země. Vědci z University of Oklahoma tak byli schopni ve vzdálené galaxii detekovat objekty, jejichž hmotnosti se pohybovaly v rozpětí od Měsíce po planetu Jupiter.
Při pohledu na první detailní snímek z nízké oběžné dráhy ve výšce 385 km nad povrchem trpasličí planety Ceres se nabízí otázka, na co se to vlastně díváme? Stačí obrázek trochu obarvit do červena a právě vyfotografovaný kráter nám nápadně připomene podobné útvary z Marsu. Pokud potom patříte mezi ty, kdo místo kráterů vidí kopce, nedívejte se na tento záběr v níže uvedeném výřezu moc zblízka, abyste dostali alespoň šanci si uvědomit, že to, co je na snímku zachyceno, je opravdu mladý kráter Kupalo o průměru 26 km. Rozlišení snímku je 35 metrů na pixel. Jméno kráteru připomíná praslovanského boha květů, sklizně a léta vůbec. Jeho svátek by v našem kalendáři vycházel na první dekádu července.
Astrobiologové z univerzit ve Washingtonu a v Kalifornii nalezli jednoduchý způsob k pátrání po mimozemském životě, který může být mnohem slibnější než jenom hledání kyslíku v atmosférách extrasolárních planet. Na připojeném úvodním obrázku je vpravo kresba připravovaného nového kosmického teleskopu NASA s názvem JWST. Podobné observatoře budou v budoucnu studovat atmosféry vzdálených planet za účelem hledání důkazů přítomného života.
1. ledna 1801 objevil Giuseppe Piazzi první planetku za dráhou Marsu. Posléze se ukázalo, že jich tam je statisíce a že tato je pouze největší. Dokonce se vešla do kategorie trpasličích planet. V současnosti kolem ní operuje sonda DAWN a od prosince je na nejnižší oběžné dráze, která pro ni byla plánována. Jde o výšku kolem 385 km nad povrchem. To je asi třetina vůči průměru planetky, která má bezmála 1000 km. Začínají přicházet první snímky. A je to opravdu jiná dimenze pohledů na toto vesmírné těleso.
Vědci nyní mohou dobře odhadnout věk jedné z nejúchvatnějších doposud objevených planetárních soustav – TRAPPIST-1, což je soustava sedmi planet velikosti Země obíhajících kolem mimořádně studeného červeného trpaslíka, který se nachází ve vzdálenosti 40 světelných roků od Země. Astronomové v nové studii uvádějí, že hvězda TRAPPIST-1 je docela stará: její věk se odhaduje na 5,4 až 9,8 miliardy roků. To je téměř dvakrát více než věk Sluneční soustavy, která se zformovala zhruba před 4,5 miliardami roků.
Když všichni tvrdí, že něco nejde, objeví se někdo, kdo to neví, a udělá to. Asi takto by se dal popsat naprosto bezkonkurenční výsledek dlouhodobé práce známého českého matematika, prof. Miloslava Druckmüllera z VUT v Brně. Ten už v minulosti vyrazil dech té nejzaujatější (nejen) astronomické komunitě svými neotřelými matematickými postupy, které odhalily z digitálních fotografických dat ty nejúchvatnější detaily do té doby jen těžce zachytitelných jevů. Ukázal nám například korónu při zatmění Slunce jako nikdo před ním, odhalil struktury prchlivých rudých skřítků nebo kometu ISON při jejím zániku nad Sluncem jako jediný pozorovatel na Zemi. To vše prostřednictvím matematiky. Ale nyní přišel s revolucí, která opravdu dokazuje, že pro Miloslava Druckmüllera neexistuje slovo „ne“. Z už tak pozoruhodných dat z kosmické sondy NASA SDO dokázal prostřednictvím matematiky bez nadsázky vyždímat maximum a světu předvést ty nejostřejší snímky Slunce. Odhalil tak dosud známé bouřlivé jevy ve zcela nové dimenzi. A vy se na to můžete podívat.
Podle dvou nezávislých týmů astrofyziků z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) a Lowell Center for Space Science and Technology je chování mateřské hvězdy v planetární soustavě TRAPPIST-1 velmi ohrožující pro případný život na planetách, které kolem ní obíhají. Některé z těchto planet totiž krouží v obyvatelné zóně, což zaručuje příznivé podmínky pro výskyt kapalné vody na povrchu a případný život.
Dávka novinek z konce minulého týdne byla věnována objevu vodního ledu na trpasličí planetě a také barevnému tónu atmosféry. Když se řekne New Horizons, každému se vybaví Pluto, někteří doplní, že tahle sonda snímkovala i největší měsíc Charon. Ale co zbylé měsíce? I na ně sonda pohlédla svými kamerami, ale jelikož jde o malá tělesa, která navíc obíhají relativně daleko od Pluta, bylo už předem jasné, že není možné pořídit mimořádně detailní fotky. Opět si neodpustím poznámku, že ještě před pár měsíci jsme Pluto znali pouze jako tečku o několika málo bodech. Plným právem proto můžeme o aktuálním období mluvit jako o vědecké sklizni.
Na observatoři La Silla v Chile byl uveden do provozu nový systém MASCARA (Multi-site All-Sky CAmeRA) pro detekci extrasolárních planet. Zařízení bude pátrat po exoplanetách, které z našeho pohledu přecházejí přes disk své jasné mateřské hvězdy. Na základě získaných pozorování by měl vzniknout katalog cílů vhodných pro další výzkum.
Curiosity se nyní plynule posouvá dál na jihovýchod podél tmavých dun, které lemují úpatí kopce Aeolis Mons, známého také jako Mt. Sharp. Než se robot dostane mezi vysoké skalní srázy v úbočí hory, musí překonat dunové pole tmavého písku. To bylo zatím řešeno tak, že se Curiosity posouvá jižněji, kde postupně duny končí. Na posledních snímcích, které nám robot přináší, se objevily natolik bizarní útvary, že se nejde na ně nepodívat.
EWASS 2017 skončil a my vám postupně přineseme formou seriálu žhavé astronomické novinky, které pražská mezinárodní konference přinesla. Shrnutí, které uvedeme každý den tohoto týdne formou článku, pro nás připravila osoba nejpovolanější, RNDr. Jiří Grygar. Nezbývá nám, než mu za jeho rozsáhlé povídání poděkovat. Teď už ale nechme hovořit autora, který nás v dnešním dílu uvede do atmosféry setkání a seznámí nás s novinkami na poli exoplanet, dění v okolí černé veledíry v naší Galaxii a pokroku na poli simultánní spektroskopie.
Udivující geologie Pluta v jediném záběru. I to je aktuálně publikovaný snímek Pluta ve velmi vysokém rozlišení, který se objevil ve čtvrtek 24. 9. 2015 na webu NASA. Snímek pořízený barevnou kamerou je publikován ve zvýrazněných barvách, které dobře odlišují oblasti s různým složením povrchu. Podívejme se na vybrané části i celkový záběr.
Astronomové nedávno objevili nejteplejší planetu, jaká kdy byla pozorována – s povrchovou teplotou vyšší než u některých hvězd. Jak lovci exoplanet mimo naši Sluneční soustavu uvádějí, bylo již objeveno velké množství planet s extrémními charakteristikami. A pokračující výzkumy Sluneční soustavy rovněž odhalily několik poměrně dost zvláštních kandidátů i doslova za humny. Zde je sedm případů mimořádně extrémních planet.
Vždy, když už si říkáme, jak úžasné obrázky nám sonda New Horizons poslala od Pluta, překvapí nás nový obrázek. NASA naštěstí zvolila politiku týdenních aktualizací a tak tu máme novou várku obrázků, z nichž ten úvodní je zase zřejmě ten nejúžasnější, jaký jsme mohli dosud spatřit.
Létající observatoř NASA s názvem SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy) nedávno dokončila detailní výzkum blízké planetární soustavy. Průzkum potvrdil, že tento planetární systém má architekturu pozoruhodně podobnou naší Sluneční soustavě. Hvězda Epsilon Eridani (ε Eri), která se nachází na jižní obloze a od Země ji dělí 10,5 světelného roku, je nejbližší planetární soustavou kolem hvězdy podobné Slunci. To je velmi výhodná poloha ke studiu procesu, jak vznikají planety kolem hvězd, jako je naše Slunce.
Přesně jak NASA slíbila, počínaje 5. zářím začalo stahování zbylých 95 procent dat, která se ještě nachází na palubě sondy New Horizons. Pro nás je důležité, že budou postupně stahovány také snímky bez použití komprese a proto se máme na co těšit. Už první várka dat ukazuje nádherně tajemná zákoutí povrchu Pluta.
Aktualizováno 12. 9. o fotografii celého Pluta, atmosféry bez komprese a měsíčku NIx.
Keď príde reč na objavovanie exoplanét, môže byť rozumné vziať si so sebou potápačskú výstroj. Nová štúdia publikovaná v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, na základe štatistického modelu vyriekla predpoklad, že väčšine obývateľných planét môžu dominovať oceány, ktoré presahujú viac ako 90% ich plochy.
Kráter se záhadnými bílými skvrnami je ve středu pozornosti odborné i laické veřejnosti už od chvíle, kdy DAWN přinesla první detailnější snímky Cerery. NASA právě uveřejnila zdaleka nejdetailnější snímek tohoto kráteru s úžasnými detaily záhadných bílých skvrn.
Podle současných názorů vznikají planety uvnitř disků prachu a plynu obklopujících mladé hvězdy. Avšak astronomové usilují o zkompletování souhrnné teorie jejich vzniku, která by vysvětlila, jak se počáteční zrnka prachu vyvinou do podoby planet. Francouzsko-anglicko-australský tým se domnívá, že našel odpověď v simulacích, ukazujících vznik „prachových pastí“, kde se fragmenty velikosti kamínků shromažďují a spojují dohromady, až vyrostou do podoby stavebních bloků planet. Svoje závěry publikovali v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
