Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 7. 3. do 13. 3. 2022. Měsíc bude v první čtvrti. Ráno září jasná planeta Venuše, nedaleko ní slabý Mars. Aktivita Slunce je nízká, ale narůstá rychleji, než se očekávalo. Situace ve světě se promítá i do kosmonautiky. Úspěšné starty si připisuje čínská i americká kosmonautika. Před 230 lety se narodil John Herschel, syn objevitele Uranu, který se hodně podílel na NGC katalogu. Pře 45 lety byly objeveny prstence planety Uran během zákrytu hvězdy touto planetou.
Televize Noe pokračuje v diskuzích o vesmírných tématech i tuto sobotu, netradičně však trochu později, od 20:25. V tomto díle pokračujeme v besedě s RNDr. Michaelem Prouzou, Ph.D., ředitelem Fyzikálního ústavu Akademie věd a řeč bude o chystaném dalekohledu Vera Rubin v Chile a poté o kosmologických otázkách – temné hmotě a energii, základních silách ve vesmíru apod.
Astrofyzikální proGResy z Opavy: Mezinárodní tým fyziků pokračuje v Opavě ve výzkumu superhmotných černých děr a rovněž v pátrání po teoretických tunelech ve vesmíru, tzv. červích dírách. K jejich skutečné existenci je přivádí doposud neobjasněné chování specifického záření pocházejícího od těchto hmotných kosmických objektů. Díky mimořádnému úspěchu při získání prvního snímku černé díry v roce 2019 a vypuštění Vesmírného dalekohledu Jamese Webba na konci loňského roku jsou vědci k odhalení červích děr takřka nadosah. Pokud skutečně existují, měly by se projevovat specifickými obrazy, které fyzikové spočítali.
Solarografie je technika, o které lze říci, že je partyzánská. Kamery jsou vyrobeny z každodenních věcí a místa, kde jsou kamery instalovány, jsou často maskovaná. To je nezbytné, protože kamery by měly zůstat nehybné během expoziční doby dlouhé až několik měsíců.
V roce 2020 oznámil tým vedený astronomy Evropské jižní observatoře (ESO) objev Zemi nejbližší černé díry, která se měla nacházet jen asi tisíc světelných let daleko v systému hvězdy HR 6819. Výsledky této studie však řada vědců zpochybnila, mezi nimi i mezinárodní tým z university KU Leuven v Belgii. Původní autoři a jejich oponenti nakonec spojili své síly a ve společném článku dospěli k závěru, že v systému HR 6819 žádná černá díra není. Jedná se ale o dvojhvězdný systém s přenosem hmoty ve vzácné krátkodobé fázi vývoje.
Aktivity pobočky České astronomické společnosti na Liberecku jsou velmi široké. Zde na webu jsou asi nejviditelnějšími pravidelně uveřejňované mapky oblohy s úkazy na každý měsíc, které v tiskové podobě připravuje Aleš Majer. Popularizační články od Martina Gembece nemá cenu ani zmiňovat. Společně s kolegy z Ondřejova v čele s Pavlem Suchanem a Martinem Maškem z FzÚ se věnujeme boji za lepší svícení v noci. A občas problesknou další záležitosti, jako třeba naše pravidelné Astronomické dny a noci na Jizerce a další akce. Ale o tom nemá být dneska řeč. Nyní je na čase nechat vás nahlédnout do výsledků práce naší mládeže. Tým, který si říká Astrocrew, se stále více zapojuje do dění na Liberecku a turnovské hvězdárně. A jejich posledním počinem jsou Astronomické desetiminutovky. Zveme vás tedy ke shlédnutí a inspiraci, na co se určitě podívat na březnové obloze.
Mezinárodní tým astronomů pořídil nejdetailnější fotografii velké kosmické rázové vlny viditelné ze Země. Tyto gigantické rázové vlny jsou mnohem větší než celá naše Galaxie a k jejich vzniku dochází v případě, když kupy galaxií navzájem kolidují. Jedná se tak o nejenergetičtější jevy ve vesmíru od období Velkého třesku.
Jestliže máte rádi bizarní objekty ve vesmíru, dobře si prohlédněte katalog kolidujících galaxií, který sestavil Halton „Chip“ Arp. Atlas of Peculiar Galaxies vyšel poprvé v roce 1966. Dvojice galaxií, které vidíme na úvodním snímku, zde figuruje jako objekt s číslem 143 a nachází se na obloze v souhvězdí Rysa nedaleko hvězdy Castor ze souhvězdí Blíženců. V jiném známém katalogu NGC je najdeme jako objekty s čísly 2444 a 2445.
Kam přesně? Na brněnskou hvězdárnu! Ve které dny? O březnových prázdninách! Proč? Protože brněnská hvězdárna opět nabízí chytrou zábavu pro všechny kosmoplavce.
Kepler-16b, vzácná exoplaneta, která obíhá kolem dvou hvězd, byla detekována pomocí spektrografu SOPHIE (Spectrographe pour l’Observation des Phénomènes des Intérieurs stellaires et des Exoplanètes) instalovaném na dalekohledu o průměru 1,93 metru observatoře Observatoire de Haute-Provence. Jako cirkumbinární označujeme exoplanetu, která neobíhá kolem osamělé mateřské hvězdy, ale kolem binárního systému, tj. kolem dvojhvězdy. Exoplaneta Kepler-16b byla poprvé pozorovaná v roce 2011. Jedná se o obří cirkumbinární planetu podobnou Saturnu co do velikosti a hmotnosti.
S novým týdnem přichází další část seriálu, jehož cílem je nastínit příběh programu Mercury, jeho průběh a techniku v něm užitou. V tomto díle našeho seriálu si představíme samotnou kosmickou loď Mercury, její vzhled i historii vývoje této první americké vesmírné lodi. A nejen ji, stěžejní částí každého letu do vesmíru je raketový nosič, přičemž během programu Mercury byly použity hned dva různé nosiče. Ve druhé části tohoto článku si zrekapitulujeme kosmické mise, pilotované i nepilotované, které v rámci Mercury proběhly.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 2. do 6. 3. 2022. Měsíc bude v novu. Večer lze pozorovat zvířetníkové světlo a několik slabších komet. Ráno září jasná planeta Venuše, nedaleko ní slabý Mars. Aktivita Slunce je nízká. Dalekohled JWST opět pokročil, když sloučil obrazy všech zrcadel do jednoho bodu. Na obloze přibyly vláčky družic Starlink i díky dvěma startům v uplynulém týdnu. Sonda Parker Solar Probe minula Slunce ve vzdálenosti jen 9,2 mil. km. Před 50 roky startovala k Jupiteru první sonda, Pioneer 10. Před 40 lety proběhla dvě úspěšná přistání sond na Venuši (Veněra 13 a 14).
Dnes by Zdeněk Pokorný, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, slavil 75. narozeniny. Jiří Dušek, současný ředitel Hvězdárny a planetária Brno, si dovolil napsat zamyšlení o této výjimečné osobnosti.
Aktuální válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou se promítá i do spolupráce s řadou států v kosmonautice. Nejvýznamnější je další spolupráce na provozování Mezinárodní vesmírné stanice ISS a připravovaný start rusko-evropské mise ExoMars2022. Vyhlášené restrikce vůči Rusku ale mohou ovlivnit i další oblasti kosmické spolupráce na dlouhé roky nebo plánované či již probíhající projekty úplně zastavit.
Jak dlouhou expoziční dobu používáte při fotografování astronomického objektu? Pár sekund, minut, hodin...? Delší expoziční doba je obvykle použita k pozorování slabých objektů nebo k zachycení pohybu hvězd po obloze. Existuje metoda, ve které se používá jako běžná expozice šest měsíců nebo dokonce i rok. Noční obloha s takto dlouho vytvářeným snímkem samozřejmě zcela zmizí, a to co zůstane, je okolní krajina a pohyb Slunce po obloze (tedy jeho zdánlivá trajektorie ovlivněná příslušnou zeměpisnou šířkou).
Soutěž Česká astrofotografie měsíce (ČAM), z jejíchž účastníků se rekrutují nositelé této prestižní ceny České astronomické společnosti, je s námi již 17 let. A po celou tuto dobu každý rok porota volí ty nejlepší z nich. Významná pro nás je skutečnost, že jde o projekt vskutku unikátní, neboť je česko-slovenský. A to nejen složením poroty, ale zejména složením astrofotografů, kteří každý měsíc ve velkém množství a zejména kvalitě zasílají své snímky. V roce 2021 porota hodnotila celkem 226 soutěžních snímků.
Od roku 2017 se kromě Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii udílí i Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii junior pro astrofotografy do 18 let.
Pomocí přístroje ULTRACAM na 3,5m dalekohledu NTT na observatoři Evropské jižní observatoře La Silla v Chile a také vesmírného teleskopu NASA TESS pozorovali astronomové prstenec planetárních trosek obsahující tělesa o velikosti Měsíce v obyvatelné zóně bílého trpaslíka s označením WD 1054-226.
Svedly nás dohromady hvězdy. V roce 1964 jsem se zúčastnil poprvé expedice v Úpici, na které se sjelo kolem padesáti pozorovatelů meteorů, Slunce a proměnných hvězd. O rok později se tam objevil i Fero. Kluk s vlnitými vlasy a plátěnými kalhotami s laclem, které mu ušil jeho táta – krejčí. Přijel ze Žiliny, kde chodil do astronomického kroužku. Hned jsme si padli do noty. Perfektně znal oblohu, taky si stavěl brejláky, zajímala ho stejná hudba jako mě. Zapadli jsme do jedné ze skupin, která pozorovala meteory. To byla ta doba, kdy souhvězdími pomaloučku a tiše proplouvaly družice Echo. Za svítání po skončení pozorování jsme chodili ještě do kopule pozorovat planety.
Tým astronomů vedený Petrem Fatkou z ASU studoval dvojici planetek 2019 PR2 a 2019 QR6 s nápadně podobnými oběžnými drahami. Ve své práci ukazují, že tato tělesa jsou nejspíše produktem rozpadu, ke kterému došlo jen před několika málo stovkami let. Současně ukazují, že po svém oddělení muselo být alespoň jedno z těles nějakou chvíli kometárně aktivní.
Mezinárodní tým astronomů potvrdil, že pravděpodobný úkaz gravitační mikročočky nám v roce 2011 podal svědectví o přítomností volně putující černé díry toulající se mezihvězdným prostorem – jedná se o první doposud pozorovaný případ svého druhu. Vědecký tým publikoval článek popisující úkaz předběžně na serveru arXiv. Odhaduje se, že hvězdy dostatečně velké na to, aby vytvořily černé díry, představují asi jednu z tisíce stálic. V Mléčné dráze by tak mělo být asi 100 milionů černých děr hvězdné velikosti.
