V pokračování s dr. Jiřím Grygarem budeme v listopadu pokračovat v objevech ve Sluneční soustavě a také se podíváme k exoplanetám. Zastavíme se tedy u trpasličí planety Pluto, komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko, další trpasličí planety Ceres a první část cesty zakončíme u Slunce. Pak se podíváme na planety u jiných hvězd, například Proximy Kentaura.
Astronomové překvapivě objevili prstenec obklopující trpasličí planetu Haumea. Počátkem letošního roku Haumea procházela mezi Zemí a vzdálenou hvězdou URAT1 533-182543, což umožnilo astronomům získat lepší představu o tvaru trpasličí planety a jejích rozměrech. Výsledky pozorování byly publikovány v časopisu Nature.
Vážení čtenáři, příběh, který vám budeme nyní vyprávět byl inspirován příspěvkem pana Jiřího Polívky a týkal se netradičního způsobu pozorování zatmění Slunce v USA v srpnu letošního roku: „Všichni fotí, mně se však povedlo zaznamenat úplné zatmění Slunce 21. 8. 2017 pomocí malého radioteleskopu v pásmu 12 GHz ze stanoviště u města Marshall. V tom místě bylo zataženo, to ale mikrovlnám nevadí. Poprvé jsem pozoroval částečné zatmění Slunce radioteleskopem v pásmu 9,5 GHz v Praze v roce 1976.“ Příspěvek nás zaujal, a proto vám nabízíme celý příběh, od prvopočátků až do současnosti.
V prostorách Hvězdárny a planetária Brno bude ve středu 8. listopadu odpoledne u příležitosti 100. výročí založení České astronomické společnosti (to nastane přesně za měsíc, tedy 8. prosince) slavnostně představena známka vydaná Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky. Při této příležitosti bude v provozu příležitostná přepážka České pošty s příležitostným razítkem a ON-LINE příležitostnou nálepkou APOST a R-nálepkou. Česká pošta vydá k této příležitosti i pamětní list.
Na obřím snímku, který zachycuje kupu galaxií v souhvězdí Pece, upoutá naši pozornost nespočet galaxií. Některé vypadají jen jako drobné tečky v pozadí, ale jiné dominují celému popředí záběru. Jedním z velkých objektů je hojně zkoumaná čočková galaxie NGC 1316. Bouřlivá minulost zanechala nápadné šrámy na jejím současném vzhledu – struktury smyček, oblouků a prstenů, které se nyní astronomům pomocí dalekohledu VST podařilo zachytit v jemnějších detailech, než bylo dosud možné. Tento pozoruhodně hluboký snímek rovněž odhaluje myriády slabších objektů.
V pondělí 30. října večer vynesla raketa firmy SpaceX na oběžnou dráhu jihokorejskou telekomunikační družici, start byl úspěšný včetně návratu prvního stupně Falconu 9. Jakou podívanou nám pokrokový Elon Musk ještě v letošním roce připraví? A kde je obří raketa Falcon Heavy?
Podstata temné (skryté) hmoty, která podle všeho představuje nejméně 23 % hmotnosti a energie vesmíru, je stále ještě jednou z největších neobjasněných záhad současné vědy. Nedostatek experimentálních důkazů, které by umožnily odlišit elementární částice předpověděné teoretiky, stejně jako nedávné odhalení gravitačních vln uvolněných při srážce dvou černých děr (jejich hmotnosti zhruba 30× převyšovaly hmotnost Slunce) pomocí detektorů LIGO (Laser Interferometer Gravitational Wave Observatory) oživilo zájem o možnost, že by temnou hmotu mohly představovat primordiální černé díry o hmotnostech v rozmezí 10 až 1 000 hmotností Slunce.
Vážení a milí členové Sluneční sekce ČAS a příznivci Slunce, výbor Sluneční sekce vás zve na otevřené setkání, které se koná jako společná akce ČAS a Strategie AV21 Akademie věd.
Československo je již historicky zemí s velkou astronomickou tradicí a s velkým množstvím hvězdáren různého typu a zaměření. A samozřejmě i s velkým počtem astronomů, zejména těch amatérských. Mnoho z nich obrací k nebi nejen své oči, ale i objektivy svých astrofografů. A mnoho z nich bylo a je i členy České astronomické společnosti.
Meteorická astronomie je velmi mladým odvětvím astronomie, její vývoj započal poměrně nedávno, před 200 lety. Ještě v 18. století panovala domněnka, že meteory se vyskytují v atmosféře Země, že jejich původ není mimozemský. Existují sice více než 2500 let staré záznamy o pozorování meteorických dešťů (meteorický roj Lyrid v roce 687 BC nebo Perseidy v roce 36 AD), ale pro vědu se až do konce 18. století toto odvětví nejevilo zajímavým. Velký rozmach meteorické astronomie nastal v polovině 20. století s nástupem nových pozorovacích metod – radarového a fotografického pozorování. Avšak nástup používání videotechniky pro studium meteorů znamená od 90. let 20. století nevídaný rozmach tohoto odvětví astronomie, a to jak množstvím nových dat o meteorech, tak obrovským množstvím nově objevených meteorických rojů. A právě tento fakt je problematický a ukazuje, že doposud používané metody budou muset být modifikovány tak, aby odrážely všechny aspekty nových trendů v oboru meteorické astronomie.
Když se zmíní rok 2018, většině pozorovatelů komet se pravděpodobně automaticky vybaví, že by mělo jít o rok, v němž zazáří komety především krátkoperiodické. Namátkou můžeme zmínit například 46P/Wirtanen, 21P/Giacobini-Zinner či 38P/Stephan-Oterma. Poslední týdny ale situaci lehce změnily, takže se budeme moci těšit i na (minimálně) dvě zajímavé dlouhoperiodické komety.
V sobotu 21. 10. 2017 se v Plzni uskutečnil v Koncertním sále 25. ZŠ ve Chválenické ulici jeden z největších astronomických seminářů v České republice, který navštívila stovka posluchačů. Na celodenním semináři pořádaného Západočeskou pobočkou České astronomické společnosti, 25. Základní školou v Plzni a Fakultou pedagogickou Západočeské univerzity v Plzni zazněla řada krásných přednášek.
Hvězdárna a radioklub lázeňského města Karlovy Vary hostily začátkem října konferenci zaměřenou na pozorování a studium dějů v ionosféře. Tato svrchní vrstva pozemské atmosféry je velmi dobře pozorovatelná pomocí monitorů SID (z anglického Sudden Ionospheric Disturbances, náhlé ionosférické poruchy). Přestože se jedná o instrumentálně nenáročnou metodu, přináší informace o celé řadě jevů, jejichž podstata je sice zcela odlišná, ale jejich společným jmenovatelem je právě výrazný vliv na ionosféru. Patří sem například střídání dne a noci, které způsobuje změnu ve stupni ionizace a rozvrstvení ionosféry, impakt tělesa meziplanetární hmoty, sluneční erupce, gama záblesk z vesmíru či pozemské zemětřesení.
Přehled událostí na obloze od 30. 10. do 5. 11. 2017. Měsíc bude v úplňku. Saturn je večer nízko nad jihozápadem. Ráno je vidět jasná Venuše a slabší Mars. Jupiter je za Sluncem. Aktivita Slunce je nízká. Jasnou oblohu nasvětlenou Měsícem se pokusí přezářit jasné meteory z roje Taurid. Očekáváme start rakety Falcon 9 z Floridy, Minotaur z Vandenbergu v Kalifornii a čínské rakety CZ-3B.
Titan, největší měsíc mezi více než 60 satelity planety Saturn, je překvapivě vystavován intenzivním lijákům. Vyplývá to z výzkumu, který uskutečnila skupina planetologů a geologů z UCLA (University of California, Los Angeles). Přestože jsou tyto bouře poměrně vzácné – vyskytují se v průměru méně než jednou za místní „rok“, který trvá 29,5 pozemského roku – dochází k nim mnohem častěji, než astronomové donedávna předpokládali.
Na astro.cz vychází od července 2014 seriál s názvem „Výzkumy v ASU AV ČR“. Jsou v něm prezentovány výsledky práce profesionálních astronomů z Akademie věd. Články píše jeden z nich, doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D. Zeptali jsme se, jak to všechno vzniklo, jestli je z čeho vybírat a jestli není někdy těžké porozumět práci kolegů.
Těžko tomu uvěřit, ale v tomto (snad) nekonečném seriálu vyšlo již 100−1 dílů shrnujících konkrétní vědecké výsledky pracovníků Astronomického ústavu Akademie věd ČR. První díl byl uveřejněn 9. 7. 2014 a pojednával o hvězdách s emisní obálkou v galaxii M 31. V čem tkví jádro vědeckých studií pracovníků ASU?
V úterý 31. října Hvězdárna a planetárium Brno slaví Den temné hmoty. V české premiéře promítne představení Fantom vesmíru – hon na temnou hmotu. Vypráví, jak jinak, historii temné hmoty, která se začala psát okamžikem velkého třesku a dnes dospěla do kapitoly odehrávající se v největším vědeckém zařízení, které kdy člověk sestavil, ve Velkém hadronovém urychlovači LHC.
Skupina astronomů z USA, Japonska a Švýcarska objevila důkazy o možných zdrojích energie, které by mohly být odpovědné za ohřev sluneční koróny. Ve svém článku publikovaném v časopise Nature Astronomy výzkumníci popsali studium dat ze sondážní rakety FOXSI-2 (Focusing Optics X-ray Solar Imager) a to, co se jim podařilo odhalit. Procesy, které vedou k zahřátí hvězdné koróny na několik miliónů kelvinů v porovnání s mnohem chladnější fotosférou (u Slunce je to asi 5 800 K), stále nejsou dobře prozkoumány.
Mars je možná v současné době vyprahlou pustinou, avšak nebylo tomu tak vždycky – vědci objevili důkazy, že na jižní polokouli rudé planety existovala zhruba před 3,7 miliardami roků obrovská jezera, která byla zásobována horkými prameny (zřídly). Ty do nich čerpaly vodu obohacenou o minerály. A co více, odborníci se domnívají, že tato hydrotermální „podmořská“ aktivita se shoduje s tím, co ve stejnou dobu probíhalo na Zemi; možná nám to poskytne klíč ke vzniku života na naší rodné planetě.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 6. do 8. 6. 2025. Měsíc bude v první čtvrti a je viditelný na večerní obloze večer. Z večerní oblohy mizí Jupiter, který se potkává s Merkurem. Zbývá zde pouze Mars ve Lvu. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je vysoká a očekáváme polární záře. Čína vypustila sondu Tianwen-2 k malé planetce, kvazi-měsíci Země Kamo’oalewa . Proběhl devátý letový test Super Heavy Starship. Před 400 lety se narodil významný italský astronom Giovanni Domenico Cassini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
