Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  JWST si prohlédl Krabí mlhovinu
Jan Herzig Vytisknout článek

JWST si prohlédl Krabí mlhovinu

Nová fotografie Krabí mlhoviny pořízená Webbovým teleskopem
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Tea Temim (Princeton University)

Už je tomu více než rok, co pravidelně dostáváme nové a nové snímky z největšího kosmického dalekohledu současnosti, Dalekohledu Jamese Webba. V infračerveném světle jsme si tak mohli za tuto dobu prohlédnout již většinu z těch nejznámějších objektů hlubokého vesmíru. V nedávné době se k nim přidala Krabí mlhovina. Tu na obloze můžeme najít v souhvězdí Býka nedaleko hvězdy Zeta Tauri. V Messierově katalogu jí patří výsostné první místo. Jde asi o nejznámější pozůstatek po výbuchu supernovy, jaký na obloze najdeme.

Když velmi hmotné hvězdě dojde jaderné palivo, nastane ohromná exploze, při které se uvolní energie odpovídající asi desetině původní klidové hmotnosti hvězdy – dojde k supernově. Druhou cestou, jak k tomuto jevu může dojít, je přes tzv. bílé trpaslíky. Bílý trpaslík je pozůstatek jádra hvězdy, která byla dříve podobná našemu Slunci, které tak ostatně jednou také skončí. Běžně je bílý trpaslík vlastně tím posledním stádiem života hvězdy, ve kterém setrvá po další miliardy let (po něm by mohl existovat i tzv. černý trpaslík, jejich existence však dosud není potvrzena). Pokud se však bílý trpaslík nachází v dvojhvězdném systému, může na sebe začít stahovat hmotu ze své společnice. Ve chvíli, kdy pak jeho hmotnost překročí 1,44 násobek hmotnosti Slunce, tedy tzv. Chandrasekharovu mez, dojde také k ohromnému výbuchu supernovy.

Supernova, která dala vzniknout této krásné mlhovině, vybuchla v roce 1054. Šlo o výbuch natolik jasný, že byl skoro měsíc vidět i na denní obloze, dlouho byl jasnější než Venuše a desítky let jej šlo v noci pozorovat pouhým okem. Díky tomu byla již tehdy sledována čínskými a japonskými astronomy, což je do dnešních dnů doloženo ve spisech, které si tehdejší učenci vedli.

Objekt najdeme i v dnešní době malým dalekohledem v souhvězdí Býka. Fyzicky je mlhovina od Země vzdálená asi 6 500 světelných let, což je oproti jiným podobným objektům opravdu velmi blízko. Vždyť v dosahu amatérských dalekohledů jsou běžně i právě vybuchlé supernovy v galaxiích vzdálených desítky milionů světelných let. Ruku v ruce s tím tak jde o jeden z nejlépe prozkoumaných pozůstatků supernov. I přesto zůstává mnoho nezodpovězených otázek týkajících se hvězdy, která této supernově předcházela, povahy samotného výbuchu či složení vytvořeného materiálu.

Fotografie Krabí mlhoviny pořízená Hubbleovým dalekohledem v roce 2005 Autor: NASA, ESA, J. Hester a  A. Loll (Arizona State University)
Fotografie Krabí mlhoviny pořízená Hubbleovým dalekohledem v roce 2005
Autor: NASA, ESA, J. Hester a A. Loll (Arizona State University)
Velkou pomocí pro astronomy se tak stal i tento nový pohled v infračervené oblasti světelného spektra. Je složen z dat získaných přístroji NIRCam a MIRI. První jmenovaný pozoruje blízké infračervené záření, druhý pak střední infračervené záření. To odhaluje nové detaily týkající se například rozložení prachu v centrální části mlhoviny. Nový snímek vhodně doplňuje starší fotografie pořízené na odlišných vlnových délkách, jako je například známá fotografie Hubbleova dalekohledu z roku 2005.

Také na této fotografii lépe vyniklo tzv. synchrotronové záření, které vzniká při pohybu nabitých částic, jako jsou například elektrony, magnetickým polem relativistickými rychlostmi (tzn. rychlostmi blízkými rychlosti světla). Tvoří se ve středu mlhoviny v blízkosti extrémně rychle rotující neutronové hvězdy, tedy pulsaru, který vznikl zhroucením jádra původní hvězdy. Silné magnetické pole pulsaru urychluje částice na velké rychlosti a ty s tím, jak se vinou kolem magnetických siločar, emitují záření. Synchrotronové záření můžeme vidět jako slabý mléčný kouř zakrývající většinu mlhoviny.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] webbtelecope.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Miri, Nircam, Krabí mlhovina, M1, Supernova, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, Jwst


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »