Kosmonautika
Už jen 3 týdny nás dělí od maximálního přiblížení americké sondy New Horizons k trpasličí planetě Pluto. Bude to mimořádný zážitek – poprvé spatříme neznámý svět a co víc – k jeho prozkoumání máme pouze jedinou možnost. Dnes jsme zvyklí, že sondy mapují povrch nejrůznějších těles hezky z oběžné dráhy, takže je na všechno dost času. Jenže New Horizons letí tak rychle, že není v jejích silách vstoupit na oběžnou dráhu kolem Pluta. Všechny fotky a další měření se tak musí povést na první dobrou. Žádná možnost opravy nepřichází v úvahu. Pomocí tohoto článku si vyzkoušejte, jak vlastně bude NASA v té rychlosti výzkum provádět.
Evropská družice Sentinel-1A si před několika týdny odkroutila svůj první rok na oběžné dráze, ale to neznamená, že by celý evropský program sledování Země nepokračoval. Právě naopak – na kosmodromu v Kourou se v těchto dnech dokončují přípravy na vypuštění satelitu Sentinel-2A, který odstartuje na raketě Vega. V dnešním článku se seznámíme jednak s účelem samotné družice, ale najdete tu také kompletní časovou osu plánovaného průběhu startu.
Vedení NASA oficiálně schválilo vypuštění dvou minisatelitů (CubeSat) společně se sondou InSight (Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport) Mars lander v roce 2016 k doplnění přenosové kapacity experimentálních dat předávaných do pozemního řídícího střediska o průběhu a výsledku přistávacího manévru marťanské sondy. Startovní okno pro vypuštění sondy InSight v trvání 27 dnů se otevírá 4. března 2016.
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře upozorňuje na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku. Zapojte se výtvarné soutěže, zajděte si na mimořádnou konferenci, vyleťte na Mars nebo si vyberte jednu z možnosti dlouhodobých studijních stáží!
Pokud vyjde všechno, tak jak je načrtnuto v plánech, tak se projekt Resource Prospector zapíše do dějin. Jeho úkolem je totiž vyzkoušet poprvé v historii těžbu na jiném tělese, než je Země. Na své palubě má nést soubor přístrojů, který umožní vyhledávat ložiska potřebných prvků, ze kterých má následně vyseparovat cenné látky jako vodík, kyslík, či vodu. Díky výzkumu, který vydláždily sondy LRO a také často opomíjená LCROSS, víme, že na Měsíci voda je. Resource Prospector, který má operovat v polárních oblastech našeho souputníka je tak dalším logickým krokem vpřed.
Letos na podzim měla z kosmodromu Bajkonur odstartovat kosmická loď Sojuz TMA-18M, která měla na ISS dopravit ruského kosmonauta Sergeje Volkova, jeho dánského kolegu Andrease Mogensena a zpěvačku Sarah Brightman – devátého platícího návštěvníka ISS a teprve druhou ženu v této roli. Stanice by se tak po šesti letech dočkala návštěvy kosmického turisty. Součástí desetidenního pobytu mělo být i pěvecké vystoupení. Detaily smlouvy sice nejsou veřejné, ale kvalifikované odhady hovoří o částce okolo 50 milionů dolarů. Její mise měla skončit návratem v Sojuzu TMA-16M spolu s Mogensenem a Gennadijem Padalkou.
Jediným okřídleným strojem, který v současnosti létá do vesmíru je miniraketoplán X-37B patřící americkému letectvu. Jedná se o nepilotovaný stroj původně vyvíjený pod křídly NASA, která však od projektu po čase odstoupila. Této situace využily US Air Force a ve vývoji X-37B pokračovaly. Pod jejich taktovkou se raketoplán na špici rakety Atlas V poprvé podíval na oběžnou dráhu Země v dubnu 2010 a po osmi měsících ve vesmíru úspěšně přistál na letecké základně Vandenberg. Druhý exemplář miniraketoplánu odstartoval krátce poté v březnu 2011 a vrátil se až v červnu následujícího roku. Původní avizovanou životnost 270 dní tak X-37B překročil zhruba o 200 dní. V prosinci 2012 pak raketoplán zamířil na oběžnou dráhu potřetí a zpátky na Zemi přistál až po téměř dvou letech v říjnu 2014! Už za pár dní, přesněji 20. května, se tento utajený armádní stroj podívá do vesmíru počtvrté…
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře upozorňuje na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku.
Pokud bude Evropa disponovat vlastní pilotovanou kosmickou lodí, bude bezpochyby startovat z Kourou ve Francouzské Guayaně. Tato lokalita ovšem klade před případné pilotované mise nejednu výzvu. Jsou odtud vůbec zvládnutelné – a jsou tedy případné vlastní evropské pilotované lety reálné? O kosmodromu v Kourou (přesně CSG Centre Spatial Guyanais, Guayanské kosmické středisko) se v souvislosti s pilotovanými misemi hovoří už od doby projektu francouzského raketoplánu Hermés, který ve druhé polovině osmdesátých let minulého století vzala pod svá křídla ESA a následně jej několik roků intenzivně připravovala. Když byl projekt „pozastaven“, mohla jej nahradit jednodušší loď CTV (Crew Transfer Vehicle). Ani ta se ovšem nestala realitou, stejně jako pokročilejší verze „kosmického náklaďáku“ ATV, které měly vyvrcholit pilotovanou verzí. Ovšem od okamžiku, kdy se v Kourou objevily ruské rakety Sojuz používané již desítky let pro vynášení stejnojmenných lodí, se možnost pilotovaného startu velmi přiblížila. Teoreticky stačí na raketu posadit loď – a může se letět. Praxe je ale trochu složitější.
Zdá se vám nadpis článku poněkud zvláštní? Myslíte si, že aby se člověk stal kosmonautem, musí se dostat minimálně na oběžnou dráhu Země? Jak je to s definicí pojmu kosmonaut a zda existují lidé, kteří se tak nazývají a přitom oběžné dráhy nedosáhli, se pokusíme rozebrat v následujícím textu.
Společnost United Launch Alliance (ULA) vznikla spojením firem Boeing a Lockheed Martin, čímž se zrodil podnik, který de facto ovládl trh s armádními satelity. Rakety Delta IV a Atlas V se staly výhradními nosiči všech strategicky i vědecky důležitých amerických sond a družic. Jedinou nevýhodou byla vysoká cena, ale kdo by to řešil – konkurence přece neexistuje a státní kasa to zaplatí. Jenže časy se mění. Na trh vstoupila jako dravá štika firma SpaceX, která tlačí náklady dolů, pracuje na znovupoužitelnosti a přitom vyrábí spolehlivé rakety. Situace na trhu se pomalu začíná obracet a ULA na to musí reagovat. jejich odpovědí má být nová raket Vulcan.
Dne 12. dubna 2015 se v Praze uskuteční 15. celosvětová párty k oslavě prvního kosmického letu člověka: Noc Jurije Gagarina. Noc Jurije Gagarina (anglicky Yuri's Night, rusky Юрьева ночь) je mezinárodní oslava, slavená 12. dubna ve výroční den prvního kosmického letu člověka – letu Jurije Gagarina. Cílem akce je nejen zábava, hudba a tanec, ale i popularizace kosmonautiky a kosmických letů a výzkumů. Kde se jí můžete zúčastnit a na co se těšit?
Nosným raketám Delta v tomto desetiletí téměř jistě odzvoní. Vzhledem k historii nosiče asi nikoho nepřekvapí, že velká část posledních připravovaných startů bude patřit armádním satelitům včetně několika velmi těžkých, které nutně potřebují Deltu IV Heavy – bude mimochodem zajímavé sledovat trend na tomto trhu, až Delta IV Heavy skončí. Kromě toho ale Delty do svého odchodu do důchodu vynesou i několik vědeckých satelitů, mezi nimiž hraje prim Solar Probe Plus určená k velmi blízkému studiu Slunce.
„Všichni poletí na kosmickou stanici, jeden z nich se projde po Měsíci,“ sliboval při představování nového evropského oddílu kosmonautů ředitel ESA Jean-Jacques Dordain. S Měsícem se trochu zmýlil, což ale bylo dáno veletočem v americké kosmonautice o rok později. S cestou na kosmickou stanici ale zřejmě ne: všichni členové oddílu ji už mají za sebou, jsou na ISS nebo se na cestu intenzivně připravují. A první z nich se dokonce začal připravovat k druhé návštěvě této základny. Ale hezky popořádku. Jako první ze šestice dostal příležitost ochutnat slasti i strasti stavu beztíže italský kandidát Luca Parmitano: letěl v lodi Sojuz TMA 09M od 28. května do 11. listopadu 2013 a byl členem 36./37. základní posádky. „Proslavil“ se především tím, že se mu během druhého výstupu do otevřeného prostoru dostala do přilby skafandru voda – a on se (ne vlastní vinou) málem utopil.
Cestovatelé vesmírem už dávno nejsou vybaveni blokem a tužkou, nebo logaritmickým pravítkem. Ovšem, ačkoliv se palubní počítače dostaly do vesmíru už během dob Gemini, na podobné nasazení jako zde na Zemi si musely počítače počkat. Dnes se na ISS nachází desítky notebooků, několik tabletů a dokonce i chytré telefony. Pojďme se tedy společně podívat, jaká konkrétní zařízení si poletují moduly Mezinárodní vesmírné stanice.
Čas od času se objeví nenápadné náznaky toho, jak by mohla kosmonautika vypadat, až skončí životnost Mezinárodní vesmírné stanice. Nedávno se objevila jedna z těchto zpráv. Důvěryhodnost zprávy je sporná, protože o ní informoval jako první web rt.com, takže bychom k ní měli přistupovat s rezervou. Teprve až později začaly informace přebírat i další portály. Podle zprávy to vypadá, že šéf Roskosmosu, Oleg Komarov, informoval o tom, že Roskosmos a NASA budou spolupracovat na nástupci Mezinárodní vesmírné stanice. Jednání měla probíhat na Bajkonuru před nedávným startem roční posádky na ISS.
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře upozorňuje na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku.
Česká kosmická kancelář a Mezinárodní astronautická akademie (IAA) pořádají v Praze ve dnech 29. června až 3. července 2015 mezinárodní sympozium s názvem Humans in Space. Konference je zaměřená na problematiku přítomnosti člověka v kosmickém prostoru a s tím souvisejícího výzkumu a techniky. Místní organizační výbor nabízí studentům možnost účastnit se sympozia a podílet se na jeho technickém zajištění.
Lodě Sojuz létají v posledních letech na oběžnou dráhu zhruba čtyřikrát za rok. Někomu by proto už mohlo jejich sledování připadat monotónní. Ale pokud pomineme fakt, že žádný start s lidskou posádkou nemůže být nuda, tak pokud bychom si měli vybrat nějaký opravdu hodně zajímavý start, pak by to byl bezesporu ten, který nás čeká za pár hodin. Tříčlenná posádka Sojuzu TMA-16M si totiž zaslouží naši pozornost hned z několika důvodů. Největší pozornost samozřejmě poutá dvojice Scott Kelly – Michail Kornijenko, která na stanici nestráví pouhý půlrok, ale rovnou dvojnásobnou dobu. A Gennadij Padalka se zase stane rekordmanem v délce souhrnného pobytu ve stavu beztíže, kde vystřídá svého krajana Sergeje Krikaljova.
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře upozorňuje na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku.
