V tomto článku se vrátíme k dalšímu ohlédnutí, které publikovala Emily Lakdawalla na blogu The Planetary Society. Tentokrát jde o velmi zajímavý pohled dovnitř schvalovacího procesu součástí připravovaného vozítka, které má být vysláno k Marsu v roce 2020. Emily je totiž tentokrát více vtažena do vývoje barevných kamer tohoto roveru, protože je v širším týmu vývoje kamer jako zástupce médií a propagace ve vzdělávání.
Na počátku května letošního roku jsme vás prostřednictvím Kosmonautix.cz informovali o letu soukromé lodi New Shepard do výšky 90 kilometrů. Zatímco návratová kabina (ve které by jednou seděli turisté) se úspěšně vrátila na padácích, motorické přistání návratové sekce se nepodařilo kvůli ztrátě tlaku v hydraulickém okruhu. Blue Origin ale připravila vylepšený hydraulický systém, takže předevčírem, tedy 23. listopadu mohlo dojít k historickému okamžiku. Ke startu došlo v 11:21 místního času, tedy v 18:21 středoevropského času. Kabina dosáhla rychlosti Mach 3,72 a vystoupala do výšky 100,5 kilometru. O 500 metrů tak překonala tzv. Kármanovu hranici, která je oficiálně považována za začátek kosmického prostoru. Od včerejška tak mohou v Blue Origin tvrdit, že dostali svůj stroj do vesmíru.
Ruský fotograf a bloger Ralph Mirebs (Ральф Миребс) se věnuje poněkud neobvyklému koníčku. Prohledává opuštěné budovy a fotografuje předměty, které v nich nalezne. Někdy je to docela dobrodružné a dají se při tom nalézt zajímavé věci. Nikdy ale zatím neobjevil nic podobného, jako se mu poštěstilo na jaře letošního roku.
Možná se u budoucích landerů pro Mars dočkáme nasazení metanu, tedy paliva, které americká agentura zatím ještě nikdy nepoužila na žádném kosmickém stroji. Na Marshallově středisku je v těchto týdnech k vidění výrazně modrý plamen šlehající z trysky – právě barva prozrazuje poměrně netypické palivo – nejjednodušší z uhlovodíků – metan. Právě zde totiž probíhají zkoušky motorů, které sází na spalování molekuly s jedním atomem uhlíku a čtyřmi atomy vodíku.
K Zemi se blíží dvoumetrové těleso, které 13. listopadu 2015 ráno vstoupí do naší atmosféry. Nebezpečí by nikomu hrozit nemělo už jen z toho důvodu, že vesmírná pouť objektu skončí nad Indickým oceánem a těžko lze očekávat, že pekelný vstup do atmosféry přežijí nějaké větší úlomky. Zajímavé je však to, že ono dvoumetrové těleso je pravděpodobně naší vlastní výroby.
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře upozorňuje na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku. A na co se těšit? Kupříkladu, mimo jiné, si budete moci sáhnout na vesmír...
Na vypuštění evropsko-ruského projektu ExoMars 2018 si ještě pár let počkáme, ale už nyní je potřeba vybrat lokalitu, kam evropský rover dosedne. Přitom je potřeba brát v úvahu řadu faktorů – inženýři touží po bezpečné lokalitě s malými svahy, vědci naopak touží po oblastech, které by mohly přinést posun v našem chápání Marsu. Skloubit někdy protichůdné požadavky není snadné, přesto se evropským odborníkům podařilo vytipovat lokality, kam by vozítko mělo dosednout.
Ztráta orientace, ztráta denního režimu, ztráta pevné země pod nohama. S těmito změnami se musí vyrovnat lidský mozek po startu do vesmíru a vytvořit si nové nervové spoje pro nové fungování. Jak to přesně probíhá? A co nám výsledky řeknou o podobných jevech u pacientů na neurologických odděleních?
Evropská řada družic Sentinel zaměřená na studium planety Země spadá do programu Copernicus. Plány hovoří o vypuštění pěti různých typů družic, přičemž každý typ bude disponovat dvěma satelity. Sentinel 1 zaměřený na radarové snímkování už na oběžné dráze krouží od dubna 2014, kdy jej z Kourou vynesla raketa Sojuz. Letos v červnu se díky raketě Vega podíval na oběžnou dráhu Sentinel 2A zaměřený na multispektrální snímkování povrchu především ve viditelné a blízké infračervené části spektra. Na pomyslné dveře ale už klepe zástupce třetího typu družic Sentinel, který by měl startovat na začátku prosince.
Představte si, že jste požárník a vaše červené auto s majáčkem vás právě přivezlo k rozsáhlému lesnímu požáru – ohnivé peklo zde ničí hektary a hektary lesa, pomalu se blíží k obydleným oblastem, tuto uzdu fantazie raději už utáhněme. Snadnou práci ale nemají ani lidé v úřadě, kteří práci požárníků na místě koordinují a řídí. A právě oni brzy dostanou nového pomocníka – bystré oko vysoko ve vesmíru.
Pekelnou explozí vedle startovací rampy se skončila v říjnu 2014 mise rakety Antares se zásobovací lodí Cygnus k Mezinárodní vesmírné stanici. Nosiče Antares a plavidla Cygnus jsou od té doby uzemněny, přesné výsledky vyšetřování havárie jsou dosud interní záležitostí, Orbital ATK však přece svítá na lepší časy a blíží se její návrat na výsluní kosmických startů. Pojďme se podívat, co je okolo Orbital a jejích letů na ISS nového.
Článek o experimentu se sluneční plachetnicí jsem odsouval z mnoha důvodů – laskavý čtenář si tak mohl v klidu počíst zvláště o družicovém výzkumu jisté ex-planety či průletu jakési komety přísluním pod bezprostředním dohledem kosmické sondy.
Poměrně nenápadně a líně pokračuje v USA vývoj superrakety a lodě Orion pro pilotované lety mimo zemskou orbitu. Po premiéře obřího nosiče SLS v roce 2018 bude načase vyslat astronauty k Měsíci, aby byl Orion otestován kompletně. Nebude to však možná až tak jednoduché, jak ukázalo nejnovější přezkoumání postupu práce.
Stále více ambiciózní kosmický program Číny plánuje pokus o vůbec první přistání lunární sondy na odvrácené straně Měsíce. Start mise s označením Chang´e-4 by se měl uskutečnit někdy před rokem 2020; prohlásil to v rozhovoru pro čínskou televizní stanici CCTV Zou Yongliao z Čínské akademie věd.
Evropská kosmická agentura ESA ukončila kompletaci a zkoušky experimentálního dalekohledu nazvaného LISA Pathfinder, jehož start se uskuteční z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně. Stane se tak prvním krokem na cestě k vybudování kosmického detektoru gravitačních vln s názvem LISA (Laser Interferometer Space Antenna).
Po deseti letech pozorování supernov, černých děr či galaktických shluků se japonští vědci rozhodli kvůli technickým potížím na palubě vypnout orbitální teleskop Suzaku, plavidlo možná již za pět let neřízeně zanikne v zemské atmosféře.
K Mezinárodní kosmické stanici se v pátek 4. září ráno připojila nová loď Sojuz TMA-18M s kosmonauty z Ruska, Dánska a Kazachstánu. Posledně jmenovaní zůstanou na palubě jen asi týden, jejich loď poslouží na jaře příštího roku k návratu Michaila Kornijenka a Scotta Kellyho z roční orbitální mise. Přílet nového Sojuzu však lehce zkomplikoval úhybný manévr kosmické stanice před vesmírným odpadem.
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře upozorňuje na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku. Zasoutěžit si mohou mladí konstruktéři robotů, vystřelit vlastní raketu parabolickou dráhou a nechybí ani výtvarná soutěž pro nejmenší. Do užšího výběru se dostávají adepti na Expedici Mars…
Ve středu 19. srpna z Japonska vzlétla bezpilotní kosmická loď HTV 5, poetičtěji někdy nazývaná Kounotori (Čáp). Plavidlo veze přes 5 tun nákladu a zásob, které jsou nyní pro orbitální laboratoř životně důležité kvůli haváriím a výpadkům služeb zejména amerických komerčních lodí.
Centrum studentských aktivit České kosmické kanceláře upozorňuje na aktuálně zařazené a probíhající programy pro studenty, mladé vědce a ostatní mladé zájemce o kosmonautiku. Budete se moci setkat s americkým astronautem Scottem Parazynskim v Praze, zapojit se do několika lákavých soutěží a pochopitelně nechybí všemožné vzdělávací příležitosti.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2026. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nízko nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zřejmě jen přechodně nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2. Super Heavy Starship nakonec v noci na pátek po zážehu motorů neodstartovala k plánovanému 13. letu, odklad znamená další pokus v tomto týdnu. Před 15 lety jsme mohli naposledy sledovat na obloze raketoplán.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
