Snímek sluneční koróny, která byla k vidění během loňského úplného zatmění Slunce nad Jižní Amerikou, je dnešním astronomickým snímkem dne NASA (APOD). Data pořídil loni na konci roku v Argentině Andreas Möller, který poté oslovil brněnského matematika Miloslava Druckmüllera z FSI VUT v Brně s prosbou, aby z nich vytvořil finální fotografii. Prestižní snímek dne tak má tentokrát dva autory.
Astrofyzikální proGResy z Opavy: Na Nový rok, 1. ledna 2021, publikoval americký úřad NASA jako prestižní astronomický snímek dne s názvem fotografii „Galaxies and the South Celestial Pole“ (Galaxie a jižní nebeský pól), jehož autory jsou Petr Horálek a Josef Kujal. Snímek vznikl během expedice za úplným zatměním Slunce 14. prosince 2020 do Chile za podpory Fyzikálního ústavu SU v Opavě a mezinárodního projektu Solar Wind Sherpas Univerzity na Havaji. Ukazuje hluboké pole v okolí jižního nebeského pólu, kterému dominují tři galaxie – úsek naší Mléčné dráhy a dvě satelitní galaxie, tzv. Magellanova oblaka.
Duha přece nepřestane být krásnou, když pochopíme, jak vzniká. Nejznámější atmosférický světelný úkaz viděl asi každý a jeho princip není nijak komplikovaný. Přesto ale při jeho vysvětlení spousta lidí kroutí hlavou třeba nad tvarem kapky deště, o kterém má, zejména kvůli umělecké licenci, řada lidí naprosto zkreslenou představu.
Pavel Gabzdyl z brněnské hvězdárny strávil stovky nocí s okem přilepeným k dalekohledu namířeným na Měsíc. Nyní své zážitky a zkušenosti z mnoha let pozorování sepsal do průvodce „Lunární noci pro fajnšmekry“, který se mezi zájemci o našeho kosmického souseda rychle stává oblíbeným zdrojem informací a inspirace.
Pořádá Vesmír pro lidstvo (výzkumný program Akademie věd ČR, který koordinuje Astronomický ústav AV ČR) a Planetum (Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy), a to pro šikovné děti, mladé talenty a všechny zvídavce, které baví vesmír a užijí si svoji tvorbu spojenou s vesmírnou tématikou. Na nejlepší v jednotlivých kategoriích čekají exkluzivní ceny. Vyhrajte celodenní zážitek v Planetáriu Praha, rodinnou vstupenku, jedinečný kosmický nanošátek či další věcné ceny.
Planety Jupiter a Saturn se setkávají na obloze nejtěsněji od roku 1623. Nejtěsněji budou 21. prosince 2020. Příště budou podobně blízko až roku 2080. Sledovali něco podobného roku -7 naši předkové? Byl právě tento úkaz tzv. Betlémskou hvězdou? Letos máme možnost přesvědčit se na vlastní oči, jak to tehdy mohlo na lidi působit. Velmi vzácnému přiblížení ale nepřeje počasí. Podaří se některému čtenáři úkaz vyfotit?
Blíží se rok 2021. Proč si stěnu kanceláře či bytu neozdobit nádhernými fotografiemi vesmíru? Polární záře, povrch Slunce, mlhoviny, blesky, galaxie, noční svítící oblaka či zatmění Měsíce. Dechberoucí pohledy do krajiny a vesmíru z dílny úspěšných českých a slovenských astrofotografů.
Do našich krajin přichází pomalu zima a s ní se nám v průběhu noci vysoko nad hlavu dostávají zajímavá souhvězdí. Tak například Býk či Perseus. A protože se jedná o fotogenicky velmi zajímavou oblast, zamířil na ni objektiv svého fotografického objektivu astrofotograf Evžen Brunner. Fotografii, kterou pořídil, zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. A právě jeho snímek v měsíci listopadu zvítězil.
Úsilí Odborné skupiny pro bezbariérovou astronomii a kosmonautiku bylo podpořeno částkou 100.000 Kč od Nadačního fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška a Fondu Kaufland a spoluprací se Střediskem Teiresiás MU, které skupinu zapojilo do projektu, jehož je součástí – Inkluzivního vzdělávání: zajištění účasti osob se zdravotním postižením na neformálním vzdělávání dospělých (IEDA). Zmíněným donátorům i Středisku Teiresiás MU patří velký dík!
V posledním letošním díle pořadu Hlubinami vesmíru bude RNDr. Vladimír Kopecký Jr., PhD. biofyzik z Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy a šéfredaktor časopisu Astropis poodhalovat obor, který se stává stále aktuálnějším a přitažlivějším.
Jistě si jej v říjnu každý všiml. Putoval s námi nocí jako velmi jasný objekt, zvečera vycházející na východě, aby se nám přes jih přenesl až k západu, kde se nám ztrácel ve světle vycházejícího Slunce. Ano, planeta Mars, svítící načervenalým poklidným světlem, zářila neobyčejně jasně. A 14. října dorazil až do „velké“ opozice, tedy do polohy vůči Zemi a Slunci, kdy jej nalézáme přesně na opačné straně nebe než Slunce. Během této opozice se přiblížil k Zemi na méně než 63 miliónů kilometrů. Blíže se dostane až v roce 2035, kdy nastane opravdová velká opozice, tedy bez uvozovek. Vzdálenost od nás bude 57,1 miliónu kilometrů.
Na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky PřF Masarykovy univerzity, jsme se pustili do natáčení nového měsíčního vidcastu. V prvním díle probrali Norbert Werner a Samuel Kováčik letošní Nobelovu cenu za fyziku, přítomnost fosfanu v atmosféře Venuše a jako hlavní téma si vybrali horký vesmír.
V posledním přehledu nejvýznamnějších astronomických objevů roku minulého bude RNDr. Jiří Grygar, CSc. hovořit o hlubokém vesmíru. Nejprve se zastaví u budoucího přiblížení galaxie M 31 v Andromedě k naší Mléčné dráze. Jaké jsou nové poznatky, které přinesla především družice Gaia, o této předpokládané události?
Hvězdárna a planetárium Brno vysílá každou neděli od 20.00 pořad Sedmikrásky on-line, který si vzal za vzor píseň Josefa Kainara věnovanou Gustavu Bromovi. Jiří Dušek a Jiří Kokmotos ve zhruba hodinovém pořadu vypráví lidem o aktuálním dění na brněnském nebi, stejně jako zbytku viditelného vesmíru.
Na naší obloze je několik souhvězdí, která nikdy nezapadají. Jsou tak blízko nebeského pólu, že se ani při největší snaze během otáčení Země prostě pod obzor nedostanou. Některá jsou známá, jako například Malý medvěd či Velká medvědice nebo Kasiopeia. Ta jsou ostatně téměř nepřehlédnutelná, bohatá na hvězdy a jasné galaxie, hvězdokupy či mlhoviny. Souhvězdí Cefea, které také patří mezi tato takzvaná cirkumpolární souhvězdí, je úplně jiné. Chudé na hvězdy i objekty vzdáleného vesmíru vyplňuje prostor mezi Malým medvědem, Drakem, Labutí, Ještěrkou, Kasiopeiou a Žirafou. Kupodivu jej znali již ve starém Řecku, neboť se o něm zmiňuje astronom Ptolemaios.
V druhém díle Žní objevů 2019 bude dr. Jiří Grygar, astrofyzik z Fyzikálního ústavu AV ČR, zaměřovat svou pozornost nejprve na objevy u Saturnu – nové měsíce? Překvapivé dráhy i rotace!
Slzy svatého Vavřince. Pravděpodobně jste toto pojmenování někdy slyšeli. Kdo byl svatý Vavřinec a proč o něm píšeme v tomto textu
Každý rok, okolo 12. srpna, nastává maximum meteorického roje Perseid. Pozorujeme tak světelné jevy v zemské atmosféře, které představují vlastně zánik částic kometárního materiálu, se kterým se naše Země na dráze kolem Slunce potkává. V tomto případě se jedná většinou o drobné částice uvolňující se z komety 109P/Swift-Tuttle. Ta se na své cestě okolo Slunce, která jí trvá více než 133 let, vždy poblíž přísluní zahřívá a uvolňuje postupně plyn i části pevného materiálu. Protože se tato kometa ke Slunci vrací již velmi dlouho, uvolněný materiál se stihl rozprostřít podél celé její dráhy a my se s ním ve větším či menším množství setkáváme rok co rok, právě vždy zhruba v polovině srpna. Intenzita roje, tedy množství jasných jevů na obloze – meteorů - závisí na časové vzdálenosti toho kterého roku od průchodu komety přísluním. To poslední nastalo v prosinci roku 1992 a tak v letech 1992 a 1993 bylo možno pozorovat až 300 meteorů za hodinu. Letos jich bylo kolem 100.
Je již tradicí, že se po letních měsících setkáváme u Žní objevů roku minulého. Jejím autorem je RNDr. Jiří Grygar již 54 let!
Rok 2019 byl ve znamení 50. let od prvních kroků člověka na Měsíci. I my si tento významný počin lidstva připomeneme – snad lidé, kteří neznají tuto událost podrobně, poznají v originálním záběru slavná slova prvního člověka na Měsíci: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo“.
Kometa C/2020 F3 NEOWISE, objevená na konci března letošního roku, se stala bez nadsázky Velkou kometou 2020. Jasná hlava a opravdu majestátní prašný ohon jí učinily viditelnou dokonce i z přesvětlených měst a daleko od nich si mohli pozorovatelé severní polokoule po více jak 20 letech užívat to pravé kometární divadlo. Fotograficky, zejména v dnešní digitální době, byla vlasatice ještě větší výzvou. Jednou z těch náročnějších je právě tento kompozitní snímek ukazující pohyb a proměny komety v průběhu tří týdnů nad masivem slovenských Vysokých Tater.
Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je obecně mezi lidmi tím nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů, uzřít některé opravdu jasné a díky dlouhé, více jak měsíční aktivitě od poloviny července do třetí dekády srpna si oněch „padajících hvězd“ právě z Persea všimne za letních nocí opravdu každý. A tak mě napadlo: Co kdybychom vzali všechny zaznamenané meteory v průběhu alespoň týdne a zobrazili je do jediného snímku celonoční mozaiky (tedy mozaika oblohy od soumraku do úsvitu)? Na tuto otázku jsem se rozhodl odpovědět fotograficky i zpracováním dosti náročným projektem, který jsem dokončil až po bezmála dvou letech.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 6. do 5. 7. 2026. Měsíc bude v úplňku. Na večerní obloze svítí už pouze Venuše. Ráno je stále výš Saturn a velmi nízko na obloze se potkají Mars a Uran. Na Slunci jsou velké skvrny. Zemi míjí větší blízkozemní planetka. Do volného kosmu mají vystoupit z ISS astronauti Williams a Meir(ová). Před 110 lety se narodila československá astronomka Ludmila Pajdušáková. Před 10 lety začala u Jupiteru pracovat sonda Juno.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
