Multimédia
Dva fotografové, dvě zemské polokoule, jedna obloha. Pohled k ní je limitován obzorem, a tak v jednom okamžiku na jednom místě můžeme uvidět jen polovinu výhledu do vesmíru. Ale co když – i bez nutného cestování mimo naši planetu – existuje způsob zaznamenat sféru celou? Pak by výsledky vypadaly takto. S legendárním a světově uznávaným fotografem Juanem C. Casadem jsme se zaměřili na záznam nebeského výhledu ve specifické části roku tak, abychom své výhledy dokonale prolnuli v jeden a získali celosférickou mozaiku Mléčné dráhy i zvířetníkového světla z obou polokoulí. Jako bonus, oba pohledy vznikly na půdě jedněch z nejvýznamnějších observatoří na světě, které leží na prakticky stejné zeměpisné šířce, jen v opačných směrech od rovníku. Mozaika byla 27. února 2020 publikována jako Astronomický snímek dne NASA.
Hvězda Betelgeuse se chová v posledních měsících podivně. Leckterý astronom se zasnil, že by mohlo jít o předzvěst supernovy a chytla se toho i média. Téma je samozřejmě zajímavé i pro pořad Dobré vědět, který se na téma podívá s trochou nadsázky.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2020 obdržel snímek „Mořský koník“, jehož autorem je Evžen Brunner
„Mořský koník“…. kde bychom jej asi měli hledat? Samozřejmě náš první pohled nejspíš zamíří opravdu kamsi do mořských hlubin. A při troše štěstí jej tam uvidíme. Spatřit však našeho „Mořského koníka“ vyžaduje spíše než štěstí velké množství úsilí. Není totiž téměř vidět. Je tmavý, je daleko a je na obloze.
Ve středu 5. února 2020 publikovala NASA Astronomický snímek dne s názvem „Lunar Eclipse Perspectives“ (Perspektivy měsíčního zatmění nebo Perspektivy zatmění Měsíce) vyobrazující polohy Měsíce mezi hvězdami během jeho zatmění v lednu 2019. Snímky Měsíce v mozaice vznikly na 7 různých místech světa včetně České republiky. Mozaika je unikátní v tom, že všechny snímky byly pořízeny 7 fotografy nezávisle na sobě v jeden konkrétní a velmi vzácný moment – když do zatmělého Měsíce narazil asteroid. Všech 7 šťastných fotografů tento dopad kosmického tělesa na měsíční povrch zachytilo v dostatečné kvalitě na to, aby byli vědci následně schopni velmi přesně vypočítat rozměry dopadnuvšího tělesa. Mezi 7 úspěšnými fotografy byli i dva Češi – Libor Hašpl a Petr Horálek.
Beseda o aktivitách pražského planetária pokračuje i v tomto díle. Jak se pořady pro planetárium připravují? Co vše lze shlédnout? Jaké organizuje Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy vzdělávání a jaké vědomosti absolventi získají? Jak je využívají?
Kdo měl v pátek 10. ledna 2020 štěstí na počasí, spatřil, jak se úplňkový Měsíc procházel v blízkosti zemského stínu a na svém jižním okraji na pár desítek minut viditelně potmavl. I když počasí bylo divoké, nakonec se na některých místech našeho území objevily díry v mracích a někteří pozorovatelé úkaz úspěšně zaznamenali. Při maximální fázi zatmění, ve 20:10 SEČ, byl Měsíc na svém okraji opravdu dosti tmavý i při pohledu pouhýma očima. Úplné zatmění to žel nebylo, ale pořád pěkný zážitek.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2019 obdržel snímek „Galaxie pod Galaxií“, jehož autorem je Roman Ponča
„Galaxie pod Galaxií“, není to tak trochu podivný název vítězného snímku prosincového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce? Možná, snad, … ale je pravdivý. Jeho autor, Roman Ponča, pořídil nádherný oblouk galaxie nám nejbližší, té naší, vlastní. Té, kterou jako málo co v astronomii neoznačujeme číslem v nějakém katalogu, ale pojmenovali jsme ji jednoduše Galaxie.
První host pořadu v roce 2020 bude vyprávět o planetáriu hl. města Prahy. Jak vznikalo a jaké má dnes poslání? Co vše planetárium nabízí a jsou pořady, obzvláště pro děti a mládež jen poučením anebo i zábavou? Jakub Rozehnal se z vedoucího Štefánikovy hvězdárny stal ředitelem Hvězdárny a planetária hl. města Prahy, nyní pod značkou Planetum. Je také prezidentem spolku pro astronomii a astrofyziku Aldebaran.
Světového úspěchu se dnes těší Petr Horálek, 33letý fotograf, spisovatel a popularizátor astronomie. Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) publikoval již dvacátou jeho fotografii jako prestižní Astronomický snímek dne. Horálek se tak zařadil do úzké skupiny fotografů z celého světa, kterým se takového milníku podařilo dosáhnout. Na jubilejním 20. snímku je pohádkově zasněžená krajina slovenské Oravské Lesné s uskupením jasných hvězd tzv. Zimního šestiúhelníku.
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2019 obdržel snímek „LDN1235, VdB149,150 Dark Shark“, jehož autorem je Jan Veleba
Našimi oceány i moři se prohánějí tajemní dravci, krásní žraloci. Je jich mnoho druhů, někteří dokonce mohou být nebezpeční i neopatrným plavcům. Ten největší, žralok obrovský, který může dosáhnout i 15 metrů délky a 150 let stáří, však člověku neublíží. Tedy snad pouze náhodou, když jej přehlédne. Živí se totiž převážně planktonem. Ovšem my známe ještě většího žraloka, dokonce s přízviskem „temný“. Tento „Dark shark“ se ale vůbec nenachází na naší planetě, dokonce ne ani v naší Sluneční soustavě. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 650 světelných let daleko, směrem k souhvězdí Kefea.
Mimozemšťany jsme nikdy, zdá se, neviděli, ale to neznamená, že nemůžeme přemýšlet nad tím, jaké asi budou mít možnosti. A jaké bychom mohli mít možnosti my, kdybychom naši civilizaci exportovali do vesmíru. Ve hře je, že si ochočíme slunce, okolní hvězdy a možná i celou galaxii. Pokud to tedy někdo neudělá dříve, než my.
Pořad Hlubinami vesmíru pokračuje tuto sobotu v debatě s astrofyzikem a popularizátorem vědy RNDr. Jiřím Grygarem. Ve třetím díle Žní objevů se podíváme nejdříve k jádru naší Galaxie. Zpřesnilo se, díky družici Gaia, měření vzdálenost černé veledíry v jejím centru. Hvězda S2 se pohybuje obrovskou rychlostí kolem této veledíry. Teorie relativity platí!
11. listopadu 2019 nastal poměrně vzácný úkaz přechodu Merkuru přes sluneční disk. Většina pozorovatelů na našem území měla zataženo, ale našla se i místa, kde svítilo Slunce a úkaz byl dobře viditelný. Níže je fotogalerie ze snímků zaslaných našimi čtenáři. Děkujeme.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2019 obdržel snímek „NGC6888 a PN G75.5+1.7“, jehož autorem je Vladimír Nádvorník
Hvězdné objekty mívají často poněkud tajemná označení, která i mnoha astronomům dokonce ani nenaznačí … Tak třeba „NGC6888 a PN G75.5+1.7“ z titulku tohoto článku. Nejspíše nás napadne, že se bude jednat o nějaký objekt z druhého nejznámějšího katalogu nehvězdných objektů noční oblohy NGC (New General Catalogue). V druhém případě pak půjde o „nějakou“ planetární mlhovinu. Ovšem, astronomové jsou lidé poetičtí a objekty na obloze si pojmenovávají. A to tak, že jim dají jméno, které nejlépe vystihuje tvar objektu. Tak se nám shluky písmen a číslic změní na Srpkovou mlhovinu a Mlhovinu mýdlová bublina. Nu, že je to hezčí?
Žně objevů loňského roku pokračují i v druhém díle. RNDr. Jiří Grygar, CSc. se nejprve pohrouží do nejvzdálenějších končin Sluneční soustavy. Zastaví se u Pluta a objektů daleko za jeho dráhou. Tělesa jako Haumea, Goblin či Farout se příliš často nevyskytují ve sdělovacích prostředcích a seznámit se s některými novými skutečnostmi je velmi obohacující.
Velmi pěknou konjunkci srpku Měsíce a planety Jupiter přinesl poslední říjnový večer roku 2019. Na části našeho území bylo jasno a proto se našli lidé, kteří tento úkaz pozorovali a zaslali nám své fotografie. Jeden z našich čtenářů svůj příspěvek pojmenoval Jupiterův Měsíc. My tuto myšlenku přebíráme a spolu s jeho snímkem uveřejňujeme i další. A příměr je to zajímavý i tím, že večer 31. 10. 2019 měl Jupiter zdánlivě jediný měsíc – Ganymed svítil nedaleko něj, zatímco Io a Europa byly na jeho povrchu a Callisto se prakticky dotýkal jeho kotoučku.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2019 obdržel snímek
„Oliheň“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
Opět uběhl měsíc a v emailových schránkách poroty soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, proběhla komunikační smršť. Z ní se nakonec vyloupla vítězná fotografie České astrofotografie měsíce za září roku 2019. A s ní i její autor, Zdeněk Vojč. Ten si za svůj cíl vybral nebeský objekt OU4, který je však znám i pod mnohem poetičtějším jménem „Oliheň“.
Na příkladu Pluta si ukážeme, jak trnitá je někdy cesta k tomu, než se dovíme, jakou hmotnost mají objekty na druhém konci Sluneční soustavy. Kdyby mělo Pluto takovou hmotnost, jakou jsme mu předpověděli před sto lety, možná by nikoho ani nenapadlo konfrontovat jeho status plnohodnotné planety.
V dnešní vřavě okolo světelného znečištění, které žel trápí už opravdu všechny (ač si to mnozí nechtějí přiznat) je těžké pohledat místa, kde by koexistovala kombinace pohledů ke hvězdnému nebi a nějaké kulturní či historické památky. K mému překvapení ale přeci jen pár takových míst najdeme i v nadmíru přesvětleném Česku. Mohl jsem se o tom přesvědčit v první polovině noci 4. září 2019, kdy jsem zavítal do Broumova. Prakticky přímo z centra města (ovšem za opravdu čistého vzduchu) se naskytly pohledy na Mléčnou dráhu z a v okolí Národní Kulturní Památky Broumovského kláštera.
Každoročně se setkáváme s RNDr. Jiřím Grygarem, CSc. nad Žněmi objevů roku minulého. Dr. Grygar s nimi začal v roce 1967, a tak jsou to již padesáte třetí!. TV Noe začala vysílat tento pozoruhodný cyklus v rámci seriálu Hlubinami vesmíru poprvé v roce 2010. Máme tedy malé „kulaté výročí“, protože letošní díly jsou desáté v pořadí.
