Psal se rok 1915, když John Edward Mellish objevil další kometu. Objekt dostal označení C/1915 R1 (Mellish) a protože perihel komety ležel více než dvakrát blíže Slunci než oběžná dráha planety Země, stala se z této komety vcelku jasná vlasatice. Takřka přesně o 101 let později byla objevena kometa s podobnými dráhovými parametry. S ní to však už tak slavně nedopadlo.
Na základě počítačových simulací astrofyzikové z univerzity v Bernu (Švýcarsko) dospěli k závěru, že u komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko neexistovala její podoba ve tvaru kachničky během vzniku Sluneční soustavy před 4,5 miliardami roků. Ačkoliv obsahuje primordiální materiál, byli schopni ukázat, že kometa ve své současné podobě je stará sotva více než jednu miliardu roků.
Americká kosmická sonda Cassini (start 15. 10. 1997, navedení na oběžnou dráhu kolem Saturnu 1. 7. 2004), jejíž činnost bude ukončena v září 2017, stále ještě přináší překvapivé výsledky ze soustavy druhé největší planety Sluneční soustavy – Saturnu. Dva nedávno publikované barevné snímky v přírodních barvách zachycují změny zbarvení oblasti v okolí severního pólu Saturnu. Fotografie pořídila z obdobného pohledu sonda Cassini v letech 2012 a 2016.
Za drahou Neptunu je známa více než tisícovka objektů, tzv. transneptunických těles. Mezi nimi je i několik dalších těles, která mohou být zařazena do kategorie trpasličích planet, až budou upřesněny jejich rozměry. Největším z nich je těleso objevené v roce 2007, které bylo předběžně označeno 2007 OR10. Průměr tělesa, které ještě nemá své jméno, byl nedávno upřesněn na 1535 kilometrů. Kolem Slunce oběhne jednou za 547 roků. Jeho dráha je od Slunce vzdálena 33 až 101 astronomických jednotek AU (podobná jako u Eris). Nejblíže Slunci se objekt 2007 OR10 nacházel pravděpodobně v roce 1857. Ze spektroskopických výzkumů vyplývá, že povrch tělesa je pokryt vodním ledem a zmrzlým metanem.
Pokaždé, když končí nějaká vědecká mise, objevují se v článcích věty, které připomínají, že ačkoliv primární mise končí, vědci mají k dispozici obrovské množství informací, které budou vyhodnocovat ještě mnoho let. Čtenářům to už možná může připomínat prázdnou frázi, ale dnešní článek je krásnou ukázkou toho, jak je i třicet let po sběru dat možné objevovat nové informace. Konkrétně bude řeč o americké sondě Voyager 2, která v roce 1986 prolétla kolem Uranu a během tohoto přiblížení pořídila 8 000 fotografií. Vědci z dat již v době průletu odhalili deset nových měsíců, ale nyní se zdá, že staré údaje mohou vydat nové informace. Nová studie, kterou vedou odborníci z University of Idaho, naznačuje, že na základě dat získaných od Uranu z Voyager 2 by kolem plynné planety mohly obíhat další dva drobné měsíce, které zatím neznáme. Oba objekty by měly obíhat velmi blízko planetárních prstenců.
Americká sonda MRO nalezla na povrchu Marsu nové útvary, které zde zřejmě vznikly po sestupu evropského modulu Schiaparelli, součásti mise ExoMars 2016. Co obrázky odhalily a co se modulu vlastně stalo?
Vyvrcholení mise ExoMars 2016 je tu. Dnes, ve středu 19. října, má zkušební modul EDM (Schiaparelli) provést přistávací manévr na povrchu Marsu. Kromě toho se má na oběžnou dráhu planety dostat oběžný modul TGO (Trace Gas Orbiter). V článku najdete nejdůležitější informace k samotnému průběhu přistání a poté i aktuální příspěvky o stavu obou částí této evropské mise, která je předskokanem chystaného vozítka ExoMars 2020.
Aktualizace 21. 10.
Po úplňku 16. října nastává přesně o dva týdny později, tedy 30. října, další nov. Půjde o nov tak trochu speciální, jelikož bude po tom z 1. října již druhý v tomto měsíci. Co nám v období nadcházející lunace předvedou komety? Ani tentokrát to nebude žádná sláva, ba naopak. Zdá se, že v období na přelomu října a listopadu budeme schopni spatřit vizuálně pouhých šest komet.
Co se komet týče, rok 2016 rozhodně není tím, na který by se vzpomínalo závratně dlouhou dobu. V zimě a na jaře jsme viděli 4 binokulární komety (252P/LINEAR byla viditelná i pouhým okem, ale pouze s jižní polokoule), což je dle ročních statistik jeden z nejhorších roků 21. století. Od června pak nejjasnější kometa na naší obloze měla jasnost vždy pouze okolo 11-13 mag, takže pozorovatelé vlastnící výhradně malé dalekohledy zažívají dlouhodobý pozorovací půst. Ten ale už příliš dlouho nepotrvá. Se začátkem roku 2017 se situace obrátí k lepšímu.
Bolid Benešov, který proťal noční oblohu nad Českou republikou 7. května 1991, je v mnoha ohledech jedinečný. Tak předně jde o jediný světový případ, kdy byly meteority nalezeny velmi dlouho po pozorovaném dopadu. Z jejich analýzy je zřejmé, že původní meteoroid nebyl kompaktním tělesem, ale spíše slepencem různých minerálů – brekcií. A především je k dispozici světově unikátní spektroskopické pozorování. Nové proměření průletového spektra a jeho analýza z pohledu výskytu čar molekul se stala základem článku J. Borovičky z ASU, publikovaného v časopise Icarus.
Podpovrchový oceán leží hluboko pod ledovou kůrou Saturnova měsíce Dione. Vyplývá to z nových údajů získaných kosmickou sondou Cassini. O dalších dvou Saturnových měsících – Titanu a Enceladu – je již dlouho známo, že ukrývají globální oceány pod svými ledovými povrchy. Avšak nové studie naznačují, že oceán existuje i na měsíci Dione.
Neptun je osmá, od Slunce nejvzdálenější, planeta Sluneční soustavy a patří mezi plynné obry. S rovníkovým průměrem lehce pod 50 000 km je nejmenším z nich. Podobně jako u ostatních plynných obrů je možno přímo pozorovat pouze svrchní vrstvy jeho atmosféry, ve kterých můžeme spatřit na družicových snímcích několik velkých temných skvrn, připomínajících skvrny v atmosféře Jupiteru. Neptun má charakteristicky modrou barvu, která je hlavní měrou dána přítomností většího množství metanu v atmosféře planety. Zdaleka nejen to už dnes, přes 170 let od objevu planety, víme.
Mise je u konce. Sonda Rosetta 30. září 2016 okolo 12:40 SELČ dosedla na kometu 67P/Churyumov-Gerasimenko a nadobro tím přerušila své spojení se Zemí. I svůj poslední úkol tedy zvládla úspěšně.
NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází.
Po dalším úplňku, tentokrát tom z 16. září, Měsíc opět směřuje do fáze novu. To je samozřejmě příhodné pro slabé, difúzní objekty, jakými jsou třeba komety. Těch na přelomu září a října uvidíme podle všeho stejně jako před měsícem osm.
Pluto ve srovnání s Marsem: i když mechanismus atmosférické kondenzace v oblastech nízkých šířek na Plutu není ekvivalentní podmínkám na Zemi, je již známý na Marsu (obrázek vlevo), kde atmosférický oxid uhličitý může kondenzovat na povrchu planety – podobně jako dusík na Plutu (obrázek vpravo ve falešných barvách – s nápadným ledovcem z dusíku ve spodní části oblasti Sputnik Planum uprostřed snímku).
Pomalu se to blíží. Po více než dvou letech získávání cenných fotografických i vědeckých dat se sonda Rosetta obíhající kometu 67P/Churyumov-Gerasimenko chystá na sestup na její povrch. Ten by měl proběhnout v pátek 30. září.
Hubbleův kosmický dalekohled HST uskutečnil nejostřejší a nejdetailnější pozorování komety rozpadlé na kusy, k čemuž došlo ve vzdálenosti 108 miliónů kilometrů od Země. Na sérii snímků pořízených v rozpětí tří dnů v lednu 2016 Hubbleův dalekohled odhalil 25 úlomků velikosti domu včetně směsi ledu a prachu, které směřovaly pryč od komety velice pomalu, přibližně rychlostí chůze dospělého člověka.
K tomu, aby byla kometa jasným objektem viditelným v triedrech nebo dokonce pouhým okem, někdy ani není potřeba blízký průlet kolem Slunce nebo Země. V tomto článku si připomeneme jasnou kometu z první poloviny 18. století, jež se nikdy nepřiblížila Zemi na méně než 3 AU a její perihel ležel přes 4 AU daleko od Slunce. Seznamte se s kometou C/1729 P1 (Sarabat).
Ani červenec nebyl jedním z těch měsíců, které se co do počtu nově objevených komet vydařily. Nalezeny totiž byly pouze dvě komety, jedna systémem teleskopů MASTER a jedna skrz havajský dalekohled PanSTARRS. Červenec by se však mohl titulovat jako měsíc znovuobjevených komet. Důvodem je situace, že v sedmém měsíci letošního roku byly znovuobjeveny hned 4 komety z let minulých.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2026. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nízko nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zřejmě jen přechodně nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2. Super Heavy Starship nakonec v noci na pátek po zážehu motorů neodstartovala k plánovanému 13. letu, odklad znamená další pokus v tomto týdnu. Před 15 lety jsme mohli naposledy sledovat na obloze raketoplán.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
Kometa 10P/Templ dalekohledem Seestar30 z Rokycan 21.7.2026