Celý svět obletěla velmi pozitivní zpráva. Necelý měsíc před ukončením mise sondy Rosetta byl totiž díky ní nalezen modul Philae, který lehce nešťastným způsobem přistál na kometě v listopadu 2014. Potvrdilo se, že se nachází v oblasti s nedostatkem slunečního záření.
Dne 18. srpna prošel Měsíc opět fází úplňku a nyní couvá směrem k novu. To znamená, že se v nadcházejících dnech opět otevře okénko pro pozorování na tmavé obloze, nejprve zvečera, postupně se rozšíří i do ranních hodin. Tato situace bude příznivá pro pozorování slabých, mlhavých objektů jako jsou galaxie, mlhoviny, hvězdokupy a nebo třeba i komety. Počet těch vizuálně viditelných se poněkud rozroste, oproti 6 kometám z předchozí lunace jich na přelomu srpna a září uvidíme podle všeho osm.
Dlouhá a velice úspěšná mise sondy Rosetta spěje ke svému konci. Ten nastane podle vyjádření Evropské kosmické agentury letos 30. září, kdy sonda po vzoru modulu Philae přistane na kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko.
Venuše byla v minulosti obyvatelnou planetou. Aspoň podle nejnovějšího výzkumu americké kosmické agentury NASA. Podle ní byl na Venuši před 3,5 miliardami let mělký oceán a povrch planety byl jen mírně chladnější než povrch dnešní Země.
Jak vědci zjistili, jak vypadala dávná Venuše?
Dne 1. dubna 2016 byla objevena nová kometa s označením P/2016 G1 (PanSTARRS). Jednalo se o zcela rutinní záležitost, když havajský teleskop PanSTARRS na svém CCD čipu zachytil objekt s jasností 20,1 mag a slabou komou. Věci ale nejsou tak jednoznačné, jak se na první pohled mohou jevit.
Většina komet bývá jen poměrně slabá. Jsou to převážně objekty, které nejsou viditelné vizuálně a veřejnost jim tak nevěnuje přílišnou pozornost. Až když je kometa jasnější než zhruba 15 mag, zájem pozorovatelů o ni stoupá. A to ještě mnohem rapidněji, když přesáhne hranici 10-11 mag, díky níž bývá ve většině případů pozorovatelná i malými dalekohledy či obřími binokuláry. Jen velmi malé procento komet se pak může pyšnit ještě jedním primátem. Jsou jasnější než přibližně 5 mag a stanou se tak objekty pozorovatelnými i pouhým okem.
Nedávno uplynulo 4444 marsovských dnů, které už vozítko Opportunity strávilo na povrchu Marsu. Od přistání v lednu 2004 na plánovanou tříměsíční misi, zvládl rover cestu od kráteru ke kráteru a dlouhá léta také studoval duny při cestě pláněmi Meridiani. Vědci se už v podstatě dostali všude tam, kde chtěli. Především jsme mohli zblízka pozorovat menší i velké krátery a horniny na valech obřího kráteru Endeavour. Podrobný průzkum prokázal, že marsovské horniny v této oblasti byly kdysi ovlivněny vodou a o to šlo především. Během cesty vozítko překonalo řadu rekordů, jako třeba v překonání prvního maratónu na Marsu, nebo že jde o nejdéle trvající misi na povrchu. Dnes už to považujeme za samozřejmost, ale když přišla první marsovská zima a nebo první velká bouře, panovaly oprávněné obavy o přežití roveru, ale pokaždé se ukázalo, že vozítko je nezlomné a dokonce prodělává samočistící procesy. Nyní začíná další dvouletá prodloužená mise.
Astronomové z Centra pro kosmickou fyziku Bostonské univerzity publikovali v časopise Nature závěry, že Velká rudá skvrna na Jupiteru může poskytovat záhadný zdroj energie potřebné k zahřátí horních vrstev atmosféry na překvapivě vysoké pozorované hodnoty.
Poté, co jsme zaznamenali nárůst počtu objevených komet v květnu, přišel v červnu naopak pokles. Nalezena byla jen jedna jediná kometa, jeden další kometární objekt byl znovuobjeven.
Jedním z omezujících faktorů výpočtu parametrů gravitačního pole Země je hustota, s níž družicová měření různého druhu pokrývají zemský povrch. Téměř každá družice se dostane do dočasného stavu, kdy se průlety nad určitými místy na Zemi opakují krátce po sobě, zatímco nad jinými se neobjevují. Pokud tento stav trvá, tak je hustota měření nedostatečná a odvozené veličiny jsou tím nepříznivě ovlivněné. Omezujícími podmínkami pro přesnost výpočtu zemského gravitačního pole v těchto situacích se zabýval ve své nedávné práci tým vedený Jaroslavem Klokočníkem z ASU. Jejich práce je vyvrcholením série podobných prací různých autorů na dané téma za posledních asi deset let. Výsledky mají význam pro dálkový průzkum obecně, nejen pro mise o gravitačním poli Země.
Planeta Mars byla na konci letošního května nejblíže k Zemi za posledních 11 roků a i přes svou polohu nízko nad obzorem naskytla pozorovatelům mnoho možností vychutnat si její povrchové detaily prostřednictvím dalekohledů. Ač se to může zdát nezvyklé, i v dnešní době pokročilé fotografické techniky se mnoho nadšených amatérských astronomů stále snaží tyto detaily zachytit kresbou. Prohledněte si, jak dopadli pozorovatelé z Klubu astronomů Liberecka.
Druhý letní úplněk nás potkal 20. července, Měsíc je nyní na cestě zpátky k novu a tím pádem se v průběhu noci rozšiřuje pozorovací okno bez rušení našeho přirozeného satelitu. Nejkratší noci máme za sebou, nastává už dokonce i noc astronomická, což je pro difúzní objekty, jakými jsou například i komety, velmi pozitivní skutečnost. V nadcházející lunaci bychom měli vizuálně spatřit 6 komet, tedy o jednu méně než v lunaci předchozí, ale situace je trochu komplikovanější, protože dochází k významné obměně komet na obloze.
Aktivní oblast je označení oblasti na Slunci, v níž se vlivem silných lokálních magnetických polí projevuje výrazná sluneční činnost. Zpočátku zde vznikají flokulová pole, ve kterých se později objevují sluneční skvrny, krátce trvající protuberance, sluneční erupce, eruptivní protuberance, koronální kondenzace a další projevy sluneční činnosti.
Po extrémně nepovedeném dubnu, kdy byla nalezena jen jedna nová kometa, dopadl pátý měsíc kalendáře, květen, o dost lépe. Objeveno bylo hned pět nových komet, znovuobjevena nebyla ani jedna. Zpoždění tohoto článku je způsobeno tím, že některé informace vyžadovaly o něco dělší čekání na potvrzení.
Ve čtvrtek minulého týdne, 14. července, to byl přesně jeden rok od chvíle, kdy americká sonda New Horizons prolétla kolem trpasličí planety Pluto. Průlet trval jen pár hodin, ale sonda během tohoto krátkého úseku nasbírala tolik fotek a vědeckých měření, že je na zemi posílá ještě dnes. V datech, která mohou vědci analyzovat se podařilo objevit mnoho zajímavých informací. Jedna jediná sonda dokázala překopat spoustu dřívějších teorií o tomto světě, který jsme nikdy nepozorovali přímo. Ukázalo se, že Pluto v žádném případě není nudná ledová koule, jak někteří možná čekali.
Vědci z mise Dawn, sondy zkoumající trpasličí planetu Ceres v hlavním pásu, určili na jejím povrchu oblasti, které jsou permanentně ve stínu. Většina z těchto oblastí byla chladná natolik, aby se stala pastí pro vodní led na miliardu let. Tyto ledové usazeniny tam mohou existovat i nyní.
Chemikálie objevené v horninách na Marsu pojízdnou laboratoří NASA s názvem Curiosity napovídají, že atmosféra Rudé planety kdysi obsahovala mnohem více kyslíku než dnes. Výzkumníci objevili vysoké hodnoty oxidů manganu na základě výzkumu pomocí laserového děla na palubě Curiosity. To spolu s dalšími objevy – jako je například důkaz existence dávných jezer – vede k předpokladu většího množství kyslíku v atmosféře mladého Marsu a odhaluje, jak sousední planeta Země kdysi mohla vypadat.
Trvalo to skoro 5 let ale dočkali jsme se – vědecký automat se již nachází v sousedství největší planety a chystá se zážehem hlavního motoru snížit ohromnou rychlost, kterou si jej hmotný Jupiter přitahuje, a vstoupit na oběžnou dráhu, manévry se odehrají v úterý 5. července, když se bude střední Evropa právě probouzet.
Dvacetiměsíční vědecká mise, která je bude následovat, poodhalí roušku tajemství kolem vnitřního složení plynného obra a pomůže nám porozumět vzniku, vývoji a dalším principům fungování Sluneční soustavy.
Článek bude postupně aktualizován.
Od průletu sondy NASA s názvem New Horizons kolem Pluta stále přicházejí do řídícího střediska nové a nové informace. Astronomové i nadále data zpracovávají a publikují nové výsledky. Například bylo zjištěno, že na největším měsíci Pluta – Charonu – se nachází mimořádný kaňon, který je delší a hlubší než známý Grand Canyon na Zemi.
Červnový úplněk byl letos velmi speciální - odehrál se na slunovratovou noc z 20. na 21. června. Podobná situace nastane znovu až v roce 2062. Nyní už je Měsíc opět ve stádiu couvání a téměř v poslední čtvrti. Ačkoliv je absence astronomické noci poměrně značným problémem, komety se dají pozorovat i během astronomického soumraku a my této skutečnosti budeme muset využít i během nadcházející lunace. V ní bychom, stejně jako před měsícem, měli spatřit vizuálně celkem 7 komet.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 7. 7. do 13. 7. 2025. Měsíc bude v úplňku. Mars je velmi nízko na večerní obloze a lepší je viditelnost planet ráno, především Saturnu a Venuše. Síť dalekohledů ATLAS má na kontě další zajímavý objev, mezihvězdnou kometu. Aktivita Slunce je velmi nízká. Noční svítící oblaka opět jednu noc výrazně potěšila pozorovatele oblohy. 1. července byla úspěšně vypuštěna další evropská meteorologická družice MTG-S1. K ISS dorazil zásobovací Progress MS-31. 75 let by se dožil Yuji Hyakutake, jehož kometa ozdobila jarní oblohu v roce 1996.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč 12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236
Na správném místě, ve správný čas bohužel jen s mobilem. (O průletu ISS jsem předem nevěděl)