Sluneční soustava
Dvojice vědeckých pracovníků z indické laboratoře Physical Research Laboratory studovala data, která na Zemi poslala americká sonda k výzkumu Marsu s názvem MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile Evolution) a jež objevila možné důkazy vyvíjejícího se prstence kolem planety. V článku publikovaném v časopise Icarus Jayesh Pabari a P. J. Bhalodi popsali data naměřená kosmickou sondou. Se vší pravděpodobností některá zrníčka prachu, která obklopují Mars, se mohou jednoho dne akumulovat do podoby soustavy prstenců obklopujících rudou planetu.
Kosmická sonda NASA s názvem Dawn objevila důkazy přítomnosti organických látek na povrchu trpasličí planety Ceres, největšího tělesa v hlavním pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter. Vědci využili data z mapovacího spektrometru VIR (Visible and Infra-Red spectrometer), který pracuje v oboru viditelného světla a infračerveného záření. Spektrometr detekoval organické látky uvnitř a v okolí kráteru nazvaného Ernutet na severní polokouli tělesa. Organické molekuly jsou z vědeckého hlediska důležité, protože jsou nezbytnou – i když ne dostačující – součástí života na Zemi.
Kometa 73P/Schwassmann-Wachmann byla objevena v roce 1930. Tento kometární objekt s periodou lehce pod 5,5 let nebyl pro veřejnost nikdy příliš zajímavý, ale to jen do té doby, než nastal návrat komety v roce 1995. Kometa nás potom uchvátila především v roce 2006 a i letos se s jejím jádrem dějí podivuhodné věci. Pro kometu samotnou by to však mohlo znamenat potenciální katastrofu. Pojďme se teď na příběh komety podívat trochu podrobněji.
Druhý úplněk roku 2017 okořenilo polostínové zatmění, nyní se však Měsíc z naší perspektivy nachází ve fázi poblíž poslední čtvrti, což značí zlepšující se viditelnost obvykle slabých, difúzních objektů, mezi něž řadíme i komety. Těch uvidíme na obloze na přelomu února a března celkem šest, což se na první pohled jeví jako vcelku chudá lunace. Bližší informace nám ovšem odhalí, že hned pět z těchto šesti komet budou jasnými objekty v dosahu i menších dalekohledů!
Nová mozaika snímků zhotovená podle pozorování uskutečněných evropskou sondou Mars Express ukazuje polární ledovou čepičku v okolí severního pólu planety Mars a její charakteristické tmavé šroubovité spirály.
Začátkem února si připomeneme 40 let od dopadu třetího meteoritu, který dostal přízvisko „s rodokmenem“. Malá část meziplanetární hmoty se tehdy střetla se Zemí a její zbytky skončily v kanadské provincii Alberta v blízkosti městečka Innisfree. Právě podle něj dostal meteorit své jméno.
Letos budeme moci na obloze opět spatřit kometu nesoucí jméno československých astronomů. Naposledy tu byla na podzim v roce 2011, kdy jsme ji mohli pozorovat před průletem kolem Slunce. Nyní má opět velice příznivý návrat a začátkem února ji budeme moci spatřit jako jasný objekt noční oblohy triedrem nebo malým dalekohledem. Nejlépe viditelná bude k ránu, když bude na cestě pryč od Slunce prolétat v těsné blízkosti Země, ke které se přiblíží jen na 12,4 miliónu km. Při tomto přiblížení bude nejjasnější. I když se vrací ke Slunci každých 5¼ roku, podobně příznivý návrat v tomto století už nenastane.
Americká sonda Cassini má před sebou jen poslední měsíce, ale to neznamená, že by její mise byla nudná. V žádném případě, právě naopak! Cassini momentálně obíhá po dráze, která vede jen v těsné blízkosti planetárních prstenců. Na Zemi tak chodí dechberoucí fotky těchto působivých útvarů. Vychutnejte si nejnovější snímky prstenců, které byly pořízeny takřka na kosmický dotek:Obrázky dosahují rozlišení až 550 metrů! Jde proto o zatím nejpodrobnější fotky vnějších částí hlavních prstenců...
Současná měření gravitačního pole Země jsou natolik detailní, že umožňují jejich využití například k prospekci ložisek nerostných zdrojů nebo mapování podpovrchových struktur. Některé geologické útvary zanechávají v gravimetrických měřeních charakteristickou stopu. Takovými útvary jsou například sopky. Jaroslav Klokočník z ASU a jeho spolupracovníci využili této skutečnosti v pionýrské studii, v níž publikovali předpovědi výskytu sopek pod ledovcovým příkrovem Antarktidy.
První úplněk roku 2017 nastal dne 12. ledna. V těchto dnech se již Měsíc blíží i k prvnímu novu tohoto roku, je tedy na čase, abychom si opět zrekapitulovali, co nás čeká v aktuální lunaci z pohledu komet. Vypadá to, že znovu spatříme na obloze celkem 7 komet, část z nich se však obmění.
Mezihvězdná předpověď pro blízkou hvězdu zní: silný déšť komet. Hubbleův kosmický dalekohled HST objevil komety prudce padající do atmosféry hvězdy HD 172555, jejíž stáří se odhaduje na pouhých 23 miliónů roků. Stálice se nachází ve vzdálenosti 95 světelných roků od Země. Exokomety – komety mimo naši Sluneční soustavu – nebyly přímo pozorovány v okolí hvězdy, avšak jejich přítomnost byla odvozena na základě detekce plynů, které pravděpodobně vznikly vypařením zbytků jejich ledových jader.
Závěr roku 2016 se z hlediska nově objevených a znovuobjevených komet vůbec nepovedl. Po říjnu, v němž jsme zaznamenali nález 4 komet (znovuobjevena nebyla žádná), přišel listopad, který nepřinesl ani jednu, jak objevenou, tak znovuobjevenou kometu (právě kvůli tomu ani nevznikl článek za listopad 2016). A o mnoho tuto statistiku nevylepšil ani prosinec s pouhou jednou nově nalezenou kometou na kontě. Znovuobjeven opět nebyl žádný kometární objekt.
Na rozdíl od let předešlých jsme v roce 2016 žádnou kometární hitparádu nezaznamenali. Zvláště ve sovnání s lehce nadprůměrným rokem 2015, kdy jsme spatřili jednu kometu pouhým okem a hned dalších osm v malých dalekohledech. I přestože šlo o rok vydařený, namlsáni ještě lepšími dvěma předchozími jsme při jeho hodnocení byli lehce rozpačití. Přišel ovšem rok 2016 a tvrdý návrat do reality. Pouhým okem jsme nespatřili žádnou kometu a v binokulárech či malých dalekohledech jich bylo vidět celkem pět. Člověk by si pomyslel, že to ještě není tak mizerná bilance. A skutečně není. Rok 2016 můžeme jako celek hodnotit jen jako lehce podprůměrný. Problémem ale byla jiná záležitost. Na začátku roku 2016 ještě „dohasínaly“ některé komety z roku 2015 či některé jiné měly maximum jasnosti. Díky tomuto fenoménu jsme během prvních pěti měsíců roku mohli zpozorovat hned čtyři komety jasnější než 10 mag, z toho dokonce tři současně v lednu a v únoru. Poté ovšem přišlo období od června do listopadu, kdy komety pro malé dalekohledy zcela absentovaly. Půl roku dlouhé čekání na jasnou kometu je velmi neobvyklé, až takřka nevídané, a tady vzniká onen problém. Ale vraťme se zpět ke konkrétním kometám.
Vytvořilo se zmrzlé „srdce“ Pluta v oblasti pánve vzniklé při dávném impaktu a nacházelo se kdysi mnohem blíže severnímu pólu? A ukrývá se pod ledovým srdcem podpovrchový oceán? Vědci navrhli několik nových možností k vysvětlení vzniku tohoto zajímavého útvaru v podobě zmrzlého srdce, které jako první vyfotografovala v roce 2015 sonda NASA s názvem New Horizons.
Ani říjen nebyl z hlediska nově objevených komet příliš povedeným měsícem. Nalezeny byly celkem 4 komety, byť jedna z nich poměrně zajímavá. Co se znovuobjevených komet týče, tam se říjnu vůbec nepoštěstilo - žádné takové komety zaznamenány nebyly.
Tým vědeckých pracovníků z Purdue University nalezl při kosmickém mapování lunárního povrchu důkazy, že se na Měsíci mohou nacházet docela velké lávové tunely. Ty by v budoucnu mohly být využity pro stavbu obydlí pro kosmonauty a skladování zásob. Ve své studii publikované v časopisu Icarus, kde astronomové popisují studium dat pořízených dvojicí kosmických sond NASA s názvem GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory), nastínili důkazy pro existenci velkých lávových tunelů.
Po úplňku ze 14. prosince už Měsíc došel k fázi blížící se novu. To znamená zlepšení pozorovacích podmínek pro difúzní objekty, jakými jsou třeba i komety. A právě u nich se začíná blýskat na lepší časy. Nejen, že bychom v aktuální lunaci měli spatřit vizuálně až 7 komet namísto pěti v době zhruba před měsícem, ale především se konečně jedná už i o objekty s určitým potenciálem do budoucna.
Na první letmý pohled trpasličí planeta Ceres, největší těleso v hlavním pásu planetek, nevypadá jako ledové těleso. Fotografie pořízené kosmickou sondou NASA s názvem Dawn odhalily tmavý, velmi kráterovaný svět, jehož nejjasnější oblasti jsou tvořeny solemi s vysokou odrazivostí – nikoliv vodním ledem. Avšak v nově publikované studii vědci zveřejnili důkazy pro přítomnost ledu na povrchu nebo blízko pod povrchem trpasličí planety Ceres. Objev astronomové publikovali na setkání Americké geofyzikální společnosti v San Franciscu v roce 2016.
Mapa Marsu na obrázku v úvodu článku byla zhotovena ve falešných barvách. Byla vytvořena na základě dat z laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiter Laser Altimeter) na sondě Mars Global Surveyor a znázorňuje topografii povrchu Marsu. Hellas Basin, velká tmavě modrá oblast pod středem obrázku, má průměr 2 300 kilometrů a je jedním z největších identifikovaných impaktních kráterů na Marsu, i v celé Sluneční soustavě. Podle astronomů je jeho stáří přibližně 4 miliardy roků.
Již mnohokrát bylo zmíněno, že rok 2016 pravděpodobně skončí kometárním propadákem. Zdálo se totiž, že letošek přinese nejméně jasných komet od začátku 21. století. Nakonec to ale vypadá, že dojde přeci jen k alespoň mírnému vylepšení statistik. Nečekaně totiž zjasnila kometa C/2016 U1 (NEOWISE), jejíž hlavní období viditelnosti nastává ještě letos. Kometa by mohla být vidět na jasné vánoční obloze mimo světelné znečištění alespoň malými dalekohledy.
