Titan, největší měsíc mezi více než 60 satelity planety Saturn, je překvapivě vystavován intenzivním lijákům. Vyplývá to z výzkumu, který uskutečnila skupina planetologů a geologů z UCLA (University of California, Los Angeles). Přestože jsou tyto bouře poměrně vzácné – vyskytují se v průměru méně než jednou za místní „rok“, který trvá 29,5 pozemského roku – dochází k nim mnohem častěji, než astronomové donedávna předpokládali.
Skupina astronomů z USA, Japonska a Švýcarska objevila důkazy o možných zdrojích energie, které by mohly být odpovědné za ohřev sluneční koróny. Ve svém článku publikovaném v časopise Nature Astronomy výzkumníci popsali studium dat ze sondážní rakety FOXSI-2 (Focusing Optics X-ray Solar Imager) a to, co se jim podařilo odhalit. Procesy, které vedou k zahřátí hvězdné koróny na několik miliónů kelvinů v porovnání s mnohem chladnější fotosférou (u Slunce je to asi 5 800 K), stále nejsou dobře prozkoumány.
Mars je možná v současné době vyprahlou pustinou, avšak nebylo tomu tak vždycky – vědci objevili důkazy, že na jižní polokouli rudé planety existovala zhruba před 3,7 miliardami roků obrovská jezera, která byla zásobována horkými prameny (zřídly). Ty do nich čerpaly vodu obohacenou o minerály. A co více, odborníci se domnívají, že tato hydrotermální „podmořská“ aktivita se shoduje s tím, co ve stejnou dobu probíhalo na Zemi; možná nám to poskytne klíč ke vzniku života na naší rodné planetě.
Z nové studie vyplývá, že se kolem mladého Měsíce vytvořila atmosféra, a to v období před 3 až 4 miliardami roků, kdy intenzivní vulkanické erupce chrlily plyny nad okolní povrch rychleji, než stačily unikat do okolního vesmíru. Výzkum ukázal, že vyvěrající magma obsahovalo mnohem větší množství plynů, než se dříve předpokládalo. Studie podporovaná NASA's Solar System Exploration Research Virtual Institute byla publikována v Earth and Planetary Science Letters.
Hubbleův kosmický dalekohled HST vyfotografoval nejvzdálenější aktivní kometu, jakou se doposud podařilo spatřit. V té době byla v ohromné vzdálenosti 2,4 miliardy kilometrů od Slunce, tj. daleko za drahou planety Saturn. Nepatrně zahřívaná vzdáleným Sluncem již začala vytvářet neostrý oblak prachu o průměru 130 000 kilometrů – tzv. komu – obklopující malé pevné jádro zmrzlých plynů a prachu. Tato pozorování představují nejčasnější dosud pozorované známky aktivity komety přilétající poprvé do centra naší planetární soustavy.
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.
Pokud nahlédneme do české astronomické literatury, astronomických e-zinů nebo tištěných časopisů posledních let, setkáme se u psaní termínu „Sluneční soustava“ s velkou nejednotností (mám na mysli naší Sluneční soustavu, tj. seskupení těles vázaných gravitací ke Slunci). Převažuje sice psaní naší Sluneční soustavy s malým písmenem „s“ na začátku, zhruba třetina zdrojů ovšem preferuje psaní s velkým „S“. Co je tedy správně?
Psal se 21. květen 2017 a havajský teleskop PanSTARRS objevil slabou kometu s jasností 20,8 mag, jež posléze obdržela označení C/2017 K2 (PanSTARRS). Na tom by ještě nebylo nic zvláštního. Zajímavá situace to začala být až po trochu důkladnějším spočítání dráhy komety.
Rok 2017 vstupuje do své poslední čtvrtiny, a co se týče komet, většina amatérských astronomů vzpomíná nejčastěji na objekt s názvem C/2017 O1 (ASASSN). Jeho situace se ovšem nevyvíjí úplně podle předpokladů, takže musíme tak trochu po očku sledovat zjasňování jiných potenciálně zajímavých komet. O které by mělo jít?
Rozpálený povrch Merkuru se zdá být nepravděpodobným místem pro nalezení ledu, avšak vědci v průběhu posledních tří desetiletí prohlašují, že se voda ve zmrzlém stavu na první planetě od Slunce nachází, a to ukrytá na dnech kráterů, které jsou trvale ponořené do stínu před spalujícími slunečními paprsky. Z nové studie, kterou vypracovali vědečtí pracovníci pod vedením vědců z Brown University, vyplývá, že na povrchu planety Merkur může existovat mnohem více ledu, než se donedávna předpokládalo.
Dvojice astronomů z Université de Bordeaux navrhla novou teorii k vysvětlení původu hlavního pásu planetek ve Sluneční soustavě. Jejich článek byl publikován v časopise Science Advances. Sean Raymond a Andre Izidoro v něm popsali svoji teorii a co všechno zjistili, když se pokusili modelovat vývoj naší planetární soustavy.
Ačkoliv je mise sondy Rosetta a modulu Philae na kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko a kolem ní již dávno minulostí, vědci i nadále analyzují data, která byla touto misí nasbírána. Nyní došli k zajímavému zjištění týkajícího se původu komety.
Velké překvapení čekalo astronomy, když se podrobně podívali na planetku 288P obíhající v hlavním pásu planetek. Ukázalo se, že jde o dvě kolem sebe obíhající tělesa. Navíc je obklopuje koma, kterou normálně pozorujeme jen u komet. Vysvětlení přinesl tento týden časopis Nature.
Měsíc se přehoupl přes fázi poslední čtvrti, což znamená, že vstupujeme do další lunace, v níž budeme mít příležitost pozorovat slabší, mlhavé objekty, jakými jsou například i komety. Těch by mělo být ve vizuálním dosahu celkem devět, půjde tak o lunaci na komety jednoznačně bohatou.
Slunce jako by se chtělo zavděčit i těm, kteří nemohli 21. srpna pozorovat jeho úplné zatmění. Stačí si nasadit sluneční brýle nebo například svářečský filtr, zaklonit hlavu a sledovat pihy na sluneční kráse vyvolané magnetickým polem.
Astronomové objevili rozsáhlé depozity vodního ledu zasypaného pod povrchovou vrstvou horniny poblíž rovníku planety Mars. Objev může uspíšit naděje astrobiologů při hledání života na Marsu nebo budoucích kolonistů při zásobovaní vodou nebo také vyvolat zájem klimatologů o odhalení záhad rudé planety.
Nová data shromážděná pojízdnou vědeckou laboratoří Curiosity naznačují existenci hydrotermální aktivity v kráteru Gale. Ne dnes, ale v dávné minulosti, kdy mohly na rudé planetě Mars být rozmanitější podmínky, které mohly více vyhovovat případnému životu. Informují o tom astronomové v nové studii. Vědci zjistili, že koncentrace chemických prvků zinku a germania zde jsou 10× až 100× vyšší v porovnání s typickou marťanskou kůrou.
Ačkoliv byla kometa C/2017 O1 objevena již 19. července, její definitivní označení nám dlouho nebylo známo. Najevo vyšlo až po více než měsíci, konkrétně 20. srpna.
Když umí kosmické agentury spolupracovat, mohou dokázat velké věci. Tohle tvrzení se opět potvrdilo při unikátním měření, do kterého se zapojilo rovnou deset sond, které provozují Spojené státy a Evropa. Ještě zajímavější je, že získaná měření pokrývají prakticky celou Sluneční soustavu – první „na ráně“ byla evropská sonda Venus Express u Venuše a posledním průzkumníkem byl americký Voyager 2 ve vnějších oblastech našeho solárního systému. Všech deset sond pocítilo vliv sluneční erupce, která se prohnala Sluneční soustavou.
Měsíc pomalu couvá do fáze poslední čtvrti, což znamená, že stojíme na prahu další lunace, v níž budeme mít příležitost k pozorování slabších a mlhavějších objektů, jakými jsou například i komety. A zatímco minule jsme měli na obloze 5 vizuálně pozorovatelných komet, nyní se dostáváme až na číslo 8. Bonusem jsou navíc prodlužující se noci a několik dalších komet na hraně vizuálního dosahu. Nadcházející lunace tak pozorovatele komet určitě potěší.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2026. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nízko nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zřejmě jen přechodně nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2. Super Heavy Starship nakonec v noci na pátek po zážehu motorů neodstartovala k plánovanému 13. letu, odklad znamená další pokus v tomto týdnu. Před 15 lety jsme mohli naposledy sledovat na obloze raketoplán.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
Kometa 10P/Templ dalekohledem Seestar30 z Rokycan 21.7.2026