Sluneční soustava
Hubbleův kosmický dalekohled HST vyfotografoval nejvzdálenější aktivní kometu, jakou se doposud podařilo spatřit. V té době byla v ohromné vzdálenosti 2,4 miliardy kilometrů od Slunce, tj. daleko za drahou planety Saturn. Nepatrně zahřívaná vzdáleným Sluncem již začala vytvářet neostrý oblak prachu o průměru 130 000 kilometrů – tzv. komu – obklopující malé pevné jádro zmrzlých plynů a prachu. Tato pozorování představují nejčasnější dosud pozorované známky aktivity komety přilétající poprvé do centra naší planetární soustavy.
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.
Pokud nahlédneme do české astronomické literatury, astronomických e-zinů nebo tištěných časopisů posledních let, setkáme se u psaní termínu „Sluneční soustava“ s velkou nejednotností (mám na mysli naší Sluneční soustavu, tj. seskupení těles vázaných gravitací ke Slunci). Převažuje sice psaní naší Sluneční soustavy s malým písmenem „s“ na začátku, zhruba třetina zdrojů ovšem preferuje psaní s velkým „S“. Co je tedy správně?
Psal se 21. květen 2017 a havajský teleskop PanSTARRS objevil slabou kometu s jasností 20,8 mag, jež posléze obdržela označení C/2017 K2 (PanSTARRS). Na tom by ještě nebylo nic zvláštního. Zajímavá situace to začala být až po trochu důkladnějším spočítání dráhy komety.
Rok 2017 vstupuje do své poslední čtvrtiny, a co se týče komet, většina amatérských astronomů vzpomíná nejčastěji na objekt s názvem C/2017 O1 (ASASSN). Jeho situace se ovšem nevyvíjí úplně podle předpokladů, takže musíme tak trochu po očku sledovat zjasňování jiných potenciálně zajímavých komet. O které by mělo jít?
Rozpálený povrch Merkuru se zdá být nepravděpodobným místem pro nalezení ledu, avšak vědci v průběhu posledních tří desetiletí prohlašují, že se voda ve zmrzlém stavu na první planetě od Slunce nachází, a to ukrytá na dnech kráterů, které jsou trvale ponořené do stínu před spalujícími slunečními paprsky. Z nové studie, kterou vypracovali vědečtí pracovníci pod vedením vědců z Brown University, vyplývá, že na povrchu planety Merkur může existovat mnohem více ledu, než se donedávna předpokládalo.
Dvojice astronomů z Université de Bordeaux navrhla novou teorii k vysvětlení původu hlavního pásu planetek ve Sluneční soustavě. Jejich článek byl publikován v časopise Science Advances. Sean Raymond a Andre Izidoro v něm popsali svoji teorii a co všechno zjistili, když se pokusili modelovat vývoj naší planetární soustavy.
Ačkoliv je mise sondy Rosetta a modulu Philae na kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko a kolem ní již dávno minulostí, vědci i nadále analyzují data, která byla touto misí nasbírána. Nyní došli k zajímavému zjištění týkajícího se původu komety.
Velké překvapení čekalo astronomy, když se podrobně podívali na planetku 288P obíhající v hlavním pásu planetek. Ukázalo se, že jde o dvě kolem sebe obíhající tělesa. Navíc je obklopuje koma, kterou normálně pozorujeme jen u komet. Vysvětlení přinesl tento týden časopis Nature.
Měsíc se přehoupl přes fázi poslední čtvrti, což znamená, že vstupujeme do další lunace, v níž budeme mít příležitost pozorovat slabší, mlhavé objekty, jakými jsou například i komety. Těch by mělo být ve vizuálním dosahu celkem devět, půjde tak o lunaci na komety jednoznačně bohatou.
Slunce jako by se chtělo zavděčit i těm, kteří nemohli 21. srpna pozorovat jeho úplné zatmění. Stačí si nasadit sluneční brýle nebo například svářečský filtr, zaklonit hlavu a sledovat pihy na sluneční kráse vyvolané magnetickým polem.
Astronomové objevili rozsáhlé depozity vodního ledu zasypaného pod povrchovou vrstvou horniny poblíž rovníku planety Mars. Objev může uspíšit naděje astrobiologů při hledání života na Marsu nebo budoucích kolonistů při zásobovaní vodou nebo také vyvolat zájem klimatologů o odhalení záhad rudé planety.
Nová data shromážděná pojízdnou vědeckou laboratoří Curiosity naznačují existenci hydrotermální aktivity v kráteru Gale. Ne dnes, ale v dávné minulosti, kdy mohly na rudé planetě Mars být rozmanitější podmínky, které mohly více vyhovovat případnému životu. Informují o tom astronomové v nové studii. Vědci zjistili, že koncentrace chemických prvků zinku a germania zde jsou 10× až 100× vyšší v porovnání s typickou marťanskou kůrou.
Ačkoliv byla kometa C/2017 O1 objevena již 19. července, její definitivní označení nám dlouho nebylo známo. Najevo vyšlo až po více než měsíci, konkrétně 20. srpna.
Když umí kosmické agentury spolupracovat, mohou dokázat velké věci. Tohle tvrzení se opět potvrdilo při unikátním měření, do kterého se zapojilo rovnou deset sond, které provozují Spojené státy a Evropa. Ještě zajímavější je, že získaná měření pokrývají prakticky celou Sluneční soustavu – první „na ráně“ byla evropská sonda Venus Express u Venuše a posledním průzkumníkem byl americký Voyager 2 ve vnějších oblastech našeho solárního systému. Všech deset sond pocítilo vliv sluneční erupce, která se prohnala Sluneční soustavou.
Měsíc pomalu couvá do fáze poslední čtvrti, což znamená, že stojíme na prahu další lunace, v níž budeme mít příležitost k pozorování slabších a mlhavějších objektů, jakými jsou například i komety. A zatímco minule jsme měli na obloze 5 vizuálně pozorovatelných komet, nyní se dostáváme až na číslo 8. Bonusem jsou navíc prodlužující se noci a několik dalších komet na hraně vizuálního dosahu. Nadcházející lunace tak pozorovatele komet určitě potěší.
Vědci z projektu New Horizons přemýšlejí o odpovědi na otázku, jak se vypořádat s novými daty shromážděnými o vzdáleném objektu Kuiperova pásu 2014 MU69, kolem nějž prolétne sonda NASA 1. 1. 2019. Při tomto průletu bude zkoumán nejvzdálenější objekt v historii kosmického výzkumu, který se nachází ve vzdálenosti přibližně 1,6 miliardy kilometrů za Plutem.
Měsíc červen roku 2017 dopadl z hlediska nově objevených a znovuobjevených komet průměrně. Nalezeny byly 3 nové komety, 3 další pak byly znovuobjeveny.
Dne 19. července 2017 byla systémem All-Sky Automated Survey for Supernovae (ASASSN) nalezena nová kometa s velmi zajímavou jasností 15,3 mag. Po několika dnech byla kometa označena jako C/2017 O1, zatím bez nějakého dalšího přívlastku, a to z politických důvodů. Ty však nebudeme příliš rozvádět, raději se zaměříme na pro nás důležitější zprávu. Tou je skutečnost, že výpočty dráhy komety pro nás dopadly mimořádně příznivě a v letošním co do komet už tak velice úspěšném roce se můžeme těšit na ještě jeden jasný přírůstek.
Informovaným čtenářům je jistě dobře známo sledování meteorů s pomocí autonomních bolidových kamer, s jejichž pomocí jsou získávány informace o průletech těch nejjasnějších meteorů – bolidů. Existují však i konkurenční metody, vhodné například k sledování slabších meteorů, a to s dobrým časovým rozlišením, mezi nimiž hlavní roli hraje zejména metoda videometeorů. Pavel Koten z ASU se podílel na analýze datových archívů získaných touto metodou, jež vedla až k článku poukazujícím na některé problematické aspekty této metody.
