Když se zmíní rok 2018, většině pozorovatelů komet se pravděpodobně automaticky vybaví, že by mělo jít o rok, v němž zazáří komety především krátkoperiodické. Namátkou můžeme zmínit například 46P/Wirtanen, 21P/Giacobini-Zinner či 38P/Stephan-Oterma. Poslední týdny ale situaci lehce změnily, takže se budeme moci těšit i na (minimálně) dvě zajímavé dlouhoperiodické komety.
Hvězdárna a radioklub lázeňského města Karlovy Vary hostily začátkem října konferenci zaměřenou na pozorování a studium dějů v ionosféře. Tato svrchní vrstva pozemské atmosféry je velmi dobře pozorovatelná pomocí monitorů SID (z anglického Sudden Ionospheric Disturbances, náhlé ionosférické poruchy). Přestože se jedná o instrumentálně nenáročnou metodu, přináší informace o celé řadě jevů, jejichž podstata je sice zcela odlišná, ale jejich společným jmenovatelem je právě výrazný vliv na ionosféru. Patří sem například střídání dne a noci, které způsobuje změnu ve stupni ionizace a rozvrstvení ionosféry, impakt tělesa meziplanetární hmoty, sluneční erupce, gama záblesk z vesmíru či pozemské zemětřesení.
Titan, největší měsíc mezi více než 60 satelity planety Saturn, je překvapivě vystavován intenzivním lijákům. Vyplývá to z výzkumu, který uskutečnila skupina planetologů a geologů z UCLA (University of California, Los Angeles). Přestože jsou tyto bouře poměrně vzácné – vyskytují se v průměru méně než jednou za místní „rok“, který trvá 29,5 pozemského roku – dochází k nim mnohem častěji, než astronomové donedávna předpokládali.
Skupina astronomů z USA, Japonska a Švýcarska objevila důkazy o možných zdrojích energie, které by mohly být odpovědné za ohřev sluneční koróny. Ve svém článku publikovaném v časopise Nature Astronomy výzkumníci popsali studium dat ze sondážní rakety FOXSI-2 (Focusing Optics X-ray Solar Imager) a to, co se jim podařilo odhalit. Procesy, které vedou k zahřátí hvězdné koróny na několik miliónů kelvinů v porovnání s mnohem chladnější fotosférou (u Slunce je to asi 5 800 K), stále nejsou dobře prozkoumány.
Mars je možná v současné době vyprahlou pustinou, avšak nebylo tomu tak vždycky – vědci objevili důkazy, že na jižní polokouli rudé planety existovala zhruba před 3,7 miliardami roků obrovská jezera, která byla zásobována horkými prameny (zřídly). Ty do nich čerpaly vodu obohacenou o minerály. A co více, odborníci se domnívají, že tato hydrotermální „podmořská“ aktivita se shoduje s tím, co ve stejnou dobu probíhalo na Zemi; možná nám to poskytne klíč ke vzniku života na naší rodné planetě.
Z nové studie vyplývá, že se kolem mladého Měsíce vytvořila atmosféra, a to v období před 3 až 4 miliardami roků, kdy intenzivní vulkanické erupce chrlily plyny nad okolní povrch rychleji, než stačily unikat do okolního vesmíru. Výzkum ukázal, že vyvěrající magma obsahovalo mnohem větší množství plynů, než se dříve předpokládalo. Studie podporovaná NASA's Solar System Exploration Research Virtual Institute byla publikována v Earth and Planetary Science Letters.
Hubbleův kosmický dalekohled HST vyfotografoval nejvzdálenější aktivní kometu, jakou se doposud podařilo spatřit. V té době byla v ohromné vzdálenosti 2,4 miliardy kilometrů od Slunce, tj. daleko za drahou planety Saturn. Nepatrně zahřívaná vzdáleným Sluncem již začala vytvářet neostrý oblak prachu o průměru 130 000 kilometrů – tzv. komu – obklopující malé pevné jádro zmrzlých plynů a prachu. Tato pozorování představují nejčasnější dosud pozorované známky aktivity komety přilétající poprvé do centra naší planetární soustavy.
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.
Pokud nahlédneme do české astronomické literatury, astronomických e-zinů nebo tištěných časopisů posledních let, setkáme se u psaní termínu „Sluneční soustava“ s velkou nejednotností (mám na mysli naší Sluneční soustavu, tj. seskupení těles vázaných gravitací ke Slunci). Převažuje sice psaní naší Sluneční soustavy s malým písmenem „s“ na začátku, zhruba třetina zdrojů ovšem preferuje psaní s velkým „S“. Co je tedy správně?
Psal se 21. květen 2017 a havajský teleskop PanSTARRS objevil slabou kometu s jasností 20,8 mag, jež posléze obdržela označení C/2017 K2 (PanSTARRS). Na tom by ještě nebylo nic zvláštního. Zajímavá situace to začala být až po trochu důkladnějším spočítání dráhy komety.
Rok 2017 vstupuje do své poslední čtvrtiny, a co se týče komet, většina amatérských astronomů vzpomíná nejčastěji na objekt s názvem C/2017 O1 (ASASSN). Jeho situace se ovšem nevyvíjí úplně podle předpokladů, takže musíme tak trochu po očku sledovat zjasňování jiných potenciálně zajímavých komet. O které by mělo jít?
Rozpálený povrch Merkuru se zdá být nepravděpodobným místem pro nalezení ledu, avšak vědci v průběhu posledních tří desetiletí prohlašují, že se voda ve zmrzlém stavu na první planetě od Slunce nachází, a to ukrytá na dnech kráterů, které jsou trvale ponořené do stínu před spalujícími slunečními paprsky. Z nové studie, kterou vypracovali vědečtí pracovníci pod vedením vědců z Brown University, vyplývá, že na povrchu planety Merkur může existovat mnohem více ledu, než se donedávna předpokládalo.
Dvojice astronomů z Université de Bordeaux navrhla novou teorii k vysvětlení původu hlavního pásu planetek ve Sluneční soustavě. Jejich článek byl publikován v časopise Science Advances. Sean Raymond a Andre Izidoro v něm popsali svoji teorii a co všechno zjistili, když se pokusili modelovat vývoj naší planetární soustavy.
Ačkoliv je mise sondy Rosetta a modulu Philae na kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko a kolem ní již dávno minulostí, vědci i nadále analyzují data, která byla touto misí nasbírána. Nyní došli k zajímavému zjištění týkajícího se původu komety.
Velké překvapení čekalo astronomy, když se podrobně podívali na planetku 288P obíhající v hlavním pásu planetek. Ukázalo se, že jde o dvě kolem sebe obíhající tělesa. Navíc je obklopuje koma, kterou normálně pozorujeme jen u komet. Vysvětlení přinesl tento týden časopis Nature.
Měsíc se přehoupl přes fázi poslední čtvrti, což znamená, že vstupujeme do další lunace, v níž budeme mít příležitost pozorovat slabší, mlhavé objekty, jakými jsou například i komety. Těch by mělo být ve vizuálním dosahu celkem devět, půjde tak o lunaci na komety jednoznačně bohatou.
Slunce jako by se chtělo zavděčit i těm, kteří nemohli 21. srpna pozorovat jeho úplné zatmění. Stačí si nasadit sluneční brýle nebo například svářečský filtr, zaklonit hlavu a sledovat pihy na sluneční kráse vyvolané magnetickým polem.
Astronomové objevili rozsáhlé depozity vodního ledu zasypaného pod povrchovou vrstvou horniny poblíž rovníku planety Mars. Objev může uspíšit naděje astrobiologů při hledání života na Marsu nebo budoucích kolonistů při zásobovaní vodou nebo také vyvolat zájem klimatologů o odhalení záhad rudé planety.
Nová data shromážděná pojízdnou vědeckou laboratoří Curiosity naznačují existenci hydrotermální aktivity v kráteru Gale. Ne dnes, ale v dávné minulosti, kdy mohly na rudé planetě Mars být rozmanitější podmínky, které mohly více vyhovovat případnému životu. Informují o tom astronomové v nové studii. Vědci zjistili, že koncentrace chemických prvků zinku a germania zde jsou 10× až 100× vyšší v porovnání s typickou marťanskou kůrou.
Ačkoliv byla kometa C/2017 O1 objevena již 19. července, její definitivní označení nám dlouho nebylo známo. Najevo vyšlo až po více než měsíci, konkrétně 20. srpna.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 9. do 21. 9. 2025. Měsíc po poslední čtvrti ubývá k novu a je na ranní obloze. V pátek 19. 9. odpoledne zakryje na denní obloze Venuši. Saturn je vidět celou noc, další planety ráno. Slunce je poměrně klidné. Kromě zjasňující komety Lemmon na ranní obloze se objevila na jižním nebi blízko Slunci ještě další kometa SWAN. Aleš Svoboda pokračuje ve výcviku a píše o tom na Kosmonautix.cz. V USA se stále obtížně rodí rozpočet NASA na další rok. Vědci možná i proto oznámili unikátní objev zatím nejnadějnějších stop na Marsu, které by mohly souviset s dávným životem. K ISS se má vydat nová, prodloužená verze nákladní lodi Cygnus, verze XL. Uplynulo 95 let od narození významného astronauta Thomase Stafforda.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
Koláž snímků z průběhu zatmění Měsíce pohledem malého refraktoru.