Vědci z mise Dawn, sondy zkoumající trpasličí planetu Ceres v hlavním pásu, určili na jejím povrchu oblasti, které jsou permanentně ve stínu. Většina z těchto oblastí byla chladná natolik, aby se stala pastí pro vodní led na miliardu let. Tyto ledové usazeniny tam mohou existovat i nyní.
Chemikálie objevené v horninách na Marsu pojízdnou laboratoří NASA s názvem Curiosity napovídají, že atmosféra Rudé planety kdysi obsahovala mnohem více kyslíku než dnes. Výzkumníci objevili vysoké hodnoty oxidů manganu na základě výzkumu pomocí laserového děla na palubě Curiosity. To spolu s dalšími objevy – jako je například důkaz existence dávných jezer – vede k předpokladu většího množství kyslíku v atmosféře mladého Marsu a odhaluje, jak sousední planeta Země kdysi mohla vypadat.
Trvalo to skoro 5 let ale dočkali jsme se – vědecký automat se již nachází v sousedství největší planety a chystá se zážehem hlavního motoru snížit ohromnou rychlost, kterou si jej hmotný Jupiter přitahuje, a vstoupit na oběžnou dráhu, manévry se odehrají v úterý 5. července, když se bude střední Evropa právě probouzet.
Dvacetiměsíční vědecká mise, která je bude následovat, poodhalí roušku tajemství kolem vnitřního složení plynného obra a pomůže nám porozumět vzniku, vývoji a dalším principům fungování Sluneční soustavy.
Článek bude postupně aktualizován.
Od průletu sondy NASA s názvem New Horizons kolem Pluta stále přicházejí do řídícího střediska nové a nové informace. Astronomové i nadále data zpracovávají a publikují nové výsledky. Například bylo zjištěno, že na největším měsíci Pluta – Charonu – se nachází mimořádný kaňon, který je delší a hlubší než známý Grand Canyon na Zemi.
Červnový úplněk byl letos velmi speciální - odehrál se na slunovratovou noc z 20. na 21. června. Podobná situace nastane znovu až v roce 2062. Nyní už je Měsíc opět ve stádiu couvání a téměř v poslední čtvrti. Ačkoliv je absence astronomické noci poměrně značným problémem, komety se dají pozorovat i během astronomického soumraku a my této skutečnosti budeme muset využít i během nadcházející lunace. V ní bychom, stejně jako před měsícem, měli spatřit vizuálně celkem 7 komet.
V rámci příprav na blížící se přílet meziplanetární sondy Juno k Jupiteru pořídili astronomové pomocí dalekohledu ESO/VLT působivé snímky obří planety v oboru infračerveného záření. Pozorování provedli během kampaně, jejímž cílem bylo vytvořit detailní mapy oblačných struktur v atmosféře Jupiteru. Výsledky poslouží k plánování činnosti sondy Juno v následujících měsících, protože astronomům umožní seznámit se s aktuálním stavem atmosféry ještě před příletem sondy.
Sluneční erupce, největší výbuchy ve Sluneční soustavě, mají svůj původ v přepojení magnetického pole ve vysokých vrstvách atmosféry Slunce. I když jde vpravdě o exploze nadpozemských rozměrů, samotná rekonexe probíhá na poměrně malých prostorových škálách. Zajímavé procesy v erupcích je tedy nutné pozorovat s velmi vysokým prostorovým rozlišením. Pracovníci slunečního oddělení ASU pořídili a analyzovali unikátní pozorovací materiál popisující některé jemné detaily sluneční erupce.
Po úplňku z 21. května prošel Měsíc fází poslední čtvrti a nyní směřuje k novu. Z tohoto hlediska se tedy zlepšují pozorovací podmínky pro difúzní objekty, jakými jsou například i komety. V červnu ale namísto úplňku přichází jiný problém - absence astronomické noci. Obloha tak je po celou noc o něco světlejší a komety nacházející se nízko nad obzorem, které by za normálních okolností byly pozorovatelné, budou z nočního nebe zcela vymazány. Oproti předchozí lunaci zmizely z oblohy 3 komety, jedna další nám na ní naopak přibude. Ve výsledku to tedy znamená, že v červnu s největší pravděpodobností budeme schopni spatřit vizuálně celkem 7 komet.
Důležitá aminokyselina nazvaná glycin byla vůbec poprvé detekována u komety. Tento objev tak podporuje teorii, že tato kosmická tělesa mohla dopravit na Zemi nezbytné ingredience pro vznik života. Informovali o tom astronomové koncem května tohoto roku.
Kometa 332P/Ikeya-Murakami je krátkoperiodickou kometou s periodou přibližně 5,5 let. Objevena byla na začátku listopadu 2010 pod provizorním označením P/2010 V1 jako velmi jasný objekt 8. - 9. magnitudy. Kometa se v tu chvíli nacházela na ranní obloze v souhvězdí Panny (Vir), tedy nepříliš vysoko nad obzorem. Mnoho astronomů a kometárních expertů si kvůli tomu myslelo, že se jedná o do té doby přehlíženou kometu, kterou nezachytily velké robotické teleskopy a úspěch tím pádem zaznamenali vizuálně nezávisle na sobě dva Japonci Kaoru Ikeya a Shigeki Murakami. Příčina vysoké jasnosti ale byla ve skutečnosti trochu jiná.
V úterý 17. května 2016 v časných ranních hodinách, přesně v 3:04:02-07 SELČ proletěl nad severovýchodní částí Čech jasný bolid, který velmi pravděpodobně skončil pádem meteoritů. Podle našich výpočtů několik meteoritů o hmotnosti až několik set gramů mohlo dopadnout na zem severozápadně od Hradce Králové. Vzhledem k tomu, že pádová oblast začíná zarůstat trávou, hledání těchto úlomků kosmického tělesa je čím dál náročnější. Rádi bychom vás tedy požádali o pomoc s hledáním, z vědeckého hlediska by totiž právě tyto úlomky mohly být opravdu unikátní!
Téměř skrytě před zraky médií probíhá úspěšná mise sondy Rosetta. V posledních týdnech už je spolu s kometou 67P/Čurjumov-Gerasimenko tak daleko od Slunce, že aktivita jádra komety výrazně klesá. Spolu s tím ale může sonda klesat níže a opět začíná období, kdy nám začíná přinášet úžasně detailní snímky tohoto podivuhodného světa.
Transneptunické těleso 2007 OR10 v Kuiperově pásu může být podstatně větší, než se doposud myslelo. Jedná se o těleso objevené v roce 2007 týmem astronomů z Kalifornského technologického institutu (známý také jako Caltech) v Pasadeně. Tento objekt je kandidátem na trpasličí planetu a také největší nepojmenovaný objekt našeho planetárního systému.
Planeta Mars se 22. 5. 2016 ve 13 hodin SELČ ocitá v opozici se Sluncem. Termínem opozice astronomové označují situaci, kdy se planeta na obloze nachází naproti Slunci a díky tomu je pozorovatelná po celou noc. Mars vychází ve 21 hodin na jihovýchodě, vrcholí o půlnoci (okolo jedné hodiny SELČ) ve výšce 18° nad jihem a do rána se přesouvá k jihozápadu. Pod obzor se zanoří za rozbřesku v 5 hodin SELČ.
Zprávy o tom, že ve vzdálených končinách Sluneční soustavy existuje pravděpodobně další planeta, plnily titulky především na počátku roku 2016. Otázkou však zůstává, jak a kde by mohla devátá planeta vzniknout. Astronomové mají různé scénáře získané díky počítačovým simulacím. Výsledek zní: planeta Devět by ve skutečnosti neměla vzniknout.
Jestliže jsme nazvali letošní měsíce únor a březen z hlediska nově objevených komet jako velmi špatné, tak je nutné uznat, že duben dopadl naprosto tragicky. Nalezena totiž byla jen jedna jediná kometa. Znovuobjevený nebyl ani jeden kometární objekt. V dubnu objevená kometa byla zachycena dalekohledem PanSTARRS v první polovině měsíce, a proto je uvnitř jejího označení písmeno G.
Koróna je bezpochyby nejtajemnější vrstvou sluneční atmosféry. Je obtížné ji pozorovat, neboť je horká a její vlastní záření se nachází především v ultrafialové a rentgenové oblasti spektra, není tedy ze Země pozorovatelná. Proč je koróna horká je otázkou, která budí ze sna desítky slunečních fyziků již více než šest desetiletí. Jednou z možností je neustálý ohřev tzv. nanoerupcemi. Na vliv nanoerupcí na rovnováhu koronálního plazmatu se s pomocí modelu podívali Elena Dzifčáková a Jaroslav Dudík z ASU.
Titan je mezi téměř dvěma stovkami měsíců ve Sluneční soustavě jediným, který je obklopen hustou atmosférou a velkými rezervoáry kapaliny na povrchu. To z něj dělá těleso podobné terestrickým planetám, především Zemi.
Ve čtvrtek 5. května kolem 22h SELČ nastane maximum Eta Aquarid. Maximum není nijak ostré, meteory tohoto roje můžeme pozorovat několik dní před maximem i po něm. V okamžiku maxima bude radiant pod obzorem, vychází až v pátek 6. května ráno, pozorování roje je tedy nejlepší mezi 2. a 4. hodinou ranní (SELČ). V tu dobu můžeme spatřit až 8 meteorů za hodinu. Letos budou pro pozorování ideální podmínky, jelikož Měsíc se bude nacházet ve fázi těsně před novem.
Astronomové nedávno objevili unikátní objekt složený nejspíš z hmoty, která se vyskytovala ve vnitřní části Sluneční soustavy v době formování Země, ale byla uchována v chladu Oortova oblaku po miliardy let až dodnes. Pozorování provedená pomocí dalekohledů ESO/VLT a Canada France Hawai'i Telescope ukázala, že těleso s kometárním označením C/2014 S3 (PANSTARRS) je prvním objektem na dlouhoperiodické dráze, které svými vlastnostmi spíše připomíná původní planetku z nitra Sluneční soustavy. Objekt by mohl přinést důležité informace o vzniku Sluneční soustavy.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 9. do 21. 9. 2025. Měsíc po poslední čtvrti ubývá k novu a je na ranní obloze. V pátek 19. 9. odpoledne zakryje na denní obloze Venuši. Saturn je vidět celou noc, další planety ráno. Slunce je poměrně klidné. Kromě zjasňující komety Lemmon na ranní obloze se objevila na jižním nebi blízko Slunci ještě další kometa SWAN. Aleš Svoboda pokračuje ve výcviku a píše o tom na Kosmonautix.cz. V USA se stále obtížně rodí rozpočet NASA na další rok. Vědci možná i proto oznámili unikátní objev zatím nejnadějnějších stop na Marsu, které by mohly souviset s dávným životem. K ISS se má vydat nová, prodloužená verze nákladní lodi Cygnus, verze XL. Uplynulo 95 let od narození významného astronauta Thomase Stafforda.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
Koláž snímků z průběhu zatmění Měsíce pohledem malého refraktoru.