Sluneční soustava
První úplněk roku 2016, ten z 24. ledna, je za námi. Couvající Měsíc opustil večerní nebe a v dalších dnech bude již ve fázi poslední čtvrti, respektive srpku míjet jasné ranní planety. Tím pádem se otevírá stále větší okno v průběhu noci s bezměsíčnou oblohou. Tento stav nahrává pozorování slabých, difúzních objektů, mezi něž řadíme i komety. A jak se jim bude v průběhu února dařit? Celkem 7 by jich mohlo být jasnějších než 15 mag, díky čemuž se dostanou do vizuálního dosahu našich amatérských teleskopů s průměrem objektivu přibližně do 40 cm.
Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.
Planetka 1998 WT24 bezpečně prolétla kolem Země 11. 12. 2015 ve vzdálenosti přibližně 4,2 miliónu kilometrů, což odpovídá zhruba jedenácti vzdálenostem Měsíce od Země. Během tohoto průletu použili vědci NASA radioteleskop DSS-14 v Goldstone (Kalifornie) s anténou o průměru 70 metrů a teleskop GBT (Green Bank Telescope) v západní Virginii s anténou o průměru 100 metrů k výzkumu planetky pomocí radarového mapování. Použitím techniky známé jako bistatický radar vytvořili radarové snímky planetky s nejvyšším rozlišením.
Americká sonda Juno v současné době není z pohledu zájemce o vesmír nijak zajímavá, vždyť jen letí prostorem a k planetě Jupiter dorazí až skoro za půl roku. Zdání ale klame – v lednu se robotický průzkumník stal nejvzdálenějším kosmickým plavidlem, spoléhajícím na sluneční baterie.
Australští vědci našli na dně vyschlého jezera meteorit, který dopadl na zemský povrch 27. listopadu 2015. Na úspěchu akce se velkou měrou podílela data z bolidové sítě Desert Fireball Network (DFN). Úspěch symbolicky slavili na Silvestra 2015, kdy kosmický úlomek vylovili.
Letité rčení říká, že pokud novinový titulek končí otazníkem, tak odpověď na takto vzniklou otázku je „ne“. Pokud by totiž odpověď byla „ano“, titulek by končil vykřičníkem. Na základě studie, kterou zveřejnili astronomové Konstantin Batygin a Mike Brown z California Institute of Technology, nelze vyloučit, že v nejbližších letech za ten titulek vykřičník opravdu umístíme.
Astronomové z Caltechu (Pasadena, CA) uveřejnili v časopise Astronomical Journal článek, který popisuje jejich práci na průzkumu těles Kupierova pásu, vedoucí k popisu hypotetické veliké planety obíhající za daleko za oběžnou drahou Neptunu. Těleso je zatím předpovězeno matematickým modelem, následovat bude vizuální hon po Planetě Devět.
Devátého července 2015 – ve střední Evropě zuřilo horké léto a německý tým naposled dostal díky přenosovým kapacitám sondy Rosetta data z modulu Philae, od té doby zařízení mlčí. Řekli byste si, lander se probudil z hibernace jednou, dokáže to i znova. Jenže „domovská“ kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko se od poloviny srpna již vzdaluje od Slunce směrem k dráze Jupiteru a teploty na jejím povrchu se blíží pro lander vražedné hranici. Vědci ale nejsou ještě připravení vzdát se Philae.
Při pohledu na první detailní snímek z nízké oběžné dráhy ve výšce 385 km nad povrchem trpasličí planety Ceres se nabízí otázka, na co se to vlastně díváme? Stačí obrázek trochu obarvit do červena a právě vyfotografovaný kráter nám nápadně připomene podobné útvary z Marsu. Pokud potom patříte mezi ty, kdo místo kráterů vidí kopce, nedívejte se na tento záběr v níže uvedeném výřezu moc zblízka, abyste dostali alespoň šanci si uvědomit, že to, co je na snímku zachyceno, je opravdu mladý kráter Kupalo o průměru 26 km. Rozlišení snímku je 35 metrů na pixel. Jméno kráteru připomíná praslovanského boha květů, sklizně a léta vůbec. Jeho svátek by v našem kalendáři vycházel na první dekádu července.
Když byla objevena kometa C/2013 X1 (PanSTARRS), zdálo se, že půjde o vcelku zajímavý objekt, který bude viditelný i běžnými triedry. Tato očekávání však byla mírněna kvůli povaze komety – prvotní výpočty totiž ukázaly, že se jedná o dynamicky novou kometu z Oortova oblaku, jež má potenciál spíše zpomalovat rychlost zjasňování při přibližování se ke Slunci. Situace ale bude pravděpodobně poněkud jiná, kometa nám navíc před několika dny předvedla outburst, tedy náhlé zjasnění.
Existence sluneční aktivity, projevující se zejména přítomností slunečních skvrn, je obecně známým faktem. Méně známým faktem může být, že tato aktivita není stálá, že se dlouhodobě mění. Tyto změny jsou dokonce cyklické, s hlavním taktem s délkou přibližně 11 let. Z historie však známe i dlouhá období výrazně snížené aktivity, tzv. velká minima. Nejznámějším je “výpadek” sluneční činnosti mezi roky 1645 a 1715, označovaný jako Maunderovo minimum, který je spojován s celkově chladným klimatem. Současné modely sluneční činnosti mají s existencí dlouhodobých minim principiální problém. M. Švanda z ASU ve spolupráci s kolegy s Francie navrhli elegantní vysvětlení.
Předposlední měsíc roku 2015, listopad, se z hlediska nově nalezených komet docela podařil. Velké oblohové přehlídky zachytily celkem 6 komet, které před tímto měsícem ještě nikdy nebyly zpozorovány. Žádná kometa tentokrát nebyla znovuobjevena což znamená, že katalog očíslovaných krátkoperiodických komet v sobě i nadále obsahuje 330 vlasatic. Chcete se o v listopadu objevených kometách dozvědět více? Pak pokračujte v čtení tohoto článku.
Dne 25. prosince nastal poslední úplněk roku 2015. Nyní se náš vesmírný souputník již přesunul do poslední čtvrti, vychází tedy až po půlnoci a my můžeme využít stále déle trvající tmy v průběhu noci. Nejideálnější situace samozřejmě nastane v době kolem 10. ledna, tudíž okolo novu. A které z objektů můžeme za takových podmínek dobře pozorovat? Ty difúzní a slabé, jakými jsou například i komety. Těch uvidíme v první lunaci letošního roku v našich amatérských dalekohledech hned osm.
1. ledna 1801 objevil Giuseppe Piazzi první planetku za dráhou Marsu. Posléze se ukázalo, že jich tam je statisíce a že tato je pouze největší. Dokonce se vešla do kategorie trpasličích planet. V současnosti kolem ní operuje sonda DAWN a od prosince je na nejnižší oběžné dráze, která pro ni byla plánována. Jde o výšku kolem 385 km nad povrchem. To je asi třetina vůči průměru planetky, která má bezmála 1000 km. Začínají přicházet první snímky. A je to opravdu jiná dimenze pohledů na toto vesmírné těleso.
Rok 2015 se nám chýlí ke svému konci. Během tohoto roku bylo vidět několik komet, které svojí jasností dovolovaly viditelnost v malých dalekohledech či triedrech. Jedna kometa byla dokonce natolik jasná, že ji bylo možné pozorovat pouhým okem. Článek přináší souhrn jasnějších komet viditelných za uplynulý rok a obsahuje přehled očekávaných komet pro rok 2016.
Kvadrantidy, Perseidy, Geminidy - tyto meteorické roje patří k vrcholům kalendáře pozorovatelů meteorů. Jedná se totiž o roje s vysokou aktivitou, která přesahuje běžně 100 meteorů za hodinu a tyto roje jsou, společně s Leonidami, právem řazeny mezi takzvanou "Velkou čtyřku". A právě Kvadrantidy jsou každoročně prvním silným rojem, který můžeme pozorovat a také rojem, který uzavírá období vysoké meteorické aktivity ve druhé polovině roku. Toto období začíná aktivitou meteorického roje Perseid na konci července a končí právě lednovou aktivitou Kvadrantid. Následující období od ledna do června je charakteristické nízkou meteorickou aktivitou a obvykle se mu také říká "Velká jarní díra".
Měsíc říjen byl na nově nalezené komety úspěšný. Bylo potvrzeno celkem 6 nových objevů, ačkoliv dva objekty se nejprve projevovaly asteroidálně a až posléze byla zjištěna jejich pravá kometární podstata. Další dvě komety pak byly znovuobjeveny. Chcete se o kometách, jež mají v názvu, ať už trvale, či jen provizorně, písmena T a U, dozvědět více? Více se dozvíte ve článku.
Kolize mezi planetkami jsou velmi důležitým procesem, neboť ovlivňují jednak jejich oběžnou trajektorii a pak jejich rotační stav. V neposlední řadě však mění i jejich tvar. V extrémním případě katastrofické kolize až tak, že původní těleso je srážkou rozmetáno na mnoho malých úlomků. Avšak i podkatastrofické srážky nevedoucí k rozpadu tělesa vedou k vzniku povrchových kráterů. Opakované kolize tedy jistě mění tvar planetek. Tomáš Henych a Petr Pravec z ASU se tomuto tématu věnovali blíže. V numerické simulaci posuzovali vliv opakovaných srážek na celkové proporce tělesa planetky.
Co všechno skrývá zdánlivě tuctová fotografie pořízená z vesmírné stanice ISS na počátku prosince letošního roku? Budete se divit! Dne 5. prosince 2015 pořídil japonský astronaut Kimiya Yui z paluby ISS v rámci mise za JAXA (Japonskou leteckou a výzkumnou agenturu) tento zdánlivě komorní snímek. V horní části je jasně zahlédnutelná planeta Venuše, kterou nyní najdete na české obloze nad jihojihovýchodním obzorem ještě před svítáním, tedy okolo 6. hodiny ranní. A aby nebyla sama, tak ji vysoko nad ní, u konstrukce ISS, „doplňuje“ slabší hvězda Spica v souhvězdí Panny. Vypadá to, jakoby Spica s Venuší tvořily jakousi spoutanou dvojici. Ovšem to není zdaleka vše, co snímek skrývá…
Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko v létě prolétla přísluním. Její aktivitu ve vzdálenostech od Slunce jen o něco větších, než se nachází naše Země, samozřejmě monitorovala i sonda Rosetta. To se bude dít i nadále, nakonec však ne tak dlouho, jak bylo plánováno. Sonda totiž napodobí modul Philae a přistane na kometě, čímž ukončí svou velice úspěšnou misi. Stane se tak na podzim roku 2016. Ještě předtím ale bude sonda pokračovat ve své práci, jež přináší klíčové poznatky i k nám na Zemi. Mezi ty nejnovější patří to, že se na kometě nachází molekulární kyslík.
