Sluneční soustava
Jako sluneční vítr souhrnně označujeme neustálý proud částic od Slunce do nitra Sluneční soustavy. Jeho popis i matematické modelování procesů v něm probíhajících je jádrem výzkumu skupiny Heliosféry a kosmického počasí Slunečního oddělení ASU. Ve své poslední práci se věnovali modelování turbulence plazmatu na mikroskopických škálách a popisují energetickou kaskádu transformující energii přítomnou na největších škálách do energie jednotlivých částic.
Poslední roky od přistání robota v kráteru Gale se nesou ve znamení postupného popojíždějí jihozápadním směrem. Během zastávek dochází k důkladnému zkoumání jednotlivých hornin, tvořených dávnými usazeninami. To dává vědcům možnost odkrýt dávnou a především vlhčí historii Marsu, protože takové horniny vznikaly například v mělkém jezeře, případně i v tekoucí vodě. Směr jízdy však není náhodný, protože vozítko se musí vyhýbat oblasti obřích černých dun, které mu stojí v cestě do svahů velké hory Aeolis Mons uvnitř kráteru. Tato obří kupa naplavenin je vůbec to nejzajímavější, kvůli čemu se v kráteru původně přistávalo. Cestou do svahů hory bude možné odkrývat postupně různá geologická období Marsu. Nyní ale dostane Curiosity ideální příležitost nahlédnout blíže na černé duny v povzdálí.
Na ranní oblohu se konečně dostává dlouho očekávaná kometa C/2013 US10 (Catalina), která bude v následujících zimních měsících pozorovatelná malými dalekohledy či možná i pouhýma očima (!). Tato dlouhoperiodická, dynamicky nová kometa z Oortova oblaku, byla z našich končin od loňského podzimu nepozorovatelná. Na přelomu minulé zimy a jara 2015 podstoupila konjunkci se Sluncem, po níž se vydala na jižní oblohu, kde strávila drtivou většinu letošního roku. Situace se však mění, kometa proletěla 15. listopadu perihelem, s čímž byla spojená další konjunkce se Sluncem. Již v říjnu přestala být pozorovatelná z jižní polokoule, a co více, nyní, ke konci listopadu, začíná být konečně pozorovatelná i od nás - z polokoule severní. Podmínky pro její pozorování ze střední Evropy se budou už jen zlepšovat!
Planetka (493) Griseldis z hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem byla v březnu letošního roku pravděpodobně bombardována jiným tělesem. Tyto závěry byly publikovány 12. listopadu 2015 na výroční konferenci oddělení planetologie Americké astronomické společnosti, která se konala poblíž Washingtonu.
Jako obvykle, dnes na státní svátek 17. listopadu, nás čeká již tradičně maximum známého meteorického roje – Leonidy. K pravidelnému maximu tedy letos dojde opět dnes v noci ze 17. na 18. listopadu. Jejich činnost trvá přibližně od 6. do 30. listopadu 2015. Za dobrých pozorovacích podmínek je možné vidět kolem 15 meteorů za hodinu. Měsíc se letos bude nacházet pár dní před první čtvrtí, bude zapadat kolem 21:30 SEČ, což znamená, že pozdější noční pozorování nebude rušit. V listopadu jsou kromě Leonid v činnosti i jiné roje. Meteor z roje Leonid si však nemůžeme splést s jiným, protože Leonida se pohybuje velmi rychle. Do zemské atmosféry vstupují téměř nejvyšší možnou vstupní rychlostí, kolem 71 km/s. Meteory vylétávají ze souhvězdí Lva (hlava Lva).
Americká vesmírná agentura otevřela v říjnu dveře průmyslovým firmám, které mají užitečné nápady ohledně iniciativy Asteroid Redirect Mission, přenesení kusu blízko-zemní planetky na oběžnou dráhu okolo Měsíce, kde vyčká příletu astronautů. Co taková mise přinese? A co na ni říkají politici?
Alan Stern, hlavní vedoucí vědeckého týmu sondy New Horizons informoval na stránkách astronomického časopisu Sky & Telescope o deseti nejméně očekávaných objevech, které uskutečnila sonda během průletu soustavou trpasličí planety Pluto v červenci 2015.
Po uplynutí dalšího úplňku, který nastal tentokrát 27. října, se Měsíc postupně přesouvá k fázi poslední čtvrti. To je zároveň pomyslná doba začátku další lunace, v níž budeme mít opět o hodně lepší možnost pozorovat difúzní objekty, mezi něž můžeme zařadit i komety. Před měsícem jsme mohli pozorovat pro jednu lunaci rekordní počet 12 vizuálně viditelných komet. To se sice již opakovat nebude, přesto však můžeme spatřit až 10 komet v čele s nečekaně zjasnělou C/2014 S2 (PanSTARRS), která je viditelná i ve velkýc binokulárech. Zde se dočtete podrobnosti nejen o ní, ale i o dalších kometách jasnějších než zhruba 15 mag.
Bude obrovskou rychlostí vystřelena ze Země, prozkoumá asteroid, ne nepodobný tělesům, která kdysi možná osela Zemi vodou a životem a jednou ho také mohou zahubit, a se vzorky z jeho povrchu přistane v poušti. Ambiciózní mise překročila další důležitou hranici k realizaci.
První podzimní měsíc letošního roku, září, nám přinesl opět nějaké nově objevené komety. Tentokrát však byly pouze tři, z tohoto hlediska se tak jedná spíše o neúspěch. Další kometa pak byla pozorována poprvé ve svém druhém návratu. Která to byla? A jak zní názvy v září nalezených komet? O tom blíže zde.
Projekt ALMA bývá označován za největší astronomickou observatoř současnosti. Jde o téměř sedm desítek rádiových antén spojených do důmyslného interferometru, čímž dohromady vytváří radioteleskop s nebývalým prostorovým rozlišením. Těžištěm pozorovací programu jsou přirozeně objekty daleko ve vesmíru – galaktická jádra, vzdálené hvězdy, černé díry. Radioteleskopy však budou mít i „denní program“, v němž budou pozorovat Slunce. V adaptaci radioteleskopů na sluneční pozorování hrají důležitou roli astrofyzikové z ASU.
V sobotu 31. 10. 2015 se dočkáme relativně blízkého průletu planetky 2015 TB145 kolem Země. Planetka proletí kolem Země v bezpečné vzdálenosti, jen o něco větší než obíhá náš Měsíc. Obyvatelům Země tedy nic nehrozí. Objekt nicméně bude možné sledovat i běžnými amatérskými dalekohledy při nočním pozorování. Pojďme se na následující událost podívat trochu podrobněji.
V červenci 2015 se nejen astronomové, ale i široká veřejnost dočkala: sonda New Horizons úspěšně prolétla kolem trpasličí planety Pluto a vyslala na Zemi první fotografie a další vědecká data. Přenos dat pokračuje, sonda se vzdaluje od Slunce a řídící středisko v nejbližších dnech uskuteční korekce letové trajektorie sondy, aby se mohl realizovat výzkum ještě jednoho, mnohem vzdálenějšího tělesa, jak to bylo plánováno ještě před vypuštěním sondy.
Lidstvo odjakživa provázely komety, ba dokonce možná stály i za vznikem života zde na Zemi. Zatímco mnoho komet zůstane slabými objekty téměř bez povšimnutí, některé z nich doslova zazáří. To se stávat bude a stávalo se to samozřejmě i v minulosti. A právě komet z minulých let, desetiletí i století se bude týkat náš nový článkový seriál. Jako první si připomeneme kometu z 50. let 20. století, C/1956 R1 (Arend-Roland).
Již za pár dní se můžeme těšit na každoroční podzimní roj – Orionidy. Tento meteorický roj je známý také proto, že jeho mateřským tělesem je asi nejznámější kometa vůbec – 1P/Halley. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 až 20. Pozorovat tento roj můžeme přibližně od 15. do 29. října. Maximum pak nastává v noci z 21. na 22. října, možné jsou však i dřívější maxima. I letos jsou okolnosti příznivě nakloněny možnosti dřívějšího maxima, a to v noci ze 17./18. října.
Kvadrantidy jsou jedním z velmi populárních a pozorovatelsky vděčných meteorických rojů, v současnosti patřící dokonce mezi ty nejaktivnější. Vždy kolem 4. ledna s velmi ostrým maximem protíná oblohu i více než 100 meteorů za hodinu. Kromě své zvýšené aktivity jsou pro astronomy Kvadrantidy zajímavé i z jiného důvodu. Zdá se totiž, že jsou velmi mladé a jejich mateřské těleso bylo donedávna zcela neznámým. Pracovníci skupiny meteorů Oddělení meziplanetární hmoty ASU jsou spoluautory práce, jež se oběma otázkami zevrubně zabývá.
Naši předci se postupně prokousávali poznatky, že naše Země je kulatá, jaký má průměr či jak velký a vzdálený je Měsíc. Zákonitě se tedy dostali i k otázce, jaké jsou vzdálenosti mezi jednotlivými planetami. A my se dnes můžeme ptát, kde se vzala ta čísla v učebnicích, která bereme jako samozřejmost.
Dávka novinek z konce minulého týdne byla věnována objevu vodního ledu na trpasličí planetě a také barevnému tónu atmosféry. Když se řekne New Horizons, každému se vybaví Pluto, někteří doplní, že tahle sonda snímkovala i největší měsíc Charon. Ale co zbylé měsíce? I na ně sonda pohlédla svými kamerami, ale jelikož jde o malá tělesa, která navíc obíhají relativně daleko od Pluta, bylo už předem jasné, že není možné pořídit mimořádně detailní fotky. Opět si neodpustím poznámku, že ještě před pár měsíci jsme Pluto znali pouze jako tečku o několika málo bodech. Plným právem proto můžeme o aktuálním období mluvit jako o vědecké sklizni.
3. října 2015 proběhl křest planetky, která byla letos v září pojmenována Izeryna. Stalo se tak díky dvojici astronomů z observatoře v Ondřejově, kteří ji objevili a náleželo jim tedy právo planetku pojmenovat. Jen několik dní předtím vydalo Středisko pro planetky (MPC) při Mezinárodní astronomické unii (IAU) nová jména planetek, mezi nimiž nechybí ani česká stopa a jeden zajímavý bonus na závěr.
Další úplněk, tentokrát ten z 28. září, s sebou přinesl i úplné zatmění Měsíce. Jednalo se o velmi pěknou podívanou, Měsíc je však nyní již v poslední čtvrti a ubývá směrem k novu. To znamená jediné, zlepšuje se viditelnost difúzních objektů, jakými jsou mlhoviny, galaxie, hvězdokupy či komety. A co se těch posledních zmíněných týče, těch uvidíme vizuálně během říjnové lunace rekordní počet. Zajímají vás podrobnosti? Čtěte dále zde!
