Sluneční soustava
Kvadrantidy jsou jedním z velmi populárních a pozorovatelsky vděčných meteorických rojů, v současnosti patřící dokonce mezi ty nejaktivnější. Vždy kolem 4. ledna s velmi ostrým maximem protíná oblohu i více než 100 meteorů za hodinu. Kromě své zvýšené aktivity jsou pro astronomy Kvadrantidy zajímavé i z jiného důvodu. Zdá se totiž, že jsou velmi mladé a jejich mateřské těleso bylo donedávna zcela neznámým. Pracovníci skupiny meteorů Oddělení meziplanetární hmoty ASU jsou spoluautory práce, jež se oběma otázkami zevrubně zabývá.
Naši předci se postupně prokousávali poznatky, že naše Země je kulatá, jaký má průměr či jak velký a vzdálený je Měsíc. Zákonitě se tedy dostali i k otázce, jaké jsou vzdálenosti mezi jednotlivými planetami. A my se dnes můžeme ptát, kde se vzala ta čísla v učebnicích, která bereme jako samozřejmost.
Dávka novinek z konce minulého týdne byla věnována objevu vodního ledu na trpasličí planetě a také barevnému tónu atmosféry. Když se řekne New Horizons, každému se vybaví Pluto, někteří doplní, že tahle sonda snímkovala i největší měsíc Charon. Ale co zbylé měsíce? I na ně sonda pohlédla svými kamerami, ale jelikož jde o malá tělesa, která navíc obíhají relativně daleko od Pluta, bylo už předem jasné, že není možné pořídit mimořádně detailní fotky. Opět si neodpustím poznámku, že ještě před pár měsíci jsme Pluto znali pouze jako tečku o několika málo bodech. Plným právem proto můžeme o aktuálním období mluvit jako o vědecké sklizni.
3. října 2015 proběhl křest planetky, která byla letos v září pojmenována Izeryna. Stalo se tak díky dvojici astronomů z observatoře v Ondřejově, kteří ji objevili a náleželo jim tedy právo planetku pojmenovat. Jen několik dní předtím vydalo Středisko pro planetky (MPC) při Mezinárodní astronomické unii (IAU) nová jména planetek, mezi nimiž nechybí ani česká stopa a jeden zajímavý bonus na závěr.
Další úplněk, tentokrát ten z 28. září, s sebou přinesl i úplné zatmění Měsíce. Jednalo se o velmi pěknou podívanou, Měsíc je však nyní již v poslední čtvrti a ubývá směrem k novu. To znamená jediné, zlepšuje se viditelnost difúzních objektů, jakými jsou mlhoviny, galaxie, hvězdokupy či komety. A co se těch posledních zmíněných týče, těch uvidíme vizuálně během říjnové lunace rekordní počet. Zajímají vás podrobnosti? Čtěte dále zde!
Prázdninová sezóna meteorických rojů byla poměrně chudá na velmi jasné meteory (bolidy). Dne 18.9.2015 v ranních hodinách byl kamerovými systémy sítě CEMeNt (Central European Meteor Network) zaznamenán velmi jasný bolid, jehož relativní jasnost přesáhla jasnost Měsíce v úplňku. Kromě kamerových systémů byl tento bolid pozorován také vizuálně z mnoha míst v České a Slovenské republice.
NASA a její průzkumné automaty nedávno přinesly další střípek do příběhu planety Mars a ukázaly něco, co mohou být stopy po nedávném průtoku slané vody. Co by to znamenalo pro pátrání po možnostech tamního života?
Ani poslední letní měsíc pro obyvatele nad rovníkem, srpen, se co do nově nalezených komet příliš nepředvedl. Objeveny byly stejně jako v červnu celkem 4 nové vlasatice. Díky dvěma dalším kometám, které byly pozorovány již ve druhém návratu a dostaly tak číslo do katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet, byl však srpen v kategorii součtu objevených a znovuobjevených komet nejúspěšnějším z letních měsíců. O jaké nové či staronové komety se jedná? A bude některá z nich viditelná vizuálně? O tom si můžete přečíst zde.
Koho by před dvaceti lety napadlo, když 2. prosince 1995 nosná raketa Atlas dopravila na oběžnou dráhu téměř dvoutunovou sondu SOHO, že půjde o našeho nejúspěšnějšího lovce vlasatic? Dnes už dělíme historii objevů těchto fascinujících ledových cestovatelů sluneční soustavou na dobu před touto sondou a po ní. 13. září letošního roku se v datech kosmického detektoru Solar and Heliospheric Observatory objevila jubilejní kometa s pořadovým číslem 3 000.
Curiosity se nyní plynule posouvá dál na jihovýchod podél tmavých dun, které lemují úpatí kopce Aeolis Mons, známého také jako Mt. Sharp. Než se robot dostane mezi vysoké skalní srázy v úbočí hory, musí překonat dunové pole tmavého písku. To bylo zatím řešeno tak, že se Curiosity posouvá jižněji, kde postupně duny končí. Na posledních snímcích, které nám robot přináší, se objevily natolik bizarní útvary, že se nejde na ně nepodívat.
Udivující geologie Pluta v jediném záběru. I to je aktuálně publikovaný snímek Pluta ve velmi vysokém rozlišení, který se objevil ve čtvrtek 24. 9. 2015 na webu NASA. Snímek pořízený barevnou kamerou je publikován ve zvýrazněných barvách, které dobře odlišují oblasti s různým složením povrchu. Podívejme se na vybrané části i celkový záběr.
Letošní podzim je na jasné komety až nezvykle chudý. Kometu C/2014 Q2 (Lovejoy), jež byla na začátku roku viditelná pouhým okem a ještě nyní si drží jasnost poblíž 11 mag, prozatím žádná kometa v dosahu alespoň binokulárů nenahradila. Bylo to také dílo smůly, protože jižní polokoule od té doby zažila dvě komety pro malé triedry – C/2015 G2 (MASTER) a C/2014 Q1 (PanSTARRS) – s maximy jasnosti 6 mag, respektive 4 mag. K devíti magnitudám se pak na jižním nebi dostala i krátkoperiodická vlasatice 88P/Howell. A zatímco obyvatelé pod rovníkem si nyní pro změnu opět užívají díky kometě 6. hvězdné velikosti C/2013 US10 (Catalina), my si na tento objekt budeme muset počkat do přelomu listopadu a prosince. Jiskřička naděje, že uvidíme poměrně jasnou kometu i předtím, ovšem v posledních několika týdnech stoupla.
Vždy, když už si říkáme, jak úžasné obrázky nám sonda New Horizons poslala od Pluta, překvapí nás nový obrázek. NASA naštěstí zvolila politiku týdenních aktualizací a tak tu máme novou várku obrázků, z nichž ten úvodní je zase zřejmě ten nejúžasnější, jaký jsme mohli dosud spatřit.
F-CHROMA je výzkumný projekt zaměřený na pochopení fyziky sluneční chromosféry během slunečních erupcí. Součástí tohoto projektu je pozorovací kampaň zahrnující amatérské astronomy.
Družicová data mají obrovské využití v praxi. Jednou z aplikací je dálkový průzkum Země, např. v souvislosti s vyhledáváním nalezišť nerostných surovin. Je obvyklé, že pro přesnou lokalizaci je zapotřebí provést měření, např. gravimetrická, v bezprostředním okolí podezřelého místa, a to nejlépe ze Země nebo z letadla. Jaroslav Klokočník z ASU ovšem využil nejmodernější modely zemského gravitačního pole pocházející z družicových i terestrických měření ke globálnímu pohledu na místa nalezišť ropy a zemního plynu v Perském zálivu. Povšiml si, že některé aspekty (deriváty) poruchového gravitačního potenciálu mají v oblastech nalezišť charakteristické chování a mohly by tak posloužit k vytipování míst vhodných pro detailní průzkum.
Podle aktuálních snímků solární observatoře SOHO je zřejmé, že v blízkosti Slunce se pravděpodobně ve středu rozplyne další kometa. Tento úkaz je sice poměrně běžný, ale tato je i jedna z těch jasnějších. Připomeňme si, kde se tyto kometky berou.
Přesně jak NASA slíbila, počínaje 5. zářím začalo stahování zbylých 95 procent dat, která se ještě nachází na palubě sondy New Horizons. Pro nás je důležité, že budou postupně stahovány také snímky bez použití komprese a proto se máme na co těšit. Už první várka dat ukazuje nádherně tajemná zákoutí povrchu Pluta.
Aktualizováno 12. 9. o fotografii celého Pluta, atmosféry bez komprese a měsíčku NIx.
Kráter se záhadnými bílými skvrnami je ve středu pozornosti odborné i laické veřejnosti už od chvíle, kdy DAWN přinesla první detailnější snímky Cerery. NASA právě uveřejnila zdaleka nejdetailnější snímek tohoto kráteru s úžasnými detaily záhadných bílých skvrn.
Dysnomia je jeden doposud známý měsíc trpasličí planety Eris, objevené v roce 2003. V lednu 2005 astronom Mike Brown se svým týmem spolupracovníků uskutečnil upřesňující pozorování Eris prostřednictvím dalekohledu o průměru 10 metrů na W. M. Keck Observatory, Havajské ostrovy a nového naváděcího laserového systému s umělou hvězdou (tzv. systému adaptivní optiky), instalovaného na dalekohledu. V září téhož roku pozoroval Mike Brown čtyři nejjasnější objekty Kuiperova pásu: Pluto, Makemake, Haumea a Eris – u posledního z nich objevil náznak existence měsíce.
NuSTAR je orbitální rentgenový teleskop, který byl vypuštěn do vesmíru v červnu 2012. Do vesmíru ho vynesla raketa Pegasus, která byla upevněna pod trupem letounu L-1011 „Stargazer“. Teleskop má velmi unikátní konstrukci, kdy zrcadla teleskopu jsou umístěna na výsuvném zařízení, 10 metrů od detektorů. Tento stožár byl rozvinut 9 dní po startu mise. Tato technologie umožňuje zaostření přijímaných paprsků před jejich dopadem na detektory.
