Sluneční soustava

Zatímco na naší obloze vládne již téměř půl roku nádherná a velice pomalu slábnoucí kometa C/2014 Q2 (Lovejoy), obyvatelé jižní polokoule si vychutnávají jinou, a momentálně ještě jasnější vlasatici. Tou je teprve v dubnu objevená kometa C/2015 G2 (MASTER).

Další úplněk, tentokrát ten ze 4. května, je nenávratně za námi. Osvětlené procento Měsíce je tedy stále menší a menší, což zlepšuje viditelnost slabých difúzních objektů, jakými jsou právě komety. Osm z nich pak budeme moct zpozorovat většími dalekohledy i vizuálně v nadcházející lunaci s novem 18. května 2015. Které komety to jsou? Zjistit to můžete právě v tomto článku.

Víření čokolády, karamelu a smetany – tento snímek u vás zcela určitě vzbudil velkou chuť na sladkosti. Jemná krémová barva náhorní plošiny na fotografii je obklopena kakaovým práškem na hřbetech proložených pásy karamelového zbarvení vytvářejících scenérii připomínající kosmické kapučíno.

CCTV systém NFC zaměřený na sledování slabých meteorů s limitní mezní hvězdnou velikostí kolem +6,5 mag (meteory) umožňuje výzkum drah méně hmotných meteoroidů v rámci jednotlivých meteorických rojů, případně sporadického pozadí, a také výzkum fragmentace slabých meteorů.

Meteorický roj Lyrid je známý dosti drastickým rušením drah jednotlivých meteoroidů roje, a to hlavně díky gravitačnímu působení planety Saturn. Kromě zjištění střední dráhy proudu Lyrid, který protíná dráhu Země, je tedy možné díky využití citlivé videotechniky provést analýzu jednotlivých vláken meteorického roje, případně zjistit rezonance oběžných dob jednotlivých vláken s planetami Sluneční soustavy.

I když s měsíčním zpožděním, přinášíme Vám informace o tom, že i další měsíc roku 2015, březen, nám přinesl několik zajímavých nově objevených komet. Bohužel žádná z nich nebude vidět očima bez dalekohledu. Chcete se i tak o nich dozvědět více? Čtěte v tomto článku…

Již v průběhu zítřejší noci můžete pozorovat maximum meteorického roje Eta Aquarid. Nejlepší příležitost letos bude v noci z 5. na 6. května v ranních hodinách, kdy nastává tzv. maximum roje. V tu dobu můžeme spatřit 8 až 10 meteorů za hodinu. Meteory tohoto roje však můžeme pozorovat i několik dní před maximem a po něm. Meteory vylétají ze souhvězdí Vodnáře. Pozorování však letos bude rušit svit Měsíce, který je těsně po úplňku.

Průnik a následný dopad meteoritu Čeljabinsk 15. února 2013 byl nepochybně astronomickou událostí roku, ne-li desetiletí či dokonce století. Stovky záznamů z palubních kamer umožnily velmi přesné určení dráhy tohoto přibližně 20metrového tělesa jak v atmosféře, tak v meziplanetárním prostoru. J. Borovička z AsÚ a jeho kolegové si již v článku vydaném v roce 2013 v prestižním časopise Nature všimli, že trajektorie meteoroidu Čeljabinsk je nápadně podobná trajektorii planetky (89039) 1999 NC43 a usoudili, že Čeljabinsk by mohl být odštěpkem tohoto tělesa. Široký mezinárodní tým, jehož součástí byli i pracovníci AsÚ, tuto hypotézu podrobně otestoval a s vysokou statistickou věrohodností vyvrátil.

Mars má již dlouho známé výrazné ledové polární čepičky. Kromě toho je také obklopen pásy ledovců ve středních šířkách severní a jižní polokoule. Tlusté vrstvy prachu zde pokrývají ledovce, takže povrch vypadá jako hornina, avšak měření pomocí radaru ukázala, že pod vrstvou prachu se nacházejí ledovce tvořené zmrzlou vodou.

Kometární prach je ošidným faktorem i při kosmických misích. Pokaždé, když kosmonautiku čeká nějaká technická premiéra, jsou všichni nervózní. Vstupujeme totiž na neprobádané pole a v podstatě ani nevíme, co všechno může nastat. Pozemní týmy se učí za pochodu reagovat na nečekané situace, se kterými se původně nepočítalo. Evropská sonda Rosetta před pár dny dočasně přerušila vědeckou práci a přepnula se do bezpečnostního módu. Pozemní týmy v těchto dnech analyzují přesné příčiny nedávných problémů, které sondu postihly poté, co se setkala s výronem kometárního prachu.

Astronomové si již dlouhou dobu pokládají otázku, proč je povrch nejmenší a nejvnitřnější planety naší Sluneční soustavy tak temný. Až do nynějška neexistovalo žádné uspokojivé vysvětlení této zajímavé skutečnosti. Nyní možná vědci přišli na nové vysvětlení, proč tomu tak je. Studie byla zveřejněna v časopise Nature Geoscience. Vědci zde naznačují, že za vše může poprašek uhlíku z prolétávajících komet, který „barvil“ Merkur na černo po miliardu let.

Pozorování pomocí Hubblova kosmického teleskopu HST poskytla nejlepší důkazy existence podpovrchového oceánu slané vody na Ganymedu – největším měsíci planety Jupiter. Pravděpodobný oceán zřejmě obsahuje více vody než veškeré oceány a moře na naší planetě. Objevená kapalná voda má zásadní význam pro hledání obyvatelných světů mimo planetu Zemi a pro hledání života v podobě, jak ho známe na Zemi.

Astronomové informovali o objevu hvězdy, která prošla ve vnějších oblastech Sluneční soustavy přibližně před 70 000 roky, kdy lidé teprve začali svoji existenci na Zemi. Hvězdný průlet byl pravděpodobně dostatečně blízký, aby ovlivnil dráhy komet ve vnějším Oortově oblaku, avšak neandrtálci a cromagnonci – naši blízcí předchůdci – nebyli ohroženi. Současní astronomové jsou připraveni prozkoumat mnohem více podobných hvězd.

NASA publikovala počátkem roku 2015 na sympóziu NIAC (NASA Innovative Advanced Concepts) předpokládanou konstrukci podmořského robota pro využití při výzkumu moří kapalného metanu a etanu na povrchu Saturnova měsíce Titan. Video a předběžný návrh konstrukce ponorky vytvořil tým pracovníků NASA Glenn´s COMPASS společně s některými výzkumníky z Applied Research Laboratory. Výzva k návrhu konstrukce vzešla od pracovníků NASA, kteří jasně dali za úkol přiblížení realizace myšlenky nového způsobu výzkumu vesmíru a nebeských těles.

První jarní úplněk nastal den před Velikonoční nedělí, tedy 4. dubna. Přes internet jsme mohli vidět úplné zatmění Měsíce. Dnes je Měsíc ve fázi poslední čtvrti. Nezadržitelně se blíží k novu, a to znamená, že se stále zlepšují pozorovací podmínky pro slabé difúzní objekty, jakými jsou nejen mlhoviny, hvězdokupy a galaxie, ale také komety. Devět z nich budeme mít možnost spatřit v nadcházející lunaci i vizuálně. O které se bude jednat? To se dozvíte právě v tomto článku.

Americká sonda Messenger, která ze Země odstartovala 3. srpna roku 2004, v minulém roce oslavila celých deset let ve vesmíru. Jako první stroj v historii se stala umělou družicí nejmenší planety Sluneční soustavy, kolem níž neustále krouží a zblízka ji studuje. Cesta k Merkuru trvala sedm let, byla dlouhá osm miliard kilometrů a Messenger při ní prolétl jednou kolem Země, dvakrát kolem Venuše, třikrát kolem Merkuru a celkem patnáctkrát oběhl Slunce. I přes úspěchy mise, které tyto "ďábelské" manévry následovaly, se nyní má život Messengera schýlit k (téměř) nezvratnému konci...

Během soumraku večer 6. 4. 2015 v 19:31 SELČ byl pozorován další velmi jasný bolid. Převážná část pozorování pochází z oblasti severního Maďarska a jižní poloviny Slovenska. Vzhledem k času úkazu nebyly ještě v provozu ani kamery sítě EDMONd, ani celooblohové kamery Evropské bolidové sítě. Z tohoto důvodu se naše současné znalosti tohoto úkazu opírají o záznamy onboard kamer z automobilů, o vizuální pozorování a také o fotografie stopy, která zůstala viditelná 6 minut po průletu bolidu atmosférou Země.

Únor roku 2015 nám přinesl několik zajímavostí ohledně nově objevených komet. Mezi nimi je například jedna kandidátka na objekt viditelný alespoň prostřednictvím středně velkých přístrojů nebo pozůstatek komety úspěšně pozorovaný českými astronomy. O jaké komety se tedy jedná? Na to se můžete podívat v tomto článku.

Většina z nás ví, co způsobuje polární záře na Zemi. Jsou to nabité částice slunečního větru vnikající do magnetosféry Země, která je odklání do oblastí magnetických pólů Země. Zde potom pronikají do atmosféry a způsobují krásnou nebeskou podívanou. Co však způsobuje neustálé polární záře na největší planetě naší Sluneční soustavy?

Týmu čtyř polských astronomů-amatérů se podařilo objevit novou kometu. Ačkoliv kometa samotná nebude pozorovatelná pouhýma očima nebo malým dalekohledem, jedná se o skutečně velký úspěch v Evropě. Jde totiž po 79 letech o první polskou amatérsky objevenou kometu. Jak se to podařilo? A proč to není tak snadné? Podívejme se na celý objev podrobněji.