Už to nejsou měsíce, ale pouhé dny, které nás dělí od velmi vzácného úkazu na českém nebi – výrazného částečného zatmění Slunce 20. března 2015. Ten den se v dopoledních (pátečních) hodinách Měsíc postaví před sluneční disk a skryje z něj na některých místech naší země přes 73 procent průměru. Na nebi tak při maximální fázi úkazu spatříme přes bezpečný filtr či dalekohledy na hvězdárnách jen líbezný srpek z naší mateřské hvězdy vypadající poeticky jako jakýsi úsměv na obloze. Na co se při pozorování úkazu ještě těšit? A kam se v za jevem vydat na území České republiky?
Již nějaký ten pátek sleduje jádro komety 67P Churyumov-Gerasimenko sonda Rosetta v rámci ambiciózní mise Evropské Kosmické Agentury. 14. února 2015 došlo k zatím nejtěsnějšímu průletu kolem jádra, a kromě prvních snímků z navigační kamery si pojďme shrnout, kam nás zatím Rosetta ve vědomostech o kometách posunula.
I když v současnosti probíhá rozsáhlý projekt hledání nových exoplanet a výzkum možnosti života na nich, neměli bychom zapomínat ani na vlastní „dvorek“, tedy naší Sluneční soustavu. Je zde osm planet, osm různých světů, každá něčím výjimečná a zajímavá. Takže, jaké nejzajímavější věci bychom měli vědět o planetách Sluneční soustavy?
V prvním a druhém dílu seriálu o zajímavých bolidech v databázi EDMOND byly prezentovány bolidy zaznamenané v rámci sítí BRAMON, MeteorsUA, UKMON a CEMeNt v první polovině roku 2014. Třetí díl je věnovaný bolidům, které byly zaznamenány v rámci národních sítí BRAMON a ITMN během třetího čtvrtletí roku 2014, tedy během období činnosti nejznámějšího meteorické roje – Perseid, a také během vysoké aktivity antihelionového zdroje.
Kde končí Sluneční soustava? Tato otázka nabyla na významu před dvěma roky, kdy média přinesla informaci, že „sonda Voyager 1 opustila Sluneční soustavu“. Toto tvrzení je sice přitažlivé, ale jinak značně nepřesné. Voyager 1 opustil heliosféru, plazmovou bublinu obklopující Slunce, a vydal se do mezihvězdného prostoru. Stále je však gravitačně ovlivňován především Sluncem, Sluneční soustavu tedy neopustil. Plazmové bubliny kolem hvězd jsou však nesmírně zajímavé a staly se předmětem teoretické studie Dietera Nickelera a jeho kolegů, působících ve slunečním a stelárním oddělení AsÚ a také v Max-Planck Institutu pro výzkum Sluneční soustavy.
V červnu 2010, krátce poté, co jsme ztratili kontakt s vozítkem Spirit, dosáhla Opportunity půlmaratónu. A uběhlo jen pět roků a máme tu další mezník, když se tento rekordman mezi průzkumníky sluneční soustavy blíží ujetí maratónu na Marsu.
Počítání slunečních skvrn v průběhu času pomáhá ke zjištění aktivity Slunce. Dva indexy pro výpočet sluneční aktivity, které vědci v současné době používají, se ovšem rozcházejí v datech před rokem 1885. Nyní se snaží Mezinárodní tým vědců normalizovat historické výsledky za posledních 400 let. Při výzkumu se zjistilo, že sluneční aktivita je dnes velmi podobná té v minulých dobách, např. v době osvícenství.
Nové fotografie pořízené nedávno pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST zachytily vzácnou událost – přechod tří největších Jupiterových měsíců přes pruhovanou tvář obří plynné planety. HST pořídil řadu snímků úkazu, který zachycuje v akci především tři měsíce: Europu, Callisto a Io.
Zdá se, že nejbližší planeta u Slunce – Merkur – je pravidelně bombardována meteorickým deštěm. Ten je pravděpodobně spojený s kometou, která produkuje četné meteorické roje také na Zemi – Enckeovou kometou. Možný objev tohoto meteorického roje na Merkuru je opravdu vzrušující a obzvlášť důležitý, protože prostředí z plasmy a prachu kolem planety je relativně neprozkoumané.
Únorové obloze vévodí planeta Jupiter, která bude 6. února 2015 v 19 hodin opozici se Sluncem. To znamená, že se planeta nachází přesně na opačném konci oblohy než Slunce a je tedy vidět po celou noc. 6. února 2015 v 8 hodin se Jupiter nejvíce přiblíží k Zemi, a to na vzdálenost 4,346 AU (AU = astronomická jednotka, tedy vzdálenost Slunce - Země), tedy asi 650 milionů km. Podmínky pro pozorování této největší planety Sluneční soustavy jsou tedy velmi příznivé.
Mnohé nezodpovězené otázky fyziky Slunce se týkají koróny, vnější vrstvy sluneční atmosféry, jež se volně rozpíná do meziplanetárního prostoru slunečním větrem. Pozorování prováděná dalekohledy na kosmických družicích v ultrafialové oblasti spektra poskytují až překvapivé detaily koronální struktur. Z nich je zřejmé, že základním stavebním kamenem koróny je smyčka. Smyčka magnetického pole vyplněná horkým plazmatem propojující fotosférické paty s opačnou polaritou magnetického pole. Geometrií koronálních smyček se zabýval v práci publikované v časopise the Astrophysical Journal Jaroslav Dudík (spolupracovník AsÚ, který byl v letech 2013‒2014 na postdocovém pobytu na University of Cambridge) ve spolupráci s Elenou Dzifčákovou z AsÚ a Jonathanem Cirtainem z NASA.
Kosmická sonda NASA s názvem Dawn zahájila závěrečnou fázi přibližování k trpasličí planetě Ceres, k největšímu tělesu pásu asteroidů, aby uskutečnila detailní průzkum tohoto doposud nezmapovaného tělesa.
Podobné otázky jsme si kladli už po přistání Philae na kometě 12. listopadu 2014. Situace se od té doby mírně změnila, protože nyní mají vědci některé nové informace.
S výraznými zjasněními komet (outbursty), hlavně těch krátkoperiodických, se v posledních měsících doslova roztrhl pytel. V listopadu náhle zjasnila kometa C/2013 A1 (Siding Spring), a to o 2 mag. Následně, v prosinci a v lednu, nám předvedla dokonce dva outbursty kometa 15P/Finlay, při obou zjasnila o cca 3 mag. A aby toho nebylo málo, před několika dny „vybouchla“ i velice známá kometa 17P/Holmes. Není už nikterak jasná, ale nebylo to ledajaké zjasnění, protože kometa je nyní jasnější až o 5 mag, čímž se ale vrátila zpět do vizuálního dosahu.
V pondělí 26. ledna došlo k průletu blízkozemní planetky (357439) 2004 BL26 okolo Země. Z pozorování se ukázalo, že tato planetka je doprovázena malým měsícem. Planetka byla zajímavá také tím, že dosáhla na obloze deváté magnitudy a byla tak pozorovatelná i malými amatérskými dalekohledy.
Také na některé české weby dorazila zpráva od zahraničních "ufologú", kteří tvrdí, že se ve skutečnosti jedná o létající talíř [1]. Protože nad lidskou hloupostí zvítězit nelze, tento článek si neklade za cíl s těmito zprávami polemizovat. Chtěl by však zvídavému čtenáři ukázat, jak snímky, na nichž je tento měsíc vidět, správně interpretovat.
Výzkum komety 67P/Churyumov-Gerasimenko úspěšně pokračuje. Již máme i první výsledky z měření celkem sedmi přístrojů na palubě sondy Rosetta, provedených při přibližování k jádru komety.
New Horizons Autor: NASADalo by se říci, že loňský rok byl ve znamení komet. Asi nejdůležitější událostí v roce 2014 bylo přistání na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Avšak také třeba průlet komety C/2013 A1 (Siding Spring) kolem Marsu byl velmi sledovanou podívanou. Již teď, na počátku roku, to vypadá, že rok 2015 bude naopak rokem trpasličích planet. Už v dubnu sonda Dawn přiletí k trpasličí planetě Ceres a v červenci nás čeká nejvíc očekávaný průlet sondy New Horizons kolem Pluta
Quadrantidy Autor: Jakub KoukalTermínem „Velká jarní díra“ nazývají astronomové (a především pozorovatelé meteorických rojů) období přibližně od poloviny ledna do konce dubna. Lépe můžeme toto období vymezit pomocí meteorických rojů: „jarní díra“ začíná po skončení aktivity Quadrantid a trvá do začátku aktivity meteorického roje Lyridy.
Huygens přistává na Titanu, představa ilustrátora Autor: ESA–C. Carreau/Schröder, Karkoschka et al (2012)14. ledna 2005 se evropská sonda Huygens zapsala nesmazatelným písmem do historie vesmírného průzkumu. Znamenala mimořádný technický a vědecký úspěch. Podařilo se jí totiž přistát a vysílat z povrchu Saturnova měsíce Titanu. Tyto informace vědcům pomáhají napovědět, jak vznikl život na Zemi. Titan je totiž naší domovské planetě v mnohém podobný. Do jisté míry můžeme říci, že jsou na něm podmínky, jaké panovaly na mladé Zemi, než se na ní vyskytl život. Pojďme společně zavzpomínat a poodhalit roušku tajemství halící Saturnův měsíc jako jeho hustá atmosféra.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2026. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nízko nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zřejmě jen přechodně nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2. Super Heavy Starship nakonec v noci na pátek po zážehu motorů neodstartovala k plánovanému 13. letu, odklad znamená další pokus v tomto týdnu. Před 15 lety jsme mohli naposledy sledovat na obloze raketoplán.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“
„Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
