Sluneční soustava
Planetce Apophis je věnována náležitá pozornost odborné veřejnosti, neboť se jedná o blízkozemní planetku s potenciálním rizikem impaktu na Zemi v budoucnosti. Dnes je již jistě vyloučena srážka v roce 2029, kdy proletí tato planetka těsně kolem Země (blíže, než obíhají geostacionární družice), avšak předpovědi dalších přiblížení jsou zatíženy větší chybou. Tyto chyby mají původ i v tom, že nejsou dostatečně přesně známy základní popisné parametry této planetky. Petr Scheirich a Petr Pravec z AsÚ se podíleli na studii, která měla za cíl tyto parametry zpřesnit.
Blížící se jarní rovnodennost přináší spolu s vyrovnáním délky dne a noci, pomalým nástupem jarního počasí či vzácným částečným zatměním Slunce jeden velmi zajímavý každoroční úkaz na obloze. Pokud máte možnost pobýt právě v následujících 14 dnech někde na vysočině, vysoko v horách či nejlépe v oblastech tmavé oblohy, kde je čistý vzduch a minimální umělé osvětlení, rozhodně si jej nenechte ujít. Právě v těchto dnech začíná nejlepší viditelnost zvířetníkového světla.
Další z řady úplňků se nad našimi hlavami ukázal 5. března. Nyní se osvětlená část povrchu Měsíce zmenšuje, ten tak během noci čím dál tím méně ruší teleskopickému pozorování mlhavých objektů, jakými jsou třeba i komety. Těch jsme mohli v předešlé lunaci spatřit pouze 7, v březnu jich však bude až 11. Které to budou? To se dozvíte v následujících odstavcích.
Ke Slunci se blíží poměrně neznámá krátkoperiodická kometa, která byla objevena teprve v roce 2003. Tehdy ji nalezla slavná automatická přehlídka oblohy LINEAR, a to při jasnosti 19,0 mag. Kometa pak byla pozorována i v roce 2009, v obou návratech dosáhla maxima jasnosti mezi 17 a 18 mag, tedy celkem hluboko pod vizuálním dosahem. Nyní jsme na prahu třetího pozorovaného návratu komety a ta má teď jistý potenciál překvapit.
V souvislosti s počátkem roku 2015 a konkrétně s jeho prvním měsícem lednem nám do seznamu přibyly některé nově objevené komety. Jaké je jejich označení, typ a co pro nás možná připraví? To a mnohem více se dozvíte v následujících odstavcích.
Českým astronomům se podařil další husarský kousek. Zachytili „ducha“ rozpadlé komety C/2015 D1 (SOHO) – nedávného hitu družice NASA a ESA. Snímek byl pořízen 27. února 2015 robotickým dalekohledem BOOTES-1A ve Španělsku. Tato kometa byla objevena před pár dny v koronografu kosmické sondy SOHO, kometa však svůj blízký průlet kolem Slunce nepřežila. Zůstal po ní jen rozptýlený oblak prachu, který je obtížně pozorovatelný, velmi nízko nad obzorem na večerní obloze.
Už to nejsou měsíce, ale pouhé dny, které nás dělí od velmi vzácného úkazu na českém nebi – výrazného částečného zatmění Slunce 20. března 2015. Ten den se v dopoledních (pátečních) hodinách Měsíc postaví před sluneční disk a skryje z něj na některých místech naší země přes 73 procent průměru. Na nebi tak při maximální fázi úkazu spatříme přes bezpečný filtr či dalekohledy na hvězdárnách jen líbezný srpek z naší mateřské hvězdy vypadající poeticky jako jakýsi úsměv na obloze. Na co se při pozorování úkazu ještě těšit? A kam se v za jevem vydat na území České republiky?
Již nějaký ten pátek sleduje jádro komety 67P Churyumov-Gerasimenko sonda Rosetta v rámci ambiciózní mise Evropské Kosmické Agentury. 14. února 2015 došlo k zatím nejtěsnějšímu průletu kolem jádra, a kromě prvních snímků z navigační kamery si pojďme shrnout, kam nás zatím Rosetta ve vědomostech o kometách posunula.
I když v současnosti probíhá rozsáhlý projekt hledání nových exoplanet a výzkum možnosti života na nich, neměli bychom zapomínat ani na vlastní „dvorek“, tedy naší Sluneční soustavu. Je zde osm planet, osm různých světů, každá něčím výjimečná a zajímavá. Takže, jaké nejzajímavější věci bychom měli vědět o planetách Sluneční soustavy?
V prvním a druhém dílu seriálu o zajímavých bolidech v databázi EDMOND byly prezentovány bolidy zaznamenané v rámci sítí BRAMON, MeteorsUA, UKMON a CEMeNt v první polovině roku 2014. Třetí díl je věnovaný bolidům, které byly zaznamenány v rámci národních sítí BRAMON a ITMN během třetího čtvrtletí roku 2014, tedy během období činnosti nejznámějšího meteorické roje – Perseid, a také během vysoké aktivity antihelionového zdroje.
Kde končí Sluneční soustava? Tato otázka nabyla na významu před dvěma roky, kdy média přinesla informaci, že „sonda Voyager 1 opustila Sluneční soustavu“. Toto tvrzení je sice přitažlivé, ale jinak značně nepřesné. Voyager 1 opustil heliosféru, plazmovou bublinu obklopující Slunce, a vydal se do mezihvězdného prostoru. Stále je však gravitačně ovlivňován především Sluncem, Sluneční soustavu tedy neopustil. Plazmové bubliny kolem hvězd jsou však nesmírně zajímavé a staly se předmětem teoretické studie Dietera Nickelera a jeho kolegů, působících ve slunečním a stelárním oddělení AsÚ a také v Max-Planck Institutu pro výzkum Sluneční soustavy.
V červnu 2010, krátce poté, co jsme ztratili kontakt s vozítkem Spirit, dosáhla Opportunity půlmaratónu. A uběhlo jen pět roků a máme tu další mezník, když se tento rekordman mezi průzkumníky sluneční soustavy blíží ujetí maratónu na Marsu.
MESSENGER se brzy zřítí na Merkur, ale to je skvělá příležitost jej nasnímat v ještě větším detailu.
Počítání slunečních skvrn v průběhu času pomáhá ke zjištění aktivity Slunce. Dva indexy pro výpočet sluneční aktivity, které vědci v současné době používají, se ovšem rozcházejí v datech před rokem 1885. Nyní se snaží Mezinárodní tým vědců normalizovat historické výsledky za posledních 400 let. Při výzkumu se zjistilo, že sluneční aktivita je dnes velmi podobná té v minulých dobách, např. v době osvícenství.
Nové fotografie pořízené nedávno pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST zachytily vzácnou událost – přechod tří největších Jupiterových měsíců přes pruhovanou tvář obří plynné planety. HST pořídil řadu snímků úkazu, který zachycuje v akci především tři měsíce: Europu, Callisto a Io.
Zdá se, že nejbližší planeta u Slunce – Merkur – je pravidelně bombardována meteorickým deštěm. Ten je pravděpodobně spojený s kometou, která produkuje četné meteorické roje také na Zemi – Enckeovou kometou. Možný objev tohoto meteorického roje na Merkuru je opravdu vzrušující a obzvlášť důležitý, protože prostředí z plasmy a prachu kolem planety je relativně neprozkoumané.
Únorové obloze vévodí planeta Jupiter, která bude 6. února 2015 v 19 hodin opozici se Sluncem. To znamená, že se planeta nachází přesně na opačném konci oblohy než Slunce a je tedy vidět po celou noc. 6. února 2015 v 8 hodin se Jupiter nejvíce přiblíží k Zemi, a to na vzdálenost 4,346 AU (AU = astronomická jednotka, tedy vzdálenost Slunce - Země), tedy asi 650 milionů km. Podmínky pro pozorování této největší planety Sluneční soustavy jsou tedy velmi příznivé.
Mnohé nezodpovězené otázky fyziky Slunce se týkají koróny, vnější vrstvy sluneční atmosféry, jež se volně rozpíná do meziplanetárního prostoru slunečním větrem. Pozorování prováděná dalekohledy na kosmických družicích v ultrafialové oblasti spektra poskytují až překvapivé detaily koronální struktur. Z nich je zřejmé, že základním stavebním kamenem koróny je smyčka. Smyčka magnetického pole vyplněná horkým plazmatem propojující fotosférické paty s opačnou polaritou magnetického pole. Geometrií koronálních smyček se zabýval v práci publikované v časopise the Astrophysical Journal Jaroslav Dudík (spolupracovník AsÚ, který byl v letech 2013‒2014 na postdocovém pobytu na University of Cambridge) ve spolupráci s Elenou Dzifčákovou z AsÚ a Jonathanem Cirtainem z NASA.
Kosmická sonda NASA s názvem Dawn zahájila závěrečnou fázi přibližování k trpasličí planetě Ceres, k největšímu tělesu pásu asteroidů, aby uskutečnila detailní průzkum tohoto doposud nezmapovaného tělesa.
Podobné otázky jsme si kladli už po přistání Philae na kometě 12. listopadu 2014. Situace se od té doby mírně změnila, protože nyní mají vědci některé nové informace.
