Světelné echo V838 Mon Autor: Hubble/NASAMnožství hvězd ve vesmíru nesvítí stále stejně, ale mění se. Existují desítky různých příčin těchto změn; řadě z nich astronomové ještě nerozumějí a to je důvod, proč je o výzkum proměnných hvězd tak velký zájem. Proměnné hvězdy proto pozorují nejen profesionální astronomové, ale celá řada nadšenců po celém světě.
Proč je pozorujeme? Díky tomu, že hvězdy mění svou jasnost, víme o nich mnohem více než o hvězdách, které mají jasnost konstantní. Dokážeme tak zjistit jejich hmotnost, velikost, vzdálenost i vnitřní stavbu hvězd. Tyto údaje nám pak dávají lepší obraz o hvězdném vývoji a tím i celkové struktuře vesmíru. Nejde ovšem jen o tyto hvězdy samotné - v posledních letech se zájem vědců zaměřil i na sledování a objevování tzv. exoplanet, tedy planet obíhajících kolem cizích hvězd.
Proč se hvězdy mění
Existují dva základní typy proměnnosti hvězd:
Geometrické: jedná se většinou o vícehvězdný systém, ve které při pohledu ze Země jedna hvězda zakrývá druhou (viz animace níže). Protože tyto hvězdy jsou blízko u sebe, vidíme je jako jednu hvězdu, která mění svou jasnost.
Fyzické: hvězda mění přímo své fyzikální parametry – teplotu a rozměr, čímž se mění její jasnost - to se projevuje také pulzacemi v atmosféře, erupcemi, výbuchy.
Každý typ má ovšem desítky dalších podtypů podle konkrétní příčiny proměnnosti, které se mohou i navzájem kombinovat.
Světelná křivka ukazuje, jak se mění jasnost hvězdy v průběhu času. Ze světelné křivky hvězdy se dá vyčíst mnoho informací. Jasnost této hvězdy je většinu času v maximální hodnotě = s hvězdou se nic neděje. Jakmile se jasnost snižuje nebo zvyšuje = s hvězdou se něco děje.
Zde je typický příklad zákrytového systému, při poklesu jasnosti dochází k zákrytu jedné hvězdy druhou hvězdou. Dlouhodobým pozorováním lze zjistit periodu, rozsah jasnosti a další zajímavé parametry.
Mgr. Martin Mašek (*1988 v Liberci), vášnivý pozorovatel deep-sky objektů, komet, proměnných hvězd a planetek. Vystudoval geografii na TU Liberec. Operátor robotických dalekohledů FRAM fyzikálního ústavu AV ČR, které jsou umístěny na observatořích Pierra Augera v Argentině a CTA v Chile a La Palmě. Je ve výkonném výboru Sekce proměnných hvězd a exoplanet, dále je členem Klubu astronomů Liberecka, SMPH a APO. Rovněž objevitel mnoha proměnných hvězd a komety C/2024 Y1. Je po něm pojmenována planetka č. 9841.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 94 – Galaxia Mačacie oko
Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu.
M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn.
Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy.
Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti.
Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
25.2. až 18.4.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
