Radarový snímek povrchu Venuše pořízený sondou Magellan Autor: NASA/JPLKolem planet ve Sluneční soustavě obíhají v některých případech až desítky známých měsíců. Většina z nich je bez jakékoliv atmosféry (jako například náš Měsíc), některé mají dokonce vlastní hustou atmosféru (Saturnův měsíc Titan). Nejvíce měsíců obíhá kolem dvou největších planet – Jupitera a Saturnu – zatímco kolem Marsu krouží dva malé satelity připomínající asteroidy. Ale jak je to s Venuší, která je stejně velká jako Země?
Radiové odezvy od denního bolidu 31.3.2014 Autor: Marcel BělíkVečer 31. března 2014 prolétl nad západní a střední Evropou jasný bolid. Zachycen byl také kamerami na stanicích české části Evropské bolidové sítě, jak je popsáno v článku dr. Spurného. I když byl jeho let atmosférou nasměrován téměř ideálně pro již fungující část radiové pozorovací sítě, nebyl záznam na tomto pozorování téměř žádný. Špatný výsledek, chtělo by se říci. Ovšem opak je pravdou.
Marsovská Eifflevka ořez Autor: NASA/JPL-CaltechČasto se setkávám se zajímavými a obvykle i vtipnými narážkami na vzhled kamenů v okolí vozítek Curiosity nebo Opportunity na povrchu Marsu. Občas už to tak úsměvné není, když v tom někdo opravdu vidí výtvory mimozemšťanů, ale pokud to máme brát jako zajímavost a odlehčení, pak stojí za to se porozhlédnout.
Planeta Merkur v nepravých barvách Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of WashingtonPlanetu Merkur je obtížné jasně definovat. Podle nových výzkumů to vypadá, že stopy vulkanických explozí na jejím povrchu zrovna nesouhlasí s teorií jejího vzniku. Nejnovější objevy dokonce zvyšují šance, že se Merkur mohl vytvořit ve větší vzdálenosti a migrovat směrem ke Slunci.
Údajný meteorit zachycený parašutistou Autor: Anders Helstrup; http://i1.ytimg.com
Začátkem dubna se v médiích objevila zpráva, že se norskému parašutistovi podařilo nafilmovat, jak jej během jednoho seskoku jen těsně minul meteorit. Měl obrovské štěstí, nebo se jedná o podvod?
Souhrnný snímek z maxima Lyrid Autor: Hvězdárna Valašské MeziříčíVelká jarní díra končí a my se po třech a půl měsících slabé meteorické činnosti brzo dočkáme první výraznější změny – meteorického roje Lyrid. Tento roj můžeme pozorovat přibližně od 16. do 26. dubna. Maximum letos nastává z 22. na 23. dubna, tedy v noci z úterý na středu, a trvá pouze několik hodin. Odhad doby hlavního maxima roje je od 15h (SELČ) do 23h (SELČ), jako nejpravděpodobnější se jeví 20h (SELČ).
Znovuobjevový snímek komety 300P, dalekohled sledoval pohyb komety, hvězdy se během expozice protáhly. Autor: Martin Mašek, FRAM/GLORIAVětšina komet obíhá kolem Slunce po protáhlých eliptických drahách s periodami mnoho tisíc let, některé navštíví vnitřní Sluneční soustavu pouze jednou. Jiné komety se ke Slunci vracejí pravidelně v kratším intervalu. Komet, které byly pozorovány alespoň ve dvou obězích kolem Slunce, známe již 300. A ta jubilejní třístá nese českou stopu!
Gejzíry vody na Europě v představě výtvarníka Autor: NASA/ESA/K. Retherford/SWRIHubblův kosmický dalekohled HST pozoroval oblaka vodní páry nad ledovými oblastmi v okolí jižního pólu Jupiterova měsíce Europa. Astronomové předpokládají, že se jedná o první zřetelný důkaz výtrysků vody nad povrch tohoto měsíce.
Jedna z fotografií bolidu Příbram Autor: Astronomický ústav AV ČR Ondřejov
Letošního 7. dubna si připomeneme 55 let od události, která dokázala, že československá astronomie patří mezi špičku ve svém oboru. Ten večer prolétl nad naším územím mimořádně jasný bolid a jeho pozůstatky byly později nalezeny východně od Příbrami. Českým vědcům se podařilo vypočítat mimo jiné i původní dráhu ve sluneční soustavě a tak poprvé na světě bylo možné držet v ruce meteorit, u kterého byl zjištěn jeho původ.
Enceladus model oceánu pod vrstvou ledu Autor: NASANASA pomocí sondy Cassini a sítě radioteleskopů Deep Space Network dokázala, že na Saturnově měsíci Enceladu se nachází velký oceán pod vrstvou ledu. Potvrzuje se tak definitivně domněnka, kterou měli vědci na stole poté, co byly v roce 2005 objeveny výtrysky ledu a páry v oblasti jižního pólu tohoto ledového měsíce. Rozšiřuje se tím naše představa o obyvatelných zónách ve sluneční soustavě.
Erupce X5 na Slunci 25.2.2014 Autor: SDO/NASAČeští vědci poskytli detailní trojrozměrný popis sluneční erupce
Sluneční erupce a kosmické počasí, to je také výzkum ve Slunečním oddělení Astronomického ústavu AV ČR. Přinášíme informaci o velmi zajímavé erupci, kterou společně zpracovali astronomové z několika evropských institucí. Studie byla publikována v prestižním časopise The Astrophysical Journal v březnu tohoto roku a také v online verzi časopisu Science.
Dráhy nejvzdálenějších známých těles Sluneční soustavy Autor: Scott Sheppard a Chad Trujillo Ve Sluneční soustavě bylo objeveno nové velmi vzdálené těleso, které posunulo její vnější hranice do středu pozornosti. Nová práce, kterou publikovali Scott Sheppard (Carnegie Institution for Science) a Chadwick Trujillo (Gemini Observatory), informuje o objevu vzdáleného tělesa, které dostalo označení 2012 VP113. Bylo objeveno za hranicí známého vnějšího okraje Sluneční soustavy. Jeho průměr se odhaduje na 450 km. Kolem Slunce obíhá v periodě 4274 roků.
Umělecká představa prstence při pohledu z planetky Chariklo. Autor: ESO, NASA.Kentaur Chariklo má dva prstence
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (010/2014): Pozorování provedená na mnoha místech jižní Ameriky včetně observatoře La Silla v Chile přinesla překvapivý objev. Vzdálená planetka Chariklo má systém dvou prstenců. Jedná se o teprve pátý objekt ve Sluneční soustavě (a o zdaleka nejmenší těleso), u kterého byl prstenec objeven. Původ tohoto útvaru je však záhadou. Mohlo by se jednat o pozůstatek kolize, při které na oběžné dráze kolem planetky vznikl disk trosek. Výsledky byly zveřejněny ve vědeckém časopise Nature 26. března 2014.
Mars Reconnaissance Orbiter Autor: NASA/JPLJako mrknutí oka je z geologického hlediska časový okamžik mezi dvěma snímky, z nichž na druhém byla na povrchu planety Mars objevena nová úžlabina na vnitřním svahu kráteru. Tyto snímky z kosmické sondy NASA pojmenované Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) ukázaly nový kanál na svahu kráterového valu v oblasti Terra Siernum na jižní polokouli planety. Fotografie byly pořízeny 5. listopadu 2010 a 25. května 2013.
Fotografie Marsu Autor: NASAZatímco jasná planeta Jupiter se stává pomalu ale jistě objektem večerní oblohy, není už zdaleka jedinou k pozorování v průběhu první poloviny noci. Dalším výrazným planetárním objektem se stává naoranžovělý Mars, který najdeme pozdě v noci nízko nad jihovýchodním obzorem v souhvězdí Panny u jasné hvězdy Spica. Právě Mars (a později i Saturn) bude mimořádným lákadlem k pozorování v pozdních jarních i letních měsících. V úterý 8. dubna se totiž octne po více jak dvou letech v opozici se Sluncem a bude pozorovatelný po celou noc. Navíc půjde o dosti výraznou opozici – marsovský kotouček přesáhne úhlový průměr 15” a planeta se tak stane dobře pozorovatelná i středními dalekohledy. Do nejvýraznější opozice, ke které dochází průměrně jednou za 15 let, si ovšem musíme ještě 4 roky počkat.
Skvrny na zapadajícím Slunci. Autor: Martin GembecRok co rok se opakuje diskuse nad začátkem jara. Nejinak tomu zajisté bude i letos. Ze školních lavic má většina populace jako začátek jara zažité datum 21. března, a proto jsou mnozí v posledních letech zaskočeni informací, kterou jim poskytuje kalendář, uvádějící, že jaro začíná již o den dříve. A bude tomu tak i v letošním roce, kdy se jara dočkáme již v tento den. Ti, u nichž tato informace vzbudí další zájem, se dokonce dopracují ke zjištění, že jaro nezačíná 20. března obecně, ale přesně v 17h 56m SEČ. Jak to tedy s tím jarem skutečně je?
Detail centrálních vrcholků v kráteru Hausen na Měsíci Autor: Lunar Reconaissance Orbiter, NASAAčkoli poslední lidé se na Měsíci procházeli již před 42 roky, také dnes si můžeme udělat alespoň nějakou představu, jakou asi zažívá astronaut procházející se po kopcích na měsíčním povrchu. Je to díky šikmým detailním záběrům lunární oběžnice LRO.
Čeljabinský bolid a nalezený meteorit. Autor: Telegraph.co.uk.Nejmenší planetky se srážejí se Zemí relativně často. Projevy jejich neškodné exploze v atmosféře označujeme jako bolidy, zbytky po těchto explozích mohou dopadnout na povrch Země jako meteority. Větší planetky se do Země trefí (naštěstí pro nás) jen výjimečně. Mnohem více jich však prolétá v blízkém okolí Země. Oba typy událostí se čas od času dostanou do médií, ale zdaleka ne všechny (to by ostatně média nepsala o ničem jiném). O velkém procentu těchto událostí se dokonce nedozvíme vůbec. Malé planetky ve většině případů explodují nad neobydlenými oblastmi, kde nezpůsobí žádný rozruch. Stejně tak i jejich průlety okolo Země naše technika mnohdy nezaznamená. Jak často k podobným událostem dochází se pokusí přiblížit tento článek.
Obloha nad jihem 10. března 2014, data: Stellarium Autor: Martin GembecKrásné počasí posledních dnů jistě nenechá chladnými nikoho z okukovačů krás noční oblohy. 10. března večer jsou pouze 7° od sebe Měsíc a planeta Jupiter. I v dalších dnech ale bude na obou tělesech co pozorovat.
Rozpadlý asteroid P/2013 R3 Autor: NASA / HSTHubbleův vesmírný dalekohled vyfotografoval rozpad asteroidu, jak ještě předtím nikdo neviděl. Rozpadl se totiž na nejméně deset kusů. Podle označení P/2013 R3 (Catalina-PANSTARRS) by se zdálo, že jde o běžný rozpad kometárního jádra, jak se děje při přiblížení ke Slunci, ovšem doposud nebylo něco podobného pozorováno v pásu asteroidů (rozpadlé těleso má běžnou planetkovou dráhu).
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
