Sjednocení temné hmoty a temné energie?
Představy o temné hmotě (skryté, nám neviditelné, hmotě, která obklopuje všechny galaxie) a temné energii (urychlující síle rozpínání vesmíru) mají ještě svá velká, neodhalená tajemství. Astronomové je objevili, ale nemají žádnou opravdu přesvědčivou představu o tom čím vlastně ve skutečnosti jsou. Nová teorie výzkumného pracovníka Vanderbiltovy univerzity v Tennessee, teoretického fyzika Roberta Scherrera (na snímku), nabízí možná vysvětlení. Scherrer tvrdí, že temná hmota i temná energie jsou vlastně dvě stránky jedné a téže neznámé síly, nazvané "K-essence field" tedy něco jako "K-podstata prostoru". Za jistých podmínek by toto pole mělo mít odpudivou sílu temné energie a za jiných podmínek, by se shlukovalo a simulovalo tak efekt neviditelných částic.
Sluneční sonda SOHO je již delší dobu "rekordmanem" co se týče počtu objevených komet. Docela nedávno byl oznámen objev již 750- té komety a pro naprostou většinu (přes 700 komet) z těchto komet už byla spočtena a oficinálně zveřejněna dráha. Až na několik málo výjimek se jedná o tzv. sluneční lízače, tj. komety, jejichž perihely leží pod 0.1 AU (to je asi 10 slunečních poloměrů). Hodně používaný název pro tyto komety je převzatý z anglosaské literatury a zní "sungrazers". Jeden z těchto sungrazerů je vidět na horním obrázku v těsné blízkosti Slunce jako svítící stopa (Slunce je na tomto snímku za sondy SOHO zakryto terčíkem a jeho okraj je identický s bílou půlkružnicí).
Těsně před příletem sondy k Saturnu uvolnili letoví kontroloři tento barevný obrázek Titanu, největšího Saturnova měsíce. Snímek ukazuje měsíc tak, jak bychom ho viděli očima, v přirozených barvách, obklopený silným příkrovem atmosféry bohaté na organické molekuly, které mu dodávají tento mdlý a nevýrazný oranžový přísvit.
Americká kosmická sonda CASSINI se po téměř sedmiletém "putování" sluneční soustavou blíží ke svému cíli - k planetě Saturn. Tento robot v ceně asi 3,3 miliardy dolarů již překonal vzdálenost více než 2 miliardy km. Vše podstatné a důležité pro další osud sondy se bude odehrávat v noci ze středy na čtvrtek, tj. z 30. 6. na 1. 7. 2004. Přestože výzkum planety a jejích měsíců provádí sonda již několik měsíců, ten hlavní výzkum bude zahájen až po absolvování kritického manévru - navedení na eliptickou oběžnou dráhu kolem planety.
Společná meziplanetární sonda NASA - ESA, pojmenovaná po význačných osobnostech zkoumání Saturnu, Cassini/Huygens, vstoupí zanedlouho na oběžnou dráhu okolo Saturnu. Bude to přesně ve čtvrtek 1. července, v 03:36 UTC (05:36 SELČ). Asi o devadesát minut později, tedy těsně po sedmé hodině ráno se také přiblíží k planetě na nejmenší vzdálenost při celé misi. Již nikdy v budoucnosti nebude Saturnu tak blízko.
Je to zvláštní, ale Měsíc nemá většina hvězdářů příliš v lásce. Jeho oslnivé světlo kazí pozorování mnohem vzdálenějších vesmírných objektů a pozorovatelé v době, kdy je kolem úplňku, většinou odpočívají či zpracovávají své minulé záznamy, účastní se nejrůznějších seminářů a sympózií nebo jednoduše čekají na příznivější podmínky. Ruku na srdce, není to škoda? I když je Měsíc čtyřikrát menší než Země, pohybuje se pouze 400 tisíc kilometrů daleko, takže na něm můžeme i malým dalekohledem, triedrem nebo dokonce pouhýma očima zahlédnout celou řadu podivuhodných detailů.
Ačkoli se noční svítící mraky (noctilucent clouds - NLC) objevují nejčastěji ve vyšších zeměpisných šířkách, tedy např. ve Skandinávii nebo Kanadě, byly okolo slunovratu spatřeny i v mnohem jižnějších polohách. Pokud tedy po západu Slunce spatříte nad západním či severním obzorem vysoko na obloze světélkující modrobílá vlákna, pak jste pravděpodobně spatřili noční svítící mraky.
