T Leporis a srovnání se SluncemTisková zpráva Evropské jižní observatoře (006/2009): Tým francouzských astronomů pořídil dosud nejostřejší a nejdetailnější záběry vzdálených hvězd. Snímky byly získány pomocí interferometru ESO/VLTI, který poskytuje rozlišení odpovídající teleskopu s objektivem o průměru 100 m! Jedním z takto pozorovaných objektů, se stala nenápadná hvězda T Leporis, u níž se vědcům podařilo odhalit sférickou molekulární obálku. Úhlová velikost hvězdy na obloze je srovnatelná s pozorováním objektu o velikosti dvoupatrového domu na povrchu Měsíce [1].
Ještě tam chvíli vydrž, Discovery!V pátek 20. února se na mysu Canaveral sešli manažeři NASA, aby zhodnotili přípravu raketoplánu Discovery, který má k Mezinárodní kosmické stanici doručit solární panely. Výsledkem byl ne zrovna překvapivý čtvrtý odklad startu, tentokrát dokonce na neurčito.
Rentgenový dosvit gama záblesku GRB 080916C zachycený družicí SwiftHned první gama záblesk, který mohl kosmický dalekohled Fermi detailně zkoumat, se ukázal
být v mnoha ohledech naprosto výjimečným - jeho celková energie předčila zatím všechny dosud
zachycené záblesky. Astronomové nyní doufají, že se jim díky této události podaří zjistit více
o procesech, které jsou příčinami těchto záblesků.
Česká vlajka ve středisku ESRIN v Itálii Počátkem letošního roku vznikl v diskusi na portále kosmo.cz smělý nápad založit v České republice muzeum kosmonautiky. To by se mělo podle iniciátorů zabývat nejen českou (potažmo československou) kosmonautikou ale oborem jako takovým.
Nejnovější snímek z Evropské jižní observatoře podrobně odhaluje spletité struktury jedné z největších a nejjasnějších mlhovin na obloze - mlhoviny Carina (NGC 3372). Hvězdný vítr a silné záření mnoha hmotných hvězd zde rozhání rozlehlý rodný oblak prachu a plynu. Rozsáhlý snímek zachycuje celou škálu vesmírných objektů. Od mladých hvězdokup, přes rozlehlou prachoplynnou mlhovinu, prachové pilíře, globule, až po jednu z nejúžasnějších dvojhvězd ve vesmíru. Snímek vznikl na 2,2 metrovém dalekohledu ESO/MPG s přístrojem Wide Field Imager (WFI) a expozicí přes šest různých filtrů. Dalekohled je umístěn na observatoři La Silla v Chile.
Kapky vody na vzpěrách sondy Phoenix?Celý svět předevčírem oblétla zpráva o dalším důkazu přítomnosti vody na Marsu. Na tom by nebylo nic až tak divného, voda pod povrchem rudé planety již byla objevena z oběžné dráhy a definitivně potvrzena sondou Phoenix v loňském roce. Kosmická sonda jenž 26. května loňského roku přistála v severní části Marsu ale tentokrát na vodu na Marsu upozornila trochu jinak, než se původně předpokládalo.
Hubbleův teleskop při servisní misi raketoplánu Columbia v roce 2002Na 12. května letošního roku je naplánován start poslední servisní mise raketoplánu k Hubbleovu kosmickému dalekohledu. Ozývají se však hlasy, které doporučují tuto misi zrušit kvůli velkému množství trosek, zanechaných na oběžné dráze kolizí dvou satelitů minulý týden.
Americká kosmická sonda MESSENGER, jejímž cílem je výzkum planety Merkur, se 10. února 2009 dostala do pericentra své dráhy (tj. nejblíže Slunci). Kolem Slunce prolétla ve vzdálenosti 0,31 AU (což odpovídá 46 400 000 km). Členové "zobrazovacího" týmu sondy chtějí využít této výhody, kdy se sonda přiblíží ke Slunci, odkud může pokračovat v pátrání po vulkanoidech - po malých kamenných planetkách, jejichž existence se předpokládá na stabilních kruhových oběžných drahách uvnitř dráhy planety Merkur.
Red dot
Hledáčky jsou pro astronomické dalekohledy po
okuláru pravděpodobně nejrozšířenějším příslušenstvím. Proto jsme připravili malý seriál, ve kterém se seznámíte s jejich typickými zástupci. V této části jsme se podrobněji podívali na vybrané zástupce jejich jedné velké skupiny - na
kolimátorové hledáčky.
Schéma vzniku a zániku planetárních systémů.www.exoplanety.cz: Když se řekne vznik života ve vesmíru, většina z nás si asi představí nějaké ty bakterie či řasy na Zemi v její rané historii, případně zeleného pidimužíka rozličných tvarů, jak obývá planetu tam někde v dalekém vesmíru. Astronomové se ale v posledních letech začali zabývat spíše počátky onoho tajuplného a dlouhého procesu vzniku života…
Kometa C/2007 N3 Lulin z 8. ledna 2009. Autor: Paul MortfieldTiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 127 ze 17. 2. 2009
Na noční obloze máme po nějaké době opět možnost snadno pozorovat kometu. Nejde
o žádnou mimořádně jasnou vlasatici, nicméně na konci února ji za dobrých podmínek budeme moci spatřit i pouhýma očima. Tehdy bude toto těleso označené jako C/2007 N3 Lulin procházet nejblíže k Zemi a díky dobré poloze na obloze bude pozorovatelné celou noc. Nejlepší podmínky ke sledování komety se naskytnou přibližně mezi 20. únorem
a 1. březnem tohoto roku.
Přístrojový seminář v Rokycanech.Téměř po roce Vás organizátoři s potěšením zvou na další ročník rokycanského semináře, pořádaného pro majitele a konstruktéry amatérských dalekohledů a astronomické techniky.
Výstava - letákExteriérovou výstavu Vesmír - dobrodružství objevů, na které se v rámci
Mezinárodního roku astronomie 2009 podílely Akademie věd ČR, Hlavní město
Praha, Národní divadlo a Astronomický ústav AV ČR, můžete shlédnout na
piazzetě Národního divadla v Praze mezi historickou budovou a Novou
scénou, a to do konce března. Výstava je zdarma přístupná 24 hodin denně,
v noci je osvětlena.
Kometa C/2007 N3 Lulin míjí Zubengenelubi. Autor: Mike BroussardPo delší pomlce máme opět příležitost nachystat se na pozorování jasnější komety. Nepůjde pravděpodobně o žádnou jasnou vlasatici, ale bezpochyby je to po roce konečně dost jasná kometa na to, abychom ji mohli spatřit mimo městské osvětlení pouhýma, dalekohledem nevyzbrojenýma očima. Kometa C/2007 N3 Lulin proletí nejblíže k Zemi už za několik dní ...
NuSTAR NASA v pondělí 9. února potěšila nejednoho astrofyzika. Rozhodla se totiž oživit misi družice NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array). Ta by měla od roku 2011 provádět výzkum vesmíru v rentgenové části spektra. Hlavním cílem bude především výzkum černých děr a pozůstatku po výbuchu supernov.
LRO nad Měsícem zatím jen v představě malířeUkončení provozu raketoplánů je otázkou několika málo let, vystřídány budou v roce 2015 kosmickou lodí Orion, konstrukčně odvozenou od Apolla, která dopraví americké astronauty nejen na ISS, ale okolo roku 2020 také zpátky na Měsíc a možná i dál. První krok zpátky na Měsíc ale udělá NASA už 7. května 2009. Z Floridy odstartuje k naší přirozené družici sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Jedním z jeho úkolů bude také výběr vhodných míst k přistání lidí.
Planetka Barbara v představách malíře.Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (004/2009): Tým francouzských a italských astronomů vyvinul novou metodu měření velikostí a tvarů planetek, které jsou příliš malé nebo vzdálené pro použití konvenčních technik. Díky jejímu použití se stonásobně zvýší počet asteroidů, u kterých lze zjistit rozměry. Postup využívá unikátní možnosti interferometru ESO/VLTI.
Iridium V úterý 10. února v 17:55 našeho času došlo ve výšce 790 km nad Sibiří ke srážce dvou komunikačních družic - Cosmos 2251 a Iridium 33. Je to vůbec poprvé v historii kosmonautiky, co došlo ke kolizi dvou satelitů.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi
Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt.
Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka.
Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd.
Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi.
M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov.
Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
29.4. až 3.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
