
Ve středu 23. května večer, ještě během soumraku, byl vidět z celého našeho území, nejlépe však z jeho východní části, velmi jasný bolid, který upoutal pozornost mnoha náhodných svědků. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.

Vítejte u nepravidelného seriálu článků z cyklu "Z kopulí proměnářů". V přibližně měsíčním intervalu Vám budou představována pozorovací stanoviště a technika pozorovatelů proměnných hvězd. Cílem je především vzájemná inspirace mezi pozorovateli a motivace pro začátečníky, kteří by chtěli s proměnnými hvězdami začít. V prvním článku z cyklu si představíme dlouholetého pozorovatele Bohuslava Hladíka, který v průběhu let předělal svou pozorovací sestavu na cestovní, kterou může vzít jednoduše i do vlaku.

Astronomové vypátrali nejrychleji rostoucí supermasivní černou díru, jaká byla dosud ve vesmíru pozorována. Má nezřízenou chuť k jídlu – spořádá materiál v ekvivalentu hmotnosti našeho Slunce v průměru jednou za dva dny. K objevu této monstrózní černé díry museli astronomové proniknout pohledem zhruba 12 miliard světelných roků do hlubin vesmíru – což rovněž znamená, že černou díru spatřili ve stavu, jak vypadala před 12 miliardami let, ne příliš dlouho po Velkém třesku.

V pátek 18. května poměřilo své znalosti v Hradci Králové ve finálovém soutěžním klání pět desítek nejlepších řešitelů Astronomické olympiády z celé republiky. Hostiteli finále byla Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové a Univerzita Hradec Králové. Záštitu nad finále převzala náměstkyně hejtmana Královéhradeckého kraje, Mgr. Martina Berdychová. V kategorii EF (8. a 9. třída) zvítězil Radomír Mielec z Gymnázia Ostrava-Zábřeh. V kategorii GH (6. a 7. třída) zvítězil Patrik Čermák z Gymnázia Nový Porg v Praze 4.

Přijďte na přehlídku nejnovějších a nejzajímavějších filmů pro digitální planetária, které byly natočeny v posledním roce. Již po třetí se v brněnském planetáriu koná DigiFest – o víkendu 9. a 10. června.

Přehled událostí na obloze od 21. 5. do 27. 5. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je nad západem jasná Venuše, právě tu nyní opravdu musíme doporučit k pozorování a to nejlépe už za dne, nebo při západu Slunce. Jupiter je vidět celou noc a ráno uvidíme nejlépe Mars a Saturn. Před 45 lety startovala první (oprávarenská) mise ke stanici Skylab a před deseti roky letěla k Marsu sonda Phoenix, která byla úspěšným předchůdcem mise InSight, která odstartovala nedávno.

Astronomové využili pozorování získaná pomocí radioteleskopu ALMA a dalekohledu ESO/VLT ke zkoumání procesů formování hvězd ve velmi vzdálené galaxii MACS1149-JD1. Podařilo se jim prokázat, že hvězdy v této galaxii začaly vznikat v nečekaně rané fázi vývoje vesmíru, pouhých 250 milionů let po velkém třesku. Sledovaná galaxie je nejvzdálenějším objektem, jaký byl kdy pozorován pomocí ALMA i VLT, a získaná data představují detekci kyslíku na dosud největší kosmologickou vzdálenost. Výsledky byly publikovány 17. května 2018 v prestižním vědeckém časopise Nature.

Po celé tři dny od 18. do 20. května 2018 jsou pro vás otevřena odborná pracoviště a můžete si je prohlédnout s výkladem odborníků. Otevírací doba po všechny tři dny 9 až 17 hodin, v pátek a sobotu večer navíc za jasného počasí doprovodný program. Vstup i doprovodný program zdarma.

Planetární mlhoviny – impozantní zářící prstence mezihvězdného plynu a prachu – vyznačují konec aktivního života 90 % všech hvězd. Dlouhá léta si však astronomové nebyli zcela jisti, jestli bude i Slunce čekat stejný osud. Nyní profesor Albert Zijlstra z University of Manchester se svými spolupracovníky tvrdí, že Slunce v závěru svého života vytvoří jen slabou planetární mlhovinu. Článek byl publikován 7. května 2018 v časopise Nature Astronomy.

10. května 2018 byla zahájena česko-ruská soutěž pro studenty základních a středních škol s názvem Vesmír nás spojuje. Hlavní cenou je exkurze do Hvězdného městečka u Moskvy, kde jsou připravováni kosmonauti pro let do vesmíru. Soutěž probíhá za podpory ruské korporace pro kosmické aktivity Roskosmos.

Nejen na tuto záludnou otázku hledaly odpověď dvě desítky finalistů kategorie CD Astronomické olympiády od 9. do 11. května 2018 na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. Ve finále zvítězila studentka Natálie Maleňáková ze Slovanského gymnázia v Olomouci, která si hravě poradila i s určováním zeměpisné šířky pomocí spektrometru.

Klima mladé planety Mars je předmětem rozsáhlých diskusí astronomů. Zatímco dříve se předpokládalo, že na Marsu panovalo teplé a mokré klima podobně jako na Zemi, někteří astronomové se domnívali, že v raném období planety Mars existovalo do značné míry dlouhé zalednění. Z poslední studie, kterou vypracovali Ramses Ramirez z Earth-Life Science Institute (Tokyo Institute of Technology, Japonsko) a Robert Craddock z National Air and Space Museum's Center for Earth and Planetary Studies (Smithsonian Institution, USA), vyplývá, že povrchu mladého Marsu nedominoval led, ale planeta mohla být místo toho mírně teplá a mít sklon k častým dešťům. Pouze malá část povrchu mohla být pokryta vodním ledem.

Přehled událostí na obloze od 14. 5. do 20. 5. 2018. Měsíc bude v novu. Večer je nad západem jasná Venuše. Jupiter je vidět celou noc a ráno uvidíme nejlépe Mars a Saturn. Podíváme se také na skupinu hvězd v souhvězdí Vlasy Bereniky. Fanoušek kosmonautiky jistě nepřehlédl první start finální verze rakety Falcon 9. Před 45 lety odstartovala poslední raketa Saturn V se stanicí Skylab.

Díky astronomicky nečekané náhodě došlo na obloze nad planetáriem a návštěvnickým centrem Supernova, necelý týden po její inauguraci, k výbuchu hvězdy zvané nova. Obrázek trpasličí novy V392 Persei byl pořízen fotovyslancem ESO Petrem Horálkem druhého května 2018. Ukazuje širokoúhlý pohled na večerní oblohu nad ESO Supernovou směrem k západoseverozápadu.

Od 10. května tohoto roku zahajuje pardubická hvězdárna svůj odborně zaměřený program na sledování a zaznamenávání sluneční aktivity ve spektrální čáře H-Alfa, tedy v úzké čáře emise vodíku. V ní jsou pozorovatelné struktury sluneční chromosféry, tedy dynamické oblasti našeho Slunce, v níž lze pozorovat zajímavé úkazy, jako jsou protuberance, filamenty, aktivní oblasti a výjimečně i erupce. Odborný program je otevřen i zájemcům z řad široké veřejnosti, především pak školám, jako zajímavý doplněk hodin fyziky.

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2018 obdržel snímek „NGC 3718, Arp214, NGC3729 a Hickson56“, jehož autorem je Martin Myslivec.
Pohled do mnohem vzdálenějších končin vesmíru, než je naše Sluneční soustava, přináší vítězná dubnová fotografie. Spirální galaxie ve vzdálenosti 52 miliónů světelných roků rozervaná interakcí s další velmi blízkou galaxií či skupina galaxií ve vzdálenosti 400 miliónů světelných roků - to už je pořádný fotografický oříšek.

Z pozorování je známo, že se v centrech aktivních galaktických jader, v těsném okolí černé veledíry, nachází oblast vysoce ionizovaného plazmatu, kde vzniká rentgenové záření. Spektra tohoto záření v minulosti vědci využívali například k určení teploty této tzv. koróny. Tým z ASU (Francesco Tamborra, Michal Dovčiak a Jiří Svoboda) ukazuje, že získané odhady teploty nemusí být správné, pokud se zanedbají efekty obecné teorie relativity na záření.

Mezinárodní tým astronomů použil dalekohledy ESO k prozkoumání objektu, který je pozůstatkem primordiální hmoty Sluneční soustavy. Vědci zjistili, že neobvyklé těleso Kuiperova pásu s katalogovým označením 2004 EW95 je značně bohaté na uhlík. Jedná se o první planetku v této vzdálené, chladné oblasti Sluneční soustavy, u které bylo něco takového pozorováno. Tento podivný objekt pravděpodobně vznikl v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem a následně byl vypuzen z místa původu do miliardy kilometrů vzdáleného exilu v Kuiperově pásu.

Co má společného souhvězdí Orion, Hradec Králové, Úpice, Chile a objektivy Zeiss? Na první pohled toho mnoho není, ale je tomu opravdu tak? O tom jsme se mohli přesvědčit 21. dubna na sobotní podvečerní přednášce Zdenka Bardona, člena Východočeské pobočky České astronomické společnosti a spolupracovníka Hvězdárny v Úpici. A protože byl sál planetária v Hradci Králové, kde se přednáška konala, vyprodán během 3 dnů, určitě se dočkáme v dohledné době opakování. Na co se můžeme těšit?

Tak co, už jste si v kalendáři zatrhli pátek 11. května? A dopsali poznámku – MUSÍM BÝT V BRNĚ!? Znamenitě. Vždyť se na Hvězdárně a planetáriu Brno v 16 hodin sejdou (nejen) členové České astronomické společnosti, aby se pokusili obnovit tamní brněnskou pobočku.