V našem seriálu se ohlížíme, jaká zajímavá videa nám pomohla prožít zajímavé události v kosmonautice nebo výzkumu vesmíru. Dnes začneme událostmi z kosmonautiky, protože první zcela úspěšný let si připsala raketa Electron a první let absolvoval Falcon Heavy. Z astronomických úkazů si prohlédneme zákryty hvězd Měsícem a planetkou či Velkou červenou skvrnu na Jupiteru. VLT v Chile poprvé pracovaly najednou jako jeden velký dalekohled. Ohlédneme se za výsledky mise New Horizons, pohlédneme na dosavadní cestu Curiosity a kráter Neukumm. Závěrem se podíváme na přípravy motoru pro raketu Ariane 6 a podíváme se na několik startů raket.
Přehled událostí na obloze od 2. 4. do 8. 4. 2018. Měsíc je mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Večer je nad západem jasná Venuše. V druhé polovině noci a nad ránem je vidět Jupiter a ráno nejlépe Mars a Saturn, které se tento týden potkávají ve Střelci. Zanikne čínská stanice Nebeský palác 1. Všechny plánované starty byly úspěšné a další nás čeká již v pondělí z Floridy a ve čtvrtek z Francouzské Guayány. Před 50. lety proběhl nepilotovaný test Apolla.
Svého času ho navštívilo šest kosmonautů a tři vesmírné lodě, nyní je 7,5tunový orbitální kolos už dva roky mrtvý a brzy zanikne v zemské atmosféře. Nějaké trosky však údajně mohou pád z oběžné dráhy přežít a dosáhnout zemského povrchu. Aktualizace na konci článku.
Celá desetiletí vědci zvažovali, zda může existovat život pod ledovým povrchem Jupiterova měsíce Europa. Díky nedávným kosmickým misím, jako je například sonda Cassini, mohou být k tomuto měsíci doplněna i další tělesa – například Titan, Enceladus, Dione, Triton, Ceres a Pluto. Ve všech případech se předpokládá, že by na nich mohl existovat život uvnitř oceánů, většinou v okolí hydrotermálních sopouchů nacházejících se na rozhraní jádra a vodního pláště těles.
David Čapek a Jiří Borovička z Oddělení meziplanetární hmoty ASU se v teoreticky zaměřené studii zaměřili na vysvětlení procesů, které vedou ke vzniku meteorů, v jejichž spektrech jsou pozorovány téměř výhradně čáry železa. Ukazují, že ze třech myslitelných modelů pouze jeden odpovídá pozorovaným vlastnostem.
Pohledy do hlubin vesmíru, ať již pořízené kosmickými teleskopy, velkými pozemskými dalekohledy či objektivy amatérských astronomů přinášejí nejen cenné vědecké informace, ale ve velké míře též emotivní zážitek a potěšení oka astronomů i neastronomů. S hrdostí můžeme konstatovat, že i česká astrofotografická komunita přináší snímky srovnatelné s podobnými fotografiemi z celého světa. Že to není fenomen pouze poslední doby, se kromě jiného dozvíte 21. dubna 2018 v 18 hodin v planetáriu v Hradci Králové na astrofotografické přednášce Zdeňka Bardona s názvem "Fotografie hvězdné oblohy aneb příběh Orionu po 84 letech".
Z nové studie vyplývá, že cyklóny kroužící kolem pólů planety Jupiter jsou záhadně uspořádány do skupin v podobě pětiúhelníku či dalších geometrických obrazců. Od doby, co Galileo Galilei na počátku 17. století poprvé pozoroval planetu Jupiter dalekohledem, astronomové obdivovali některé dramatické útvary na největší planetě Sluneční soustavy, jako například jeho barevné pásy a Velkou rudou skvrnu (Great Red Spot, GRS). Avšak mnoho z nich v okolí pólů planety zůstalo nepoznaných, protože ze Země nejsou pozorovatelné.
Ve dnech 21. až 23. března 2018 proběhlo na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě první ze čtyř ústředních kol 14. ročníku Astronomické olympiády. Dvě desítky soutěžících se kvalifikovaly z více než čtyř set řešitelů z celé České republiky. Ve finále zvítězil Martin Orság z Gymnázia a Střední odborné školy zdravotnické a ekonomické ve Vyškově. Osm nejlepších účastníků se v červenci utká o pět míst v reprezentaci na Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice.
Přehled událostí na obloze od 26. 3. do 1. 4. 2018. Měsíc dorůstá do úplňku. Večer je nad západem jasná Venuše a mizející Uran. V druhé polovině noci a nad ránem je vidět Jupiter, Mars a Saturn. Očekáváme ještě dva zákryty jasnějších hvězd Měsícem. Z objektů noční oblohy si připomeneme hvězdu alfa Geminorum, tedy Kastora. Blíží se zánik čínské stanice Nebeský palác 1. Proběhnou čtyři starty raket a jeden výstup do volného kosmu. Před 50 lety zahynul Jurij Gagarin, první člověk ve vesmíru.
Mezinárodní tým astronomů pod vedením Max Planck Institute for Astronomy (MPIA) v Heidelbergu učinil překvapující odhalení, které se týká místa zrození některých skupin hvězd nacházejících se v halo naší Galaxie. Tyto hvězdy vytvářejí rozměrné struktury kroužící kolem středu Mléčné dráhy – nad i pod rovinou plochého galaktického disku. Astronomové se domnívali, že se mohly zformovat z drobného „odpadu“, který se oddělil od malých hvězdných ostrovů, jež se v minulosti srazily s naší Galaxií.
Astronomové bývají pravidelně rok co rok dotazováni, co na zavedení letního času říkají a my pravidelně rok co rok odpovídáme, že astronomie letní čas nepotřebuje a v posledních letech už jsme také důrazně upozorňovali na negativní dopady a také na nedostatečné zdůvodnění zavádění letního času. Letní čas se z pohledu dneška jeví jako přežitek.
Ve středu 21. března se vydala k Mezinárodní kosmické stanici ruská loď Sojuz MS-08, jejíž pasažéři doplní posádku dlouhodobé Expedice 55 na palubě ISS opět na šest osob. Jedním z kosmonautů, kteří tímto zahájili pětiměsíční vesmírnou misi, je i Američan Andrew Feustel, zkušený astronaut je v Čechách dost známý díky zdejším kořenům své manželky Indiry. V roce 2011 s sebou vzal jako symbol České republiky do raketoplánu plyšového Krtečka, známou animovanou postavičku z večerníčků od autora Zdeňka Milera. Krteček se tehdy ve vesmíru zřejmě osvědčil, protože nyní Drewa doprovází opět. Žerty stranou, posádku Sojuzu každopádně čeká náročná mise.
Před čtyřmi miliardami let se stalo něco velice zvláštního a tajuplného – na planetě Zemi vznikl život, největší záhada nejen naší planety, ale snad možná vůbec celého vesmíru! Navíc samotný vznik života, o kterém toho ještě spoustu nevíme, se určitým částečně neuchopitelným způsobem vymyká všemu ostatnímu, co jsme dosud objevili a prozkoumali. Přijměte tedy naše pozvání na Hvězdárnu a planetárium Brno a vydejte se s námi na fascinující a dechberoucí cestu za poznáním tajemství vzniku a původu života na Zemi a dokonce také ve vzdálených hlubinách našeho vesmíru...
Hodina Země je každoroční mezinárodní akce zavedená Světovým fondem na ochranu přírody (World Wildlife Fund, zkráceně WWF). První ročník se konal v roce 2007 v Sydney v Austrálii, kdy na hodinu zhasla světla na slavné budově australské opery. Do kampaně se tehdy zapojily více než 2 miliony lidí. Dnes jde o celosvětovou akci. V roce 2018 se akce uskuteční 24. března od 20:30 do 21:30 hodin. Astronomové v České republice plánují různé akce s cílem upozornit především na zbytečné a nevhodné svícení.
Astronomové zjistili, že náš největší vesmírný soused – galaxie M31 v souhvězdí Andromedy – má přibližně stejnou velikost jako Mléčná dráha. Dosud se domnívali, že M31 je dvakrát až třikrát větší než Mléčná dráha a že naše Galaxie bude nakonec pohlcena svým větším sousedem. Avšak poslední výzkumy publikované v únoru 2018 v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society téměř vyrovnávají vzájemný poměr hmotností obou galaxií. Bylo zjištěno, že hmotnost galaxie v Andromedě je přibližně 800 až 1 200 miliard hmotností Slunce, což je zhruba stejná hodnota jako v případě Mléčné dráhy.
Přehled událostí na obloze od 19. 3. do 25. 3. 2018. Měsíc dorůstá do první čtvrti. Po západu Slunce je nad západem jasná Venuše a Merkur. Uran už je večer také hodně nízko nad západem. V druhé polovině noci a nad ránem je vidět Jupiter, Mars a Saturn. Očekáváme několik zákrytů hvězd Měsícem a přechod dvou stínů měsíčků na Jupiteru. Na obloze připomeneme zvířetníkové světlo. Pokračují přelety družice Humanity Star. Příští neděli se mění čas na letní. To už nemusí řešit Stephen Hawking, který odešel v požehnaném věku 76 let.
Publikované umělecké ztvárnění představuje horký a roztavený Měsíc vynořující se z útvaru v podobě obří rotující koblihy z vypařené horniny nazvané „synestia“, která se vytvořila při srážce dvou těles planetárních rozměrů. Synestia je znázorněna v procesu kondenzace plynů a následného vytváření planety Země. Tento nový model odpovídá na nevyřešenou otázku při vysvětlování původu Měsíce, proč je jeho složení srovnatelné se Zemí. To dosavadní teorie do detailu nevyřešily.
V sobotu 10. března 2018 se v příjemné atmosféře společenského klubu mokerské knihovny odehrálo vyhodnocení mezinárodní soutěže „Neklidné nebe“, kterou spolupořádala Česká astronomická společnost. Na 60 návštěvníků, mnohdy autorů vítězných snímků, docestovalo v některých případech až z dalekých slovenských měst. Absolutním vítězem se stal Andrej Slávik s dramatickým záběrem bouřky nazvaným „Hnev z oblakov“. Celkem si nějaké ocenění odneslo 40 účastníků fotografické soutěže, a to ve čtyřech různých kategoriích.
Marian Karlický z ASU společně s Františkem Karlickým z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity vybudovali počítačový model přechodové vrstvy ve sluneční atmosféře a studovali procesy, které zde zřejmě probíhají. Ukazují, že udržení takové vrstvy vyžaduje souvislý tok energie, který společně s gravitačním působením a vlnovými procesy tuto vrstvu stabilizuje.
14. březen je především v anglicky mluvících zemích známý jako „Den π“. Toto zajímavé číslo s nekonečným rozvojem za desetinnou čárkou, je nám ze školy jistě dobře známé jako 3,14. Zájemci o astronomii a kosmonautiku jej jistě nejednou potřebovali použít ve svých výpočtech. Možná občas využili i více číslic, například 3,1416. Pokud máte podobnou úchylku na pamatování si podobných nepotřebných informací, možná dáte dohromady i delší verzi, např. 3,1415926536 (a dál to neumím, jak s oblibou říkám)… ale na kolik číslic vlastně potřebují počítat inženýři v NASA? A jaké aktivity chystá tato agentura k dnešnímu dni?
