Měsíc je kolem novu. Večer jsou na jihozápadě Mars a Saturn. Ráno vychází nejprve Jupiter a pak Venuše. Pokračuje období možné viditelnosti NLC. Začaly ranní přelety Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Ke stanici se právě připojila nová tříčlenná posádka.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 18. července ve 23:00 SELČ.
Autor: Energia
Aktualizováno: 1. srpna 2012, 20:02 SELČ.
Autor: Jan Klečka
Aktualizováno: 16. července 2012, 17:05 SELČ.
Měsíc kolem poslední čtvrti je viditelný v druhé polovině noci a 15. 7. zakryje Měsíc planetu Jupiter. Večer se loučíme s Marsem, lépe uvidíme Saturn na jihozápadě. Ráno vychází nejprve Jupiter a pod ním i Venuše. Pokračuje období možné viditelnosti NLC. Dopoledne pokračují přelety ISS přes sluneční disk. Ke stanici má odstartovat nová tříčlenná posádka.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 11. července ve 23:00 SELČ.
Autor: Pavel Prokop
Autor: Tv Noe
Tisková zpráva ACTA NON VERBA, o.p.s. a České astronomické společnosti ze 4. 7. 2012.
Hvězdárna na jihočeské Kleti je nejvýše položenou hvězdárnou v České republice. O letní prázdniny se hora Kleť stává významným a lákavým turistickým bodem. Zdejší astronomové proto připravili pro návštěvníky oblíbené a vždy hojně navštěvované letní exkurze, letos pod názvem Planetky zdálky, planetky zblízka aneb Astroléto na Kleti.
Měsíc kolem úplňku je večer nad jihovýchodem. Večerními planetami jsou Merkur, Mars a nejlépe viditelný Saturn. Ráno vychází nejprve Jupiter a po třetí hodině pod ním i Venuše. Pokračuje období možné viditelnosti NLC. Pokračují přelety ISS přes sluneční disk. ISS má dočasně pouze tříčlennou posádku. Země je v odsluní.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 4. července ve 23:00 SELČ.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4