Ministerstvo životního prostředí vydává Příručku správného osvětlování. Ta shrnuje pravidla pro bezpečné a kvalitní osvětlení, které je současně příznivé k životnímu prostředí a minimalizuje negativní dopady světelného znečištění. Nová Příručka správného osvětlování reflektuje novinku z letošního roku, vydání české technické normy ČSN 36 0459 Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení.
Na počátku byla tma. A pak vzniklo světlo. Tak začíná jeden z nejznámějších příběhů. Rozdíl mezi světem bdění a světem spánku, slunným dnem a ponurou nocí. Rozdíl mezi místy s přirozenou tmou a oblastmi, které se dávno utopily v záplavě umělé záře – to všechno demonstruje Temnalóna, obří model temné planety Země. Obyvatelé města Brna i jeho návštěvníci se s ním seznámí od 10. do 16. července, resp. od 1. do 8. srpna na již tradičním Festivalu planet.
Uběhl další měsíc a květnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce je za námi a my vám můžeme představit jeho vítěze. Je jím astrofotograf Pavel Pech se svou fotografií polární záře.
Vzhledem k rostoucí sluneční aktivitě, jejímž doprovodným jevem na Zemi jsou právě i polární záře, můžeme se jich dočkat v dohledné době i v našich zeměpisných šířkách. Autor tohoto snímku však vsadil na jistotu a vypravil se pozorovat tento jev do míst, kde je jeho výskyt na obloze téměř pravidlem. Vydal se i s fotografickou výbavou směrem severním, na ostrov Island.
Od 6. do 8. června se v prostorách Hvězdárny a planetária Brno setkávají výrobci planetárií, producenti dokumentárních filmů a zaměstnanci, kteří tyto filmy často následně odvážejí do svých organizací.
V dalším díle s dr. Markem Skarkou budeme pokračovat v besedě o vesmíru. Nejprve se ještě na chvíli zastavíme u pulsujících hvězd, jak ovlivnily chápání světa, a jak se podle nich určují vzdálenosti ve vesmíru? Poté se budeme zabývat exoplanetami a jejich výzkumem. Jak se hledají kandidáti a co o tom zkoumá Astronomický ústav v Ondřejově?
V každodenním zveřejňování nejkrásnějších astronomických fotografií NASA 29. května 2023 zveřejnila snímek od českého autora. K dnešnímu dni se v tomto prestižním přehledu objevilo celkem 61 českých fotografií. Dominuje mezi nimi autor dnešního Astronomického snímku dne Petr Horálek, který tímto dosáhl na celou čtyřicítku takto zveřejněných snímků. Astronomické snímky dne NASA jsou dostupné i české veřejnosti, a to na webu České astronomické společnosti www.astro.cz, kde je každý den zveřejňujeme s českým popisem, jehož autorem je Ing. Josef Chlachula, který jej každý den bez jediné přestávky překládá již neuvěřitelných více jak 23 roků.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 297.
Vítězným snímkem dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce jsme se přenesli do vesmírného prachu. A to nejen toho k Zemi blízkého, ale i velmi vzdáleného.
Hlavním motivem snímku je samozřejmě kometa C/2022 E3 ZTF. V době pořízení snímku byla od Země vzdálena 83 miliónů kilometrů. Již z jejího názvu zjistíme několik podstatných informací. Z písmenka C zjistíme, že se jedná o kometu dlouhoperiodickou a dále, že byla objevena v roce 2022 jako třetí objevená v první půlce března - to je ten kód E3. Písmenko zde značí vždy polovinu měsíce, v tomto případě tedy 5. polovina měsíce od začátku roku. Přesně to bylo 2. března. Číslo 3 je pak třetí kometa objevená v dané polovině měsíce. A zbývá nám kód, či zkratka ZTF. To značí, že byla objevena v rámci projektu Zwicky Transient Facility, což je širokoúhlá astronomická fotografická přehlídka oblohy, realizovaná na Samuel Oschin Telescope na observatoři na hoře Mt. Palomar v Kalifornii.
S deep fieldy se to mělo podobně jako s mnoha dalšími odvážnými nápady – vytáhly se během pauzy na kafe a ne všichni se hrnuli do jejich realizace. Naštěstí v týmu Hubbleova vesmírného dalekohledu zvítězila zvědavost nad opatrností a mnohahodinová expozice na první pohled prázdné části oblohy odhalila více než 1500 galaxií. V dalším díle Rozhovorů si povíme více o těchto nejhlubších snímcích vesmíru a taky o tom, co jsme se dozvěděli z prvního deep fieldu pořízeného Vesmírným dalekohledem Jamese Webba.
Mgr. Marek Skarka, Ph.D. z Astronomického ústavu AV ČR se ve Stelárním oddělení zabývá výzkumem a měřením hvězd a exoplanet. Co to jsou pulsující hvězdy a jaké mají projevy? Jak lze jejich vlastnosti zkoumat? Podíváme se k některým z nich blíže. Astronomové rozlišují tyto hvězdy podle jejich způsobu existence. Budeme tak putovat k zákrytovým hvězdám, cefeidám, hvězdám typu RR Lyrae i jiným objektům a představíme si i některé z nich konkrétně.
Když se 21. 4. 2023 ze Slunce odtrhl filament plazmatu při ne úplně nejsilnější erupci kategorie M2, všimli si astronomové, že erupce byla doprovázena výronem plazmatu směřujícím přímo k Zemi. Vyhlíželo se tedy, zda z toho nebude alespoň nějaká slabá geomagnetická aktivita. Když v neděli 23. dubna ve večerních hodinách dorazily vyvržené částice nejprve k našemu předvoji, sondám v Lagrangeově bodě L1 (asi 1,5 mil. km před Zemí směrem ke Slunci), ukázalo se, že šance vidět nějaké polární záře je mnohem vyšší, než se čekalo. A když se pak rázová vlna ve slunečním větru opřela do zemské magnetosféry, začaly se po 21. hodině našeho času dít věci.
Dnešní snímek ze soutěže Česká astrofotografie měsíce, která je pořádána pod záštitou České astronomické společnosti, nás zavede do části oblohy, kde nám výhled do hlubokého vesmíru neruší na hvězdy bohaté oblasti roviny naší vlastní Galaxie. Budeme hledět do souhvězdí Honicích psů, na krásnou spirální galaxii M51, kterou nám tentokrát přinesl astrofotograf Libor Richter.
Na průzkum planety Jupiter a především jejích tří ledových měsíců se vydává jedna z největších meziplanetárních sond, JUICE. Sledovat start můžete v přímém přenosu díky pražskému i brněnskému planetáriu. Obě pozvaly popularizátory kosmonautiky a odborníky. Čtvrtek 13. dubna od 12:00 nebo 13:50.
V dnešním díle představí RNDr. Jiří Grygar, CSc. jednu z nejvýznamnějších osobností astronomie v Československu.
Byl spoluzakladatelem vzniku naší republiky, o kterou se zasloužil významným podílem. T. G. Masaryka a Edvarda Beneše seznámil s významnými evropskými osobnostmi a jeho aktivity přinášely snahám o samostatnost ovoce. Ale především byl astronomem. Jeho život se může stát inspirací. Co vše dokázal, je takřka neuvěřitelné.
Unikátní projekt planetária pro tisíce posluchačů startuje z Kraví hory až do vesmíru. Už více než tři roky vzniká pořad Sedmikrásky on-line, ve kterém se debatuje o tajemstvích, krásách i záludnostech astronomie a kosmonautiky. Od dubna tohoto roku ale došlo k jedné výrazné změně!
Hvězdárna a planetárium Brno u příležitosti 50. výročí vzniku legendárního alba The Dark Side of The Moon uvede stejnojmenné představení, které vzniklo na motivy hudby Pink Floyd, za pečlivého dohledu členů této skupiny a také jejich souhlasu.
Zima už pomalu končí, neplatí to však na konci první březnové dekády roku 2023, kdy opět udeřila naplno. Meteorologové již březen považují za první jarní měsíc. Astronomické jaro má počátek v okamžiku, kdy Slunce zdánlivě překračuje nebeský rovník. Letos to bude 20. 3. ve 22:24 SEČ. Také večerní obloze nadále dominují zimní souhvězdí s výraznými souhvězdími zimního šestiúhelníku. Ten navíc nyní doplňuje planeta Mars a nad západem i jasně zářící Venuše. Jasné zimní hvězdy jsou skutečnými diamanty večerní oblohy a stejně nazval svou fotografii Jiří Bezchleba, který ji vložil do naší čtenářské galerie. Vydal se kvůli tomu do odlehlé části Šumavy. K vytvoření takové scenérie je zapotřebí celá řada snímků. Podívejte se jak na to.
Po delší době obohatila naši oblohu poněkud jasnější kometa. Ovšem, i když se její jméno C/2022 E3 (ZTF) neslo mnoha médii s příslibem fantastické podívané, realita byla poněkud jiná. K jejímu zahlédnutí pouhým okem bylo třeba tmavé oblohy a dobrá mapka. Tak to u komet často bývá. V rámci pozorovacího zápalu jsme však trochu zapomněli na druhou poměrně jasnou kometu tohoto období. A tak vám je obě v podobě vítězného snímku soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, nyní přinášíme. Autorem fotografie je astrofotograf Roman Hujer.
RNDr. Jiří Grygar, CSc. formou besedy představuje astronomii jako inspiraci pro vědu a umění.
Od antiky po středověk v českých zemích - jak Tycho de Brahe zavítal do Čech a proč? Co v Praze vykonal a čím byl prospěšný Johannesi Keplerovi, který s ním v Praze prodléval? Představí Keplerovu činnost i jeho významné publikace.
1. a 2. března 2023 se k sobě na obloze přiblížily dvě nejnápadnější planety – Venuše a Jupiter. Nad jihozápadním až západním obzorem jsme je díky velmi příznivému počasí mohli snadno pozorovat jako dvě velmi jasné hvězdy těsně při sobě. 1. 3. byla Venuše vpravo a trochu níže než Jupiter, 2. 3. už byla nad Jupiterem. Po oba dva dny se nám planety vešly do zorného pole dalekohledu. Úhlová vzdálenost mezi nimi byla asi 40 úhlových minut. Fotografie setkání se nám sešla ze všech končin České i Slovenské republiky.
Doba, kdy vesmír patřil jen velkým hráčům, je pryč. Do kosmické hry – na nízké oběžné dráze i ve vzdálenějších částech Sluneční soustavy – se zapojují i ti, kteří si o vesmírném dobývání ještě před pár lety jen snili. Velká část z nich je z Brna a jižní Moravy.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4