Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Ohlédnutí za legendárními expedicemi (15. díl)

Ohlédnutí za legendárními expedicemi (15. díl)

Expedice z roku 1969. Autor: Foto: Miroslav Šulc.
Expedice z roku 1969.
Autor: Foto: Miroslav Šulc.
14. dílem byla ukončena I. perioda historie meteorických expedic, tímto dílem otevíráme periodu II. Je charakterizována skutečností, že hlavní organizátoři celostátních meteorických expedic, Z. Kvíz a L. Kohoutek emigrovali; poněvadž Z. Kvíz byl předsedou meteorické sekce ČAS a L. Kohoutek členem jejího předsednictva, stala se ve věci pořádání expedic ČAS neakceschopnou. Z organizátorů zůstal k dispozici jen J. Grygar, který se však primárně věnoval astrofyzice a na meteorickou astronomii mu čas nezbyl.

V této době se plně projevil potenciál V. Znojila a meteorické sekce brněnské hvězdárny. Pročež ihned v r. 1969 se podařilo uskutečnit brněnskou expedici (24. dle BD) OPONEX (Otřesným POčasím Nabouraná EXpedice). Bohužel nepatřila ve výsledku k těm zdařilým, což jste jistě pochopili z jejího pojmenování.

Expedice z roku 1969. Autor: Foto: Miroslav Šulc.
Expedice z roku 1969.
Autor: Foto: Miroslav Šulc.
Programem expedice bylo určení strmosti luminozitní funkce teleskopických meteorů. Metodika pozorování byla vymyšlena, že tři trojice pozorovatelů pozorovaly ve třech azimutech (po 120°) synchronně pole v třech výškách nad obzorem tak, že se po určité době „sešly“ všechny skupiny v zenitu. Uvnitř každé skupiny pozorovali všichni stejné zorné pole. Teorie vycházela ze skutečnosti, že při obzoru je snížena jasnost meteorů díky extinkci a především díky vzdálenosti meteorů od stanice, takže meteory, jevící se jako teleskopické, jsou ve skutečnosti vizuální (meteory pseudoteleskopické). Matematickou teorii k této metodě jsme ovšem, kromě Znojila, neznali.

Expedice se uskutečnila ve dnech 4. 7. až 18. 7. v lokalitě Zadná hoľa v Nízkých Tatrách v nadmořské výšce 1550 m.

3. 7. jsme odjeli v sestavě Josef Boldiš, Čestmír Greger j.h., Miroslav Kumstová j.h., Vojtěch Nečas, William Otras, Věra Pilcová, Miroslav Šulc a Eva Tichá. Cestovali jsme do Trenčianské Teplé, odtud do Žiliny. Zde jsme si ustlali na dlažbě nádraží a spali. Následující den jsme jeli do Liptovského Hrádku, kde jsme sháněli povolení ke stanování a autobus. Tím jsme dojeli do Malužiné a dále autobusem Lesní správy na konec silnice.  Pak následoval opakovaný výstup do kopce o 300 m. výše podle Znojilova návodu, kde J. Boldiš vyhlédl místo pro stanování; pod kopcem vznikl dolní tábor. Transport materiálu byl doprovázen deštěm.

Expedice z roku 1969. Autor: Foto: Miroslav Šulc.
Expedice z roku 1969.
Autor: Foto: Miroslav Šulc.
5. 7. pokračovalo přenášení materiálu z dolního tábora na stanoviště, což trvalo až do večera. Při posledním výstupu jsem s V. Nečasem značkoval cestu pro zbylé účastníky, t.j. pro manžele Vladimíra a Evu  Znojilovi a bratry Jindřicha a Petra Šilhánovy, kteří dorazili ve 23 hodin a jen díky značkám nezabloudili.

6. 7. jsme za bouře stavěli stany ve vzdálenosti 200 m od pozorovacího stanoviště, odpoledne se trávilo zábavou a kopáním odpadových jam. K večeři byl poridž z pudinku, sušeného mléka, bonbonů, čokolády, cukru, ovesných vloček a vody. Pokrm připomínající broky v kaši byl dobrý. Bohužel se ukázalo, že to bude naše hlavní strava – V. Znojil, zastupující brněnskou hvězdárnu, měl na stravu přiděleno 15 Kč na osobu, tudíž na nás šetřil. Ve 21:30 se začaly trhat mraky, vznikl strašlivý zmatek, pozorovatelé hledali části oděvů,V. Znojil zapomněl velet, hledal se zenit, až se nakonec zatáhlo a zamlžilo.

7. 7. vyšlo 5 osob na nákup do Malužiné, M. Kumstová zhotovila snídani, následovalo stahování dřeva na oheň za účelem sušení oděvů. Po večeři se sušilo, načež přišla mlha s deštěm. Za intelektuální zábavy jsme čekali na vyjasnění do půlnoci a pak šli spát.

8. 7. byla mlha a pršelo. V. Znojil vyráběl z olověného plechu těsnění do benzínového vařiče. K obědu byl poridž. K večeři bylo uzené maso, které V. Znojil odmítl jíst a spokojil se s krupičnou kaší. M. Kumstovou přes den zlobil žlučník, večer jsem se hlásil „marod“ já. V noci se nepozorovalo.

9. 7. jsem se pohádal s V. Znojilem pro nedostatek bílkovin ve stravě.  Odpoledne byl budován „štand“, tedy podstavec pro „krmítko“ zapisovatele. K večeři vařila M. Kumstová vejce a poněvadž tři byla zkažená, dostala malý žlučníkový záchvat. Večer bylo zataženo, J. Šilhán hlídal oblohu do půlnoci, ale marně.

10. 7. Ráno se stala obětí zábavy E. Tichá, byla obviňována z toho, že nespala sama. W. Otras odmítl vůbec vstávat. V 11 hodin se vylepšilo počasí, které se standardně zkazilo. V. Nečas z jakéhosi důvodu vyhlásil zákaz návštěvy hlavního stanu. Večer se trochu pozorovalo, bylo zapsáno 30 meteorů.

Expedice z roku 1969. Autor: Foto: Miroslav Šulc.
Expedice z roku 1969.
Autor: Foto: Miroslav Šulc.
11. 7. podniklo několik lidí cestu do Liptovského Hrádku. V Malužiné jsme v obchodě získali staré brambory díky přízni prodavače, který měl syna v Brně, a my byli Moravané. Osazenstvo tábora mezitím podniklo cestu na hřeben kopců. Večer se zatáhlo, a tak jsem s J. Šilhánem „řádil“. Pobourali jsme stan E. Tiché, polévali ho vodou, ona zase bourala stan nám... Neúspěšně jsme hlídali oblohu až do půlnoci.

12. 7. bylo ráno větrno, k snídani byl 1,5 kg chleba s paštikou. J. Šilhánovi se podařilo rozplakat M. Znojilovou ve věci dopisu na expedici v Úpici. Pak se několik lidí rozběhlo na výlety. Večer kvůli větru bylo zpevňováno kotvení stanů. V noci zataženo.

13. 7. Ráno větrno. V. Znojil se pokoušel neúspěšně školit několik pozorovatelů ve věci plánování základen, skočilo to meditacemi nad analytickou geometrií elipsy. Po obědě se konaly výlety do okolí, m.j. na Velký Bok, kde došlo k setkání se stádem ovcí. Pak výletníci odolávali větru o rychlosti asi 120 km/h. Večer manipuloval W. Otras s vařičem, který měl velký přebytek ve výkonu. V noci bylo zataženo.

14.7. V 6 hodin ráno byl poplach, protože příslušník určený k buzení zaspal. Několik lidí odběhlo na nákup, zbylí kromě mne a V. Pilcové (hlídali jsme tábor) šli na výlet do hor. Obě skupiny se vrátily v 16 hodin. Pozdě odpoledne se za stálého větru lepšilo počasí. W. Otras a V. Nečas se vsadili o pozření 10 cm žížal, vyhráli oba. Večer se vyjasnilo, po 400 zapsaných meteorech se skončilo kvůli podchlazení V. Pilcové.

15. 7. bylo jasno, v dálce se tyčily Vysoké Tatry a na stanech byla jinovatka. Zpracovával se napozorovaný materiál, nicméně J. Boldiš a V. Pilcová šli na výlet a V. Znojil propadl hysterii, protože jim  zapomněl výlet zakázat. Uložil jim proto trest takového rozsahu, že se uložené práce raději ujalo pět jiných pozorovatelů a výletníci to pak jen dodělávali po návratu. Pak tři hoši pokoušeli E. Tichou, přivázali jí cívku strojové vlny na vrchol stromu, a když se snažila přes odpor W. Otrasa jí sundat, spadli oba a já jsem jí pak s nadšením ošetřoval utržené rány. V noci se pozorovalo a M. Kumstová zapsala v naprostém klidu za pomoci časoměřiče za 139 minut čistého času úctyhodných 703 meteorů.

16. 7. vypukly v táboře nemoci. M. Kumstová dostala angínu, E. Tichou rozbolel zub. V zoufalství začala pojídat různé léky bez ohledu na jejich alergické účinky, takže se její stav horšil a ve spánku si přivodila zranění v obličeji. I bylo uspořádáno konsilium a doporučeno jí, aby pila kávu a vodu v nadměrném množství, aby ze sebe tu chemii dostala pryč. Nakonec byl schválen její předčasný odjezd. V noci bylo popsáno 22 stran protokolů, 4 časoměřiči se museli střídat, protože to tempo se nedalo vydržet.

17. 7. nastalo balení a odnášení materiálu do nižších poloh. Podařilo se skutečně přemístit všechen materiál a lidi o 300 m níž k lesní silničce a vybudovat dolní tábor.

18. 8. jsem chtěl začít likvidovat dolní tábor, jenže začalo pršet a V. Znojil opět propadl hysterii, nebyl schopen velet, pouze mě a M. Kumstovou poslal do Hodruže pro autobus lesní správy, se kterým jsme se vrátili do komplet stojícího tábora; i bylo klnuto V. Znojilovi, že nezorganizoval jeho likvidaci. Autobusem jsme odjeli do Liptovského Hrádku a vlakem do Žiliny. V Žilině spadla M. Kumstová s nástupiště pod stojící vlak, potloukla se a seděla pak s pláčem na lavici. Další cesta do Brna proběhla už nepříjemných bez příhod.

Přes kratičký pozorovací čas (63 „člověkohodin“) bylo napozorováno 1700 meteorů, frekvence tedy byla cca 27 meteorů za hodinu.  Zpracováním materiálu byla pověřena manželem M. Znojilová; neví se proč, ale výsledek jejího snažení nebyl žádný. Můj pokus, zpracovat materiál z hlediska fyziologických efektů nevyšel, neboť jsem nenalezl odpovídající matematickou teorii.

Pozoruhodné však byly důsledky zdravotní: E. Tichá se přiotrávila Alnagolem (kyselina acetylsalicylová + kofein) s alergickou reakcí a pětidenní léčbou injekcemi. Pět účastníků dostalo horečku s teplotami až 39° C. V. Nečasovi se zhoršila cukrovka, byl hospitalizován až do 13. srpna. Já jsem získal rheumatické projevy v obou kolenech, která reagovala na změny atmosférického tlaku. V. Znojil sice vyvázl ve zdraví, ale těsně po návratu se přiotrávil neznámými houbami a zůstal v posteli týden. Ve zdraví vyvázli jen 3 účastníci.

Všechny díly:




Seriál

  1. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (1. díl)
  2. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (2. díl)
  3. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (3. díl)
  4. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (4. díl)
  5. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (5. díl)
  6. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (6. díl)
  7. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (7. díl)
  8. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (8. díl)
  9. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (9. díl)
  10. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (10. díl)
  11. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (11. díl)
  12. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (12. díl)
  13. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (13. díl)
  14. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (14. díl)
  15. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (15. díl)
  16. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (16. díl)
  17. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (17. díl)
  18. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (18. díl)
  19. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (19. díl)
  20. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (20. díl)
  21. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (21. díl)
  22. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (22. díl)
  23. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (23. díl)
  24. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (24., závěrečný, díl)
  25. Ještě o krmítku...


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.

Štítky: Zdeněk Kvíz, Luboš Kohoutek, Vladimír Znojil, Jiří Grygar, Meteorické expedice


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »