Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Ohlédnutí za legendárními expedicemi (17. díl)

Ohlédnutí za legendárními expedicemi (17. díl)

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
Z událostí popsaných v předešlém dílu je patrné, že po neblahých politických událostech jsme se my meteoráři, zase „zvetili“. V. Znojil, ač byl na brněnské hvězdárně zaměstnán jen ve vedlejším pracovním poměru, měl sekundanty V. Nečase  a J. Šilhána, taktéž zaměstnance hvězdárny.  Proto mohla brněnská MS, financovaná ovšem hvězdárnou ve spolupráci s hvězdárnou v Úpici a ve Veselí n. M., uspořádat 15. celostátní meteorickou expedici (26. dle BD) s pozoruhodným názvem (vymyšleném ovšem ex post) ŽIKULEX-Ž (ŽInantně KULantní EXpedice; použité termíny byly snad nejfrekventovanějšími slovy v komunikaci účastníků expedice a to Ž na konci názvu souviselo s podivným zvykem opakovat na konci věty počáteční písmeno posledního slova věty - skutečně pozoruhodné...).

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
Příprava expedice se neobešla bez potíží. Především V. Znojil navrhl řediteli hvězdárny O. Obůrkovi, abych vedoucím expedice byl já se svým programem výzkumu jevů z oblasti fyziologie zraku. S tím problémy nebyly. Ty se týkaly skutečnosti, že původně přihlášení pozorovatelé se před expedicí zase odhlašovali, takže byli sháněni náhradníci.

Organizace pozorování byla následující: byly vytvořeny 4 skupiny po 4 pozorovatelích, kteří pozorovali zenit, přičemž byli „natočeni“ do 4 světových stran. Dvě skupiny pozorovaly dalekohledy 10x80 (tzv. dělostřelecký binar, který byl německého původu z války), druhé dvě binary 25x100 (Somet). Pozorovací stanoviště předběžně vybrali J. Šilhán a V. Nečas - byla jím lokalita zvaná Kamenná Búda v Povážském Inovci.

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
Výjezd na expedici započal 13. 8., když V. Nečas odjel jako „velitel vozu“ s mikrobusem VUT (ten obstaral Jan Žižka) s materiálem a po něm zaměstnankyně hvězdárny Jarmila Peléšková vlastním autem s Antonínem Pliskou (na expedici byla odvelena jako hospodářská vedoucí a řidička). Brněnští účastníci pak odcestovali z hvězdárny v 23 h 30 minut.

14. 3. skupina dorazila do Veselí n. M., kde si nechala ujet přípoj a musela čekat na další, který skupinu dovezl do Nového Mesta n. Váhom. (Samostatně se sem dostavili manželé Znojilovi.) Odtud se dospělo autobusem do Hrádku a následoval pěší pochod, v němž vypomáhala Peléšková dopravou zavazadel a slabších osob.

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
Po schůzi, na níž byly přidělovány tábornické potřeby, jsem odjel s Peléškovou shánět židle ze školy a jejich odvoz. To druhé se podařilo během 20 sekund, ale židle nebyly, neboť nebyli dosažitelní lidé, kteří je měli vydat. Mezitím Peléškové někdo rozbil světlomet a blinkr auta, zanechav tam trosky zadního světla neznámého vozu. Zatím co sháněla VB, prohluboval  jsem styky s obyvateli, kteří se zavázali zajistit dopravu těch židlí.

V táboře se zatím kopali „robertky“, bohužel jeden přímo nad vodním pramenem, takže toho museli zanechat. Večer přijela  Peléšková a oznámila, že našla viníka autonehody a pod pohrůžkou jeho udání z něj vymámila 500 Kč, za což jí vyhrožoval fyzickým násilím, z čehož byla vyděšena. Byla jí slíbena ostraha osoby i auta. Večer přijeli Slováci Martin Čelko ze Žiliny), Daniel Očenáš a Peter Zimnikoval z B. Bystrice (dodatečně též Milan Litavský, záznam v kronice je v tomto směru nejasný).

Po setmění byl nácvik odhadů mezné hvězdné velikosti, byly získány dosti fantastické hodnoty.

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
15. 8. dopoledne byla instruktáž o pozorování, kopán „robertek“ za pomocí tří Slováků a „polívková jáma“ a  pod vedením J. Boldiše upravován kus potoka na koupaliště. Večer se naštěstí zatáhlo, protože pozorování bez židlí by nebylo uskutečnitelné. Přijela Jana Bílková z Malé Skály. V noci se dostavila bouře.

16. 8. jsem jel s Peléškovou do Piešťan, přičemž jsme odvezli pozorovatele Fibíra z Úpice, který dostal zánět okostice. Na cestě byl potkán J. Šilhán vlekoucí kufry. Další akce směřovaly k získání židlí; ředitelka školy v Hrádku a její manžel,  kteří je měli vydat, byli vypátráni v Piešťanech, manžel odvezen do Hrádku, vydal židle, a když manžel poštmistrové zajistil traktoristu, byly židle těsně před setměním dovezeny do tábora. Kdo se nepodílel na této akci, účastnil se výletů do okolí.

17. 8. byl ráno nalezen v bezvědomí diabetik V. Nečas (snad hypoglykemie), odvezen do nemocnice v Novém Meste nad Váhom a uvažovalo, zda nebude poslán domů. Okolnosti to nepřipustily. Dostali jsme návštěvu z hurbanovské hvězdárny.

18. 8. už nastal typický expediční život - přepisování protokolů (až do večera), nakupování, vaření a tak dále. Na kontrolu se dostavil lesník (měli jsme ovšem povolení k táboření).

19. 8. ráno se snažila jakási kráva pobourat stany.  Z. Štorek rozmontoval a seřídil rozjustovaný dělostřelecký binar.

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
20. 8. V. Nečas a Z. Štorek šli na nákup do Hrádku, prvý z nich se navrátil s roztrženým puchýřem na chodidle, který jsem mu poněkud nedůsledně ošetřil, přivodiv mu ale značné útrapy.  Výše zmíněná kráva nám ožrala roští maskující „robertka“. Z Brna se vrátila J. Peléšková a přivezla nekvalifikovanou posilu Janu Vaňourkovou (byla tehdy mojí žákyní).

Odpoledne byla zábava, večer se pozorovalo, Slováci však zkolabovali a spali u dalekohledů s otevřenýma očima.

21. 8. Při cestě na nákup se podařilo V. Znojilovi urazit Slováky nadkritickým hodnocením jejich pozorovacích kvalit; postižených se to dotklo do té míry, že si v hospodě poručili opakovaně rum a vedli uražené řeči. Bylo rozhodnuto pro únavu vynechat jednu noc a V. Znojil se rehabilitoval tím, že učil lidi „vidět“ meteory, ostatní se různě bavili.

22. 8. se část lidí rozprchla na výlety, jiní hledali v protokolech „společné“ meteory mezi skupinami; přitom se zjistilo, že jistý zapisovatel nepoznačil v 2. noci do protokolů orientace pozorovatelů (ty byly systematicky náhodně měněny) a další spletl, což zapříčinilo dvě hodiny další práce. V noci vznikl zmatek při zapisování a měření času, došlo na osobní urážku a byla vynucena permutace osob. Také tento den došlo k úrazům; J. Žižka šlápl na stanový kolík a udělal si díru do chodidla, Marcela Rozsívalová se píchla stativem do očního víčka.

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
23. 8. Josef Boldiš a Zdeněk Štorek vylezli na stromy a řvali na tábor. Odpoledne se začalo kazit počasí, vyzval jsem osazenstvo ke kopání járků kolem stanů, ale zúčastnila se jen J. Vaňourková na můj přímý nátlak. Večer a v noci pršelo, tudíž probíhala zábava ve stanu.

24. 8. zjistil Petr Šilhán hnilobu kedlubnů. Poněvadž se nemuselo zpracovávat, prováděly se různé „vylomeniny“, jež zde z prostorových důvodů nelze popisovat. Vzhledem k zatažené obloze trvala typicky meteorářská zábava až do ranních hodin.

25. 8. byl opět výletní den, několik lidí pod vedením Z. Štorka a M. Rozsívalové se vydalo na Topoľčianský hrad, ale zabloudili a vrátili se dosti pozdě večer. Tehdy již byla příprava na pozorování za dohledu návštěvníků z Hurbanova, kteří chtěli vidět, jak se pozoruje podle brněnského způsobu.

26. 8. vyprovodil J. Boldiš J. Bílkovou do N. Mesta, protože odjížděla domů. Bylo zjištěno, že se v táboře rozmohla střevní infekce (v „robertkovi“ se totiž již dříve vylíhla generace koprofágních bzučivek – nádherně lesklých much). V noci přišla teplá fronta a začalo pršet.

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
27. 8. pršelo typicky pro přechod teplé fronty. Po ukončení deště jsem jel s Milanem Fukarem a Michalem Šustkem do Hrádku zajistit odvoz židlí. Znovu se rozpršelo, Nálada byla pokleslá. Vylepšila ji J. Peléšková, když se vrátila z Brna. V noci se začalo jasnit, V. Znojil se mě snažil zaktivovat k pozorování, ale mně se nechtělo. Když mi J. Šilhán vytknul demoralizaci pozorovatelů, vyhnal jsem lidi na stanoviště; nálada jejich byla nevlídná, protože noc byla tmavá a cesta vlhká. Celková pozorovací doba dosáhla 12 minut, pak se definitivně zatáhlo. Ziskem byl meteor 0. magnitudy.

28. 8. jsme čekali na traktoristu, aby odvezl židle, leč marně. Jel jsem s Peléškovou do Hrádku, kde jsem zjistil, že traktorista „vybouchl“ a v kanceláři JRD nikdo není. Poté, co se J. Peléšková vrátila z N. Města, jsme našli tři lidi, ochotné ihned jet. Vyrazili jsme, ale autu začalo dělat kolo divné věci; ukázalo se, že ho drží jen dvě matky. Oni tři muži toho využili ke kroužení kolem řidičky a upevňovali kolo. Po dojezdu do tábora byly židle naloženy, ale došlo k malému nedorozumění, takže jeden z formanů se chopil sekery a ptal se po vedoucím, chtěje peníze za dopravu. Inkasovali v Hrádku 100 Kčs. Odcestovala J. Vaňourková.

V táboře zatím byly baleny věci, stěhovány a začaly oslavy konce expedice s vínem. Nezletilému Michalovi Šustkovi jsem víno vylil. Zábava trvala do večera.

29. 8. byl budíček již v 5 h 20 minut. Několik nás jelo do Hrádku, kde jsem musel vysvětlovat, proč byla jedné židli ulomena noha. Manžel ředitelky pravil, že židli odepíše. Pak jsme se nějak do pravili do Brna (mimobrněnští pozorovatelé odcestovali již dříve).

Z expedice roku 1971. Autor: Zdeněk Štorek.
Z expedice roku 1971.
Autor: Zdeněk Štorek.
Po odborné i společenské stránce dopadla expedice skvěle. Během 9 nocí bylo pozorováno po dobu 19 h 35 minut 16 pozorovateli a získáno 9312 záznamů meteorů (= každý meteor je počítán tolikrát, kolika pozorovateli byl spatřen). Ukázalo se, že lidé měli dobrou pozorovací morálku, ale malé zkušenosti se zapisováním, měřením času se sekundovou přesností a přepisováním protokolů „na čisto“, což předpokládalo i zakódování. Při zpracování však vyšla najevo horší věc - odhady hvězdných velikostí meteorů byly zatíženy soustavnými chybami. Někteří pozorovatelé hlásili meteory slabší, než byla udaná mezní hvězdná velikost. Závady baly také na dalekohledech (optické hranolky se časem rozcentrovaly; pozoruhodné bylo, že Z. Štorek to dokázal v terénu opravit) a stativech (nešlo hýbat s čepy).

Zásadním přínosem bylo obnovení styku se slovenskými pozorovateli, který byl přerušen okupací v r. 1968.

Fotodokumentaci z expedice pořizoval Z. Štorek a J. Peléšková; ta svoje snímky však nikdy nezveřejnila.

Zpracování materiálů jsem organizoval také já. Všechny záznamy byly přepsány na děrné pásky v dálnopisném kódu (umožnil mi to m.j. Dr. B. Onderlička z katedry teoretické fyziky a astronomie PF  UJEP).  Jan Kučera vymyslel program ve FORTRANU, který třídil záznamy podle zvolených parametrů. Výsledkem pak později byly dvě práce vyšlé v Pracích Hvězdárny a planetária v Brně (péčí Zdeňka Mikuláška). Bohužel nemohly být zpracovány statistiky založené na evidenci hvězdných velikostí. Také se nestihlo porovnání záznamů o meteorech společných mezi skupinami, třebaže byly v materiálu vyhledány. Než jsem po 5 letech vymyslel postup, který by umožnil potlačit soustavné chyby v určení hvězdných velikostí, pokročila výpočetní technika a děrné pásky už nebylo možno počítačem načíst. Navíc vyvstal důležitější úkol - zpracovat pozorování z expedic 1972 a 1973.

Všechny díly:




Seriál

  1. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (1. díl)
  2. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (2. díl)
  3. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (3. díl)
  4. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (4. díl)
  5. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (5. díl)
  6. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (6. díl)
  7. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (7. díl)
  8. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (8. díl)
  9. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (9. díl)
  10. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (10. díl)
  11. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (11. díl)
  12. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (12. díl)
  13. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (13. díl)
  14. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (14. díl)
  15. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (15. díl)
  16. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (16. díl)
  17. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (17. díl)
  18. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (18. díl)
  19. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (19. díl)
  20. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (20. díl)
  21. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (21. díl)
  22. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (22. díl)
  23. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (23. díl)
  24. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (24., závěrečný, díl)
  25. Ještě o krmítku...


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.

Štítky: Jindřich Šilhán, Vladimír Znojil, Meteorické expedice


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »