Ohlédnutí za legendárními expedicemi (19. díl)

Poznámka na úvod: Autorem všech fotografií je Zdeněk Štorek.

Při přípravě vyšlo najevo, že nebudou k dispozici všichni pozorovatelé z r. 1972 (nemohli se zúčastnit ani V. Nečas  a V. Znojil), i  byli zoufale sháněni noví. Toto úsilí nevyšlo nazmar a tak byla ve dnech 23. 7. - 5. 8. uspořádána 17. celostátní expedice (28. dle brněnského datování) PORADEX (POslední RADarová EXpedice) na základně Ondřejov – Chvojná (vršek s trigonometrickým bodem asi 1,5 km východně od Nového Knína v okr. Příbram). Vedoucím stanice v Ondřejově se stal Z. Mikulášek, druhou stanici jsem vedl já. Radarová pozorování zabezpečil Ing. M. Šimek z AsÚ ČSAV. Pořadateli expedice byly AsÚ ČSAV, HaP MK v Brně, ČAS a LH v Úpici, za přispění LH  n.p. Šroubárna v Ždánicích.

Brněnská výprava vyjela 22. července auty Šroubárny Ždánice brzo ráno, v Ondřejově je očekávali V. Velička z Brna (opět operátor radaru), Helena Nováková z Brna a F. Žďárský z AsÚ ČSAV, který se ujal navigace a vozidla navedl do Chvojné. Část výpravy zůstala v Ondřejově včetně H. Novákové, která popsala, za pomoci V. Veličky, průběh událostí.

23. 7. se o zábavu postaral hladový Jaroslav Mazurkiewicz z Brna, který snědl na posezení 22 knedlíků. Po večeři si na noc připravil půl bochníku chleba, ten ale nepotřeboval, protože se rozpršelo.

24. 7. večer se dostavili reportéři (zřejmě z rozhlasu) a natáčeli meteorářské písničky zpívané Z. Mikuláškem a J. Hollanem z Brna za kytarového doprovodu Z. Štorka z Kladna.

25. 7. při výpravě J. Žižky, J. Mazurkiewicze a H. Novákové na třešně se tato vsadila s Mazurkiewiczem, že se v noci nebude pozorovat a to o 3 kofoly proti 22 rohlíkům. Po obědě byla přenáška o programu Interkosmos. Noc byla nestandardní - byly nachystány dalekohledy aj., o půlnoci začalo pršet a poté, co byly sklizeny, se vyjasnilo, takže se nakonec přece jen pozorovalo a J.Mazurkiewicz vyhrál 22 rohlíků od H. Novákové a 5 rohlíků od Vladimíra Homoly z Brna.

26. 7. bylo deštivo, J. Mazurkiewicz snědl k snídani 20 vyhraných rohlíků. Zpracovával se napozorovaný materiál.

27. 7. byl den bez příhod, kromě toho, že se pozorovalo. 28. 7. se zpracovávalo, odpoledne bylo navštíveno kino. Návrat do tábora se konal po tmě a za mlhy, skupina ztratila orientaci a bloudila.

29. 7. se postaral o zábavu Vladimír Musil z Brna, když po cestě z hospody potkal hocha s bílou myší. Dovedl jej do tábora a zde se ukázalo, že H. Nováková a Antonín Pliska z Drnovic se myší bojí. Skryli se před myší ve stanu, avšak marně, protože V. Musil za nimi vnikl a způsobil paniku. H. Nováková v děsném strachu hledala myš po celém stanu, ale bez úspěchu; poté, co vyběhla ven, jí V. Musil sundal myš z límce, kde si po celou dobu hověla.

30. 7. bylo veliké horko, odpoledne se konala exkurze na laserový „radar“, jíž tři lidé opustili a šli se koupat do rybníku, kde byla ale voda nepřiměřeně studená. Večerní zábavu obstarali V. Homola a J. Mazurkiewicz, běhajíce po táboře s nádobami a polévajíce se vodou, i byla vyslovena domněnka o protrahované pubertě.

31. 7.  byl opět horký den, hrál se badminton a občas se šlo k západní kopuli, kde se provozovalo hromadné postřikování osob hadicí. Večer se konala exkurze na radar.

1. 8. jsem přivezl s F. Žďárským napozorovaný materiál, ale nezdrželi jsme se, protože Žďárskému bylo horko a v Ondřejově se mu nelíbilo. Ve 14 hodin přijeli reportéři z televize a počali inscenovat provoz na stanici, přičemž nutili pozorovatele dělat různé atypické věci. Když reportéři zjistili, že kromě výskytu mládeže nemá expedice nic společného se Světovým festivalem mládeže, prohlásili, že natočený materiál je málo zajímavý a vysílat se nebude. Z. Mikulášek pak přes odpor redaktorky napsal komentář k programu (dáma měla obavy, že nebude dosti „populární“).  Po odjezdu reportérů manipulovali někteří brněnští se stanem Lydie Pančochářové a Elišky Sabáčkové ze Ždánic, což mělo za následek jejich pronásledování. Nejvíce zkusil J. Mazurkiewicz, který po akci tak vyhládl, že při večeři požádal, k úžasu kuchařky, o tři přídavky. V noci se pozorovalo.

2. 8. byl den bez příhod, kromě večerního fotografování u radaru. Zatáhlo se v 23 h 30 min.

3. 8. pár lidí šlo na výlet, ale hrozící déšť je přinutil trávit čas v ondřejovské hospodě. Po večeři byly kuchařce paní Kubizňákové předány dárky a zpívány písničky; byl zpíván „jmenný seznam expedice“, v němž ke každému účastníkovi bylo přidáno něco charakteristického. E. Sabáčková se kvůli tomu oháněla nožem. Pro zataženou oblohu skládal J. Grygar se třemi pomocníky meteorářské písně a další osoby pletly L. Pančochářové  úhledné copy, aby ji pak vyfotografovaly v křesle radaru. O půlnoci se vyjasnilo, pozorovalo se přes dvě hodiny.

4. 8. Odpoledne bylo tráveno házením „sportovním předmětem“ (plastikový „talíř“ k házení určený) a badmintonem., v němž vynikl J. Grygar, byv poražen jen V. Veličkou. Před večerem začalo pršet, nicméně přestalo, takže zamýšlený závěrečný táborák byl realizován. Při něm byly rozdávány různé „ceny“.

5. 8. vyjela auta na Chvojnou, aby přivezla druhou skupinu. Proběhla likvidace tábora a odjezd.

Jak bylo výše řečeno, dne 22. července F. Žďárský naváděl auta na Chvojnou, i když neznal polohu. Po dvou hodinách jízdy jsme dorazili do obce Krámy, kde vesničanka poradila další cestu. Na Chvojné nám řidiči ponechali přívěs auta, ale zdaleka ne té kvality jako v předchozím roce (nebyl obytný). Jsouce vybavení povolením k táboření vystaveným pro AsÚ ČSAD (!!!) začali jsme stavět tábor, přitom zjištěn přebytek stanů. Skupina D3 ten den zůstala bez večeře.

23. 7. byl zjištěn nedostatek potravin, pročež jsem s Danielou Prokešovou z Brna vařil čaj z borůvkového listí a plodů. Čaj měl barvu malinovky a byl odporně hořký. Poté jsem odjel s F. Žďárským do N. Knína na nákup. V poledne skupina D3 vařila špagety, které pak D. Prokešová vylila do polívkové jámy. Po obědě nákladní auto přivezlo Marcelu Rozsívalovou z Brna a sestry Janu a Ludmilu Bílkovy z Malé Skály. Sestry byly zcela otřeseny, neboť v domnění, že budou v pohodlí Ondřejova, nevlastnily tábornické vybavení, takže neměly ani z čeho jíst. V pozdním odpoledni proběhl sběr hub a instruktáž o metodě pozorování. Večer se zatáhlo, tak se zpívaly písničky atp.

24. 7. začal den hezky, ale rychle přešel do deště. Někteří pozorovatelé se ukryli do stanu, jiní, vedeni sestrami Bílkovými, na nákup. Po návratu byly sestry učeny hrát taroky, leč nenašly v nich zalíbení. Večer bylo zataženo, zábava spočívala ve vyprávění anekdot stále pochybnějších, až došlo k demoralizaci, která skončila řevem a jekotem, trvajícím do 1 h.  V důsledku vlhka vznikly škody na mapách, které se staly trojrozměrnými, a pod F. Žďárským praskla židle.

25. 7. pršelo, po ukončení deště se šlo na houby. Následně jsme hráli hru na „autíčka“ (je to grafická hra). Po obědě jsem s Milanem Fukarem z Brna spravoval židle. Pak se šlo na houby. Večer byla zima, ze zoufalství jsme hráli hru „škatule, hejbejte se“ na pařezech. Poté se vyjasnilo, pročež jsem vyhlásil nástup na pozorování a šel spát. K ránu vyšel Měsíc, takže za jeho svitu nebylo během hodiny nic spatřeno.

26. 7. po budíčku v 11 h započaly typické expediční práce. Poté se šlo na houby. Ty zpracovávala večer D. Prokešová při svitu svíčky, budíc dojem čarodějnice míchající lektvary. Večer zataženo, takže probíhala zábava ve stanu Brňanek.

27. 7. ráno jsem budil tábor pískáním tak hlasitým, že M. Rozsívalová měla chuť po mně hodit sekeru. Pak jsem šel s F. Žďárským na nákup do N. Knína.  Odpoledne jsem s Vladimírem Přibylem z Kladna složil písničku nevalné úrovně. Večer se sedělo u ohně mohutně živeném větvemi házenými Ladislavem Hricem z B. Bystrice, čímž hrozně žhnul k nelibosti F. Žďárského. V noci bylo zataženo.

28. 7. strašně pršelo.  S V. Přibylem jsem vyráběl snídani a roznášel po stanech. Po snídani D. Prokešová a M. Rozsívalová v mokré půdě i povětří vykopaly novou polívkovou jámu. Další část dne byla trávena u ohně až do příjezdu rodiny Grygarových a doc. L. Perka. F. Žďárský je odvedl k triangulační věži, u níž prokázal doc. L. Perek fyzickou kondici, když vylezl až pod špici. J. Grygar chtěl vylézt i na tu špici, ale byl upozorněn, že je otcem dvou dětí. L. Hric pak uspořádal s doc. Perkem interview (patrně pro nějaký slovenský časopis), načež hosté odjeli. Večer se vedly strašně vážné věci o užitečnosti amatérských pozorování. Peter Zimnikoval z B. Bystrice oznámil, že mu spadla baterka do „robertka“, ale vyprostil ji. Noc byla zatažená.

29.7. šel L.Hric s M. Fukarem na houby, já do N. Knína. Odpoledne šly 4 osoby k rybníku a do hospody. D. Prokešová kňourala, že se nudí a hledala partnera pro výlet na borůvky. Musela vzít za vděk mou osobou, i ptala se, kdo nás bude hlídat. Večer bylo jasno, losovalo se, kdo bude „pauzovat“, padlo to na L. Hrice a ten se naštval. Tak to vzal na sebe někdo jiný.

30. 7. se zpracovávalo. Dostali jsme trojčlennou návštěvu příslušníků Veřejné bezpečnosti, ale chovali se slušně, takže nebyli vykázáni. Odpoledne jsem byl ponechán o samotě a vyráběl jsem večeři. Na noc byla uvařena silná káva; poněvadž jsem ji pil i den předtím, měl jsem kocovinu. Při pozorování vyšly najevo nedostatky v zácviku Brňanek.

31. 7. po zpracování utekli lidé opět do N. Knína a já zůstal sám. Ve stavu téměř „spacím“ jsem byl navštíven manželi Guthovými, kteří se mnou setrvali v delším přátelském rozhovoru. Večer jsem si nedopatřením sedl na židli V. Přibyla, čímž jsem ji natrhl a musel zašívat. Noc byla jasná.

1. 8. ráno byla lákána J. Bílková cizí osobou, aby se nechala vyfotit na koni. Spatřovala v tom nepřátelský úmysl a nevyhověla. Dostavil se lesní dělník se stokorunou a žádal F. Žďárského, aby mu dovezl pivo. Oslovený za tuto službu dostal dvě piva a 10 Kčs. Pak jsem odjel s F. Žďárským do Ondřejova s protokoly a zjistil, že jsou špatně opsány. Zatím v táboře po odchodu dalších lidí L. Hric pomocí tyče umístil Šustkův ešus a Fukarovu bundu na strom do výše asi 6 m a bavil se tím, jak M. Fukar se tyto předměty snažil získat třepání stromem, lezením na něj atp., zatímco Michal Šustek (z Brna)  Hricovu technologii pochopil. V noci se pozorovalo.

2. 8. se dostavil J. Grygar, aby odvezl protokoly a předvedl „sportovní zařízení“, tedy plastikový „talíř“, kterým se obratně strefoval do hlavy M. Fukara. V noci bylo počasí s oblačností.

3. 8. Ráno se 7 lidí včetně mne vydalo na výlet, zbytek osazenstva se zabýval s neobyčejným úspěchem sběrem hub. Po cestě jsme zabloudili, vylezli na kopec, na který jsme vylézt neměli, ale tři dobré babičky poradily další cestu. Došli jsme do Štěchovic, kde J. Bílková překvapila chůzí po zábradlí mostu nad řekou (cvičívala totiž na kladině). Při další cestě začalo pršet, na což jsme reagovali svlékáním a sestry Bílkovy převlečením do plavek. Bylo to užitečné, protože děsně pršelo a bouřilo; za této situace jsme dosáhli, totálně promoklí, Slap. Po převlečení do suchého jsme šli na autobus, který však jel z opačné zastávky, než určil F. Žďárský, takže nám ujel. Museli jsme se vrátit do motorestu. Kolem 20 h 30 min. jsme jeli do Sudovic. Odtud jsem byl, vyčerpaný, vlečen F. Žďárským a M. Fukarem do kopce. Po návratu byla pozorovací morálka nízká, vzhledem k mokrosti šatů, což velice odsoudil V. Přibyl (on na výletě nebyl). Nicméně jsme pozorovali za abnormálního rosení, ale se spatřenými jasnými meteory, včetně jednoho s -5 mag.

4. 8. se zpracování vleklo a sestry Bílkovy odjely od nedokončené a zmatečné práce. Odpoledne všichni utekli a nechali mě samotného, čehož jsem využil k likvidaci tábora. Po návratu odjeli Miroslav Sedláček do Uh. Brodu a V. Přibyl do Kladna. Přijela Tatra ze Ždánic, L. Hric uvařil večeři a zbytek večera byl věnován zábavě do 2. h. ranní.

5. 8. po úklidu jsme v 9 h vyjeli autem a po cestě do Ondřejova poněkud zabloudili. Po příjezdu byl redistribuován materiál a odzpívány písně složené v Ondřejově. Poté jsme odjeli do Brna, zanechávajíce na místě několik lidí, kteří odcestovali různými směry.

Expedice se zúčastnilo 31 pozorovatelů, operátor radaru, nepočítaje J. Grygara a M. Šimka, jehož účast byla spíše imaginární. V Ondřejově bylo pozorováno v 8 nocích, na Chvojné v jen v 7. V Ondřejově bylo získáno 1100 zákresů 855 teleskopických meteorů a 862 zákresů meteorů vizuálních. Na Chvojné bylo pořízeno 921 zákresů 719 teleskopických meteorů. Po kvantitativní i kvalitativní stránce byl výsledek horší než v r. 1972, bylo však registrováno relativně více slabých meteorů.  S úrovní protokolů bohužel V. Znojil spokojen nebyl.

Fotogalerie k expedici z léta 1973

Zpracování materiálů z obou expedic prováděla MS při HaP MK v Brně a MS ČAS (díky tomu, že ČAS byla vědeckou společností při ČSAV, měli jsme čas u počítače Ústavu fyzikální metalurgie ČSAV, opečovávaného Janem Kučerou, zadarmo). Objem prací byl obrovský, V. Znojil musel vytvořit nové programy pro počítač, Čestmír Greger z Brna se obětoval a vyhodnotil filmové pásy z radaru, ostatní děrovali data a kontrolovali naděrované hodnoty. O rozsahu práce svědčí to, že výsledkem byly tři obsáhlé články v Bull. Astr. Inst. Czech., z nichž poslední vyšel až v r. 1985.

Poznámka: Meteorický radar v Ondřejově byl původně německý radiolokátor protiletecké obrany systému „Freya“, který čs. armáda věnovala později Astronomickému ústavu. Radar byl v Ondřejově překonstruován a vysílal pak na vlnové délce 8 m 500 pulzů za sekundu (sudé pulzy byly zdvojené) s pulzním výkonem 25 kW.

Všechny díly: